*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Romeo, Julie a tma

22. února 2018 v 14:12 | ČteníkLen |  Povinná četba

Romeo, Julie a tma

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Jan Otčenášek, český prozaik 20. století, autor novely a románů z doby okupace a února 1948, scénárista, jeden z tvůrců poválečné prózy. Narozen v Praze do rodiny truhláře. Vystudoval obchodní akademii. Koncem 2. světové války se zapojil do ilegálního hnutí mládeže. V 50. letech vstupuje do literatury budovatelským románem Plným krokem. Od roku 1960 pracoval jako spisovatel z povolání. Publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Rudém právu atd. Hlavní myšlenkou jeho děl je, že člověk má hledat své vlastní cíle a nepodléhat pohodlné přizpůsobivosti. Zemřel na rakovinu plic.
Mezi jeho další díla patří:
Občan Brych - román, hlavní hrdina se rozhoduje zda přijmout režim po únoru 1948 nebo emigrovat
Kulhavý Orfeus - román, skupina mladých lidí založí odbojovou skupinu Orfeus
Mladík z povolání
Když v ráji pršelo

Literárně/obecně kulturní kontext:
Okupační próza
Odráží tíživé společenské podmínky protektorátu, hrůzu z nesmírných obětí. Autoři mají zákz publikovat a vzniká nutnost ilegální tvorby. Spisovatelé se nemohou svobodně vyjadřovat a někteří přišli v rámci fašistického terorou o život.
Byli nuceni odklonit se od společnské reality a zaměřit se na jiná témata. Píše se historická próza, která se snaží posílit národní sebevědomí poučením z minulosti.
Zároveň roste zájem o poezii, protože se básníci mohou vyjadřovat rychleji a prostřednictvím básnickcýh obrazů, kde lze leccos schovat.
Období 1948 až polovina 50. let - definitivní vítězství komunistické strany. I do ČSR proniká stalinský kult osobnosti, píše se oficiální literatura s budovatelskou tématikou. ČSR je izolována od západního světa a patří do bloku zemí blízko SSSR. Dochází k pronásledování politicky nepohodlných osob, k politickým procesům, k vězení i k první vlně emigrace.
Polovina 50. let až 1968 - období vydání díla. Viz okolnosti vzniku.
V 70. a 80. letech v období normalizace, kdy vládne jedna komunistická strana, se v literatuře objevují 3 proudy, které se navzájem ovlivňují a po roce 1989 nakonec splývají.
1) Literatura oficiální - je normálně vydávána, neodporuje vládnoucímu režimu.
2) Literatura exilová - je vydávána mimo hranice ČSR. Do ČSR se dostává tajně, její přechovávání je trestné.
3) Literatura samizdatová - je rozmnožována strojopisně, nemohla být vydávána vůbec.

V poezii se uplatňuje generační hledisko, na konci 40. a 50. let vystupují básníci v literárních skupinách. Např. Skupina 42 (Kainr, Kolář, Blatný), skupina kolem časopisu Host do domu,...

Další autoři:
Vladislav Vančura - Obrazy z dějin (historická próza)
Jaroslav Havlíček - Helimadoe (psychologická próza)
Eduard Bass - Lidé z maringotek (oslava pracovitosti českých lidí, schopnost českého člověka dobýt svět)
Jan Drda - Městečko na dlani (inspirace lidovou tradicí), Němá barikáda
Arnošt Lustig - Hořká vůně mandlí, Nemilovaná, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol, Vévodkyně a kuchařka
Josef Škvorecký - Tankový prapor, Prima sezóna, Zbabělci (pentalogie)
Ludvík Vaculík - Sekyra, Morčata
Bohumil Hrabal - Pábitelé, Ostře sledované vlaky
Ota Pavel - Smrt krásných srnců

Okolnosti vzniku díla: Je vydáno roku 1956. V této době postupně dochází k uvolňování poměrů a pokusů o reformu socialismu. To pak vyvrcholilo Pražským jarem 1968. Tento proces byl ukončen 21. srpna 1968 vpádem vojsk SSSR. Po srpnu končí svobodný vývoj. Dílo vzniká v době jazykových experimentů, částečně se odděluje oficiální a neoficiální literatura.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, milostná novela, próza
Téma: tragická láska na pozadí 2. světové války
Motivy: válka, atentát, smrt, úkryt, pláč, kufřík, židé, obětování se, Shakespearovský motiv tragické lásky, transporty, udavačství, vztah otce a matky, krejčovská dílna, strach, zákaz vycházení, příděly jídla, seznámení, cigarety, tanec, hvězdy, vraždy, temná doba, koncentrační tábory, Němci, Hitler,...
Časoprostor: Děj se odehrává za 2. světové války po Mnichovské dohodě, v době atentátu na Heydricha a vyhlazení Lidic, od května do června roku 1942. V ulicích Prahy, v parku, v pokoji za krejčovskou dílnou, v Pavlově pokoji, v domě Pavlových rodičů, v krejčovské dílně.
Kompoziční výstavba: V úvodu citace Shakespeara, dílo je rozděleno do 13 kapitol (číslované arabskými číslicemi). Má prolog a epilog. Kompozice je chronologická, místy retrospektivní. Začátek a konec je psaný rámcovou. Dílo je vystavěno na kontrastech lásky a války, života a smrti. Je zde symbolika: jméno Ester - hebrejsky hvězda. Tma v názvu symbolizuje válečnou dobu, zákaz svícení a vycházení po 21. hodině.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: vypravěč je nezávislý pozorovatel děje, dílo je psáno v er-formě
Typy promluv: monology, dialogy, charakteristika, přímá řeč, úvahové pasáže, přímá řeč nevlastní, dialogy, kde se objevuje nespisovný jazyk a studentský slang,
Jazykové prostředky: převažuje spisovný jazyk, německé věty, studentský slang (nespisovná mluva), hovorová čeština, expresivní a neutrální slova, knižní výrazy, archaismy, vlastní jména, přirovnání, personifikace, kontrasty,...

Stručný děj:
Na začátku prolog: "Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek". Netušíme, že se jedná o Pavla, který chce spáchat sebevraždu. Mluví se zde o bolesti a smutku.
Hlavní hrdina Pavel přichází do parku na lavičku zakouřit si (čeká, než bude moci do kina), sedne si vedle plačící dívky. Po počátečních rozpacích zjistí, že je Židovka a brečí, protože nenastoupila do transportu do Terezína. Baví se o maturitě, o kině. Nejedná se o lásku na první pohled. Pavel se rozhodne, že ji schová za krejčovskou dílnou svého otce. Dojde kvůli tomu pozdě domů, rodiče sice ví, že lhal, ale nechají ho. Druhý den je spáchán atentát na Heydricha, tudíž začne platit zákaz vycházení. Nicméně i přes tento zákaz Ester navštěvuje a nosí jí jídlo. Postupně mezi nimi vzniká láska, plánují společnou budoucnost a vypráví si o minulosti. Ester vzpomíná na rodiče, na kamarádku Jitku a první lásku Jarka). Pavel musí prodávat své věci aby ji uživil. Zároveň před ní tají situaci venku. Pavel se začne chovat jinak k přátelům i rodičům v důsledku svých starostí.
Jednou večer, když se jde Ester umýt do krejčovny, přistihne ji tovaryš Čepek. Podá o ní zprávu Pavlovu otci. Ten Pavlovi nebrání, ale varuje ho, že je nutné to tajit před matkou. Mluví o tom, že přestěhují Ester na venkov.
Tři dny poté odvede gestapo malíře, který bydlí ve stejném baráku jako Ester. Je zastřelen. Povídá se, že v tom má prsty pan Rejsek. Mezitím Pavel dokončí maturitu.
Rejsek zároveň přijde i na to, že za krejčovskou dílnou se ukrývá Ester. (Nechá si u Pavlova otce ušít oděv a přitom si "nenápadně" splete dveře k východu.
V noci před odjezdem Ester na venkov začnou německé hlídky střílet na kostel, kde se ukrývají atentátníci. Opilý kolaborant Rejsek křičí na celý dům, že se tam ukrývá židovka. Tovaryš Čepek jí pomůže se ukrýt, ale Ester v obavě o životy lidí, kteří jí pomáhali uteče na ulici a vojáci ji v parku (kde se s Pavlem poznali) zastřelí.
Na konci epilog, kdy už chápeme, že bolest je Pavlova, že mu chybí Ester a v hlavě mu zní její hlas, že musí žít dál. Vše se vrací do starých kolejí. Pavel přemýšlí a v hlavě mu zní hlas Ester, že musí žít dál.

Hlavní postavy:

Pavel - 18letý student posledního ročníku gymnázia, má před maturitou, obětavý, mladý, čestný, citlivý, dobrosrdečný, silný, laskavý, dokáže riskovat, má špatné svědomí, po smrti Ester myslí na svou sebevraždu, ale Ester chce, aby žil. S otcem má pěkný vztah, je jedináček, touží po dívce a nemá s nimi zatím moc zkušeností, kouří, rád se prochází, rodiče nazývá "starouškové", odvážný, je na sebe částečně pyšný, že Ester schoval. Chce si Ester po válce vzít, chce studovat hvězdy.

Ester - židovská dívka, která se nestyděla za svůj původ, asi stejně stará jako Pavel (taky by maturovala), zbyl jí jen černý kufřík, ve kterém nosí své věci, tmavé vlasy, tmavé oči, široká ústa, pihy, dřív se bála matematiky, žila v městečku blízko Prahy, otec byl lékař, měla staršího bratra, který utekl. Rodiče odvezli do Terezína, má naivní představu, že stále ještě žijí. Má strach, ale je statečná, samostatná, bojí se myší, osamocená, miluje život, krásná, obětavá, trošku bláznivá, skromná, citlivá, ohleduplná. V pokoji za krejčovnou se cítí jako v kleci. Měla kamarádku Jitku a první lásku Jarka, otec jí učil tancovat valčík v obýváku, protože do tanečních nemohla.

Pavlovi rodiče - rádi čtou (matka Kralickou Bibli, otec Jiráska), jsou starostliví, mají o Pavla strach, otec je vlastenec, trošku staromódní, ale chápavý. Matka je těžce nemocná. K Pavlovi postupně ztrácí důvěru,

tovaryš Čepek - kladná postava, nápomocný (chtěl Ester ukrýt), pomáhá v krejčovně Pavlova otce ze začátku odhodlaný bojovat proti fašismu, na konci už ztrácí naději.

pan Rejsek - kolaborant (spolupracoval s Němci), udavač, záporná postava knihy, falešný, pomstychtivý, měl syna, který padl na východní frontě za Velkoněmeckou říši, začal pít, nenáviděl židy, svou ženu nechtěl nechat vybavovat se s ostatními - ta pak náhle zemřela, choval se povýšeně, měl instalatérskou živnost, která zkrachovala. Dýchavičný, obtloustlý. Lidé se mu vyhýbali, osamocený, nemotorný, nakreslil Davidovu hvězdu na dveře, kde se Ester ukrývala.

ZDROJE:
http://rozbor-dila.eu/romeo-julie-a-tma-rozbor-dila-k-maturite/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Slyšel/a jsi o literárním festivalu Humbook?

Ano 24.5% (12)
Ne 75.5% (37)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama