*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Leden 2018

Krysař

29. ledna 2018 v 17:16 | ČteníkLen |  Povinná četba

Krysař

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Viktor Dyk, básník, prozaik, dramatik přelomu 19. a 20. století, pochází z Mělnicka. Vystudoval gymnázium a právnickou fakultu. Po studiích se věnoval i novinářské dráze, přispíval například do Lidových novin. V počátcích tvorby patřil k dekadentnímu křídlu 90. let. Zároveň působil jako právník a politik, za politickou a literární činnost byl vězněn. Byl to buřič, anarchista a kritik společenských poměrů. V jeho dílech se vyskytují i romantické prvky.
Při zklamání z politické scény používá satiru a ironii. Pro jeho dílo je typická deziluze, rozpor mezi snem a realitou, gesta, individuální vzpoury, satirický a ironický pohled na svět.
Utonul v Jaderském moři, předtuchu vlastní smrti najdeme v jeho poslední sbírce Devátá vlna.
Další díla:
a) Poezie
- Pocit, výraz vzpoury, skepse, anarchismu
- Je zde i vliv dekadence
- Sbírky: Síla života, Marnosti - útočné, ironické
- Sbírky: Satiry a humoresky, Pohádky z naší vesnice - lyrické, zklamání z politiky
- Milá sedmi loupežníků - lyricko-epická báseň, příběh vzpoury, lásky a zrady, otázky žárlivosti a pomsty
- Vlastenecká poezie: válečná tetralogie (Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok) - reakce na 1. světovou válku

b) Próza
- Zlý vítr, Tichý dům - povídky
- Prosinec, Prsty - romány

c) Drama
- Ondřej a drak
- Postel

Literárně/obecně kulturní kontext:
Protispolečenští buřiči 20. století
- Po roce 900 vstupuje do literatury nová autorská generace.
- Básníci, kteří se shromažďovali okolo Stanislava Kostky Neumanna, scházeli se v jeho Olšanské vile v Praze. Zde se rozšířilo centrum literárního dění. Sdružovali se kolem časopisu Nový kult.
- Vycházeli z obdobných postupů jako dekadenti, ale byli více revoluční a razantnější
- Staví se proti všemu starému
- Vedou bohémský způsob života
- Bouží se proti autoritám - proti státní moci, církvi, manželství, rodičům,...
- Spojovalo je anarchistické přesvědčení
- Nazýváme je buřiči protože se bouří proti společnosti a chtějí ji změnit pomocí násilných činů

Představitelé:
Karel Toman - Torzo života, Pohádky krve, Měsíce
František Gellner - Po nás ať přijde potopa, Radosti života
Petr Bezruč - Slezské písně
Fráňa Šrámek - Stříbrný vítr, Splav, Rány a růže
Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (k buřičům se řadí pouze volně)

19./20. století Autora lze zařadit do těchto směrů:
Dekadence - tzv. úpadkový směr, vyznačuje se odklonem od reálného světa. Zachycuje vnitřní stavy, autoři se snaží odlišit od ostatních. Vyznává kult silného jedince, má zálibu v morbidních námětech (oslavuje zkázu, smrt, nemoc, rozklad). Pocity hrůzy a zoufalství jsou provázeny bohémským životem. Používá ustálené básnické obraty.
Představitelé: u nás Karel Hlaváček (dílo: Sokolské sonety, Mstivá kantiléna), Anglie: Oscar Wilde, Francie: P. Verlaine (Písně beze slov, Moudrost), Ch. Baudelaire (Květy zla), J. A. Rimbaud (Iluminace, Sezóna v pekle).

Symbolismus - všechno, co existuje, je symbolem něčeho vyššího. Umělec nepíše o tom co viděl, ale zobrazuje představu, kterou do toho ukryl. Vyznačuje se neurčitostí, mlhavostí. Vychází z křesťanství.

V díle se vyskytuje několik symbolů:
píšťala - symbol moci
krysy- přetvářka, společenská špína
země Sedmihradská - symbol splněných snů.

Okolnosti vzniku díla: Dílo je založeno na staré německé pověsti o krysaři ze 13. století. Možným ádrem pověsti mohla být dětská křížová výprava nebo bitva u Gedemünde. Nejdříve bylo dílo publikováno v časopise pod názvem Pravdivý příběh o krysaři.

Literární druh, žánr, výrazová forma: lyricko-epická novela, próza
Téma: základní lidské hodnoty (láska, pomsta, příroda), Krysařův příběh, Dyk se snaží vysvětlit, že mezi partnery by měla být rovnováha lásky, že příděl lásky je vždy pro 2.
Motivy: lakota, nelidskost, přetvářka, milostné motivy, odlišnost lidí, krysy, žárlivost, kouzelná píšťala, propast, zklamání, peníze, dítě, rybář, pomsta, brána do země Sedmihradské, utopení,...
Časoprostor: čas není jednoznačně určen, jaro, děj se odehrává v hanzovním městečku Hammeln (hanza=svaz německých měst, provozující dálkový obchod), kolem propasti, v místním hostinci U žíznivého člověka, doma u Ágnes, hora Koppel. Odehrává se v krátkém časovém úseku.
Kompoziční výstavba: dílo se skládá z 26 krátkých, ale dějově obsáhlých kapitol. Chronologická a částečně retrospektivní kompozice (krysař vzpomíná), v závěru gradace. Důraz na dialogičnost přispívá k dramatičnosti textu a epické sytosti. Autor staví do kontrastu "reálné" město versus "bájné" okolí. Je zde vložena báseň: pohádka O Sedmihradské zemi.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: er-forma, vypravěčem je autor, nezávislý pozorovatel děje, nezasahuje do něj.
Typy promluv: přímá řeč s důrazem na dialogy, vnitřní monology postav, hluboké myšlenky a citáty, řečnické otázky - úvahové pasáže. Dílo je psáno hlavně spisovnou češtinou, využívá nepřímých pojmenování, personifikace a řečnických figur. Zároveň používá i symboly (viz nahoře). Nespisovné formy jazyka se zde nevyskytují, nejsou zde použita ani slova z cizích jazyků (výjimku tvoří pouze německá jména), někdy se vyskytují starší výrazy, přeházený slovosled, knižní výrazy. Jazyk je básnický.

Stručný děj:
Do městečka Hammeln přichází krysař s píšťalou, aby z něj vyhnal krysy. Potkává zde Ágnes, do které se zamiluje a která se stane láskou jeho života.
Konšelé mu nechtějí zaplatit za jeho práci domluvenou částku (sto rýnských), své rozhodnutí zdůvodňují tím, že jim nechce říct své jméno. Rozzuřený krysař z města odchází a slibuje pomstu.
Když se do města vrací, přijde do tamější hospody a najde tam záhadného cizince v černém. Jmenuje se Faustus z Wittenberka a pracuje pro ďábla. Říká mu, že se svou flétnou může dělat lepší věci, než vyhánět krysy.
Ágnes mezitím zjistí, že je těhotná s Kristiánem, jehož nemiluje, neunese to a utopí se.
V krysařovi se vše zlomí, zapíská na píšťalu a všichni lidé z města za ním jdou do propasti - až na rybáře Jörgena, jenž zachrání malé dítě a vydá se hledat matku, která by mu dala pít.
Hlavní postavy:

Krysař - bezejmenný muž, tulák, nevázaný, volný, nespoutaný, tajemný samotář, jeho osamělost spočívá v tom, že nikdy necítil žádný cit (Agnes to změní), moudrý, světem zkoušený, čestný a rozumný - nenechá se tak snadno zlákat, všude je považován za cizince, sám od nikoho nic nechce, ale nesnese nespravedlnost a zklamání láskou, jeho život ztrácí smysl, převládne v něm zloba i zoufalství a posílá nevděčné obyvatele města do propasti (symbolicky: jako kladná postava, která vyčistí město od krys=špatných lidí), je zamilovaný do Ágnes, putuje se svojí píšťalou, o její síle ví, ale nechce jí zneužít.

Ágnes - mladá, krásná, citlivá, prostá dívka, v duši je stále dítě (nechává si vyprávět pohádky od matky), miluje krysaře, ale čeká dítě se svým bývalým milencem Kristiánem (byla s ním z rozumu), je zoufalá, rozhodne si vzít život, naivní, působí nevinně.

Dlouhý Kristián - milenec Ágnes, domnívá se, že ji získá i díky dědictví, které má brzo dostat, nemá tušení, co se mezi Krysařem a Ágnes odehrává, maloměšťák, prospěchář, zajímá se o majetek, kvůli penězům přeje smrt strýci, plavé vlasy, modré oči, vysoký posměvačný mladík, jeho jméno vzbuzuje respekt, pracuje v obchodě svého strýce, ví, že ho jednou zdědí. Typický občan Hammeln.

Sepp Jörgen - prostoduchý rybář, kterému vše dochází až o 24 hodin později, díky tomu se zachrání, všem je pro smích, kdyby nebyl, místní dívky by se o něj jistě zajímaly, má dobré srdce, trpělivý, hodný, cítil povinnost se postarat o dítě, které našel, je nepochopený obyvateli města, kladná postava, touží po lásce.

ZDROJE:
http://read-me-annie.blogspot.cz/2012/10/ctenarsky-denik-krysar.html
http://pufflie.blog.cz/1601/viktor-dyk-krysar-rozbor-dila-k-maturite
http://knihy-maturita.blogspot.cz/2015/11/viktor-dyk-krysar.html

Malý princ

29. ledna 2018 v 14:41 | ČteníkLen |  Povinná četba

Malý princ

(Překlad: Z. Stavinohová, 2005)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Antoine de Saint-Exupéry byl francouzský prozaik 20. století, publicista, letec na dálkových tratích a válečný pilot. Narodil se v Lyonu, pocházel z aristokratické rodiny. Přesné datum úmrtí není známo, pravděpodobně byl sestřelen během 2. světové války ve Středomoří. Od dětství projevoval literární a výtvarné nadání, také zájem o letectví. Nedokončil studium na Akademii výtvarných umění.
Později složil zkoušku z civilního letectví, pracoval u různých leteckých společností, létal do Afriky i Ameriky. Přežil 2 havárie.
Na začátku 2. světové války odešel do USA, kde se stal průzkumným letcem. Z letu nad Korsikou se nevrátil.
Spisovatelské činnosti se věnoval od 20. let.
Mezi jeho díla patří:
Kurýr na jih, Noční let, Válečný pilot - letecké romány, na pomezí reportáže a dokumentu. Zachycují osobní zážitky z vlastního ohrožení života.
Citadela - posmrtně vydaná esejistická kniha

Literárně/obecně kulturní kontext:
Meziválečná literatura 1. polovina 20. století
1. světová válka způsobila v celé Evropě hluboký společenský i duchovní otřes. Výraznou stopu zanechala zákonitě i v literatuře. Zobrazování válečné tématiky si kladlo za cíl vylíčit válečné hrůzy a varovat před tím, aby se taková situace už nikdy neopakovala.
Politická situace - na kontinetnu probíhá vlna revolucí, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, světová hospodářská krize, mnoho lidí přichází o práci.

Autor spadá do tradičního proudu francouzského realismu. 1. světová válka se výrazným způsobem odrazila v tvorbě světových autorů. Převažují realistické, často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť. Zachycení psychických proměn hrdinů, vlastenecké prvky, sílící nenávist k jakýmkoli projevům války.
Autoři podávají reálné, věcné a pravdivé zobrazení skutečnosti - jsou objektivní, realitu nijak nezkreslují.
V dílech typizace = v dílech vystupují určité typy lidí.
Do tohoto proudu spadá dále:
Henri Barbusse (FR) - Oheň
Romain Rolland (FR) - Petr a Lucie, Dobrý člověk ještě žije

Zároveň jsou zde autoři tzv. ztracené generace
= generačně blízká skupina amerických básníků a prozaiků, kteří začali tvořit ve 20. letech 20. století
Myšlení prozaiků a básníků této skupiny bylo ovlivněno zážitkem z 1. světové války, pocitem neschopnosti zařadit se zpět do obyčejného života.
Základní téma literárních děl této generace je skepse, zklamání, rozpad lidských a sociálních hodnot a hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury. Hlavními hrdiny bývají lidé ztracení v labyrintu světa, obvykle rozvrácené, silně citově založené osoby, které nemohou najít pevný bod ve svém životě.
Pojem ztracená generace zavedla Gertruda Steinová.
Další autoři:
Amerika: John Steinbeck (Na východ od ráje, Hrozny hněvu, O myších a lidech), Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby, Podivuhodný případ Bejnamina Buttona), Ernest Hemingway (Stařec a moře, Komu zvoní hrana, Sbohem armádo)
Francie: Romain Rolland, Henri Barbusse, Marcel Proust (Hledání ztraceného času)
Anglie: James Joyce (Odysseus, Dubliňané)
Německo: Lion Feuchtwanger (Lišky na vinici, Židovka z Toleda, Goya, Bláznova moudrost), Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených)
ČR: Franz Kafka (Proces, Proměna)

Okolnosti vzniku díla:
Autor začal knihu psát v nejničivější době svého života - v době porážky a ztráty svobody nejen své rodné země, ale i celého světa. V době, kdy v leteckých bojích o Francii zahynuli téměř všichni jeho přátelé. Dílo bylo vydáno v roce 1943.
Inspirací pro něj bylo jeho vlastní povolání.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika s lyrickými pasážemi, filozofická pohádka, próza
Téma: střet dětského světa se světem dospělých, kteří nemají fantazii, Malý princ cestuje po planetkách, na kterých potkává různé typy lidí, kterým se snaží porozumět, autor ukazuje hodnotu přátelství
Motivy: láska, přátelství, dětský svět, havárie, písek, nedostatek vody, závada na motoru, samota, kresby (hroznýš, beránek), nespokojenost s kresbami, zvědavost, podstatné a nepodstatné věci v životě, nedůvěra, lenost, pýcha, hvězdy, utěšování, poušť, špatné vlastnosti dospělých (lakota, alkoholismus,...), zamyšlení nad pravými hodnotami lidského života, cestování, letadlo, liška, růže, seznámení, vymetání sopek, planetky, životní moudrost, kresba, pravidla, zodpovědnost,...
Časoprostor: doba děje není přesně určena, pravděpodobně se jedná o první polovinu 20. století, děj se odehrává v průběhu 8 dní, na jednotlivých planetkách (celkem je jich 7), na poušti Sahaře, v zahradě, na Zemi (sedmá planeta), princova planetka B612. Autor příběh vypráví po 6 letech, od doby, kdy se princ vrátil na svou planetku.
Kompoziční výstavba: začátek a konec je psán chronologicky, vyprávění malého prince retrospektivně (vzpomíná, vrací se do minulosti), na začátku je věnování (příteli Leónu Werthovi), 27 římsky číslovaných, nepojmenovaných kapitol. Autor si knihu sám ilustroval.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: vypravěčem je ztroskotaný pilot, vyprávění zpočátku a na konci probíhá v ich-formě (pilot), zbytek v er-formě (příběh Malého prince).
Typy promluv: často přímá řeč, polopřímá, nepřímá řeč - pokaždé když Malý princ opouští nějakou z navštívených planetek. Objevují se vnitřní monology (např. když Malý princ uvažuje o své květině) a dialogy, které často vedou k zamyšlení. Dílo obsahuje mnoho hlubokých filozofických myšlenek. Vyskytují se zde metafory, přirovnání, epiteton, oxymorón, častá personifikace, hyperbola, zvukomalba. Jazyk je jednoduchý, spisovný, pojatý jako knížka pro děti.

Stručný děj:
Pilot letadla nouzově přistává na Sahaře. Když se svůj stroj snaží opravit, objeví se Malý princ (postava z cizí planetky, kterou opustil, protože pochyboval o lásce své růže, kterou miloval), který pilota žádá, aby mu nakreslil beránka. Pilot kreslit neumí, nejprve namaluje hroznýše se slonem v žaludku, poté několik nepovedených kreseb beránka až nakonec beránka v krabici. Malý princ je nadšený.
Poté pilotovi vypravuje o svých návštěvách na jiných planetách, kde potkával dospělé s různými charaktery.
1. planetka: zde potkal krále, který všechny považuje za své poddané
2. planetka: Domýšlivec - chce být všemi uctíván a respektován, přestože zde žije zcela sám
3. planetka: Pijan, který pije, protože se za to stydí
4. planetka: Obchodník, který si myslí, že je všechno jeho a že vše lze koupit
5. planetka: Lampář, který bez odpočinku zhasíná a rozsvěcí svou lampu kvůli rychle se střídajícímu dni a noci
6. planetka: Zeměpisec, který se neustále stará pouze o mapy
7. planetka = Země: zde potkává lišku, ta mu vysvětlí, že jediné správné vnímání světa, je vnímání srdcem. Na Zemi princ vidí lidskou uspěchanost.
Mezitím se pilotovi podaří opravit své letadlo. Malý princ je smutný, jelikož jeho planeta je daleko, a tak se nechá uštknout hadem, aby jeho cesta zpět byla jednodušší. Po smrti se jeho duše vydává zpět na planetu k milované růži, za kterou se po nyní, po poznání skutečných citů, cítí zodpovědný.

Hlavní postavy:

Malý princ - pochází z planetky B612, má zlaté vlasy, velmi citlivý a vnímavý, bezelstný, nezkažený, mladý, starostlivý, zvědavý, zásadový, svědomitý, má rád západy Slunce, které se na jeho planetce střídají velmi rychle (až 43x za den), stále se na něco vyptává a vyžaduje odpověď, vytrvalý, na své planetce má růži, úůda je tam zapomřena semeny baobabů, které vytrhává. Zpočátku pochybuje o ryzosti lásky jeho květiny, je zklamaný lidskými charaktery (hlavně tím, že dospělí nemají fantazii), později nachází skutečný smysl života, nevinný, křehký. Snaží se najít smysl života.

Pilot - ztroskotal na Sahaře, je zaměstnaný opravou letadla, autobiografické rysy, tak trochu samotář, snílek, dobře si pamatuje na své dětství a nepochopení ze strany dospělých (hroznýš, kterého nakreslil, jim připadal jako klobouk). Snaží se Malému princi odpovídat na otázky, říká to, co si opravdu myslí. I jako dospělý si zachoval trochu dětského uvažování a pohledu na svět, ačkoli v knize reprezentuje dospělého.

Král - Myslí si, že vládne celému vesmíru. Nenechá si tuto myšlenku vyvrátit a vše zařizuje tak, aby mohl dál tvrdit, že všem vládne. Dává takové rozkazy, aby je mohli ostatní splnit. Panovačný, potřebuje si dokazovat svou nadřazenost. Pochází z první planety. Oblečený v purpur a hermelín, jeho planeta je malá.

Domýšlivec - pochází z 2. planety, chce být všemi obdivován, slyší jen obdiv a to i přesto, že žije na své planetce sám, smeká svůj klobouk, když mu princ zatleskal.

Pijan - Princova návštěva u něj byla velmi krátká, je osamělý, zachmuřený, utápí se v alkoholu a proto je nešťastný - začarovaný kruh, jeho životem je pro něj alkohol, pije protože se stydí za to, že pije, pochází ze 3. planety.

Businessman - pochází ze 4. planety, vážný člověk, nemá na nic čas, kouří, neustále počítá hvězdy, o kterých si myslí, že mu patří, chtěl by s nimi obchodovat, nechce být nikým rušen, při příchodu Malého prince ani nezvedl hlavu, jak byl zaměstnaný, za 54 let byl vyrušen pouze 3x od své práce, chybí mu pohyb.

Lampář - 5. planetka - ze všech nejmenší, smutný, nemá žándný čas, celý svůj život rozsvěcí a zhasíná lampy

Zeměpisec - sobecký, namyšlený, neopouští svůj psací stůl, myslí si, že všechny planety patří jemu, 6. planeta, rozlišuje mezi svou prací a badatelskou činností

Liška - moudrá, přátelská, naučí prince hodnotu přátelství, pozitivně ovliví jeho myšlení, pomůže mu najít skutečný smysl života, chce, aby si ji malý princ ochočil, princ ji potkává na Zemi, trochu znuděná.

Růže - domýšlivá, marnivá, nafoukaná, z planety B612

Had - jeho uštknutí vrátí prince zpět na jeho planetku

Výhybkář - vypravoval vlaky s lidmi, kteří jezdili sem a tam, podle něj jsou lidé nespokojení tam, kde zrovna jsou, "Jedině děti vědí, co hledají.", pochází ze Země

Obchodník - obchodoval s pilulkami, které tiší žízeň, malý princ jeho a výhybkáře nechápal, pochází ze Země.

Vlastní názor: Knížka obsahuje neskutečně mnoho hlubokých myšlenek, nad kterými je dobré se pozastavit. Poučit se z ní mohou mnozí dospělí. Přečtenou jsem jí měla velice rychle, četla se moc pěkně, rozhodně bych jí doporučila dále.

ZDROJE:
http://www.spisovatele.cz/antoine-de-saint-exupery
http://read-me-annie.blogspot.cz/2012/10/ctenarsky-denik-maly-princ.html
https://www.odmaturuj.cz/ctenarsky-denik/antoine-de-saint-exupery-maly-princ-2/
https://www.rozbor-dila.cz/maly-princ-rozbor-dila-k-maturite-4/

Bylo nás pět 2/2

28. ledna 2018 v 12:46 | ČteníkLen |  Povinná četba

Bylo nás pět

Stručný děj:
Hlavní hrdina Petr Bajza prožívá se svými kamarády různé příhody (je zde částečná autobiografie). Společně s Antonínem, Edou, Čeňkem a Pepou vytvoří partu a vyvádí různé klukoviny. Například se snaží ochočit si vosy kvůli medu (Tondův vynález). Zkouší je vykouřit, ale jsou pobodáni a nápad je rychle přejde. Petrovi se narodí sestra Mančinka.
Kluci často chodí do městského biografu, jelikož však nemají čím zaplatit, lezou dovnitř oknem.
Neustále jsou pod dozorem pana Fajsta.
Jednoho dne se rozhodnou jet do Itálie, na což si střádají peníze, k odjezdu ale nikdy nedojde. Když má do města přijet cirkus, začne být Petr neobyčejně hodný - doufá, že mu rodiče koupí lístky. Maminka nakonec přemluví tatínka a celá rodina jde do cirkusu.
V závěru Petr onemocní spálou a má sny (halucinace z horečky), že mu rodiče koupili slona Jumba a že s ostatními kamarády odjel vlakem do Indie, kde potkal maharadžu, Zilvar se oženil s jeho dcerou.
Mezi jednotlivými sny se probouzí a je u něj doktor nebo matka s otcem. Péťa ztrácí pojem o tom, co je realita a co sen, ale nakonec je vyléčen.

Hlavní postavy:

Petr Bajza - má autobiografické rysy autora, hlavní postava, která vypráví celý příběh, veselý, asi devítiletý kluk s velkou fantazií, menší postavy, celkem zlobivý, rád dělá různé lotroviny, do každého dobrodružství se vrhá po hlavě. Na druhou stranu je kamarádský a hodný, chytrý i bystrý, upřímný, snaživý. Pomáhá u rodičů v obchodě, jeho otec je majitel obchodu se smíšeným zbožím, nebaví ho chodit do houslí, prožívá svou první lásku s cukrářovic dcerou Evou, často má potyčky s rodinnou hospodyní Kristýnou, kterou přezdívá Rampepurda. Má mladší sestru Mančinku (batole) a bratra Láďu, který se učí na kupce v Mostě.

Josef (Pepek) Zilvar - pochází z chudobince, je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělácké řeči, je statečný, neohrožený, syn válečného invalidy.

Antonín Bejval - syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím, Péťův spolužák, lakomý, téměř namyšlený, iniciátor většiny akcí, za které byla skupina většinou potrestána.

Čeněk Jirsák - pobožný kamarád Péti, syn výrobce čepic, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, které si zapisuje do notýsku, je velice ješitný.

Eduard Kemlink - další z Péťových kamarádů, syn bohatého a respektovaného úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, vcelku poslušný. Má dvě sestry - Rafaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s dalším psem (Amorem) krade v řeznictví buřty.

Otakárek Soumar - chlapec z bohaté rodiny, syn továrníka, osamělý, obézní, rád by se s ostatními kamarádil, ale francouzská vychovatelka mu to nedovolí, aby ho nezkazily.

Petrův otec - majitel koloniálu (obchodu se smíšeným zbožím), přísný, ale zároveň laskavý, poněkud opatrný na peníze.
Petrova maminka - hodná, rozumná, laskavá, starostlivá

Kristýna - hospodyně, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud přezdívka Rampepurda), bláznivá, všemu se směje, má strach z myší, má rozpory s Péťou.

Eva Svobodová - dcera cukráře, líbí se Péťovi, nosí mu z cukrářství dobroty

pan Fajst - místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů, často Péťu kontroluje, jestli si umyl uši
Výsledek obrázku pro bylo nás pět kniha

Vlastní názor: Myslím, že čtenáři téhle knihy se dělí na dvě skupiny: ti, kteří s knížkou vyrůstali, bavila je a mají k ní osobní vztah a ti, kteří museli přetrpět dvou set stránkové vyprávění malého kluka. Osobně se řadím spíše ke skupině druhé. Začátek a konec mě opravdu už nebavily - zpočátku jsem měla problém si zvyknout na styl psaní a ke konci už jsem si přála, aby ty stránky zmizely.
Nicméně kniha sama o sobě není špatná. Jen je psána jinak, než jsme v současné době zvyklí a místy bývá zdlouhavá. Myslím, že autor vyzdvihuje slovo "hrdý" v - pro mě - novém světle.
Možná bych byla radši, kdyby v knize byly alespoň nějaké kapitoly, nerada čtu text v celku.



ZDROJE:
http://www.unium.cz/materialy/0/0/demokraticky-proud-mezivalecne-ceske-prozy-m20336-p1.html
https://www.rozbor-dila.cz/bylo-nas-pet-rozbor-dila-k-maturite-10/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus
https://www.rozbor-dila.cz/bylo-nas-pet-rozbor-dila-k-maturite-7/
http://www.materialy-do-skoly.cz/maturitni-otazky/literatura/bylo-nas-pet-karel-polacek-rozbor-dila/

Bylo nás pět 1/2

28. ledna 2018 v 12:45 | ČteníkLen |  Povinná četba

Bylo nás pět

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Poláček, český spisovatel přelomu 19. a 20. století, pochází z Rychnova nad Kněžnou. Jeho rodiče byli židovského původu, vlastnili obchod. Měl 4 bratry. Vystudoval gymnázium, poté se stal úředníkem. Byl to novinář v redakci Lidových novin s vynikajícím postřehem a autor humoristických a satirických románů. V době mezi dvěma válkami podal nejlepší obraz českého maloměšťáka. Jeho kritika je někdy úsměvná a dobrosrdečná, jindy velice ostrá a tvrdá.
Díky svému původu byl poslán do Terezína během 2. světové války a poté umírá v Osvětimi.
Mezi jeho další díla patří:
Muži v ofsajdu aneb ze života klubových přívrženců - román, pohled do života fanoušků pražských klubů (Viktorie Žižkov, Sparta)
Okresní město - tetralogie (Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno)
Hostinec U Kamenného stolu - román, příběh dvou bratrů
Povídky pana Kočkodana
Edudant a Francimor - pro děti

Literárně/obecně kulturní kontext:
Demokratický proud české meziválečné prózy 20. století
Atmosféra tehdejší doby byla ovlivněna mnoha událostmi: 1. světová válka, Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku, rozpad Rakousko-Uherska, založení ČSR, světová hospodářská krize, nástup fašismu, 2. světová válka
Autoři tohoto proudu byli tzv. pragmatisté.
Pragmatismus = filozofický směr 20. století, vznikl v USA. Do popředí staví zkušenosti, myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné.
Razí mírovou politiku, snaží se o zachování demokratických principů v první republice. Všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence.
Byli ovlivněni ideami prezidenta TG Masaryka, scházeli se každý pátek, proto se jim také říká "pátečníci".

Další představitelé:
Karel Čapek (R.U.R, Ze života hmyzu, Bílá nemoc, Krakatit, Matka, Válka s mloky, Povídky z jedné/druhé kapsy)
Josef Čapek (Stín kapradiny, Kulhavý poutník)
Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Lidé z maringotek)

Okolnosti vzniku díla:
Při psaní díla se autor zčásti inspiroval svými dětskými zážitky. Především využil znalost maloměstského prostředí. Reálným předobrazem je pravděpodobně jeho rodné město Rychnov nad Kněžnou. Humor, který v knize najdeme je v kontrastu s těžkou životní situací, v níž se autor nacházel; byl zbaven svého místa v redakci Lidových novin, dílo psal těsně před transportem do koncentračního tábora a jeho vydání se nedožil.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, autobiografický, humoristický román, próza
Téma: příhody klučičí party na malém městě, vypráví o běžných situacích, do kterých se kluci dostávají.
Motivy: dětství, kamarádství, parta, cirkus, slon, Indie, dětská láska, spála, rošťárny, naschvály, vosy, biograf, průšvihy, cestování, peníze, zdravení pana Fajsta, kontrola uší, nemoc, uzdravení, doktor, rozepře, jazyková komika, boje se sousedními partami, zážitky u rybníka, dětská fantazie, výchova dětí, rodina,...
Časoprostor: přelom 19./20. století, před válkou, autor píše knihu v době okupace (za protektorátu). Odehrává se na maloměstě (pravděpodobně Rychnov).
Kompoziční výstavba: Dílo není rozdělené na kapitoly, jedná se o text graficky rozdělený na 41 krátkých oddílů (nečíslovány). Jsou spojeny jedním příběhem, ale návaznost je spíše volná - sled epizod. Kompozice je chronologická, v prvních dvou oddílech je popis hlavních postav a krátká retrospektiva. V posledních cca dvou pětinách knihy je rámcová kompozice - Petrovy sny jsou prokládány výjevy ze skutečného života (např. příchod doktora). Na konci knihy najdeme vysvětlivky neznámých zastaralých slov.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Vypravěčem je hlavní hrdina knihy, asi devítiletý Péťa Bajza, vyprávěcí způsob: ich-forma.
Typy promluv: občasné monology, dialogy, přímá řeč, popis děje. Dílo je vystavěno na jazykové komice, kdy se kluci snaží mluvit spisovně jako dospělí. Používají knižní výrazy, které neumí a do kontrastu i nářečí a obecnou češtinu (např. kořauku, levorver, ďouče). Zároveň jsou v knize užity citoslovce, archaismy, expresivní výrazy a jiné. Slova se často opakují.

Babička 2/2

28. ledna 2018 v 9:38 | ČteníkLen |  Povinná četba

Babička

Stručný děj:
Kapitola I.
Terezka v dopise žádá svou matku (babičku), aby se k nim nastěhovala. Babička se tedy rozhodne odjet. Děti ji zbožňují, babička jim peče chleba, ukazuje jim svou malovanou truhlu.

Kapitola II.
Babička každé ráno vstává s Pánembohem, pokropí se svěcenou vodou a přede na vřeténku. S dětmi si v létě vyjde na procházku a přitom sbírá bylinky. Jednou za rok je navštíví bába kořenářka, která dětem vypráví pohádky.


Kapitola III.
V létě se babička chodila s dětmi koupat do strouhy. Okolo Starého Bělidla chodíval téměř každý den pan myslivec, pan mlynář a Mojžíš, kterého se děti báli. Také k nim jezdil kupec Vlach, olejkář a myslivec Beyer, který přicházel každé jaro z hor, když dřevo pouštěli po Úpě.

Kapitola IV. (rodina Kudrnovic)
V neděli ráno chodila babička do kostela, když se vracela, děti jí chodívaly naproti. Odpoledne děti chodily k mlýnu, kde si hrály s Kudrnovic dětmi. Jejich rodina byla zvláštní - byli chudí, otec hrál na flašinet, matka prala a zašívala. Jedli kočky a vrány.

Kapitola V.
Babička se s dětmi vydá na návštěvu k myslivcům. Když odpočívají v altánku, spatří kněžnu na koni. Babička jí věnuje jahody. U myslivců si děti hrají, babička poslouchá příběhh o Viktorce, který myslivec vypráví.


Kapitola VI. (Viktorka)
Viktorka byla krásné děvče, měla plno nápadníků, ale žádného nechtěla. Když do vesnice přijeli vojáci, jeden jí začal sledovat. Viktorka se tedy rozhodla, že se vdá za Tondu. Jednoho dne jí něco říkalo, ať jde na jetelinu. Když přišla na pole, šlápla na trní. Udělaly se jí mžitky před očima a když se probudila, voják jí kropil obličej.
Pak ji vyznal lásku a ona mu dala škapulíř. Jednou večer se dozvěděla, že voják odjel a vzkázal ji, ať nezapomene na svůj slib. Do rána byla pryč a už ji nenašli. Po roce přinesli ovčáci novinu, že viděli Viktorku, ta se ale nechtěla vrátit. Rodiče jí dávali jídlo do lesa. Jednou ji viděli a poznali, že měla dítě. Zároveň sním však utíkala ke splavu a vhodila ho do vody. Nakonec zazpívala ukolébavku. Otec se nad Viktorkou trápil, třetí rok umřel.
Za 15 let nepromluvila, jen jednou, když potkala Zlatohlávka (písaře, Němec), zakřičela na něj, kam dal její dítě.


Kapitola VII.
Babička se vydává s dětmi na zámek ke kněžně. Děti dostanou drahé dárky od Hortensie a babičce vypráví svůj příběh.


Kapitola VIII. (Hortensie)
Její otec byl zraněn v bitvě u Lipska a po návratu domů zemřel. Její matka také zemřela a sirotka se ujala Giovanna. Když vyrostla, vzala si ji paní kněžna, která ji miluje jako vlastní dceru.


Kapitola IX. (Kristla a Míla)
Oba se měli moc rádi. Ale problém byl ten, že za Kristlou chodil Talián, kterého už několikrát odmítla. Když se svěřila Mílovi, vymyslel plán. Jednou večer zaklepal na okno zase Talián, ale z křoví vyběhl Míla s kamarády a dali mu, co proto. Kristla se svěřila babičce, že Míla chce jít místo vojny na zámek, ale kvůli Taliánovi by ho nemuseli vzít. Babička ji slíbila, že ji pomůže.


Kapitola X.
Babička se vydala s Barunkou, panímámou, Ančou a Kristlou na pouť. Nakoupily tam dárky pro nejbližší a vydaly se zpět. Po cestě si Anča všimla, že má Kristla stříbrný prstýnek. Míla ji požádal o ruku.


Kapitola XI.
Na dušičky babička zapalovala s dětmi svíčky. O svaté Lucii se děti bály, protože se říkalo, že když budou zlobit, odnese se si je. Nejraději měla babička Vánoce.


Kapitola XII.
Na Vánoce přijel k babičce syn Kašpar. Děvčata slívala olovo a vosk a děti pouštěli svíčky v ořechových skořápkách. Následovali svátky Tří králů, pak masopust, neděle Smrtelná, kde dívky vynášely Moranu, Květná neděle, Bílá sobota a Velikonoce.


Kapitola XIII.
Začalo jaro. Tatínek poslal dopis, že přijede v polovině máje. Na horách začalo pršet a sníh se rozpouštěl, až to rozvodňovalo řeky a zatopilo stavení. Třetí den voda začala opadat a sluníčko vysušilo stavení, chlévy,… Dětem začala škola. Odpoledne jim šla vždy babička naproti.


Kapitola XIV.
Všichni jsou nešťastní, protože tatínek nepřijede a Hortensie je těžce nemocná. Nejhorší je, že Míla musí na 14let na vojnu, protože si nechtěl vzít rychtářovu dceru.


Kapitola XV.
Jako každý rok přišel pan Beyer. Ale ne sám. Vzal sebou svého syna, kterému říkali Orel. Orel povídal dětem, jaké prožil s tátou dobrodružství a různé věci. Přišel ale den, kdy odváděli Mílu. Všichni se sním přišli rozloučit.


Kapitola XVI.
Konečně nastal den, kdy se tatínek vrátil. Děti se na něho nemohly vynadívat. Když zůstala babička sama doma, přišla za ní Hortensie. Babička ji slíbila, že si ji může namalovat. Kněžnu poprosila, aby pomohla Mílovi.


Kapitola XVII.
Ráno bylo parné. Nebe se ale začalo zatahovat, až přišla bouřka. Když skončila, všichni šli zjistit škody na úrodě. Další den šla babička s dětmi ke kněžně, protože Hortensie chtěla namalovat děti. Když šli domů, potkali pana myslivce a ten jim řekl, že Viktorka je mrtvá. Do stromu udeřil blesk, a strom na ní spadl.


Kapitola XVIII.
Míla se vrátil a to díky paní kněžně. A hned se strojila svatba. Také Hortensie se vdala, ale po roce zemřela a zanechala své dítě. Babička ale stárla. Už jenom ležela. Bylo to druhý den, kdy babička tiše sténala. Barunka ji předříkávala modlitbu, babička se modlila s ní, až najednou se její ústa nehýbala.


Hlavní postavy:

Babička (Magdalena Novotná) - je autobiografická, žije v souladu s lidmi, přírodou i Bohem, je hluboce věřící. Je moudrá, pracovitá, vlastenecká, milující, šlechetná, zkušená, prostá, pohostinná, zásadová, konzervativní a lehce nepřizpůsobivá, nenechá se stáhnout dobou, spravedlivá, pokorná, klidná, vlídná, mírumilovná, vyrovnaná, upřímná, přejícná, má úctu k lidem i rodé zemi. V díle je zachycen její život na Starém Bělidle v průběhu roku, kniha začíná jejím příjezdem na Staré Bělidlo. Má idealistický vztah s kněžnou. Má kladný vztah k vnoučatům, všem se snaží pomoct. Měla syna a dvě dcery. Symbol starých zvyků.

Viktorka - kdysi krásná, velmi žádaná venkovská dívka, dcera sedláka ze Žernova, pracovitá. Měla bratra a sestru. Když do vesnice přijedou vojáci, jeden ji začne pronásledovat. Viktorka se rozhodne co nejrychleji vdát za Toníka. Voják ji ale stihne pobláznit, zamiluje se do něj, vzepře se tehdejším konvencím a jde za hlasem svého srdce. Její příběh bohužel končí tragicky, neboť otěhotní a její hoch i opustí. Poté se zblázní, s nikým nepromluví ani slovo, za lidmi jde jen, když má hlad, běhá po lese, často je slyšet její zpěv od splavu, své dítě hodí do jezu a sama je při bouřce zasažena stromem, do kterého uhodí blesk a umírá.

Barunka - babiččina nejoblíbenější vnučka, je nejstarší, babička je její vzor, rozumná.
Jan a Vilímek, Adélka - sourozenci Barunky, Adélka je nejmladší dcera Terezky (dcera babičky, matka dětí), je zvědavá a bystrá.

Paní kněžna - v knížce se jmenovala Zaháňská. Ve skutečnosti je postavou paní Eleonora hraběnka z Kounic, které Němcová věnovala své dílo. Kněžna se s babičkou stýká jako s člověkem sobě rovným, obdivuje její životní moudrost a respektuje její rady. Dobrosrdečná žena, která pomáhá lidem.

komtesa Hortensie - adoptivní dcera paní kněžny, která nachází u babičky porozumění a lásku. Babička jí pomáhá překonat určitou životní krizi. Jemná, milá, pokorná.

Pan Prošek - manžel Terezky, otec dětí, původem Němec, babička ho má ráda, ale mrzí ji, že neumí česky.

Kristla - věrná, dcera hospodského, hodná a prostá mladá dívka, zamilovaná do Míly
Míla Kudrna - obyčejný hodný vesnický hoch, zamilovaný do Kristly

Související obrázek

Vlastní názor: Knížka, dle mého, podnítí čtenáře k zamyšlení nad svým vlastním vztahem k příbuzným, líčí život vesnického občana a lásku k vnoučatům. Mám z ní rozporuplné pocity, místy se mi četla téměř lehce, ale byly i chvíle, kdy bych stránky nejradši přeskočila až nakonec. Jazyk až takový problém nebyl, ale samozřejmě, že je to něco jiného, než dnešní literatura. Avšak jako stručný obraz venkovských tradic by se kniha dala použít, přestože chyběl příběh.

ZDROJE:
https://www.odmaturuj.cz/ctenarsky-denik/nemcova-bozena-babicka-18/

Babička 1/2

28. ledna 2018 v 8:45 | ČteníkLen |  Povinná četba

Babička

Kontext autorovy tvorby, základní informace: O původu a datu narození Boženy Němcové, české spisovatelky 19. století, existuje mnoho teorií a dohadů. Nejčastěji se uvádí, že se narodila ve Vídni jako Barbora Panklová. Její matka i otec byli ve službách vévodkyně Zaháňské, matka k ní přišla sloužit ve svých 14 letech a Barboru měla v 15. Otec se zpočátku k dceři neznal a také vztah mezi matkou a dcerou byl napjatý. Později z Vídně odjeli do Ratibořic, do školy chodila v České Skalici. V jejích 5 až 10 letech na ni měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která ji vedla k lidovým tradicím.
V 10 letech odchází na vychování do Chvalkovic, kde se má naučit dobrým mravům a němčině. Dostává se do rodiny úředníka, kde se mluví jen německy. Získala tam spoustu ctitelů, protože ve své době byla považována za krásnou ženu.
V 17 letech ji rodiče provdali za Josefa Němce (státního úředníka finanční správy). Příliš si spolu nerozuměli, ale na druhé straně ji manželství vytrhlo z německé společnosti a dostává se do českého vlasteneckého prostředí.
Velice brzy měla po sobě 4 děti (3 syny a 1 dceru), rodina nebyla v dobré finanční situaci. Manžel byl kvůli vlasteneckým názorům často překládán do pohraničí.

Její tvorbu můžeme rozdělit:
a) Korespondence
- dopisy přátelům, rodině, nakladatelům

b) Básnické pokusy
- vlastenecké motivy

c) Činnost sběratelská, národopisná
- sbírá pohádky, pověsti, lidová vyprávění, tradice, zvyky
- dílo: Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti, Obrazy z okolí domažlického

d) Činnost publicistická

e) Povídková tvorba
- díla: Babička, Pan učitel, Karla, Dobrý člověk, Chýše pod horami, Divá Bára,
a V zámku a podzámčí a Pohorská vesnice (obě podobné románu)

Literárně/obecně kulturní kontext:
Dílo je na pomezí českého romantismu a realismu. Zároveň byla Babička vydána roku 1855 v době Bachova absolutismu, kdy probíhala silná rakouská cenzura po porážce revoluce roku 1848.
Romantické prvky: pohádky, idylický svět, útěk do přírody, na venkov
Realistické prvky: píše o současném světě, nevyhýbá se sociálním problémům
Dobou vydání Babičky se také zařadila mezi třetí generaci národního obrození, ale už i do generace Májovců (Almanach Máj 1858).

ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).
U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.
Znaky:
- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství
- city vítězí nad rozumem
- rozpor snu a skutečnosti
- zájem o lidovou tvorbu
- záliba v exotice
Znaky romantického hrdiny:
- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.
- autobiografické rysy
- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.
- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není
- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk
- bývá obestřen tajemstvím
Zástupci:
ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice), Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Strakonický dudák)
ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)
FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci), Stendhal (Červený a černý)
RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)
AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

REALISMUS - 2. polovina 19. století. Rozvíjí se přírodní a technické vědy, které ovlivnily rozvoj celé společnosti i literatury. Spisovatelé chtěli po vzoru přírodních věd také postupovat analyticky - pronikat do nitra člověka, zkoumat příčiny lidského jednání. Protože spisovatelé často zobrazované jevy kritizují, říká se mu "kritický realismus".
Český realismus začíná ve 40. letech 19. století. V Čechách v té době běží boj za svobodu proti Rakousku-Uhersku. Tyto snahy vyvrcholily v revolučním roce 1848. Dochází k rozvoji publicistiky - vydávají se Pražské noviny, Národní noviny, Šotek. V 50. letech nastupuje Bachův absolutismus a dochází k potlačení svobodomyslných myšlenek. Někteří spisovatelé byli ve vězení, ve vyhnanství (Borovský), další byli policejně sledováni (Němcová, Tyl), někteří se odmlčeli (Erben).
Znaky:
- přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho problémech, zabývá se všemi společenskými vrstvami ve všech situacích
- zobrazení běžného průměrného člověka nebo skupiny lidí - typický člověk, který se vyvíjí.
- objektivní přístup k tématu, autor nevyslovuje přímo své vlastní názory.
- zobrazuje i negativní jevy, autorův názor je viditelný z celkového zpracování.
- převažuje zájem o současnost. Pokud se zpracovává historické téma, řeší věčně platné otázky.
- odhalování společenských křivd, zla a volání po nápravě
- typický literární útvar je román a drama.
Zástupci:
FRANCIE: Honoré de Balzac (Otec Goriot, Ztracené iluze), Gustav Flaubert (Paní Bovaryová)
ANGLIE: Charles Dickens (Oliver Twist, David Copperfield)
RUSKO: N. V. Gogol (Revizor), Lev N. Tolstoj (Anna Karenina, Vojna a mír), Fjodor M. Dostojevskij (Zločin a trest, Bratři Karamazovi)
ČR: Karel H. Borovský (Křest svatého Vladimíra), Božena Němcová (Babička, V zámku a podzámčí)

Okolnosti vzniku díla: Němcová ji začíná psát v těžké životní situaci - po smrti svého nejstaršího syna Hynka, do kterého vkládala velké naděje, že by mohl pokračovat v její literární činnosti. A i její manželství je v krizi. V hlavní postavě babičky nechce zachytit pouze konkrétní osobu Magdaleny Novotné, chce ukázat českého venkovského člověka jako nositele kladných morálních vlastností. Mírně autobiografické dílo.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, povídka, próza
Téma: Idylický obraz dětství a vzor vztahů mezi lidmi, harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka.
Motivy: stárnutí, vnoučata, láska k bližnímu, šílenství, Staré Bělidlo, příroda, zámek, moudrost, pracovitost, úcta, 4 roční období a lidové tradice, venkov, výchova dětí, pracovitost, sousedské návštěvy, kostel, pobožnost, pohostinnost, splav, ukolébavky, masopust, potopa, škola, vojna, smrt, blesk,...
Časoprostor: 1. polovina 19. století, děj se odehrává v Ratibořickém údolí, na Starém Bělidle, v průběhu všech 4 ročních období. Zároveň také u splavu a v okolní krajině. Odehrává se v průběhu několika let.
Kompoziční výstavba: Kniha má věnování, prolog, epilog a je sepsána do 18. kapitol, číslovaných římskými číslicemi. Kompozice chronologická přímo zachycuje Babiččino stáří a dožití na Starém Bělidle. Prostřednictvím retrospektivy je však zobrazen celý její život. Autobiografické prvky. Kolem 8. kapitoly zde začíná rámec - popis ročních období. Dvě dějové linie: v první je líčen život na Starém Bělidle, zahrnuje popis běžného dne. Druhá se zaměřuje na popis ročních období a lidových tradic během roku. Epizoda ve formě příběhu Viktorky. Rozsáhlé popisy osob a prostředí. Nesouvislý děj, spíše obrazy.
Vypravěč, vyprávěcí způsob: Vypravěč je nezávislý pozorovatel děje, nezasahuje do něj. Kniha je psaná v er-formě i ich-formě v případě babiččina vyprávění.
Typy promluv: řeč přímá: dialogy, monology a řeč nepřímá. Jazyk je spisovný u věřících, archaický, střídmý, najdeme zde nářečí, lidové obraty a rčení. Bez metafor. Dlouhé věty, neobvyklý slovosled.


ZDROJE:
https://www.rozbor-dila.cz/babicka-rozbor-dila-k-maturite-4/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Babi%C4%8Dka_(pov%C3%ADdka)

Pýcha a předsudek

4. ledna 2018 v 18:31 | ČteníkLen |  Povinná četba

Pýcha a předsudek

(Překlad: Eva Kondrysová, 2008)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Jane Austenová byla anglická spisovatelka na přelomu 18. a 19. století, představitelka tzv. rodinného románu (=zachycuje běžný život lidí, obvyklé činnosti). Narodila se do rodiny duchovního, měla 7 sourozenců. Pro rodinné příslušníky psala již od 15 let krátké prózy, básně i dramata. Ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev. Hlavní hrdinky jejích románů bývají inteligentní, morálně silné ženy.
Pravděpodobně dosáhla kvalitnějšího vzdělání než ostatní dívky její doby. Nikdy se nevdala, měla chatrné zdraví.
Většinu ze svých děl několikrát přepracovávala, za jejího života její díla vycházela anonymně.
Nejvíce zaujala svými romány - ve většině z nich tvoří hlavní motiv emocionální a myšlenkové zrání mladé hrdinky, která zkoumá svět. Mezi její díla - romány - patří napříkad Rozum a cit (autorčin první román), Mansfieldské panství, Anna Elliotová nebo Emma.
Pýcha a předsudek je její nejvýznamnější dílo.

Literárně/obecně kulturní kontext:
Dílo můžeme zařadit do přechodného období romantismu a realismu, ve kterém autorka žila. Román zachycuje znaky tehdejší doby, kdy sňatek dvou lidí záležel především na majetku. Z romantického hlediska se hlavní hrdinka Elisabeth a její sestra Jane vdávají z lásky.

ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).
U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.

Znaky:
- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství
- city vítězí nad rozumem
- rozpor snu a skutečnosti
- zájem o lidovou tvorbu
- záliba v exotice

Znaky romantického hrdiny:
- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.
- autobiografické rysy
- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.
- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není
- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk
- bývá obestřen tajemstvím

Zástupci:
ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice)
ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)
FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci)
RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)
AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

REALISMUS - 2. polovina 19. století. Rozvíjí se přírodní a technické vědy, které ovlivnily rozvoj celé společnosti i literatury. Spisovatelé chtěli po vzoru přírodních věd také postupovat analyticky - pronikat do nitra člověka, zkoumat příčiny lidského jednání. Protože spisovatelé často zobrazované jevy kritizují, říká se mu "kritický realismus".
Znaky: přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho problémech, zabývá se všemi společenskými vrstvami ve všech situacích, zobrazení běžného průměrného člověka nebo skupiny lidí - typický člověk, který se vyvíjí. Objektivní přístup k tématu, autor nevyslovuje přímo své vlastní názory. Zobrazuje i negativní jevy, autorův názor je viditelný z celkového zpracování. Převažuje zájem o současnost. Pokud se zpracovává historické téma, řeší věčně platné otázky. Odhalování společenských křivd, zla a volání po nápravě, typický literární útvar je román a drama.
Zástupci:
FRANCIE: Honoré de Balzac (Otec Goriot, Ztracené iluze), Gustav Flaubert (Paní Bovaryová)
ANGLIE: Charles Dickens (Oliver Twist, David Copperfield)
RUSKO: N. V. Gogol (Revizor), Lev N. Tolstoj (Anna Karenina, Vojna a mír), Fjodor M. Dostojevskij (Zločin a trest, Bratři Karamazovi)
ČR: Karel H. Borovský (Křest svatého Vladimíra), Božena Němcová (Babička, V zámku a podzámčí)

+ za krajní směr realismu je označován NATURALISMUS - vznik Francie, vrchol přelom 19./20. století. Přisuzuje velký vliv dědičnosti, člověk nemůže uplatnit svou vůli. Popisuje i negativní jevy detailním způsobem.
Zástupci: Emil Zola (Zabiják, Nana), Guy de Maupassant (Kulička, Miláček)

Okolnosti vzniku díla: Hlavním zdrojem inspirace se pro autorku stal běžný život její společenské vrstvy. Ve svých dílech popisuje každodenní život, problémy i zábavu - tak, jak je sama prožila. Austenová dosáhla lepšího vzdělání než dívky v jejím věku, také proto jsou její hrdinky rozumné a prozíravé. V tehdejší době byly nejlepšími místy na seznámení různé bály či plesy, které jsou v knize popsány.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, rodinný román, próza
Téma: rodinné vztahy, snaha matek provdat dcery do co nejvlivnějších, nejbohatších a nejvhodnějších rodin. Autorka odmítá sňatky z rozumu a bez lásky.
Motivy: láska, vdavky, sourozenci, plesy, nedorozumění, svatba kvůli zisku, kritika pokrytectví, faleš, moudrost, vypočítavost paní Bennetové, venkov, bohatství, pýcha, povýšenost, arogance, předsudky, nešťastná láska, námluvy, Londýn, odmítnutí sňatku, utajená pomoc (pan Darcy), obvinění, návštěvy, stěhování, hádky, podvod (Wickham), útěk z domu, dopis s vysvětlením, panská sídla, ironie, urážky, prvotní antipatie vůči Darcymu, upovídanost a nevhodné chování paní Bennetové, pomluvy, naivita Lydie a Kitty, koketování s plukem,...
Časoprostor: Anglie, přelom 18./19. století (autorčina současnost). Děj se odehrává v Londýně, v Darcyho sídle Pemberley, na anglickém venkově, na faře pana Collinse, zámek lady Catherine de Bourgh, dům Bennetových, Longbourn.
Kompoziční výstavba: kompozice chronologická, vyskytuje se zde gradace děje, bez odboček, začlenění dopisů psaných kurzívou. Podrobná charakteristika postav. Autobiografické prvky. 61 kapitol, které jsou označeny arabskými čísly. Nenacházejí se zde dlouhé popisy přírody či prostředí. Místy zastaralý slovosled.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: vypravěčka je autorka sama, nezasahuje do děje, nezávislý pozorovatel. Er-forma.
Typy promluv: dlouhé dialogy, přímá řeč, spisovný jazyk, barvitý jazyk, synonyma, dlouhá souvětí, ironie a humor - výsměch společnosti, příležitostně archaismy. Vyjadřování jednotlivých lidí je na vysoké úrovni.

Stručný děj: Poté, co se do sousedství na anglický venkov přistěhuje bohatý pan Bingley, všechny svobodné dámy zpozorní. Především pak paní Bennetová, matka 5 zatím neprovdaných dcer (Jane, Elisabeth, Mary, Lydia a Kitty). Spolu s Bingleym přijede i nepřístupný, pyšný pan Darcy.
Prostřednictvím plesu se nejstarší Jane seznamuje s panem Bingleym, zamilují se do sebe. Naopak pan Darcy se pohrdavě vyjádří o Elisabeth, proti své vůli se do ní však později zamiluje a snaží se to utajit.
Do města přijíždí pluk a Elizabeth poznává důstojníka Wickhama, který ji před Darcym varuje. Její antipatije se tak ještě prohloubí.
Rodinu Bennetových přijede navštívit otcův bratranec pan Collins, který si za ženu vyvolí Elizabeth. Chce se s ní nastěhovat na faru, kde žije pod ochranou bohaté lady Catherine de Bourgh (teta Darcyho). Elizabeth odmítá, protože se jí příčí sňatek z rozumu. Pan Collins si tedy bere Elizabethinu přítelkyni Charlotte.
Darcy je přesvědčen, že si Jane chce Bingleyho vzít jen kvůli penězům, a tak ho odváží do Londýna. Jane i Bingley se pak trápí.
Když Elizabeth jede navštívit svou přítelkyni Charlotte, zároveň navštíví zámek lady Catherine, kde se setká s Darcym. Pan Darcy jí vyzná lásku, ale Elizabeth ho odmítne a vyčte mu, že zkazil lásku její sestry a špatně se zachoval k Wickhamovi. Den na to od něj dostane dopis, ve kterém jí vysvětluje, že se domníval, že Jane neopětuje Bingleyho city a že Wickham ve skutečnosti Darcyho podvedl. Její nenávist se tak začíná vytrácet, a později se do něj také zamiluje.
Mezitím Lydia uteče s Wickhamem a nikdo neví kam, celá rodina zažívá velkou ostudu, protože se nevzali. Situaci vyřeší pan Darcy, když dá Wickhamovi peníze a donutí ho, aby si ji vzal. Stejně tak napravil situaci mezi Jane a Bingleym.
Nakonec se Elizabeth s panem Darcym a Jane s Bingleym vezmou.

Hlavní postavy:

Elizabeth - přezdívka Líza, odmítá sňatek z rozumu, chce se vdát z lásky, druhá nejstarší dcera, má dobrý vztah se svým otcem, je chytrá, tvrdohlavá, krásná (ale ne tak jako Jane), neumí moc dobře hrát na klavír, ve společnosti se chová slušně narozdíl od matky a svých mladších naivních a pošetilých sester, milá, rozumná, citlivá, ne moc důvěřivá, má smysl pro humor, je upřímná, schopná uznat svou chybu, nebojí se říct, co si myslí, přemýšlivá, mladá, emancipovaná s troufalými názory, má vřelý vztah ke své sestře Jane, zprvu Darcym opovrhuje, odsuzuje ho za jeho chování, později se do něj zamiluje. Každého se snaží vidět v pravém světle, nikoho si neidealizuje. Záleží jí na vlastnostech svého budoucího manžela. Autorka se s ní ztotožňuje.

pan Fitzwilliam Darcy - pochází z urozené a zámožné rodiny, teta Catherine de Bourgh má zámek, měl skvělé vychování i vybrané způsoby, touží po něm Bingleyho sestra, chytrý, inteligentní, vzdělaný, vede duchaplné rozhovory jen s lidmi, u kterým má pocit, že mu za to stojí, na lidi působí pyšně, uzavřeně, odměřeně, arogantně, má smysl pro čest. Chová předsudky vůči nižším společenským vrstvám. Opovrhuje otřesným a neotesaným chováním paní Bennetové. Snaží se Bingleyho ochránit před neopětovanými city, v dobré víře. Poté co Elizabeth odmítne jeho nabídku k sňatku (s čímž nepočítal) se jeho pohled na svět změní, stane se z něj sympatický, milý, pozorný člověk. V průběhu knihy prochází jeho chování proměnou.

pan Charles Bingley - mladý, bohatý (ale ne tak bohatý jako Darcy), milý, laskavý, dobrosrdečný, příjemný, zábavný člověk. Je opakem pana Darcyho, má 2 sestry. Je přátelský, společenský, ke všem se chová vlídně. Při prvním setkání s Jane se do ní zamiluje, nechá se snadno ovlivnit názory svého přítele (např. že ho Jane nemiluje), více než na svůj úsudek spoléhá na úsudky svých přátel.

Jane Bennetová - nejstarší dcera, nejkrásnější, laskavá, moudrá, naivní, snaží se ve všech lidech a věcech vidět jen to dobré, nevěří, že jsou tak špatní, s Elizabeth mají pěkný vztah. Velice citlivá, nedává však své city příliš najevo, je poddajná, připravená si o druhých myslet jen to nejlepší.

Mary - prostřední dcera, stále zamyšlená, zakládá si na vzdělání, věčně bloumá po domě s knihou nebo sedí u klavíru.

Lydia a Kitty - nejmladší dcery, honí se jen za důstojníky, naivní, přelétavé, touží být krásné, chovají se hloupě stejně jako jejich matka, jsou povrchní.

Vlastní názor: Samozřejmě, jedno z klasických děl anglické historie. Tahle kniha patří mezi mé srdcové záležitosti, přečetla jsem ji několikrát a zhlédla i film. Zpočátku na vás působí velice matoucím dojmem neskutečné množství postav a jmen, a ne každý jim musí přijít na chuť. Občas je také těžké držet nit u duchaplných rozhovorů, které vede pan Darcy s Elizabeth. Nicméně pana Darcyho jsem si skutečně zamilovala, zajímavé je sledovat jeho chování v průběhu celé knihy. Myslím, že k maturitě fajn volba :)

ZDROJE:
http://www.spisovatele.cz/jane-austen
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jane_Austenov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%BDcha_a_p%C5%99edsudek
https://www.rozbor-dila.cz/pycha-a-predsudek-rozbor-dila-k-maturite/
http://wer-books.blogspot.cz/2015/06/pycha-predsudek-rozbor-dila-muj-nazor.html
https://www.rozbor-dila.cz/pycha-a-predsudek-rozbor-dila-k-maturite-6/

Knižní výzva 2018

1. ledna 2018 v 12:20 | ČteníkLen |  Knižní výzva

Knižní výzva 2018 - 80 knih


Již tradičně k 1. 1. NOVÉHO ROKU se zúčastním knižní výzvy, kterou uspořádala Ells.
Mým cílem letos bude právě 80 knih. Navíc, tento rok vytvořila naprosto úžasné ikonky :)
A co vy, plánujete se také zúčastnit některé z výzev - ať už na Databázi knih, nebo jinde?


1) Rudá královna (Victoria Aveyardová) 2. 1. 2018
2) Jeden z nás lže (Karen McManus) 5. 1. 2018
3) Tyrolské elegie (Karel Havlíček Borovský) 7. 1. 2018
4) Stačí jen chtít (Joelle Charbonneau) 9. 1. 2018
5) Láska v prachu hvězd (Krystal Sutherlandová) 10. 1. 2018
6) Královská hraničářka (John Flanagan) 21. 1. 2018
7) Zkouška (Joelle Charbonneau) 21. 1. 2018
8) P.S. Stále tě miluju (Jenny Hann) 25. 1. 2018
9) Oko za oko (Jenny Hann, Siobhan Vivian) 27. 1. 2018
10) Navždy s láskou, Lara Jean (Jenny Hann) 1. 2. 2018


11) Máj *rereading (Karel Hynek Mácha) 4. 2. 2018
12) Tisíc kousků tebe (Claudia Grayová) 10. 2. 2018
13) Divotvůrce (Sebastian de Castell) 13. 2. 2018
14) Nervy (Dick Francis) 15. 2. 2018
15) Bílá nemoc *rereading (Karel Čapek) 15. 2. 2018
16) R. U. R. (Karel Čapek) 18. 2. 2018
17) Romeo, Julie a tma *rereading (Jan Otčenášek) 22. 2. 2018
18) Co si myslí kůň (Sibylle Luise Binder) 3. 3. 2018
19) Špionky od koní (Claris Drake) 29. 3. 2018
20) Psí poslání (William Bruce Cameron) 6. 4. 2018


21) S láskou tě nenávidím (antalogie) 16. 4. 2018
22) Psí cesta (William Bruce Cameron) 22. 4. 2018
23) Napůl zlý (Sally Green) 28. 4. 2018
24) Snowman - osmdesátidolarový šampion (Elizabeth Letts) 27. 5. 2018
25) Dvůr křídel a zmaru (Sarah Janet Maas) 3. 6. 2018
26) Led nebo oheň (Sara Raasch) 15. 6. 2018
27) Falešný polibek (Mary E. Pearsonová) 21. 6. 2018
28) Harry Potter a Kámen mudrců *rereading (J. K. Rowlingová) 22. 6. 2018
29) Harry Potter a Tajemná komnata * rereading (J. K. Rowlingová) 23. 6. 2018
30) Famfrpál v průběhu věků (J. K. Rowlingová) 24. 6. 2018


31) Fantastická zvířata a kde je najít (J. K. Rowlingová) 26. 6. 2018
32) Harry Potter a Vězeň z Azkabanu *rereading (J. K. Rowlingová) 30. 6. 2018
33) Zrádné srdce (Mary E. Pearsonová) 8. 7. 2018
34) Harry Potter a Ohnivý pohár *rereading (J. K. Rowlingová) 13. 7. 2018
35) Harry Potter a Fénixův řád *rereading (J. K. Rowlingová) 21. 7. 2018
36) Smrtka (Neal Shusterman) 28. 7. 2018
37) Harry Potter a Princ dvojí krve *rereading (J. K. Rowlingová) 31. 7. 2018
38) Harry Potter a Relikvie smrti *rereading (J. K. Rowlingová) 4. 8. 2018
39) Věž úsvitu (Sarah Janet Maas) 8. 8. 2018
40) Harry Potter - filmová kouzla (Brian Sibley) 23. 8. 2018


41) Přízrak (Jo Nesbo) 25. 8. 2018
42) Cinder (Marissa Meyerová) 26. 8. 2018
43) Scarlet (Marissa Meyerová) 28. 8. 2018
44) Probuzení (L. J. Smith) 29. 8. 2018
45) Zrada (Joelle Charbonneau) 3. 9. 2018
46) Cress (Marissa Meyerová) 7. 9. 2018
47) Milk and honey (Rupi Kaur) 10. 9. 2018
48) Odveta (Joelle Charbonneau) 11. 9. 2018
49) Siréna (Kiera Cassová) 12. 9. 2018
50) Bitva na Hackhamské pláni (John Flanagan) 14. 9. 2018


51) Vyděděnci (John Flanagan) 18. 9. 2018
52) Kód horečky (James Dashner) 19. 9. 2018
53)
54)
55)
56)
57)
58)
59)
60)


61)
62)
63)
64)
65)
66)
67)
68)
69)
70)


71)
72)
73)
74)
75)
76)
77)
78)
79)
80)

Mým knižním plánem na tento rok je určitě přečíst všechny novinky od Sarah J. Maas, ráda bych se pustila do re-readingu všech dílů Harryho Pottera (srdcová záležitost). Zároveň chci dokončit rozečtené série: Hraničářův učeň, Iluminae, Rudá královna, Labyrint a ještě spoustu dalších :)