*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Báječná léta pod psa

31. března 2018 v 18:44 | ČteníkLen |  Povinná četba

Báječná léta pod psa

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Michal Viewegh, český spisovatel přelomu 20. a 21. století, se narodil v Praze. V 90. letech je nejvýznamnější a nejvydávanější prozaik. Je držitelem ceny Magnesia Litera a Ceny Jiřího Ortena. Matka je právnička, otec chemik, má 2 bratry. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu - obor čeština a pedagogika. Již od začátku studia publikoval své povídky v Mladé frontě. Krátce učil na základní škole. Učil i na literární akademii v Praze. I vážné věci dokáže zachytit s humorem. Od roku 1995 se stává spisovatelem z povolání.
Přežil prasknutí aneurysmatu.

Díla:
Výchova dívek v Čechách - román
Účastníci zájezdu - román
Román pro ženy - román
Román pro muže - román
Vybíjená - román
Báječná léta s Klausem - román, navazuje na dílo Báječná léta pod psa (po 10 letech). Do centra dění se staví Kvidova rodina, Kvido je již dospělý, s Jaruškou se rozvedl.
Mafie v Praze

Literárně/obecně kulturní kontext:
LITERATURA PO ROCE 1989, současná literatura
- Dochází ke zhroucení komunismu, vznikají nové ideály demokratické společnosti
- Po Sametové revoluci 17. listopadu 1989 dochází k nárůstu svobodné publikační činnosti
- Je vydáváno velké množství exilové a samizdatové literatury, proudy oficiální, exilové a samizdatové literatury splývají.
- Zmizely politické a ideologické zásahy do tvorby spisovatelů
- Zmizela státní kontrola
- Vznikla obec spisovatelů, která soustřeďovala všechny autory bez ohledu na jejich názory
- Vedle oficiálních a neoficiálních spisovatelů začínají publikovat i noví, mladí autoři

Autoři, kteří tvořili ve stejné době:
Eva Kantůrková (Přítelkyně z domu smutku)
Petr Šabach (Šakalí léta, Občanský průkaz, Hovno hoří)
Tereza Boučková (Indiánský běh, Když milujete muže, Krákorám)
Miloš Urban (Hastrman)
Jaroslav Rudiš (Nebe nad Berlínem)
Vladimír Páral (Katapult, Milenci a vrazi)
Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Pábitelé, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota, Slavnosti sněženek)
Milan Kundera (Směšné lásky, Žert)
Ota Pavel (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby)
Pavel Kohout (Katyně)
Ludvík Vaculík (Morčata, Sekyra)

Okolnosti vzniku díla: Jedná se o rodinnou kroniku z doby normalizace, s autobiografickými prvky. Autor líčí příběh vlastního dospívání. Je to pohled na neveselou dobu veselýma očima. Dílo bylo zfilmováno i uvedeno jako divadelní hra. Název poukazuje na těžkou dobu, éru nesvobody a útlaku ("pod psa"), na druhou stranu se jedná o "báječná léta" autorova dospívání, na která vzpomíná v dobrém.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Epika, satirický, rodinný, autobiografický román, próza
Téma: Hlavní hrdina líčí příběh vlastního dospívání, krásnou "bezstarostnou" dobu na pozadí komunistického režimu. Vyobrazuje tak křivdy a nespravedlnosti, kterých se režim dopustil.
Motivy: doba normalizace, dospívání, cenzura, mezilidské vztahy, rodina, děti a vnoučata, láska, rakev, manželství, těhotenství, pes, ironie a zesměšňování, humor, tlak komunistické ideologie, zaměstnání, Sametová revoluce, vydání knihy, politická a sociální situace, vývoj lidské psychiky, divadlo, porod, autoškola, stěhování, přátelství, nemoc, terasa, platonické poblouznění, andulky, fotbal,...
Časoprostor: Děj se odehrává mezi lety 1962-1991 v Československu (vyprávěním probíhá vpád vojsk SSSR 1968 a Sametová revoluce 17. 11. 1989), konkrétně v Praze a na Sázavě. Kvido se narodil v divadle (hra Čekání na Godota), byt v Sezimově ulici, rodina žije později na prosklené terase, nakonec se přestěhují do lepšího domu. Kvido tráví čas u prarodičů. Další porody probíhají v nemocnici.
Kompoziční výstavba: Román se skládá ze 17 kapitol a závěrečného epilogu. Kapitoly na sebe chronologicky navazují. Dílo má 2 linie - Kvidův život a rozhovor již dospělého Kvida s nakladatelem. V úvodu najdeme poznámku, že text je směsicí fikce a pravdy. V pozadí se skrývá autobiografický podtext, v epilogu je přímo řečeno, že Kvido je alter ego autora. Místy je děj přerušen rozhovorem dospělého Kvida s nakladatelem (další linie příběhu).
Kromě prozaického zpracování jsou zde i pasáže typické pro drama, vyskytují se i scénické poznámky.
Psáno retrospektivně z pohledu Kvida; ten předčítá příběh své rodiny sepsaný v er-formě knižnímu vydavateli. Rychlý spád děje.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Převážná část vyprávění je psaná er-formou, příběh je vyprávěn nadosobním vypravěčem, který nezasahuje do děje (Kvido sepsal knihu a předčítá ji nakladateli). Část je vyprávěna někým jiným. Součástí textu jsou i zápisky z Kvidova deníku, zde pak převažuje ich-forma.
Typy promluv: V textu je četně řeč přímá - dialogy, scénické poznámky, místy forma scénáře, monology, charakteristika a popisné pasáže.
Jazykové prostředky: V rovině vypravěče se setkáváme se spisovným jazykem, velmi kultivovaným, vtipným a intelektuálním. Postavy naproti tomu promlouvají jazykem přirozeným - často nespisovným, mnohdy i vulgárním. Vyskytují se zde nespisovné koncovky slov i stylově zabarvená slova. V textu jsou četné závorky a pomlčky, které vysvětlují nebo zpřesňují obsah popřípadě postoj vypravěče. Časté jsou i nedokončené věty (apoziopeze). Některé výrazy jsou psány jiným typem písma například kurzívou, autor touto změnou některá slova zvýrazňuje, dodává jim jiný ráz - např. ironický podtext. Kniha je celkově humorná, ironická, je zde cynický humor v kombinaci s vážnou dobou. Místy až poetické vyjadřování, anglický jazyk. Jsou zvýrazněny a zesměšněny prvky komunistického režimu. V díle je nadsázka, barvitá přídavná jména, eufemismy, lidová rčení z úst dědy, výpustka, lehká říkadla, apod.

Děj:
Kniha začíná seznámením rodičů - amatérské herečky a budoucí právničky s ekonomem. Kvido se narodí ve velmi zvláštní situaci - jeho matka měla panický strach ze psů, a právě před představením v divadle ji jeden k smrti vyděsil. Byla těhotná a možná právě tento zážitek způsobil, že se Kvido narodil o pár minut později, přímo v divadle - zrovna při hře Čekání na Godota.
Hned po narození si ho nesmírně oblíbily obě jeho babičky, což vedlo k tomu, že byl otylý. Ovšem na druhou stranu byl také velmi inteligentní a velmi brzy se naučil číst. Bydlel s rodiči v Praze, rodiče měli poměrně vyrovnané manželství, ovšem potom přišel srpen roku 1968 a rodina se odstěhovala na Sázavu. Oba rodiče se nechali zaměstnat v tamějších sklárnách, bydleli v zasklené terase jedné vily. Lepší bydlení pro ně nebylo možné sehnatu, protože se Kvidův otec za žádnou cenu nechtěl politicky angažovat. Jeho spolupracovníci a přátelé mu říkali, že nemá cenu vzpírat se režimu.
Kvido se velmi dobře prosadil ve škole, vynikal ve čtení. Stal se nejlepším recitátorem tamějšího kroužku, který vedla manželka ředitele skláren. Když dostal Kvido zápal plic, znamenalo to pro recitační kroužek těžkou ránu. Když se majitelka kroužku dozvěděla, že za to může její manžel, který Kvidově rodině neposkytl lepší bydlení, donutila jej, aby to napravil. Tak získala rodina dům a otec byl povýšen, stal se ředitelem obchodního oddělení, což mu umožňovalo podívat se občas do ciziny.
Pravdou ovšem je, že za tím vším nestála jen manželka ředitele. Kvidův otec se samozřejmě začal angažovat sám, když viděl, k čemu nuzné bydlení vedlo. začal se vzdělávat v marxismu-leninismu, nuceně si pořídil psa (kvůli šéfovi), vlčáka Něhu, a věnoval se fotbalu.
Za nějakou dobu přišl zlom: celá rodina byla přistižena na návštěvě u disidenta Pavla Kohouta (signatáře Charty 77), což znamenalo sankce - otec se stal vrátným, byl několikrát vyslýchán a uzavřel se sám do sebe. V dílně si začal vyrábět vlastní rakev a byl velmi nedůvěřivý - téměř všechny okolo sebe považoval za špiony. Rodina z něj byla zoufalá, nepomohl ani psychiatr. O zlepšení situace se nezasadila ani babička Líba, která se přistěhovala z Prahy a nutila všechny jíst extrémě zdravě a šetrně. Jedinou pozitivní událostí bylo narození Kvidova sourozence Paca.
Kvido začal psát povídky inspirované vlastním životem a zkušenostmi a studoval na VŠE. Ránou pro otce ovšem bylo, když se studiem skončil, aby se mohl naplno věnovat své literární tvořivosti.
Kvidova matka začínala být ze svého manžela zoufalá a napadlo ji řešení - Kvido by se měl stát otcem. Ten nakonec souhlasil a požádal o ruku svoji kamarádku z dětství, se kterou měl vůbec první milostné zkušenosti. Ona si jej vzala a přivedli na svět dítě.
Na Kvidova otce to mělo opačný účinek, přivést dítě do této doby považoval za nezodpovědnost. Od předčasného odpočinku v rakvi jej zachránila listopadová revoluce, po které on i jeho žena dostali místa, která odpovídala jejich vzdělání. Kvido tak mohl vydat svou první necenzurovanou knihu, i když ho matka prosila, aby to nedělal, protože obsahuje příliš důvěrné detaily.
Epilog je věnován osudům hlavní postavy po listopadu 1989 do roku 1991.

Hlavní postavy:
Kvido - jeho předobrazem je sám autor, komentuje všechny události, narodil se v divadle, sečtělý, hodně výřečný, inteligentní, obézní chlapec (měl z toho deprese), brýlatý, neohrabaný, liší se od ostatních, už jako malý všechny šokuje svými schopnostmi, je schopen recitovat agitační básně, ve 4 letech umí abecedu, má vynikající čtenářské dovednosti, vezme si kamarádku z dětství Jarušku (mají spolu dítě - dceru Aničku), prarodiče se o něj prali kromě dědečka Jiřího. Posléze začal psát vlastní povídky, což kladně hodnotí například Pavel Kohout. 10. října vydává vlastní knihu - román Báječná léta pod psa.

Jaruška - nejlepší kamarádka a později dívka a žena Kvida, v pubertě se ohlíží po přitažlivějších klucích, než je Kvido, ale nechá se Kvidem "sbalit", když mu zemře dědeček a ona ho lituje, je na všechno alergická (pyly, fixy, léky,...)

Kvidův otec - Josef, velmi vzdělaný inženýr ekonomie, mluvil několika cizími jazyky, měl přehled o mnoha věcech, rozuměl obchodu. Nesouhlasil však s tehdejší politikou, nechtěl vstoupit do KSČ, neangažoval se v žádném občanském kroužku. Zpočátku byl hrdý a nehodlal se ponižovat. Životní situace (a částečně i manželka) ho však dovedla k určitým ústupkům - začal studovat VUML, koupil si psa - ovčáka Něhu - od stranického funkcionáře Šperka, připojil se k místním fotbalistům (přestože nebyl sportovně vůbec nadaný). Když jeho kariéra v práci začala stoupat, vrátil se ze služební cesty do Londýna a stal se z něj sebevědomý muž, který s nadhledem řídil chod domácnosti i pracovní tým ve sklárnách. Netajil se dokonce ani náklonností k jugoslávské kolegyni Mirjaně. Po nevinném setkání s dávným odinným přítelem Pavlem Kohoutem, signatářem Charty 77, byl z místa sesazen a stal se v podniku vrátným. Tato degradace ho psychicky položila. Uzavřel se do sebe, přestal normálně komunikovat, schovával se před světem i před rodinou. Staví si dokonce rakev. Teprve po revoluci v roce 1989 se vzpamatoval, dostal místo na ministerstvu zahraničního obchodu, sebevědomě řídil auto a jezdil na služební cesty do Brazílie.

Kvidova matka - právnička, amatérská herečka, s duší umělkyně. V mládí hrávala v divadle a Kvidovi občas recitovala pasáže z různých divadelních her. Byla velmi chytrá, ale v rodině svou inteligenci spíše potlačovala. Pronášela strohé poznámky k veškerému dění, byla ironická, ale vtipná. Často prokázala velkou trpělivost a statečnost. Trpěla tatínkovi platonický úlet, domnívala se, že z jeho špatného psychického stavu ho dostane vnouče - přesvědčila Kvida, aby si s Jaruškou udělali miminko. Bojí se psů - v těhotenství na ni jeden skočil.

Babička Líba, dědeček Jiří - rodiče Kvidovy matky. Líba žije s rodinou své dcery v Sázavě, protože život v Praze se jí zdál nebezpečný. Měla strach z nemocí, hlavně z rakoviny. Miluje cestování a je ochotná kvůli němu šetřit i na jídle - preferuje bezmasá jídla, vaří často jen zeleninu, z cest pak rodině vždy posílá černobílé pohlednice s veršovaným pozdravem. Je líčena s humorem, v závěru knihy však přijde zpráva o jejím úmrtí v Leningradu. Její manžel Jiří pracoval v prezidentské kanceláři a poskytl Kvidovi výlety, které byly normálním dětem nedosažitelné - viděl korunovační klenoty, letěl letadlem do Karlových Varů, navštívil všechna muzea i planetárium.

Babička Věra, dědeček Josef - bydleli v Praze a často brali malého Kvida na obyčejné výlety, do Zoo, na ryby či na fotbal.

Paco - Kvidův mladší bratr byl opakem svého intelektuálského bratra, miloval přírodu, často přespával v lese. Později se stal pacifistou a anarchistou, studoval filozofickou fakultu a začal pracovat v zahraničí.

ZDROJE:
https://www.rozbor-dila.cz/bajecna-leta-pod-psa-rozbor-dila-4/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama