*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Únor 2018

Romeo, Julie a tma

22. února 2018 v 14:12 | ČteníkLen |  Povinná četba

Romeo, Julie a tma

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Jan Otčenášek, český prozaik 20. století, autor novely a románů z doby okupace a února 1948, scénárista, jeden z tvůrců poválečné prózy. Narozen v Praze do rodiny truhláře. Vystudoval obchodní akademii. Koncem 2. světové války se zapojil do ilegálního hnutí mládeže. V 50. letech vstupuje do literatury budovatelským románem Plným krokem. Od roku 1960 pracoval jako spisovatel z povolání. Publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Rudém právu atd. Hlavní myšlenkou jeho děl je, že člověk má hledat své vlastní cíle a nepodléhat pohodlné přizpůsobivosti. Zemřel na rakovinu plic.
Mezi jeho další díla patří:
Občan Brych - román, hlavní hrdina se rozhoduje zda přijmout režim po únoru 1948 nebo emigrovat
Kulhavý Orfeus - román, skupina mladých lidí založí odbojovou skupinu Orfeus
Mladík z povolání
Když v ráji pršelo

Literárně/obecně kulturní kontext:
Okupační próza
Odráží tíživé společenské podmínky protektorátu, hrůzu z nesmírných obětí. Autoři mají zákz publikovat a vzniká nutnost ilegální tvorby. Spisovatelé se nemohou svobodně vyjadřovat a někteří přišli v rámci fašistického terorou o život.
Byli nuceni odklonit se od společnské reality a zaměřit se na jiná témata. Píše se historická próza, která se snaží posílit národní sebevědomí poučením z minulosti.
Zároveň roste zájem o poezii, protože se básníci mohou vyjadřovat rychleji a prostřednictvím básnickcýh obrazů, kde lze leccos schovat.
Období 1948 až polovina 50. let - definitivní vítězství komunistické strany. I do ČSR proniká stalinský kult osobnosti, píše se oficiální literatura s budovatelskou tématikou. ČSR je izolována od západního světa a patří do bloku zemí blízko SSSR. Dochází k pronásledování politicky nepohodlných osob, k politickým procesům, k vězení i k první vlně emigrace.
Polovina 50. let až 1968 - období vydání díla. Viz okolnosti vzniku.
V 70. a 80. letech v období normalizace, kdy vládne jedna komunistická strana, se v literatuře objevují 3 proudy, které se navzájem ovlivňují a po roce 1989 nakonec splývají.
1) Literatura oficiální - je normálně vydávána, neodporuje vládnoucímu režimu.
2) Literatura exilová - je vydávána mimo hranice ČSR. Do ČSR se dostává tajně, její přechovávání je trestné.
3) Literatura samizdatová - je rozmnožována strojopisně, nemohla být vydávána vůbec.

V poezii se uplatňuje generační hledisko, na konci 40. a 50. let vystupují básníci v literárních skupinách. Např. Skupina 42 (Kainr, Kolář, Blatný), skupina kolem časopisu Host do domu,...

Další autoři:
Vladislav Vančura - Obrazy z dějin (historická próza)
Jaroslav Havlíček - Helimadoe (psychologická próza)
Eduard Bass - Lidé z maringotek (oslava pracovitosti českých lidí, schopnost českého člověka dobýt svět)
Jan Drda - Městečko na dlani (inspirace lidovou tradicí), Němá barikáda
Arnošt Lustig - Hořká vůně mandlí, Nemilovaná, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol, Vévodkyně a kuchařka
Josef Škvorecký - Tankový prapor, Prima sezóna, Zbabělci (pentalogie)
Ludvík Vaculík - Sekyra, Morčata
Bohumil Hrabal - Pábitelé, Ostře sledované vlaky
Ota Pavel - Smrt krásných srnců

Okolnosti vzniku díla: Je vydáno roku 1956. V této době postupně dochází k uvolňování poměrů a pokusů o reformu socialismu. To pak vyvrcholilo Pražským jarem 1968. Tento proces byl ukončen 21. srpna 1968 vpádem vojsk SSSR. Po srpnu končí svobodný vývoj. Dílo vzniká v době jazykových experimentů, částečně se odděluje oficiální a neoficiální literatura.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, milostná novela, próza
Téma: tragická láska na pozadí 2. světové války
Motivy: válka, atentát, smrt, úkryt, pláč, kufřík, židé, obětování se, Shakespearovský motiv tragické lásky, transporty, udavačství, vztah otce a matky, krejčovská dílna, strach, zákaz vycházení, příděly jídla, seznámení, cigarety, tanec, hvězdy, vraždy, temná doba, koncentrační tábory, Němci, Hitler,...
Časoprostor: Děj se odehrává za 2. světové války po Mnichovské dohodě, v době atentátu na Heydricha a vyhlazení Lidic, od května do června roku 1942. V ulicích Prahy, v parku, v pokoji za krejčovskou dílnou, v Pavlově pokoji, v domě Pavlových rodičů, v krejčovské dílně.
Kompoziční výstavba: V úvodu citace Shakespeara, dílo je rozděleno do 13 kapitol (číslované arabskými číslicemi). Má prolog a epilog. Kompozice je chronologická, místy retrospektivní. Začátek a konec je psaný rámcovou. Dílo je vystavěno na kontrastech lásky a války, života a smrti. Je zde symbolika: jméno Ester - hebrejsky hvězda. Tma v názvu symbolizuje válečnou dobu, zákaz svícení a vycházení po 21. hodině.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: vypravěč je nezávislý pozorovatel děje, dílo je psáno v er-formě
Typy promluv: monology, dialogy, charakteristika, přímá řeč, úvahové pasáže, přímá řeč nevlastní, dialogy, kde se objevuje nespisovný jazyk a studentský slang,
Jazykové prostředky: převažuje spisovný jazyk, německé věty, studentský slang (nespisovná mluva), hovorová čeština, expresivní a neutrální slova, knižní výrazy, archaismy, vlastní jména, přirovnání, personifikace, kontrasty,...

Stručný děj:
Na začátku prolog: "Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek". Netušíme, že se jedná o Pavla, který chce spáchat sebevraždu. Mluví se zde o bolesti a smutku.
Hlavní hrdina Pavel přichází do parku na lavičku zakouřit si (čeká, než bude moci do kina), sedne si vedle plačící dívky. Po počátečních rozpacích zjistí, že je Židovka a brečí, protože nenastoupila do transportu do Terezína. Baví se o maturitě, o kině. Nejedná se o lásku na první pohled. Pavel se rozhodne, že ji schová za krejčovskou dílnou svého otce. Dojde kvůli tomu pozdě domů, rodiče sice ví, že lhal, ale nechají ho. Druhý den je spáchán atentát na Heydricha, tudíž začne platit zákaz vycházení. Nicméně i přes tento zákaz Ester navštěvuje a nosí jí jídlo. Postupně mezi nimi vzniká láska, plánují společnou budoucnost a vypráví si o minulosti. Ester vzpomíná na rodiče, na kamarádku Jitku a první lásku Jarka). Pavel musí prodávat své věci aby ji uživil. Zároveň před ní tají situaci venku. Pavel se začne chovat jinak k přátelům i rodičům v důsledku svých starostí.
Jednou večer, když se jde Ester umýt do krejčovny, přistihne ji tovaryš Čepek. Podá o ní zprávu Pavlovu otci. Ten Pavlovi nebrání, ale varuje ho, že je nutné to tajit před matkou. Mluví o tom, že přestěhují Ester na venkov.
Tři dny poté odvede gestapo malíře, který bydlí ve stejném baráku jako Ester. Je zastřelen. Povídá se, že v tom má prsty pan Rejsek. Mezitím Pavel dokončí maturitu.
Rejsek zároveň přijde i na to, že za krejčovskou dílnou se ukrývá Ester. (Nechá si u Pavlova otce ušít oděv a přitom si "nenápadně" splete dveře k východu.
V noci před odjezdem Ester na venkov začnou německé hlídky střílet na kostel, kde se ukrývají atentátníci. Opilý kolaborant Rejsek křičí na celý dům, že se tam ukrývá židovka. Tovaryš Čepek jí pomůže se ukrýt, ale Ester v obavě o životy lidí, kteří jí pomáhali uteče na ulici a vojáci ji v parku (kde se s Pavlem poznali) zastřelí.
Na konci epilog, kdy už chápeme, že bolest je Pavlova, že mu chybí Ester a v hlavě mu zní její hlas, že musí žít dál. Vše se vrací do starých kolejí. Pavel přemýšlí a v hlavě mu zní hlas Ester, že musí žít dál.

Hlavní postavy:

Pavel - 18letý student posledního ročníku gymnázia, má před maturitou, obětavý, mladý, čestný, citlivý, dobrosrdečný, silný, laskavý, dokáže riskovat, má špatné svědomí, po smrti Ester myslí na svou sebevraždu, ale Ester chce, aby žil. S otcem má pěkný vztah, je jedináček, touží po dívce a nemá s nimi zatím moc zkušeností, kouří, rád se prochází, rodiče nazývá "starouškové", odvážný, je na sebe částečně pyšný, že Ester schoval. Chce si Ester po válce vzít, chce studovat hvězdy.

Ester - židovská dívka, která se nestyděla za svůj původ, asi stejně stará jako Pavel (taky by maturovala), zbyl jí jen černý kufřík, ve kterém nosí své věci, tmavé vlasy, tmavé oči, široká ústa, pihy, dřív se bála matematiky, žila v městečku blízko Prahy, otec byl lékař, měla staršího bratra, který utekl. Rodiče odvezli do Terezína, má naivní představu, že stále ještě žijí. Má strach, ale je statečná, samostatná, bojí se myší, osamocená, miluje život, krásná, obětavá, trošku bláznivá, skromná, citlivá, ohleduplná. V pokoji za krejčovnou se cítí jako v kleci. Měla kamarádku Jitku a první lásku Jarka, otec jí učil tancovat valčík v obýváku, protože do tanečních nemohla.

Pavlovi rodiče - rádi čtou (matka Kralickou Bibli, otec Jiráska), jsou starostliví, mají o Pavla strach, otec je vlastenec, trošku staromódní, ale chápavý. Matka je těžce nemocná. K Pavlovi postupně ztrácí důvěru,

tovaryš Čepek - kladná postava, nápomocný (chtěl Ester ukrýt), pomáhá v krejčovně Pavlova otce ze začátku odhodlaný bojovat proti fašismu, na konci už ztrácí naději.

pan Rejsek - kolaborant (spolupracoval s Němci), udavač, záporná postava knihy, falešný, pomstychtivý, měl syna, který padl na východní frontě za Velkoněmeckou říši, začal pít, nenáviděl židy, svou ženu nechtěl nechat vybavovat se s ostatními - ta pak náhle zemřela, choval se povýšeně, měl instalatérskou živnost, která zkrachovala. Dýchavičný, obtloustlý. Lidé se mu vyhýbali, osamocený, nemotorný, nakreslil Davidovu hvězdu na dveře, kde se Ester ukrývala.

ZDROJE:
http://rozbor-dila.eu/romeo-julie-a-tma-rozbor-dila-k-maturite/

R.U.R

19. února 2018 v 8:11 | ČteníkLen |  Povinná četba

R. U. R.

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Čapek, český spisovatel přelomu 19. a 20. století, se narodil v Malých Svatoňovicích. Jeho otec byl venkovský lékař, díky němuž se Čapek setkával s obyčejnými lidmi. Necelý rok studoval na gymnáziu JK Tyla v Hradci Králové, ale protože patřil k pokrokovým studentům, byl organizátor některých protestních akcí, tak musel odejít a dostudoval v Brně. Poté studuje filozofii v Praze. Od roku 1920 pracoval v redakci Lidových novin, kam psal své příspěvky a vyvářel i nové novinářské útvay (např. sloupek). Měl velké jazykové znalosti, které jsou nejvíce vidět v jeho dílech. Zároveň si vytvořil svůj osobitý umělecký styl, který ho odlišoval od ostatních autorů.
Znaky Čapkovy tvorby:
- obrovské množství synonym a jejich hromadění
- jednoduché, prosté vyjadřování bez složitých výrazů, bez knižních obratů
- přesné, obrazné vyjadřování
- osobní zaměření vypravěče, autora nebo postav k tomu, koho oslovuje.
Byl stoupencem Masarykovy politiky, tzv. hradního křídla. Proslulá se stala jeho kniha Hovory s TGM. Koncem 30. let se jeho zdravotní stav začal zhoršovat, i tak se stihl oženit s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Umírá na Vánoce roku 1938, na jeho stavu se hodně podepsal tlak šířícího se fašismu. Jako první na světě použil slovo "robot", které vymyslel jeho bratr Josef. Jeho díla jsou rozšířena po celém světě, patří k našim nejpřekládanějším autorům.
Díla:
- Ze života hmyzu, Bílá nemoc, Věc Makropulos, Matka - dramata
- Krakatit, Válka s mloky - romány
- Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
- Zahradníkův rok, Měl jsem psa a kočku, Jak se co dělá - drobné prózy

Literárně/obecně kulturní kontext:
Demokratický proud české meziválečné prózy 20. století
Atmosféra tehdejší doby byla ovlivněna mnoha událostmi: 1. světová válka, Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku, rozpad Rakousko-Uherska, založení ČSR, světová hospodářská krize, nástup fašismu, 2. světová válka
Autoři tohoto proudu byli tzv. pragmatisté.
Pragmatismus = filozofický směr 20. století, vznikl v USA. Do popředí staví zkušenosti, myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné.
Razí mírovou politiku, snaží se o zachování demokratických principů v první republice. Všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence.
Byli ovlivněni ideami prezidenta TG Masaryka, scházeli se každý pátek, proto se jim také říká "pátečníci".

Další představitelé:
Karel Poláček (Bylo nás pět, Okresní město, Hostinec u kamenného stolu)
Josef Čapek (Stín kapradiny, Kulhavý poutník)
Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Lidé z maringotek)
Ferdinand Peroutka (Budování státu)

Autoři, kteří tvořili v meziválečné době:
Vladislav Vančura (Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Konec starých časů) - avantgardní proud
Ivan Olbracht (Nikola Šuhaj, loupežník, Anna proletářka)
Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
Jaroslav Havlíček (Petrolejové lampy, Neviditelný) - psychologická próza
Jiří Voskovec, Jan Werich (Golem, West Pocket revue) - Osvobozené divadlo

Vliv expresionismu - zobrazuje subjektivní pocity a zážitky, zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolované vnitřní stavy. Realita je deformována vlivem války, strachu, úzkosti. Člověk je ztracený, bezmocný.
Dílo ovlivňuje i rozvoj vědy a techniky.

Okolnosti vzniku díla: Autor se rozhodl varovat před tím, co může technika udělat člověku. Nicméně viděl nebezpečí přímo v technice, ve v lidech, kteří jí zneužívají. Dílo zahajuje novou fázi Čapkovy tvůrčí tvorby (loučí se s mládím). Jeho bratr vymyslel slovo "robot", z roboty = práce. Robot = člověk schopný pracovat, nikoli však myslet.

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama, tragédie (+ vstupní komedie), utopické drama, próza a poetické části
Téma: Lidé začínají být líní, a tak roboti ovládnou svět a lidé zanikají. Jedinou nadějí je láska mezi Primem a Helenou. Roboti se vyvíjí: nejprve jsou pracovní síly ve službách člověka, poté vojáci, organizovaná síla chtějící vládnout, vrazi a nakonec se dělí na ovladatelné a neovladatelné.
Motivy: továrna, vzpoura, válka, láska, dělová loď Ultima, technika, plán na výrobu robotů, smrt, vražda, ovládnutí lidstva, lenost lidí, cit, práce pro lidstvo, noviny, obavy, pitva robota, vdavky, trezor, snaha o obranu, vyjednávání, sympatie, strach,...
Časoprostor: Předehra se odehrává o 10 let dříve, dílo se odehrává někdy v budoucnu (nicméně řeší otázky přítomnosti), na blíže neurčeném ostrově (Rossumův ostrov), v továrním prostředí, v ústřední kanceláři továrny Rossum´s Universal Robots, v Helenině salonu, v pokusné laboratoři, na pitevně.
Kompoziční výstavba: Kolektivní drama o vstupní komedii (předehra) a třech dějstvích. Dílo obsahuje scénické poznámky, které mj. detailně popisují prostředí. Kompozice chronologická. Kniha má rychlý spád. Jména obsahují symboliku:
Domin - z lat. pán
Primus - první, jako Adam v Bibli
Fabry - fabrika (továrna)
Busman - businessman (peníze)
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: postaveno na svižných dialozích, dále monology, ke konci vnitřní monology (Alquist), řečnické otázky, filozofické pasáže.
Jazykové prostředky: ve své době neologismus "robot", převážně spisovná čeština, obecná čeština (Nána jakožto zástupkyně prostého lidu), řeč robotů, odborné výrazy hlavně z lékařského prostředí, synonyma.)

Podrobný děj:
PŘEDEHRA:
Domin diktuje robotce Sulle jak vyřídit korespondenci. Robot Marius je přeruší, vyřizuje, že do továrny přijela Helena Gloryová, podívat se na výrobu robotů. Domin jí vysvětluje historii (starý Rossum chtěl vyrobit člověka. Mladý Rossum to chtěl udělat rychleji - vymyslel roboty, aby pracovali za lidi, práci zjednodušil). Seznamuje se s ostatními lidmi v továrně: inženýrem Fabrym, Dr. Gallem, Dr. Hallemeierem, stavitelem Alquistem a Busmanem. Všichni se do Heleny zamilují. Helena chce roboty osvobodit, dát jim lepší podmínky, nechápe, že nemají city ani duši. Když s Dominem zůstane o samotě, požádá ji o ruku a ona nakonec souhlasí.

DĚJSTVÍ 1. (o 10 let později na den přesně):
Domin, Fabry, Hallemeier nesou květiny do Helenina salonu (chtějí oslavit, že je to již 10 let, co přijela). Chůva Nána Helenu obléká, a přitom nadává na roboty, štítí se jich. Poté za Helenou přijde Domin, předá jí dárky od kolegů. Sám jí věnuje dělovou loď Ultimus kvůli probíhající revoltě robotů, o které ona však mnoho neví. Náhle musí Domin odběhnout za Fabrym. Helena je vyděšená, s Nánou čtou noviny (všude války, lidi se nerodí). Alquist a Dr. Gall jí vysvětlují proč to tak je (Gall začal vyrábět citlivější roboty, např. Rádius se vzbouřil), oba vidí strašné následky. Helena v trezoru najde spisy starého Rossuma, jenž s výrobou robotů začal a spisy spálí.
V dobré náladě přichází Domin a jeho kolegové, protože má dorazit poštovní loď a na ní lidé. Zároveň byla podle zpráv potlačena vzpoura robotů. Domin chce v každé zemi založit továrnu na roboty. Ve skutečnosti však dorazí pošta s povolávacím rozkazem všem robotům, aby zaútočili na lidi. Z lodi začnou vystupovat roboti a obklíčí je (jsou poslední lidé na světě).

DĚJSTVÍ 2.
Fabry zapojí do železné brány elektřinu, čímž pár robotů zničí. Dr. Gall přizná, že byla chyba dát robotům "duši" a změnit je. Helena bere vinu na sebe (protože ona chtěla, aby je změnil a on to udělal protože ji miluje). Nejdřív se dohodnou, že robotům prodají plán na jejich výrobu jenže Helena se přizná, že je spálila. Po chvíli Busman pod vlivem alkoholu z továrny vyjde s penězi a úmyslem lidi uvnitř vykoupit. Ale Fabry nestihne včas vypojit elektřinu, takže je zabit elektrickým proudem. Lidé se rozdělí po celé továrně, ale roboti všechny pobijí až na Alquista, jehož znají jako stavitele, a tudíž je schopen pracovat stejně jako oni.

DĚJSTVÍ 3.:
Alquist sedí ve své laboratoři a snaží se odhalit tajemství života, aby mohli roboti své druhy vyrábět. Zároveň zjišťuje, že je poslední člověk na zemi. Roboti jej přemluví, aby jednoho z nich zkoumal (Damona), tak jej skutečně rozebere. Pak usne a probudí ho smích. Helena se baví s Primem. Myslí si, že se vrátili lidé, ale pak vidí, že to jsou pouze roboti Helena a Primus. Pozná, že i oni mají city a že život nezahyne.

Stručný děj:
Geniální vědec Rossum vymyslí umělého člověka - robota. Jeho synovec výrobu zdokonalí. Na ostrov, kde leží továrna na výrobu robotů R. U. R., přijíždí Helena Gloryová, která se časem zamiluje do ředitele továrny Domina a vezme si ho. Roboti se postupně vzbouří, všechny lidi zabijí a naživu zůstane jen stavitel Alquist. Nechávají ho naživu protože jako jediný pracuje a myslí si, že zná návod na výrobu. Jenže on ho nezná, protože ho spálila Helena. Jediná naděje na záchranu života jsou roboti Primus a Helena, mezi kterými vzniká láska, jenže se stejně nemohou množit.

Hlanví postavy:

Harry Domin - centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů, má svou velkou a snad i vznešenou myšlenku osvobodit člověka od práce, aby se mohl zabývat duchovnem a uměním. Tuto myšlenku chce prosadit za každou cenu. Nevyzná se moc v přírodních vědách, zpočátku skáče Heleně do řeči a tají před ní špatné zprávy, do poslední chvíle se nevzdává přesvědčení o správnosti svých původních záměrů, jeho postoj k ostatním lidem je útočný.

Helena Gloryová - v předehře 21 let, dcera prezidenta Gloryho, členka Ligy Humanity, je jí líto robotů, hájí jejich práva, empatická, přemýšlivá, elegantní, citlivá, touží po dítěti, které nemůže mít, všichni jsou do ní zamilovaní, provdaná za Domina. Zničí plán na výrobu robotů, má chůvu Nánu.

Alquist - stavitel, šéf staveb R.U.R., starší než ostatní, bere na sebe morální tíhu příštích rozhodnutí, jako jediný člověk je ponechán naživu při vzpouře robotů, protože jako jeden z mála pracuje rukama (považují ho za robota), nemá rád pokrok, když je mu úzko tak zedničí, přiznává vinu jich všech na povstání robotů, bezradný, příčí se mu řezat do robota, miluje květiny, lidský život staví nejvýše na stupeň hodnot.

Dr. Gall - vedoucí fyziologického a výzkumného oddělení, jeho jméno je odvozeno od Dr. Galéna z díla Bílá nemoc. Jeho úkolem je starat se o tělesnou stránku robotů, aby byly co nejdokonalejší.

Ing. Fabry - generální technický ředitel R.U.R, vše posuzuje z pohledu technika, nejde mu o zisk, ale o pokrok. Člověka považuje za nevýkonného a příliš drahého na to, aby mohl konkurovat robotům.

Busman - obtloustlý, plešatý, krátkozraký žid, finanční ředitel R.U.R, fascinovaný světem čísel, nechce zemřít a tak jde vyjednávat, místo toho je zabit proudem.

Nána - Helenina chůva, štítí se robotů
Dr. Hallemeier - přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů

Roboti - úseční v pohybech i výslovnosti, mají bezvýrazné tváře s upřeným pohledem, vypadají jako lidé, Dr. Gall několik set z nich pozměnil a vsadil do nich "duši".
Primus a Helena - výjimka mezi roboty, chovají se jako lidé (Alquist si je s nimi spletl), na konci mezi nimi začne vznikat cit, jsou ochotni se pro sebe navzájem obětovat.
Rádius - vede vzpouru Robotů, je jeden z několika set, které Dr. Gall pozměnil
Marius, Sulla, Damon a další

ZDROJE:
https://www.rozbor-dila.cz/r-u-r-rozbor-dila-k-maturite/
https://www.rozbor-dila.cz/r-u-r-rozbor-dila-k-maturite-10/

Bílá nemoc

17. února 2018 v 12:56 | ČteníkLen |  Povinná četba

Bílá nemoc

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Čapek, český spisovatel přelomu 19. a 20. století, se narodil v Malých Svatoňovicích. Jeho otec byl venkovský lékař, díky němuž se Čapek setkával s obyčejnými lidmi. Necelý rok studoval na gymnáziu JK Tyla v Hradci Králové, ale protože patřil k pokrokovým studentům, byl organizátor některých protestních akcí, tak musel odejít a dostudoval v Brně. Poté studuje filozofii v Praze. Od roku 1920 pracoval v redakci Lidových novin, kam psal své příspěvky a vyvářel i nové novinářské útvay (např. sloupek). Měl velké jazykové znalosti, které jsou nejvíce vidět v jeho dílech. Zároveň si vytvořil svůj osobitý umělecký styl, který ho odlišoval od ostatních autorů.
Znaky Čapkovy tvorby:
- obrovské množství synonym a jejich hromadění
- jednoduché, prosté vyjadřování bez složitých výrazů, bez knižních obratů
- přesné, obrazné vyjadřování
- osobní zaměření vypravěče, autora nebo postav k tomu, koho oslovuje.
Byl stoupencem Masarykovy politiky, tzv. hradního křídla. Proslulá se stala jeho kniha Hovory s TGM. Koncem 30. let se jeho zdravotní stav začal zhoršovat, i tak se stihl oženit s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Umírá na Vánoce roku 1938, na jeho stavu se hodně podepsal tlak šířícího se fašismu. Jako první na světě použil slovo "robot", které vymyslel jeho bratr Josef. Jeho díla jsou rozšířena po celém světě, patří k našim nejpřekládanějším autorům.
Díla:
- Ze života hmyzu, R. U. R., Věc Makropulos, Matka - dramata
- Krakatit, Válka s mloky - romány
- Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
- Zahradníkův rok, Měl jsem psa a kočku, Jak se co dělá - drobné prózy

Literárně/obecně kulturní kontext:
Demokratický proud české meziválečné prózy 20. století
Atmosféra tehdejší doby byla ovlivněna mnoha událostmi: 1. světová válka, Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku, rozpad Rakousko-Uherska, založení ČSR, světová hospodářská krize, nástup fašismu, 2. světová válka
Autoři tohoto proudu byli tzv. pragmatisté.
Pragmatismus = filozofický směr 20. století, vznikl v USA. Do popředí staví zkušenosti, myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné.
Razí mírovou politiku, snaží se o zachování demokratických principů v první republice. Všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence.
Byli ovlivněni ideami prezidenta TG Masaryka, scházeli se každý pátek, proto se jim také říká "pátečníci".

Další představitelé:
Karel Poláček (Bylo nás pět, Okresní město, Hostinec u kamenného stolu)
Josef Čapek (Stín kapradiny, Kulhavý poutník)
Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Lidé z maringotek)
Ferdinand Peroutka (Budování státu)

Autoři, kteří tvořili v meziválečné době:
Vladislav Vančura (Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Konec starých časů) - avantgardní proud
Ivan Olbracht (Nikola Šuhaj, loupežník, Anna proletářka)
Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
Jaroslav Havlíček (Petrolejové lamy, Neviditelný) - psychologická próza
Jiří Voskovec, Jan Werich (Golem, West Pocket revue) - Osvobozené divadlo

Vliv expresionismu - zobrazuje subjektivní pocity a zážitky, zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolované vnitřní stavy. Realita je deformována vlivem války, strachu, úzkosti. Člověk je ztracený, bezmocný.

Okolnosti vzniku díla: Drama vyšlo v roce 1937 (20 měsíců před podepsáním mnichovské dohody), alegorickou formou varovalo před nástupem fašismu. Později se stalo jedním z důvodů plánovaného pronásledování (perzekuce) autora gestapem.

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama, protiválečné alegorické drama (tragédie), próza
Téma: varování před nastupujícím fašismem, konflikt demokracie a diktatury, nesmyslnost války. Dílo poukazuje na fakt, že osamocený humanista nezmůže nic proti zfanatizovanému davu. Nemoc má symbolický význam (=nacismus, nemoc mysli), bílá=čistota rasy. Malý stát, na který Maršál útočí je pravděpodobně Československo.
Motivy: válka, smrt, fašismus, naivita, epidemie, bezcitnost, touha po míru a boj za něj, zfanatizovaný dav, skvrna macula marmorea, strach, klinika, léčení, lékaři, média, vzácný lék, věková hranice, chudí lidé, zásadovost, podmínka,...
Časoprostor: Děj se odehrává v řádech měsíců v blíže neurčeném státě vojenského typu (pravděpodobně Německo). Odehrává se na Lilienthalově klinice, kde vedou praxi, na pokoji 13, na nemocniční chodbě, v pracovně Sigelia, v domě u neznámé rodiny, v ordinaci doktora Galéna, v Maršálově pracovně, na ulici. Čas není blíže určený - může se stát kdykoli.
Kompoziční výstavba: Drama o 3 jednáních ve 14 obrazech, kompozice je chronologická, je zde předmluva, ve které autor prezentuje důvod sepsání díla. Vyskytuje se zde vedlejší linie s rodinou (rodiče, syn, dcera) u večerní lampy, která se hovoří o nemoci. Je vystavěna na kontrastech. Rozsahem shodné s běžnými dramaty, klasický formát pro drama (neobsahuje ilustrace a kapitoly). Scénické poznámky. Není zde velké množství charakteristiky postav (vlastnosti známe z jejich promluv).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: řeč přímá - postaveno na dialozích, monology, informační pasáže (Sigelius hovoří o nemoci), řečnické otázky, scénické poznámky.
Jazykové prostředky: odborné výrazy (Sigelius se vyjadřuje o Čengově nemoci), latinská pojmenování (macula marmorea), řeč spisovná, zdrobněliny (ostudička), expresivní výrazy, místy obecná čeština (vošoust), hovorové výrazy, ostatní profesoři hovoří cizími jazyky (němčina, francouzština, angličtina), metafory.

Podrobný děj:
Jednání 1.:
Začíná rozhovorem tří malomocných o nemoci - hádají se o jakou nemoc jde. V dalším obraze hovoří novinář se Sigeliem o nemoci; rychle nakažlivá, nepřenosná na zvířata, nepostihuje mladé lidi, neznají původce, skvrna tzv. macula marmorea, Bílá nemoc, Čengova nemoc, pochází z Číny.Do jejich rozhovoru vstupuje dr. Galén. Říká, že má lék proti ní lék, ale jeho působení chce vyzkoušet sám. Nakonec ho Sigelius nechá pracovat na pokoji 13. Za 6 neděl je Galén chce vyléčit.
Následuje vsuvka o rodině, která o nemoci hovoří. Otec obdivuje Sigelia, matka je dobrosrdečná, dcera a syn se shodují v názoru, že je potřeba udělat mladým místo.
Dále (po nějaké době nejspíš) Sigelius provádí profesory, přítomni asistenti, kteří si na Galéna stěžují, jde jim o peníze. Sigelius ukazuje jak Galén vyléčil malomocné. Sigelius se Galénovi snaží domluvit, aby léčil i speciálního pacienta, on odmítá s tím, že slíbil, že bude léčit jen na 13 a jen chudé.Pacient skončí v rukou prvního asistenta.
Na kliniku přijíždí maršál. Ukazují mu dosažené výsledky. Zároveň se znovu objeví novináři. Galén po nich chce vzkázat, že dokud se nenastolí mír ve světě, nevydá svůj lék. Sigelius je za to na něj naštvaný.

Jednání druhé:
Začíná rozhovorem rodiny o objevení léku. Otec je jmenován do vyšší funkce baronem Krügem, touží po válce. Matce se na krku objeví bílá skvrna. Jdou za Galénem. Odmítne je.
Dále Krüg jde za Sigeliem, zajímá se o Galéna, o vývoj nemoci, baví se o táborech, které chce Sigelius zavést. Nakonec odhalí že má bílou skvrnu. Krüg jde v přestrojení za Galénem, ten ho ale pozná. Pošle ho pryč s tím, že si má rozmyslet co mu příště nabídne.
Dále rozhovor Krüga s Maršálem. Krüg mu podá ruku na jeho rozkaz (přenos nemoci), Maršál hned volá Galéna. Přemlouvá ho, aby Krüga vyléčil, Galén nechce když nepřijme mír. Nakonec mu zvoní telefon a hlásí, že baron Krüg se zastřelil.

Jednání třetí:
Začíná rozhovorem Maršála s ministrem propagandy, baví se o zemích, které začali volat po míru. Poté Maršál mluví k davu. Náhle, když si buší do prsou zjistí, že má skvrnu. Dorazí zpráva o rozpoutané válce, mladý Krüg ji čte, je velice špatná. Maršál začne mít z nemoci strach, stejně však chce do války. Nakonec se jí vzdá a zavolá Galéna. Ten je však ušlapán davem i se svými léky (ty zničí syn z prvního aktu).

Stručný děj:
Nespecifikovanou zemi zachvátí smrtelná nemoc, která se projevuje bílými skvrnami a postihuje starší lidi kolem 40-50 let. Lék proti nemoci vynalezne Dr. Galén, který léčí pouze chudé a je ochoten ho vydat pouze pod podmínkou, že ve všech zemích zavládne mír a skončí válka. V závěru, když onemocní sám Maršál, který stojí v čele státu a fanaticky vede svůj národ do války, a nakonec je ochoten přistoupit na podmínku, Dr. Galéna ušlape zfanatizovaný dav, protože nechce válku. Dav zároveň zničí lék.

Hlavní postavy:

Doktor Galén - původem Řek z Pergama, byl asistentem Lilienthala (zakladatel kliniky), ten mu přezdíval Dr. Dětina, nekouří, má anginu pectoris, je chytrý, prozíravý, možná naivní, skromný, vynálezce léku proti bílé nemoci, své pozice chce využít k vynucení celosvětového míru, nehledí na osobní prospěch, brání zájmy chudých, je zásadový, schází mu však průbojnost a rozhodnost v mluveném projevu (koktá), tzv. nehrdinský hrdina. Je osočován Sigeliem, že mluví květnatě. Laskavý, šlechetný, neústupný, statečný, kousavý, porušuje lékařskou etiku.

Dvorní rada profesor doktor Sigelius - vedoucí přední kliniky ve státě, dbá především na své profesní renomé a na politické postavení, není mu cizí protekční chování, jeho vědecká čest přerůstá v aroganci, zdraví pacientů nepovažuje za prioritu, říká, že má na vše 3 minuty času, rád se předvádí, poučuje Galéna jaký má být správný lékař, Lilienthal byl jeho tchán. Chce aby mu Galén řekl svou metodu léčení a on jí pak provedl sám. Často se prohlíží v zrcadle, jestli nemoc sám nechytnul. Umí cizí jazyky. Podbízí se Maršálovi, chce získat všechny Galénovy zásluhy pro sebe. Nadřazuje se nad ostatní, poroučí. Na klinice má 4 asistenty.

Maršál - zlý, krutý, bezohledný, touží po moci, představuje Hitlera, klasický diktátor s rysy fašistického vůdce, sobecký, až když je nemocný, je schopen změnit názor. Odmítá neposlušnost, válka je pro něj povinnost národa, ani smrt přítele není překážkou. Naléhá na Galéna, chce ho nechat zavřít. Je osamocený, má jediného přítele (Krüga), označuje za zbabělce ty, kteří nechtějí bojovat. Má dceru Anettu, která se o něj bojí. Do ní je zamilovaný Pavel Krüg.

Baron Krüg - řídí Krügovy podniky, připravuje se na válku, má strach ze své nemoci, přítel Maršála, ne tak fanatický, spáchá sebevraždu (zastřelí se), převládá u něj zdravý rozum, nepovažuje válku za vyšší poslání na rozdíl od Maršála.

Otec - typický zástupce střední vrstvy, zcela důvěřuje obrazu předkládanému médii, kariéru staví v konečném důsledku před rodinu, nechce dát výpověď když manželka onemocní.
Matka - hodná, tichá, obětavá, střídmá, vždy naslouchá otci, objeví se u ní bílá skvrna
Syn a dcera - jsou nadšeni z bílé nemoci, těší se až staří uvolní místo mladým. Pravděpodobně dospělí, syn je starší.

Máj

6. února 2018 v 19:55 | ČteníkLen |  Povinná četba

Máj

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Hynek Mácha, český prozaik a básník 19. století, je nejvýraznější představitel českého romantismu. Události jeho života ovlivňují jeho díla. Vystudoval gymnázium, poté filozofii a práva. Zajímal ho politický vývoj v Evropě, revoluce v Polsku a Francii. Byl ve vězení.
Byl Jungmannovým žákem a výborným studentem. Na studiích se seznamuje s evropským romantismem, který si oblíbil.
K jeho hlavním rysům patřila fantazie, snivost, buřičství, vzpoura, měl i bolestné pocity osamocení, že mu nikdo nerozumí a nechápe ho. Mezi jeho záliby patřilo divadlo, hrál jako ochotník, dále cestování, navštěvoval česká představení a zříceniny hradů. Jeho největší cesta byla pěšky přes Rakousko do Itálie.
V divadle se setkal se svou láskou Eleonorou Šomkovou (tzv. "Lori"). Jejich vztah byl plný napětí a hádek díky jeho žárlivosti.
V létě roku 1836 dokončil studia práv, přijal místo v právnické kanceláři v Litoměřicích a chystal se ke svatbě, která měla být 8. listopadu. Jenže on 6. listopadu umírá.
V roce 1939 po zabrání Litoměřic Němci byly převezeny jeho ostatky do Prahy na Slavín.
Mezi jeho další díla patří:
- Obrazy ze života mého - soubor povídek, nejznámější Márinka
- Pouť krkonošská
- Křivoklad
- Cikáni

Literárně/obecně kulturní kontext:
ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).
U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.

Znaky:
- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství
- city vítězí nad rozumem
- rozpor snu a skutečnosti
- zájem o lidovou tvorbu
- záliba v exotice

Znaky romantického hrdiny:
- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.
- autobiografické rysy
- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.
- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není
- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk
- bývá obestřen tajemstvím

Zástupci:
ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice)
ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)
FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci)
RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)
AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

MÁJOVCI - 1858 vydala mladá generace spisovatelů almanach Máj. Hlavními organizátory byl V. Hálek a J. Neruda. Jeho účastníci se hlásili ke K. H. Máchovi, jeho revolučnímu romantismu a protispolečenskému protestu. Mácha byl poprvé dobře hodnocen. Všechny příspěvky spojovala myšlenka ideálu revoluce roku 1848. Přispívá sem také: Karolína Světlá, Sofie Podlipská, K. J. Erben, B. Němcová. Proti almanachu vystupovali někteří konzervativní kritici, vytýkali mu malé národnostní cítění, napodobování cizích vzorů a příliš revoluční tón.
Znaky jejich tvorby:
- Odklon od minulosti, příklon k současnému národnímu životu.
- Požadavek realismu
- Nutnost zobrazovat život v celé jeho šíři a ve všech společenských vrstvách.
- Snaha dohnat Evropu v literatuře a reagovat i na světové události
- Autoři se aktivně účastní společenského života, většinou jsou to zároveň novináři.

Okolnosti vzniku díla: Dílo vychází v roce 1836. Své náměty čerpá ze svých cest a četby romantických autorů (G. G. Byron). Popisovaná krajina se váže ke krajině v okolí Doks a Máchovu jezeru. Autor se mohl inspirovat příběhem z tohoto kraje, v němž mladý Hynek zabil svého otce, protože mu bránil v lásce. Byl vězněn v Mladé Boleslavi a poblíž města usmrcen lámáním údů na kole.

Literární druh, žánr, výrazová forma: lyricko-epická báseň (poema), kde převažuje lyrika, poezie
Téma: dějová stránka nemá v díle hlavní úlohu. Cílem je vylíčit osud Viléma a Jarmily. Děj je záměně nejistý a odsunutý v pozadí, ukazuje 2 milence, kteří tragicky skončí, ale ne vlastní vinou. Hlavní myšlenka je vložena do pasáží, kde Vilém uvažuje o smyslu života a přemýšlí o společnosti. Báseň celkově vyznívá jako oslava krásné české přírody a fakt, že lidské osudy neničí příroda ale společnost. Celá báseň vyznívá pesimisticky.
Motivy: loupežníci, tragická, nenaplněná, nešťastná láska, vražda, sebevražda, oslava májové přírody, vina, trest, smutek, sebelítost, smrt, vlastenectví, pláč, zrada, nevěra, svedení, vězení, jezero, duchové, poprava, krajina, ticho, věčnost, měsíc, noc, zoufalství, autobiografické prvky, popraviště,...
Časoprostor: Děj se odehrává u města Hišberg mezi horami, na nichž stojí hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll. Krajina severních Čech, nynější Máchovo jezero (=Dokský rybník, okolí Doks). V čase pozdního večera na prvního máje (=květen), doba není blíže určena, dá se usuzovat, že autorova současnost. Odehrává se v krátkém časovém úseku - večer před popravou, den popravy a krátký úsek po 7 letech.
Kompoziční výstavba: Chronologický děj, místy retrospektiva (Vilém vzpomíná). Na začátku knihy věnování bohatému měšťanovi (kvůli cenzuře, aby kniha mohla vyjít), ději předchází báseň Čechové jsou národ dobrý. Dílo se skládá ze 4 zpěvů a jsou zde 2 intermezza (mezihry). Celá kniha je postavena na oxymoronu a epitetonu.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Vypravěč do děje zpočátku nezasahuje, v posledním zpěvu se to změní, do děje vstupuje sám autor - autobiografické rysy. Srovnává svůj osud s osudem milenců a proto se v závěrečném verši dává na první místo. Vystupuje v podobě poutníka. V díle je užita er-forma, v závěru ich-forma (autor se ztotožňuje s dějem).
Typy promluv: vnitřní monology, citově zabarvené popisy přírody, v prvním zpěvu dialog, řečnické otázky. Dílo je postaveno na kontrastech. Jazyk je spisovný, archaický, knižní, básnický, slova neutrální i citově zabarvená, znakem je velká citovost, hudebnost, zvukomalba. Velké množství básnických prostředků: epiteta, personifikace, oxymorón, metafory,...
Veršovaná výstavba: jamb (pro češtinu nepřirozený, začíná jednoslabičnými slovy), rým nepravidelný, obkročný (abba), sdružený (aabb), střídavý (abab).

Stručný děj:
1. ZPĚV: obsahuje kontrast krásné přírody a smrt Jarmily. Barvitý popis májové přírody. Jarmila sedí pod dubem, očekává svého Viléma, ale připlave k ní člen Vilémovy loupežnické družiny, který povídá, že Vilém aka "Strašný lesů pán" je ve vězení za vraždu svého otce, který Jarmilu svedl a druhý den bude popraven. Vilém netušil, že zabil vlastního otce. Jarmila ze žalu spáchá sebevraždu skokem do jezera. V závěru verš: "Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

2. ZPĚV: Je noc, den před popravou. Vilémův pobyt a vnitřní úvahy ve vězení, vzpomíná na dětství, otce, loupežnický život, filozofuje o lidské existenci a posmrtné nicotě. Přichází strážný, který ho lituje.

1. INTERMEZZO: Příroda, tvořená sborem duchů, se chystá na Vilémovu smrt, který se vrátí do lůna matky země. Mluví o jeho pohřbu, každý k němu něčím přispěje (např. žáby, vichr, mlha, noc,...). Duchové odchází když nastává nový den.

3. ZPĚV: Svítá, začíná nový den. Je druhý máj. Lidé se schází na popravu. Vojenský pluk vede Viléma ven. Vilém brečí, prohlíží si přírodu a modlí se, loučí se s rodnou zemí. Následuje Vilémova poprava - utětí hlavy, tělo je vpleteno v kolo (nad kůlem). V závěru verš: "Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

2. INTERMEZZO: loupežníci se loučí se svým vůdcem, všude zní hlasy "vůdce zhynul".

4. ZPĚV: Po sedmi letech, poslední den v roce do děje vstupuje sám autor v podobě poutníka, který se vrací na místo tragických událostí, jsou zde lebky zemřelých. Vyznává se, že nešťastný příběh milenců je alegorickým vyjádřením jeho vlastního životního pocitu. Přemýšlí o svém osudu, srovnává ho s osudem milenců.

Hlavní postavy:

Vilém - "Strašný lesů pán", vůdce loupežnické bandy, jako dítě byl vyhnán z domova, typický romantický hrdina se záhadnou minulostí, pere se u něj sen s realitou, výbušný, vášnivý, žárlivý, pomstychtivý, nešťastný, smutný, otcovrah, zamilovaný do Jarmily, touhou po pomstě je dohnán k vraždě, zabije svého otce, aniž by tušil kdo to je, nelituje svého činu, přemýšlí o smyslu života, těžko se loučí s přírodou, je zoufalý, myslí, že Jarmila na něj zapomene.

Jarmila - vystupuje jako obraz mládí a krásy, ale je zde rozpor se skutečností, že už není nevinná. Vše, co se stalo, se odehrála ještě předtím, než potkala Viléma. Je nespravedlivě obviněna loupežníky, že způsobila jeho smrt. Sama ji neunese, je nešťastná, východisko vidí v sebevraždě - skočí do jezera. Je zamilovaná do Viléma, oddaně na něj čeká, je svedena jeho otcem.

poutník - Hynek, autobiografické rysy, sám autor, vystupuje ve 4. zpěvu, je zamyšlený, vrací se k popravišti, srovnává svůj osud s osudem milenců, přemýšlí o smyslu života. V závěrečném verši se jeho jméno staví na první místo.

Otec Viléma - nečestný, svůdce Jarmily.

ZDROJE:
http://hodi-se-to.blog.cz/1106/karel-hynek-macha-maj