*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Březen 2018

Báječná léta pod psa

31. března 2018 v 18:44 | ČteníkLen |  Povinná četba

Báječná léta pod psa

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Michal Viewegh, český spisovatel přelomu 20. a 21. století, se narodil v Praze. V 90. letech je nejvýznamnější a nejvydávanější prozaik. Je držitelem ceny Magnesia Litera a Ceny Jiřího Ortena. Matka je právnička, otec chemik, má 2 bratry. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu - obor čeština a pedagogika. Již od začátku studia publikoval své povídky v Mladé frontě. Krátce učil na základní škole. Učil i na literární akademii v Praze. I vážné věci dokáže zachytit s humorem. Od roku 1995 se stává spisovatelem z povolání.
Přežil prasknutí aneurysmatu.

Díla:
Výchova dívek v Čechách - román
Účastníci zájezdu - román
Román pro ženy - román
Román pro muže - román
Vybíjená - román
Báječná léta s Klausem - román, navazuje na dílo Báječná léta pod psa (po 10 letech). Do centra dění se staví Kvidova rodina, Kvido je již dospělý, s Jaruškou se rozvedl.
Mafie v Praze

Literárně/obecně kulturní kontext:
LITERATURA PO ROCE 1989, současná literatura
- Dochází ke zhroucení komunismu, vznikají nové ideály demokratické společnosti
- Po Sametové revoluci 17. listopadu 1989 dochází k nárůstu svobodné publikační činnosti
- Je vydáváno velké množství exilové a samizdatové literatury, proudy oficiální, exilové a samizdatové literatury splývají.
- Zmizely politické a ideologické zásahy do tvorby spisovatelů
- Zmizela státní kontrola
- Vznikla obec spisovatelů, která soustřeďovala všechny autory bez ohledu na jejich názory
- Vedle oficiálních a neoficiálních spisovatelů začínají publikovat i noví, mladí autoři

Autoři, kteří tvořili ve stejné době:
Eva Kantůrková (Přítelkyně z domu smutku)
Petr Šabach (Šakalí léta, Občanský průkaz, Hovno hoří)
Tereza Boučková (Indiánský běh, Když milujete muže, Krákorám)
Miloš Urban (Hastrman)
Jaroslav Rudiš (Nebe nad Berlínem)
Vladimír Páral (Katapult, Milenci a vrazi)
Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Pábitelé, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota, Slavnosti sněženek)
Milan Kundera (Směšné lásky, Žert)
Ota Pavel (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby)
Pavel Kohout (Katyně)
Ludvík Vaculík (Morčata, Sekyra)

Okolnosti vzniku díla: Jedná se o rodinnou kroniku z doby normalizace, s autobiografickými prvky. Autor líčí příběh vlastního dospívání. Je to pohled na neveselou dobu veselýma očima. Dílo bylo zfilmováno i uvedeno jako divadelní hra. Název poukazuje na těžkou dobu, éru nesvobody a útlaku ("pod psa"), na druhou stranu se jedná o "báječná léta" autorova dospívání, na která vzpomíná v dobrém.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Epika, satirický, rodinný, autobiografický román, próza
Téma: Hlavní hrdina líčí příběh vlastního dospívání, krásnou "bezstarostnou" dobu na pozadí komunistického režimu. Vyobrazuje tak křivdy a nespravedlnosti, kterých se režim dopustil.
Motivy: doba normalizace, dospívání, cenzura, mezilidské vztahy, rodina, děti a vnoučata, láska, rakev, manželství, těhotenství, pes, ironie a zesměšňování, humor, tlak komunistické ideologie, zaměstnání, Sametová revoluce, vydání knihy, politická a sociální situace, vývoj lidské psychiky, divadlo, porod, autoškola, stěhování, přátelství, nemoc, terasa, platonické poblouznění, andulky, fotbal,...
Časoprostor: Děj se odehrává mezi lety 1962-1991 v Československu (vyprávěním probíhá vpád vojsk SSSR 1968 a Sametová revoluce 17. 11. 1989), konkrétně v Praze a na Sázavě. Kvido se narodil v divadle (hra Čekání na Godota), byt v Sezimově ulici, rodina žije později na prosklené terase, nakonec se přestěhují do lepšího domu. Kvido tráví čas u prarodičů. Další porody probíhají v nemocnici.
Kompoziční výstavba: Román se skládá ze 17 kapitol a závěrečného epilogu. Kapitoly na sebe chronologicky navazují. Dílo má 2 linie - Kvidův život a rozhovor již dospělého Kvida s nakladatelem. V úvodu najdeme poznámku, že text je směsicí fikce a pravdy. V pozadí se skrývá autobiografický podtext, v epilogu je přímo řečeno, že Kvido je alter ego autora. Místy je děj přerušen rozhovorem dospělého Kvida s nakladatelem (další linie příběhu).
Kromě prozaického zpracování jsou zde i pasáže typické pro drama, vyskytují se i scénické poznámky.
Psáno retrospektivně z pohledu Kvida; ten předčítá příběh své rodiny sepsaný v er-formě knižnímu vydavateli. Rychlý spád děje.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Převážná část vyprávění je psaná er-formou, příběh je vyprávěn nadosobním vypravěčem, který nezasahuje do děje (Kvido sepsal knihu a předčítá ji nakladateli). Část je vyprávěna někým jiným. Součástí textu jsou i zápisky z Kvidova deníku, zde pak převažuje ich-forma.
Typy promluv: V textu je četně řeč přímá - dialogy, scénické poznámky, místy forma scénáře, monology, charakteristika a popisné pasáže.
Jazykové prostředky: V rovině vypravěče se setkáváme se spisovným jazykem, velmi kultivovaným, vtipným a intelektuálním. Postavy naproti tomu promlouvají jazykem přirozeným - často nespisovným, mnohdy i vulgárním. Vyskytují se zde nespisovné koncovky slov i stylově zabarvená slova. V textu jsou četné závorky a pomlčky, které vysvětlují nebo zpřesňují obsah popřípadě postoj vypravěče. Časté jsou i nedokončené věty (apoziopeze). Některé výrazy jsou psány jiným typem písma například kurzívou, autor touto změnou některá slova zvýrazňuje, dodává jim jiný ráz - např. ironický podtext. Kniha je celkově humorná, ironická, je zde cynický humor v kombinaci s vážnou dobou. Místy až poetické vyjadřování, anglický jazyk. Jsou zvýrazněny a zesměšněny prvky komunistického režimu. V díle je nadsázka, barvitá přídavná jména, eufemismy, lidová rčení z úst dědy, výpustka, lehká říkadla, apod.

Děj:
Kniha začíná seznámením rodičů - amatérské herečky a budoucí právničky s ekonomem. Kvido se narodí ve velmi zvláštní situaci - jeho matka měla panický strach ze psů, a právě před představením v divadle ji jeden k smrti vyděsil. Byla těhotná a možná právě tento zážitek způsobil, že se Kvido narodil o pár minut později, přímo v divadle - zrovna při hře Čekání na Godota.
Hned po narození si ho nesmírně oblíbily obě jeho babičky, což vedlo k tomu, že byl otylý. Ovšem na druhou stranu byl také velmi inteligentní a velmi brzy se naučil číst. Bydlel s rodiči v Praze, rodiče měli poměrně vyrovnané manželství, ovšem potom přišel srpen roku 1968 a rodina se odstěhovala na Sázavu. Oba rodiče se nechali zaměstnat v tamějších sklárnách, bydleli v zasklené terase jedné vily. Lepší bydlení pro ně nebylo možné sehnatu, protože se Kvidův otec za žádnou cenu nechtěl politicky angažovat. Jeho spolupracovníci a přátelé mu říkali, že nemá cenu vzpírat se režimu.
Kvido se velmi dobře prosadil ve škole, vynikal ve čtení. Stal se nejlepším recitátorem tamějšího kroužku, který vedla manželka ředitele skláren. Když dostal Kvido zápal plic, znamenalo to pro recitační kroužek těžkou ránu. Když se majitelka kroužku dozvěděla, že za to může její manžel, který Kvidově rodině neposkytl lepší bydlení, donutila jej, aby to napravil. Tak získala rodina dům a otec byl povýšen, stal se ředitelem obchodního oddělení, což mu umožňovalo podívat se občas do ciziny.
Pravdou ovšem je, že za tím vším nestála jen manželka ředitele. Kvidův otec se samozřejmě začal angažovat sám, když viděl, k čemu nuzné bydlení vedlo. začal se vzdělávat v marxismu-leninismu, nuceně si pořídil psa (kvůli šéfovi), vlčáka Něhu, a věnoval se fotbalu.
Za nějakou dobu přišl zlom: celá rodina byla přistižena na návštěvě u disidenta Pavla Kohouta (signatáře Charty 77), což znamenalo sankce - otec se stal vrátným, byl několikrát vyslýchán a uzavřel se sám do sebe. V dílně si začal vyrábět vlastní rakev a byl velmi nedůvěřivý - téměř všechny okolo sebe považoval za špiony. Rodina z něj byla zoufalá, nepomohl ani psychiatr. O zlepšení situace se nezasadila ani babička Líba, která se přistěhovala z Prahy a nutila všechny jíst extrémě zdravě a šetrně. Jedinou pozitivní událostí bylo narození Kvidova sourozence Paca.
Kvido začal psát povídky inspirované vlastním životem a zkušenostmi a studoval na VŠE. Ránou pro otce ovšem bylo, když se studiem skončil, aby se mohl naplno věnovat své literární tvořivosti.
Kvidova matka začínala být ze svého manžela zoufalá a napadlo ji řešení - Kvido by se měl stát otcem. Ten nakonec souhlasil a požádal o ruku svoji kamarádku z dětství, se kterou měl vůbec první milostné zkušenosti. Ona si jej vzala a přivedli na svět dítě.
Na Kvidova otce to mělo opačný účinek, přivést dítě do této doby považoval za nezodpovědnost. Od předčasného odpočinku v rakvi jej zachránila listopadová revoluce, po které on i jeho žena dostali místa, která odpovídala jejich vzdělání. Kvido tak mohl vydat svou první necenzurovanou knihu, i když ho matka prosila, aby to nedělal, protože obsahuje příliš důvěrné detaily.
Epilog je věnován osudům hlavní postavy po listopadu 1989 do roku 1991.

Hlavní postavy:
Kvido - jeho předobrazem je sám autor, komentuje všechny události, narodil se v divadle, sečtělý, hodně výřečný, inteligentní, obézní chlapec (měl z toho deprese), brýlatý, neohrabaný, liší se od ostatních, už jako malý všechny šokuje svými schopnostmi, je schopen recitovat agitační básně, ve 4 letech umí abecedu, má vynikající čtenářské dovednosti, vezme si kamarádku z dětství Jarušku (mají spolu dítě - dceru Aničku), prarodiče se o něj prali kromě dědečka Jiřího. Posléze začal psát vlastní povídky, což kladně hodnotí například Pavel Kohout. 10. října vydává vlastní knihu - román Báječná léta pod psa.

Jaruška - nejlepší kamarádka a později dívka a žena Kvida, v pubertě se ohlíží po přitažlivějších klucích, než je Kvido, ale nechá se Kvidem "sbalit", když mu zemře dědeček a ona ho lituje, je na všechno alergická (pyly, fixy, léky,...)

Kvidův otec - Josef, velmi vzdělaný inženýr ekonomie, mluvil několika cizími jazyky, měl přehled o mnoha věcech, rozuměl obchodu. Nesouhlasil však s tehdejší politikou, nechtěl vstoupit do KSČ, neangažoval se v žádném občanském kroužku. Zpočátku byl hrdý a nehodlal se ponižovat. Životní situace (a částečně i manželka) ho však dovedla k určitým ústupkům - začal studovat VUML, koupil si psa - ovčáka Něhu - od stranického funkcionáře Šperka, připojil se k místním fotbalistům (přestože nebyl sportovně vůbec nadaný). Když jeho kariéra v práci začala stoupat, vrátil se ze služební cesty do Londýna a stal se z něj sebevědomý muž, který s nadhledem řídil chod domácnosti i pracovní tým ve sklárnách. Netajil se dokonce ani náklonností k jugoslávské kolegyni Mirjaně. Po nevinném setkání s dávným odinným přítelem Pavlem Kohoutem, signatářem Charty 77, byl z místa sesazen a stal se v podniku vrátným. Tato degradace ho psychicky položila. Uzavřel se do sebe, přestal normálně komunikovat, schovával se před světem i před rodinou. Staví si dokonce rakev. Teprve po revoluci v roce 1989 se vzpamatoval, dostal místo na ministerstvu zahraničního obchodu, sebevědomě řídil auto a jezdil na služební cesty do Brazílie.

Kvidova matka - právnička, amatérská herečka, s duší umělkyně. V mládí hrávala v divadle a Kvidovi občas recitovala pasáže z různých divadelních her. Byla velmi chytrá, ale v rodině svou inteligenci spíše potlačovala. Pronášela strohé poznámky k veškerému dění, byla ironická, ale vtipná. Často prokázala velkou trpělivost a statečnost. Trpěla tatínkovi platonický úlet, domnívala se, že z jeho špatného psychického stavu ho dostane vnouče - přesvědčila Kvida, aby si s Jaruškou udělali miminko. Bojí se psů - v těhotenství na ni jeden skočil.

Babička Líba, dědeček Jiří - rodiče Kvidovy matky. Líba žije s rodinou své dcery v Sázavě, protože život v Praze se jí zdál nebezpečný. Měla strach z nemocí, hlavně z rakoviny. Miluje cestování a je ochotná kvůli němu šetřit i na jídle - preferuje bezmasá jídla, vaří často jen zeleninu, z cest pak rodině vždy posílá černobílé pohlednice s veršovaným pozdravem. Je líčena s humorem, v závěru knihy však přijde zpráva o jejím úmrtí v Leningradu. Její manžel Jiří pracoval v prezidentské kanceláři a poskytl Kvidovi výlety, které byly normálním dětem nedosažitelné - viděl korunovační klenoty, letěl letadlem do Karlových Varů, navštívil všechna muzea i planetárium.

Babička Věra, dědeček Josef - bydleli v Praze a často brali malého Kvida na obyčejné výlety, do Zoo, na ryby či na fotbal.

Paco - Kvidův mladší bratr byl opakem svého intelektuálského bratra, miloval přírodu, často přespával v lese. Později se stal pacifistou a anarchistou, studoval filozofickou fakultu a začal pracovat v zahraničí.

ZDROJE:
https://www.rozbor-dila.cz/bajecna-leta-pod-psa-rozbor-dila-4/

Kytice 2/2

30. března 2018 v 12:21 | ČteníkLen |  Povinná četba

DĚJ OSTATNÍCH BALAD:

Kytice (upomínají na lidovou tvorbu a poezii)
O matce, které se zželelo svých nešťastných dětí a proto sestoupila do drobného kvítku, který děti nazvaly podle matčina dechu mateřídouška. Děti byly hned šťastnější, chodily k matčině hrobu a vzpomínali na ni

Zlatý kolovrat (téma viny, vykoupení a pokání)
Pohádka o Dorničce, která se měla stát ženou krále. Její nevlastní matka a sestra jí ale závidí, proto ji v lese zabijí a odnesou si její ruce, nohy a oči. Nevlastní sestra se stane ženou krále. V lese Dorničku najde stařeček, který její ruce, nohy a oči vymění se zlou sestrou za zlatý kolovrátek, přeslici a kužel. Později živou vodou Dorničku oživí. Když nevlastní sestra přede na kolovrátku, kolovrat zpívá písničku o tom, že to byla ona s matkou, kdo Dorničku zabil. Král vše slyší a potrestá je - dobro vítězí nad zlem.

Štědrý den (téma lásky a smrti)
Dvě sestry touží po poznání budoucnosti, tak prosekají o půlnoci led. Jedna v odrazu vody vidí svého nastávajícího, ale druhá vidí kostel a v něm rakev. Oběma se jejich vidiny vyplní.

Holoubek (téma lásky a smrti)
Mladá žena zabije svého muže a znovu se vdá. Nad jeho hrobem ale zpívá holoubek o její vině. Žena má špatné svědomí, které ji dožene k sebevraždě.

Záhořovo lože (téma viny, vykoupení a pokání)
Záhoř je vrah, který zabíjí pocestné. Jednou chce zabít poutníka, jenž mu řekne, že jde do pekla. Záhoř ho nechá jít s tím, že mu pak popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, popisuje mu, že tam na Záhoře mají přichystané mučící lože - "Záhořovo lože". Záhoř začne litovat toho, co provedl a změní se v lepšího člověka. Nakonec je mu udělena milost a dostane se do nebe.

Vrba (téma přeměny člověka)
Pojednává o ženě, která byla ve dne živá a v noci se vtělila do vrby. Jejímu manželovi to bylo divné, tak vrbu pokácel. Žena v tu chvíli zemřela. Dostal ještě radu, aby z jejího dříví postavil kolébku jejich synovi, ve které bude jako v matčině náručí.

Lilie (téma přeměny člověka, Lilie je až v novém vydání)
Balada o dívce, která se po smrti vtělí v lilii. V noci jako dívka okouzlí muže a stane se jeho ženou. Muž lilii chrání zdí před sluncem. Jeho matka však dá zeď zbořit a tím dívku zahubí.

Dceřina kletba (porušení vztahu mezi matkou a dítětem)
Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě. Chce se nechat oběsit a před svou smrtí prokleje matku za to, že ji tolik rozmazlila.

Věštkyně (upomínají na lidovou tvorbu a poezii)
Je zde využit motiv proroctví a věštkyně jako Libuše předpovídá osudy českého národa.


Kytice 1/2

30. března 2018 v 12:20 | ČteníkLen |  Povinná četba

Kytice

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Jaromír Erben, český spisovatel 19. století, byl romantický básník, historik, právník, archivář a překladatel. Pocházel z dvojčat, jeho bratr po porodu zemřel. Zaměřoval se především na národní tradice a lidovou poezii. Pochází z Miletína u Hořic, z chudé řemeslnické rodiny. Studoval gymnázium v Hradci Králové, poté filozofii a práva v Praze. Během studií se stýkal s Karlem Hynkem Máchou a spolupracoval s Palackým, věnoval se národopisným a historickým studiím. Byl tajemníkem Národního muzea, takže podnikal časté cesty do venkovských archivů, kde sbíral materiál. Později se stal hlavním archivářem města Prahy. Zemřel na tuberkulózu.

Dílo:
a) Činnost sběratelská
- Sbíral lidovou slovesnost a chápal ji romanticky, jako pozůstatek mýtů a bájí.
- České pohádky, Prostonárodní české písně a říkadla

b) Činnost básnická
- Kytice z pověstí národních - 12 + 1 balada, básně nejprve vycházely v časopise
- Erbenovy balady mají krásný jazyk, který používá hodně lidového rčení

Literárně/obecně kulturní kotext:
ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).
U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.

Znaky:
- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství
- city vítězí nad rozumem
- rozpor snu a skutečnosti
- zájem o lidovou tvorbu
- záliba v exotice

Znaky romantického hrdiny:
- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.
- autobiografické rysy
- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.
- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není
- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk
- bývá obestřen tajemstvím

Zástupci:
ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice)
ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)
FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci)
RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)
AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

NÁRODNÍ OBROZENÍ 1780-1848
- Rozvoj společnosti v našich zemích po kulturní, hospodářské i politické stránce. Nejvíce se projevilo v literatuře a jazyce.
- Podmínkou pro rozvoj byl hospodářský vývoj v době vlády Marie Terezie a Josefa II.
- Vznik manufaktur a tovární výroby
- Poddanství se stalo brzdou - dochází k reformám: zrušení nevolnictví 1781, počešťování měst, toleranční patent, 3 nekatolická náboženství (u nás Evangelijci), povinná školní docházka (trivium - číst, psát, počítat), 1773 zrušen Jezuitský řád, došlo ke zmírnění cenzury.
- Další oporou byla česká minulost a myšlenka slovanské vzájemnosti
- Vzniká moderní český národ
- Dělíme do 3. období (periodizace)

1. Generace
- Josef Dobrovský
- Václav Matěj Kramerius
- Václav Thám
- Proud lidovýchovný, vědecký

2. Generace
- Josef Jungman
- František Palacký
- František Ladislav Čelakovský
- Jan Kollár
- Pavel Josef Šafařík
- Chtějí povznést všechny oblasti kultury (hl. vědu a poezii)

3. Generace
- Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský (realisti)
- K. H. Mácha (Máj)
- J. K. Tyl (Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Strakonický dudák, Lesní panna, Tvrdohlavá žena)
- K. J. Erben
- Doba mezi 2 revolucemi, vyvrcholení národního obrození

Okolnosti vzniku díla: Kytice je autorovo životní dílo, pracoval na něm 20 let. Vydává ho roku 1853, některé básně vycházely zpočátku v časopisech. První vydání obsahovalo pouze 12 básní, poté přibyla Lilie. Každá balada vychází z lidové české báje.

Literární druh, žánr, výrazová forma: lyricko-epické dílo, balady, poezie
Témata: Otázka viny a trestu
a) Mateřská láska, jako základ lidského vztahu - pokud matka poruší vztah k dítěti (starostlivost, zodpovědnost) je krutě potrestána a stejně krutě je potrestána i ta, která zasauje do života dospělého dítěte.
Balady: Poklad, Vodník, Dceřina kletba, Polednice, Zlatý kolovrat, Kytice

b) Pohanské a křesťanské mýty a báje
Balady: Svatební košile, Štedrý den

c) Posmrtný život spojen s pozemským
Balady: Svatební košile, Vrba, Kytice, Lilie

Motivy:
Kytice - smrt, hrob, mateřídouška, děti, matka, duše
Zlatý kolovrat - závist, žádost o ruku, král, nenávist, nůž, sekera, končetiny, smrt, kolovrat, les, krev, touha po majetku, zločin, vina, trest, oživení, odhalení, lest, svatba
Štědrý den - oslava Božího narození, budoucnost, rozdělování výslužek, vina, trest, myšlenka blížící se smrti, svatba, smrt, led, večer
Holoubek - pláč, hřbitov, špatné svědomí, sebevražda, vražda, svatba
Záhořovo lože - vrah, poutník, peklo, lítost, milost, smrt
Vrba - osud, spojený život ženy se stromem, smrt, kolébka
Lilie - hrob, lilie, laň, přeměna, nadpřirozeno, svatba, vražda, nenávist
Dceřina kletba - vražda dítěte, vina, trest, popraviště, přiznání, vzkaz
Věštkyně - proroctví, osud českého národa

Časoprostor: Doba děje celé sbírky není určena, dílo je nadčasové. Odehrává se pravděpodobně v České krajině (jerezo, vesnice, lesy, louky, kostel, skála, dům rodin, hřbitov, ...).
Kompoziční výstavba: Kompozice chronologická, dílo se skládá z 12 balad, třináctá balada Lilie byla dodána později. Jsou důmyslně seřazeny, zobrazují určité lidské vlastnosti, vyskytuje se zde pravidelná rytmizace a rýmování. Je zde přesný stavební záměr, tzn. vzájemně si tématický odpovídají básně první a poslední, druhá a předposlední atd. Výjimku tvoří báseň Lilie. Závěr obsahuje poznamenání ke všem básním, textovou poznámku a slovníček archaismů. První úvodní báseň je stejnojmenná. Většina balad je rozdělena na části (číslovány římskými číslicemi). Děj má rychlý spád.
Lyrický subjekt, vyprávěcí způsoby: Nezávislý pozorovatel děje, nezasahuje do něj, vyprávěno v er-formě.
Typy promluv: Básně jsou většinou psány formou dialogů (přímá řeč), popřípadě monologů. Stručné popisy postav i prostředí.
Veršovaná výstavba: Rým střídavý (abab), sdružený (aabb), obkročný (abba), přerývavý (abcb/a)
Postavy: Obvykle ženy, které se nějak provinily a čeká je trest (ten přinášejí obvykle nadpřirozené postavy nebo jevy)
Jazykové prostředky: jsou spjaté s obsahem (lidové prostředky, zvukomalba, živé dialogy), popis osob je stručný ale názorný, líčení krajiny úsporné ale opět názorné. Vyskytuje se zde velké množství básnických obrazů: metafory, epiteta, epizeuxis, epifora, anafora, archaismy, přirovnání,...

POLEDNICE
Téma: Nadpřirozené bytosti a lidé, mateřská láska, vina a trest
Motivy: dítě, matka, otec, pláč, hněv, polednice, strach, hrozba, smrt, vaření, křik, obavy, lítost nad hříchy, trest
Děj: O matce, která se rozhněvá na své dítě a zavolá na něj Polednici. Nakonec svého činu lituje, a jak se ho snaží zachránit, v náručí ho zadusí.
Veršovaná výstavba: rým střídavý (abab)
Časoprostor: kolem poledne, krátký časový úsek - několik minut, doma u rodiny
Kompozice: pouze 12 slok
Postavy:
Matka - rozčilená, zaneprázdněná, křičí na dítě a vyhrožuje mu, zrovna vaří
Polednice - malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou, o berličce, hnáty křivé, hlas vichřice podoba
Dítě, otec

VODNÍK
Téma: vina a trest, mateřská láska, nadpřirozené bytosti a lidé
Motivy:vodník, jezero, lest, topol, botičky, měsíc, dítě, vdavky, touha vrátit se zpátky na zem, lítost, zoufalství, smrt, trest, stesk po domově
Děj: Vypráví o neposlušné dceři, která se utopí a stane se vodníkovou ženou. Po nějaké době smí navštívit svoji matku pod podmínkou, že se brzy vrátí. Vodníkovi zanechává své dítě - jako pojistku, že se vrátí. Matka ji ale přemlouvá, nepustí ji, aby odešla, tak se vodník pomstí a zabije dítě.
Veršovaná výstavba: rým sdružený, střídavý, přerývavý
Časoprostor: ve čtvrtek večer, v pátek ráno, u jezera a v jezeře, během delšího časového úseku (min. 9 měsíců)
Kompozice: 4 části
Postavy:
Vodník - zelené šaty, boty rudé, krutý, osamělý, podlý, své ženě nevěří a vězní ji, zabije svého syna, bohatý, společnost mu dělají ryby a raci, sbírá dušičky
Žena - neposlušná, nešťastná, svého syna miluje, lituje svého činu
Matka- miluje svou dceru, starostlivá, chrání ji a varuje ji.

POKLAD
Téma: vina a trest, porušení vztahu mezi matkou a dítětem
Motivy: touha po bohatství, majetku, kostel, vchod do skály, zapomnění, lítost, trest, zoufalství, dobrý konec, poučení
Děj: Je Velký pátek. Žena, spěchajíc s dítětem do kostela, objeví skálu, která se otvírá jednou za rok a je v ní ukryto veliké bohatství. Žena vejde dovnitř. Položí dítě na zem a plní šátek poklady. Doběhne s ním domů, vrátí se zpět, dítěti vhodí pár zlaťáků do klína. Opět se vrátí domů, tam se ale všechny zlaťáky promění v kameny a hlínu. Najednou si vzpomene,ž e tam nechala dítě, ale když se chce potřetí dostat do skály, je vchod uzavřen. Žena propadne zoufalství. Musí tedy čekat rok a po roce se opět vypraví ke skále, kde najde dítě živé a zdravé. Pokladu už si ani nevšimne a utíká s dítětem domů.
Časoprostor: Velký pátek, skála, kostel, vesnice, dlouhý časový úsek (rok)
Veršovaná výstavba: rým obkročný (abba), střídavý (abab), přerývavý (abcb/a), sdružený (aabb)
Kompozice: 5 částí, vnitřní monolog
Postavy:
Žena (matka) - zvědavá, ve své touze po bohatství zapomene na své dítě, sama sobě ospravedlňuje svou touhu, nechá se zaslepit ale poučí se, snad chamtivá, sobecká
Dítě

SVATEBNÍ KOŠILE
Téma: Posmrtný život spojen s pozemským, pohanské a křesťanské mýty a báje, přeměna člověka
Motivy: večer, měsíc, pláč, čekání na milého, košile, obraz, návrat mrtvého, modlitba, vina, hřbitov, zpronevěření se Boží vůli, hřích, myšlenky na sebevraždu, pokání, záchrana, modlitební knížky, cesta
Děj:Vypráví o dívce, která čeká na svého milého, až se vrátí z ciziny. Modlí se před obrazem a prosí, aby se jí vrátil. Ušila pro něj košile a zasela len. Najednou její milý zaklepe v noci na okno a spěchá s ní na hřbitov. Cestou jí vezme modlitební knížky, růženec a křížek. Dívka pozná, že není živý, přelstí ho a ukryje se v márnici, kde se jí díky modlitbám podaří přečkat do bílého dne.
Časoprostor: v noci (po 23. hodině), dům dívky, cesta na hřbitov, márnice, chlapec je tři roky pryč ale děj se odehrává během krátkého časového úseku (jeden večer)
Veršovaná výstavba: rým sdružený
Kompozice: text není členěn na části
Postavy:
Dívka - velice smutná, prosí Pannu Marii, aby jí vrátila milého z ciziny, věřící, přišla o své rodiče i bratra a sestru, zprvu cesty se nebojí, svého milého nakonec odhalí a schová se v márnici, modtliby jí zachrání život
Chlapec - odešel do ciziny a zemřel, vrací se pro svou dívku, aby se stala jeho ženou, předtím jí uložil úkol aby zasela len a ušila košile, hřbitov je jeho sídlo


Velký Gatsby

5. března 2018 v 13:16 | ČteníkLen |  Povinná četba

Velký Gatsby

(Překlad: Michal Prokop, 2012)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel a scénarista na přelomu 19. a 20. století, narozen v Minnesotě, byl jedním z nejvýraznějších představitelů ztracené generace. Zároveň je celosvětově považován za jednoho z nejlepších amerických spisovatelů 20. století.
Nedokončil střední školu, ale díky svému charizma byl přijat na Princton. Píše mezi 2 světovými válkami, je to autor románů i povídek, zahrnuje do nich autobiografické rysy. Byl dobrovolníkem za 1. světové války, prošel výcvikem v Alabamě. Zde se seznamuje se svou budoucí ženou Zeldou Sayreovou. Později vyšlo najevo, že trpěla schizofrenií. Po válce se stal reklamním agentem.
V dílech řeší otázku smyslu lidského života, za kterým by lidé měli jít, ale často ztroskotají. Sám ztroskotal na alkoholu.
Jeho první dílo neslo název Na prahu ráje, dále Krásní a prokletí, Něžná je noc a kniha vydaná z pozůstalosti; román Poslední magnát.

Literárně/obecně kulturní kontext:
Meziválečná literatura 1. polovina 20. století
1. světová válka způsobila v celé Evropě hluboký společenský i duchovní otřes. Výraznou stopu zanechala zákonitě i v literatuře. Zobrazování válečné tématiky si kladlo za cíl vylíčit válečné hrůzy a varovat před tím, aby se taková situace už nikdy neopakovala.
Politická situace - na kontinetnu probíhá vlna revolucí, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, světová hospodářská krize, mnoho lidí přichází o práci.

Jsou zde autoři tzv. ztracené generace
= generačně blízká skupina amerických básníků a prozaiků, kteří začali tvořit ve 20. letech 20. století
Myšlení prozaiků a básníků této skupiny bylo ovlivněno zážitkem z 1. světové války, pocitem neschopnosti zařadit se zpět do obyčejného života.
Základní téma literárních děl této generace je skepse, zklamání, rozpad lidských a sociálních hodnot a hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury. Hlavními hrdiny bývají lidé ztracení v labyrintu světa, obvykle rozvrácené, silně citově založené osoby, které nemohou najít pevný bod ve svém životě.
Pojem ztracená generace zavedla Gertruda Steinová.
Další autoři:
Amerika: John Steinbeck (Na východ od ráje, Hrozny hněvu, O myších a lidech), Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby, Podivuhodný případ Bejnamina Buttona), Ernest Hemingway (Stařec a moře, Komu zvoní hrana, Sbohem armádo)
Francie: Romain Rolland, Henri Barbusse, Marcel Proust (Hledání ztraceného času)
Anglie: James Joyce (Odysseus, Dubliňané)
Německo: Lion Feuchtwanger (Lišky na vinici, Židovka z Toleda, Goya, Bláznova moudrost), Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených)
ČR: Franz Kafka (Proces, Proměna), Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)

Jazzový věk - období po roce 1920, v Americe se objevuje převratné množství novinek a vynálezů, město se stává centrem dění a zvyšuje se zájem o alkohol, prohlubují se rozdíly mezi bohatými a chudými, společenské rozdíly.

Okolnosti vzniku díla: Za života autora dílo nebylo moc přijímáno, v období druhé světové války skoro zapomenuto. Až v 50. letech se situace změnila. V době jeho vydání bylo autorovi 28 let a pobýval na francouzské Riviéře. Po vydání se autorův život stal tragédií, a u manželky se projevila psychická nemoc. Fitzgerald zanedlouho propadl alkoholismu.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Epika, milostný román, próza
Téma: O mladíkovi, který se z velké lásky k bohaté dívce prodere do její společenské vrstvy a poznává její krutost a nemilosrdnost. Nehynoucí touha po dosažení amerického snu, deziluze. Oslavy, příležitosti zbohatnout, dopad války na lidi.
Motivy: rozdíly mezi sociálními třídami, večírky, alkohol, ženy, peníze, žluté auto, nevěra, luxus, touha po majetku, vražda, zelené světlo, přátelství, opovržení, první dojem, samota, investice, cenné papíy, obdiv, láska, původ, pozvánka na večírek, žárlivost, nenávist, nerozhodnost, autoservis, bazén, sebevražda, znovushledání, naděje, vina, nehoda, rozpaky, povýšenost, pohřeb, zbraň, válka, stěhování,...
Časoprostor: 20. léta 20. století v Severní Americe (doba prohibice, konkrétně 1922), Long Island Sound (části Západní a Východní Vejce), New York. V domě Daisy a Toma (Východní Vejce), v Domě Nicka (Západní Vejce), v autoopravně George Wilsona, v bytě Myrtle Wilsonové (158. Avenue v New Yorku), Pensylvánské nádraží, Gatsbyho dům, hotel Plaza, restaurace.
Kompoziční výstavba: V úvodu věnování Zeldě, dílo má celkem 9 římsky číslovaných kapitol. Kompozice převážně retrospektivní, Nick vypráví v minulosti v chronologickém sledu. Dílo je lehce autobiografické. Zachycuje poměrně krátké období (jedno léto, část podzimu).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Vypravěčem je Nick Carraway (jedna z postav). Do děje moc nezasahuje, je spíše zprostředkovatelem událostí. Pokud nebyl něčeho sám svědkem, dozvídáme se o tom později. Střídají se úseky, kde vypravěč popisuje co vidí s úseky, kde se zamýšlí nad samotným poselstvím příběhu a motivací postav. Postoj Nicka ke Gatsbymu se zdá být velice kontroverzní. Nick vypráví příběh s odstupem několika let. Dílo je psané v ich-formě.
Typy promluv: dialogy, přímá řeč nevlastní, monology, charakteristika, filozofické úvahy Nicka.
Jazykové prostředky: bohaté jazykové prostředky, spisovná čeština, složitá souvětí, detailní popis prostředí (především Gatsbyho majetek), autor se soustřeďuje na vykreslení atmosféry 20. století s celou její pompézností, častá přirovnání, popisnost. Krátké a úderné dialogy, myšlenky vypravěče jsou naopak dlouze a barvitě popisovány. Text působí elegantně.

Podrobný děj:
KAPITOLA I.
Děj začíná několik let po válce, kdy mladý Nick Carraway z amerického středozápadu přijíždí do New Yorku, aby na burze s cennými papíry vydělal peníze. Zabydlí se na Long Islandu blízko rezidence tajemného zbohatlíka Gatsbyho.
Nick se setkává se svojí vzdálenou sestřenicí Daisy vdanou za Nickova známého Toma Buchanana, se kterým má 3-letou dceru. Manželství není šťastné. Setkává se u nich s Jordan Bakerovou, od které se dozví, že má Tom milenku. Poté odjíždí domů a vidí Gatsbyho koukat na zelené světlo v dálce.

KAPITOLA II.
Nick jede s Tomem do New Yorku, kde poznává Tomovu milenku Myrtle Wilsonovou v autoopravně. Ta poté vlakem cestuje s nimi. Cestou si koupí erdelteriéra. Jdou do jejího bytu, kam pozve i sestru Catherine a sousedy McKeeovi. Baví se o Gatsbym, Nick s Catherine řeší, proč se Myrtle a Tom nerozvedou, Myrtle Nickovi říká, jak poznala Toma. Nakonec Tom zlomí Myrtle nos za to, že řekla jméno Daisy.

KAPITOLA III.
Nick popisuje monstrózní večírky u Gatsbyho. Sám nakonec dostane pozvánku, ostatní tam prostě chodí. Seznamuje se tam s Jordan, společně jdou najít Gatsbyho. Kolem půlnoci Nick úplnou náhodou zjistí, že se s ním baví. Gatsby pak odejde a později si dá zavolat Jordan. Večírek končí, někdo způsobí skandál, protože nabourá a autu upadne kolo. Nick se sbližuje s Jordan.

KAPITOLA IV.
Nick popisuje seznam lidí, kteří navštěvují Gatsbyho večírky. Gatsby s Nickem jede do měsa, cestou mu vypráví o své minulosti. Říká, že se Nickovi odpoledne svěří se smutnou věcí prostřednictvím Jordan. Jdou spolu na oběd, přidá se k nim i Gatsbyho známý Wolfsheim. Potkají zde Toma, Gatsby zmizí.
Jordan Nickovi vypráví, jak se Jay a Daisy poznali (v roce 1917), dělilo je od sebe společenské postavení. Když vojáci odjeli, Daisy se vdala za Toma. Den před svatbou brečela kvůli nějakému dopisu. A teď se o něm po letech doslechla. Gatsby chce, aby Nick pozval Daisy na čaj a on tam přišel.

KAPITOLA V. (polovina knihy)
Gatsby chce nedočkavě vědět, jak se Nick rozhodl. Ten souhlasí. Pozve Daisy na čaj, Gatsby mezitím pošle květiny a nechá u Nicka posekat trávník, ten den prší. Gatsby se bojí že nepřijde. Jejich setkání je rozpačité, později je Gatsby pozve k sobě, procházejí dům a Nick je tam nakonec nechá samotné.

KAPITOLA VI.
Za Gatsbym přijede reportér z New Yorku. Nick vypráví o jeho životě, představuje ho jako Jamese Gatze, původně chudého mladíka, který je zapojen do nelegálních obchodů s alkoholem společně s Wolfsheimem. Potkal milionáře Dana Codyho, jenž mu později dopomohl k penězům. Celý život zasvětil tomu, aby pro Daisy zajistil dostatečně luxusní prostředí.
Po pár týdnech se Nick u Gatsbyho zastaví. Je tam i Tom s přáteli. Gatsby mu řekne, že zná Daisy. Tom jí začne víc hlídat.
Jdou společně na Gatsbyho večírek. Jay je nešťastný, protože se Daisy nebavila. Chce vrátit vše, tak jak bylo. Vzpomíná, jak Daisy poprvé políbil.

KAPITOLA VII.
Gatsby propouští sloužící, nekoná večírek. Nick s Gatsbym jedou na návštěvu k Buchananovým. Je vedro. Tom na Jaye začíná žárlit, společně všichni jedou do města. Tom, Jordan a Nick si vezmou Gatsbyho auto a Gatsby s Daisy jedou v modrém kupé. Tomovi je jasné, že spolu ti dva něco mají, Tom zastaví na pumpě aby natankovali. Pozoruje je Myrtle, která si myslí, že Jordan je Tomova manželka. Všichni jedou do hotelu Plaza, baví se o tom, že Jay studoval na Oxfordu, v hotelu probíhá svatba. Tom obviňuje Gatsbyho, že s Daisy spí. Gatsby se s Tomem hádá, že ho Daisy nikdy nemilovala. Jay nechce připustit, že by ho milovat mohla. Daisy s Gatsbym nechce odejít. Tom pošle Jaye a Daisy domů v Jayově žlutém autě. Daisy řídí a přejede Myrtle. Ostatní obviňují Gatsbyho, nehoda se vyšetřuje.

KAPITOLA VIII.
Nick Gatsbymu radí, aby odjel. Ten mu vypráví, jak se s Daisy poznali. Namluvil jí, že je schopen se o ni postarat, že je ze stejné společenské vrstvy. Nick popisuje Gatsbyho život. Nick odjede do města, volá mu Jordan.
Nick vypráví, co se dělo v autoopravně v den nehody (našlo se psí vodítko, Myrtle si nejspíš chtěla promluvit s někým, kdo jel v autě). Rozhozený Wilson chodil a vyptával se, až přišel na Gatsbyho jméno (prozradil mu ho Tom) a zastřelil ho v bazénu. Wilson nakonec zabil i sám sebe. Gatsbyho našli 4 lidé: Nick, šofér, zahradník a majordomus.

KAPITOLA IX.
Tom s Daisy odjeli, všichni se ke Gatsbymu obrátili zády, jen Nick se ho zastával. Nikdo, kromě jednoho muže z večírku, Gatsbyho otce a Nicka nepřijde na pohřeb. Nick vzpomíná na dětství, naposled se sejde s Jordan. Potká Toma a vyčítá mu jeho chování.
Nick se stěhuje, naposledy obchází Jayův dům.

Hlaví postavy:

Nick Carraway - vypravěč, postava slouží spíše k popisu událostí, pochází ze zámožné rodiny, otec vede železářský velkoobchod, studium dokončil v New Havenu roku 1915, rozhodl se odejít na východ obchodovat s cennými papíry. Ke Gatsbymu má rozporuplný postoj, je všímavý a přemýšlivý, tolerantní, otevřený, dobrý posluchač (lidé mu rádi říkají svá tajemství), zdrženlivý, opatrný, čestný.

Jay Gatsby - ve skutečnosti James Gatz, původně chudý mladík, který se zamiluje do Daisy, je jí až posedlý. Schválně se nastěhuje tak, aby jí mohl být nablízku, snaží se jí ohromit. Ve válce se stal majorem, chvíli studoval v Oxfordu a chce se k Daisy dostat i nezákonně (nelegální distribuce alkoholu, organizovaný zločin), zbohatne a všichni jím nakonec stejně pohrdají kvůli jeho chování. Povídá se, že je synovec nebo bratranec císaře Viléma a peníze má od něj. Záhadná postava, v některých budí hrůzu. Hraje si na velkého magnáta, ve skutečnosti je těžce raněný láskou, kterou se snaží získat zpět. Je nepochopený a nešťastný ze vzniklé situace, propadá depresi a nakonec je zastřelen. Jeho minulost je zahalena tajemstvím, šíří se kolem něj spoustu fám (např. že někoho zabil). Elegantní, mladý kolem 30 let, má krátké vlasy, je rezervovaný, upjatý, má protekci u policie, snaží se vypadat důstojně za každé situace.

Daisy Buchananová - charakter vytvořen na základě Fitzgeraldovy ženy Zeldy, Nickova vzdálená sestřenice z druhého kolene, půvabná, šeptá, aby se k ní lidé nakláněli, mají s Tomem tříletou dceru, prostoduchá, povrchní, znuděná, přelétavá, pro Gatsbyho ztělesněním dokonalosti, má schopnost dokonalé přetvářky, prioritou je pro ni materiální luxus a pohodlí, Gatsbyho opravdu nemiluje, přejede autem Tomovu milenku.

Tom Buchanan - Nick ho zná z univerzity, pochází z bohaté rodiny, hráč fotbalu a koňského póla, lidé ho nemají rádi, povýšené vystupování, slámově žluté vlasy, silný, arogantní, popudlivý, všude ví, že má milenku. Má hodně známých, opil se 2x v životě, s Myrtle se poznali ve vlaku, má násilnické sklony, zákeřný, pokrytecký, žárlivý. O Daisy se začne znovu zajímat, až když zjistí, že po ní touží Gatsby.

Myrtle Wilsonová - manželka George a Tomova milenka, cca 35 let, lehce obézní, afektovaná, vitální, vyzývavá, povýšená, dobře oblékaná, pohrdá nižšími vrstvami

Catherine - sestra Myrtle, štíhlá, asi 30 let, zrzavá, nosí keramické náramky, světaznalá, majetnická, panovačná, bydlí s přítelkyní v hotelu, byla v Monte Carlu, má potřebu mluvit o životech jiných

George B. Wilson - majitel autoopravny, světlovlasý, apatický, chudokrevný, má světle modré oči

Jordan Bakerová - golfistka, štíhlá, stydlivá, šedé oči, skeptická, zvědavá, Nickova milenka, lehkovážná, špatná řidička, má ráda velké večírky a soukromí, pohrdlivá, velice nečestná, nesnáší prohru, cynická, sebestředná, soběstačná.

Chester McKee - bledý, zženštilý muž, soused Myrtle Wilsonové, uctivý, pracuje jako fotograf

Paní McKeeová - hlučná, malátná, pohledná, podle Nicka úděsná, pyšná, manžel jí od svatby 127x vyfotil

http://www.rozbor-dila.cz/velky-gatsby-rozbor-dila-k-maturite-4/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_Gatsby_(rom%C3%A1n)
https://www.rozbor-dila.cz/velky-gatsby-rozbor-dila-k-maturite/
http://www.zapnimozek.cz/ctenarskydenik/velky-gatsby/