*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Prosinec 2017

Romeo a Julie

28. prosince 2017 v 16:57 | ČteníkLen |  Povinná četba

Romeo a Julie

(Překlad: E. A. Saudek, 1963)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Angličan William Shakespeare, jinak přezdívaný Labuť avonská, narozený ve Stratfordu nad Avonou, byl jeden z nejvýznamnějších dramatiků na přelomu 16./17. století. Pocházel z řemeslnické a selské rodiny. Poté co odešel do Londýna, stal se hercem, dramatikem a součástí divadelní společnosti, která hrála i pro královský dvůr Alžběty I.. Jako herec začal přepisovat starší hry a hry jiných autorů. Je mu připisováno 37 her. Mnohostranně zachytil svou dobu, ale čerpá i náměty z historie a antiky. Jeho hrdinové jsou silní renesanční lidé, kteří si sami vytvářejí osud. Ve svých dílech rozebírá věčně platné otázky života a lidské vlastnosti. Píše blankversem = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky. Shakespeare je velice vzdělaný člověk, užívá bohatou slovní zásobu.
Jeho dílo lze rozdělit do tří období:
1. 1591-1600 píše převážně komedie (Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí) a historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Richard III.)
2. 1601-1608 v dílech panuje pesimismus (Hamlet, Othello, McBeth, Král Lear)
3. Od roku 1609 romantické hry (Sonety)

Literárně/obecně kulturní kontext:
14. - 16. století období renesance, humanismu
Renesance má počátek v Itálii. V Evropě nastávají velké změny. Do popředí jde měšťanstvo, snaží se zlomit dosavadní moc církve. Rozvoj přírodních věd, vyzdvihují se antické ideály. U nás nástup zpomalilo husitství.
Světový názor doby renesance nazýváme humanismus - vyzdvihuje všestraně rozvinutého člověka po stránce tělesné i duševní. Tento názor je v rozporu s církví, která tvrdí, že smyslem života je příprava na život posmrtný.
Renesance byla znovuzrozením antiky. Mohutný, umělecký i myšlenkový směr. Nová kulturní epocha, navazující zejména na římskou antiku. Je to název pro celou historickou epochu a zároveň název uměleckého stylu té doby.
Významní výtvarníci: Michelangelo Buanarotti (Socha Davida, výzdoba Sixtinské kaple), Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře), Tizián (La Bella)
V době renesance začíná doba reformace, dochází k náboženským válkám a vzniku nových reformovaných církví.
Mezi Shakespearovy současníky patří:
Dante Alighieri (Ital) - Božská komedie
Giovani Boccaccio (Ital) - Dekameron
Francois Villon (Francouz, vyslov: Fransua Vijón) - Velký testament, Malý testament
Miguel de Cervantes (Španěl) - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Lope de Vega (Španěl) - Ovčí pramen

Okolnosti vzniku díla: Populární téma tragické lásky bylo zpracováno již hodněkrát. Nese známky nejproslulejších anglických spisovatelů z konce 16. století (Christopher Marlow, John Lyly). Téma je známé již z italských, francouzských, španělských i anglických básní, povídek a her. Hlavní část děje však převzal od Arthura Brooka. Inspiroval se taktéž Ovidiovým dílem Proměna.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Drama, tragédie, poezie (blankvers) i próza
Téma: nešťastný osud dvou mladých milenců, kteří pocházejí ze znepřátelených rodů
Motivy: zakázaná láska, nenávist, vražda, pomsta, sebevražda, jed, dýka, souboje, smrt, ples, masky, krása dívek, vdavky, nepřátelství rodů, balkon, polibek, starostlivost, pomoc, vzkaz, posel, schovávání, spřátelení rodů, nešťastná láska, boj mladého člověka o poručení vlastnímu osudu, vášeň,...
Časoprostor: 16. století, děj se odehrává ve Veroně a Mantově - Itálie (na veřejném prostranství, v ulicích), v domě a na zahradě Kapuletových, v cele bratra Vavřince, na hřbitově s hrobkou Kapuletových.
Kompoziční výstavba: tragédie o 5 dějstvích s různým počtem výstupů, hře předchází chorus, který nás uvádí do děje. Chronologické uspořádání. Vyskytuje se zde gradace děje. V díle sledujeme hlavní dějovou linku (láska Romea a Julie) a vedlejší (smrt Tybalta a s ní související následky).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: dialogy, monology, věty jednoduché, souvětí, věty tázací, zvolací, jednočlenné i dvoučlenné. Lidové obraty, komické prvky (chůva), mluva v poezii u vyšších vrstev, próza u nižších, bohatá slovní zásoba.
Veršovaná výstavba: blankvers = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky

Stručný děj: Děj začíná sporem znepřátelených rodů, který ukončí vévoda Eskalus. Brzy na to u Kapuletů chystají maškarní ples. Aby se Romeo Motek rozptýlil a zapomněl na Rosalinu, která jeho lásku neopětuje, přátelé ho na něj pozvou.
Zde se potkává s Julií a okamžitě se do ní zamiluje. Baví se do doby, než Tybalt odhalí jejich totožnost. Tentýž večer si mladí milenci slibují lásku (tzv. balkónová scéna). Františkánský kněz Vavřinec (Lorenzo) vezme oba mladé pod svou ochranu a tajně je oddá.
Druhý den ve vyprovokovaném souboji zabije Romeo Tybalta a musí utéct.
Mezitím chce rodina Kapuletů provdat Julii za hraběte Parida a aby tomu zabránili, tak Vavřinec dá Julii vypít lektvar, který tlumí biologické funkce (po jeho požití vypadá člověk jako mrtvý).
Pošle o tom zprávu Romeovi, jenže posel nedorazí včas. Romeo se dozví o Juliině "smrti", přichází k její hrobce, kde zabije truchlícího Parida a otráví se jedem.
Julie se probouzí, vidí, že je Romeo mrtvý - chce se taky otrávit, ale lahvička je prázdná, tak se probodne dýkou. Celou situaci vysvětluje rodičům Vavřinec. Na konci se oba rody usmíří.

Hlavní postavy:
Romeo - mladý muž z rodu Monteků, obdařen prudkými city, dobrý šermíř, přelétavý (Rosalina x Julie), odvážný, samostatný, oddaný, nebojí se obětovat život pro lásku (zemřel pro ni), laskavý, dobrosrdečný, brání své přátele, nechce pokračovat v nesmyslných sporech, čestný, zdatný, věrný, starostlivý, impulzivní, divoký

Julie - mladá dívka z rodu Kapuletů, narozená na Petra a Pavla (bude jí 14), většinou poslušná, odvážná, má chůvu, krásná, romanticky založená, naivní, umí být tvrdohlavá, miluje Romea, je ochotná za něj položit život, impulzivní, vášnivá, má tvrdé, despotické rodiče. Jedná sama za sebe, je sebevědomá, zvědavá, zbrklá, nechce si vzít Parida.

Merkucio, Bevolio - Romeovi přátelé

Bratr Vavřinec/Lorenzo - františkán, dobrák. Středověká postava, stává se postupně renesanční. Mnich, jenž rozumí radostem i starostem mladých lidí, snaží se být nápomocen a najít řešení jakékoli situace, milý, moudrý, dobrotivý, snaží se ve všem vidět to dobré. Pomáhá hlavním postavám. Má ochranitelské sklony (snaží se odradit vášnivého a přelétavého Romea od svádění nevinné Julie).

Tybalt - Synovec paní Kapuletové, bratranec Julie, rváč, vyvolává spory, nenávidí Monteky hlavně Romea, útočný proti Romeovi, nestrpí ho, zabije Merkucia, zemře rukou Romea.

Paris - mladý šlechtic, smluvený snoubenec Julie, příbuzný vévody Eskala, vytrvalý, upřímný, Juliina chůva ho obdivuje.

Výsledek obrázku pro romeo a julie kniha

Vlastní názor: No, co říct? Rome a Julie je klasika, o tom, jak skončí mladí milenci, ví dnes skoro každý. Ano uznávám, jejich věk je naprosto zarážející. V dnešní době je nepředstavitelné, že by se dívka měla vdávat ve 14 letech. Nicméně obdivuji jak si Shakespeare pohrál se slovy, slavná balkónová scéna mi učarovala. Viděla jsem i filmové zpracování, ale kniha je kniha :)


Zdroje:
http://rozborknihy.cz/romeo-a-julie-rozbor-knihy/
http://hodi-se-to.blog.cz/1106/william-shakespeare-romeo-a-julie
http://read-me-annie.blogspot.cz/2013/05/ctenarsky-denik-romeo-julie.html

Hamlet, kralevic dánský

26. prosince 2017 v 17:54 | ČteníkLen |  Povinná četba

Hamlet, kralevic dánský

(Překlad E. A. Saudek, 1963)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Angličan William Shakespeare, jinak přezdívaný Labuť avonská, narozený ve Stratfordu nad Avonou, byl jeden z nejvýznamnějších dramatiků na přelomu 16./17. století. Pocházel z řemeslnické a selské rodiny. Poté co odešel do Londýna, stal se hercem, dramatikem a součástí divadelní společnosti, která hrála i pro královský dvůr Alžběty I.. Jako herec začal přepisovat starší hry a hry jiných autorů. Je mu připisováno 37 her. Mnohostranně zachytil svou dobu, ale čerpá i náměty z historie a antiky. Jeho hrdinové jsou silní renesanční lidé, kteří si sami vytvářejí osud. Ve svých dílech rozebírá věčně platné otázky života a lidské vlastnosti. Píše blankversem = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky. Shakespeare je velice vzdělaný člověk, užívá bohatou slovní zásobu.
Jeho dílo lze rozdělit do tří období:
1. 1591-1600 píše převážně komedie (Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí) a historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Richard III.)
2. 1601-1608 v dílech panuje pesimismus (Hamlet, Othello, McBeth, Král Lear)
3. Od roku 1609 romantické hry (Sonety)

Literárně/obecně kulturní kontext:
14. - 16. století období renesance, humanismu
Renesance má počátek v Itálii. V Evropě nastávají velké změny. Do popředí jde měšťanstvo, snaží se zlomit dosavadní moc církve. Rozvoj přírodních věd, vyzdvihují se antické ideály. U nás nástup zpomalilo husitství.
Světový názor doby renesance nazýváme humanismus - vyzdvihuje všestraně rozvinutého člověka po stránce tělesné i duševní. Tento názor je v rozporu s církví, která tvrdí, že smyslem života je příprava na život posmrtný.
Renesance byla znovuzrozením antiky. Mohutný, umělecký i myšlenkový směr. Nová kulturní epocha, navazující zejména na římskou antiku. Je to název pro celou historickou epochu a zároveň název uměleckého stylu té doby.
Významní výtvarníci: Michelangelo Buanarotti (Socha Davida, výzdoba Sixtinské kaple), Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře), Tizián (La Bella)
V době renesance začíná doba reformace, dochází k náboženským válkám a vzniku nových reformovaných církví.
Mezi Shakespearovy současníky patří:
Dante Alighieri (Ital) - Božská komedie
Giovani Boccaccio (Ital) - Dekameron
Francois Villon (Francouz, vyslov: Fransua Vijón) - Velký testament, Malý testament
Miguel de Cervantes (Španěl) - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Lope de Vega (Španěl) - Ovčí pramen

Okolnosti vzniku díla: Shakespeare se inspiroval dobou, ve které žil (spiknutí lorda Essexe, který se chystal obsadit královský palác). Vychází také ze starodávného skandinávského příběhu "Amleta" (autorem je Dán Saxo Grammaticus).

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama, tragédie, próza i poezie (blankvers)
Téma: Hamlet chce dokázat pravdu o svém otci, snaha Hamleta pomstít smrt svého otce
Motivy: pomsta, strýcovražda, bratrovražda, šílenství, láska, podvod, jed, šermování, svatba, truchlení, pohřeb, hroby, smrt, duch, nadpřirozeno, Dánsko, Anglie, herci, divadlo, souboj, zlý úmysl, ltost, sebevražda (? Ofélie), hrad, vrah, lži, touha po moci, otázka života, zrada, nešťastná láska (Hamlet a Ofélie)
Časoprostor: odehrává se v Dánsku, na královském dvoře a hradě Elsinoru, na jeho hradbách, v Poloniově domě během několika dní, blíže neurčená doba (středověk).
Kompoziční výstavba: 5 dějství, řazené chronologicky, rychlý spád. Hlavní dějová linie (pomsta za vraždu otce) a vedlejší dějové linky (láska Hamleta a Ofélie, filozofické úvahy).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: Hamlet vede rozsáhlé filosofické monology, ve dvou rovinách - doba kdy je vážný a kdy šílený. Známá pasáž: Být či nebýt?, prudké dialogy, sarkastické poznámky (hrobníci na adresu Ofélie).
Veršovaná výstavba: blankvers = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky

Stručný děj: Na hradbách hradu Elsinoru se zjevuje duch Hamletova mrtvého otce (krále). Horatio (Hamletův přítel) o tomto uvědomí Hamleta a ten se od ducha dozvídá, že byl zavražděn svým bratrem Claudiem (jedem do ucha). Claudius si velmi brzy po jeho smrti vzal za ženu Hamletovu matku Gertrudu a stal se králem. Hamlet od té doby myslí na pomstu, předstírá šílenství, aby lépe odhalil intriky kolem a myšlenky lidí. Polonius věří, že zešílel z lásky k Ofélii. Hamlet si není jistý vinou strýce a chce si to ověřit. Když na hrad přijedou potulní herci, Hamlet do jejich hry vloží pasáž ztvárňující vraždu a čeká na Claudiovu reakci, ten se prozradí, když odejde.
Mezitím Hamlet nešťastnou náhodou zabije Polonia (otce Ofélie), který se schovával za závěsem, když se chtěl přesvědčit, zda je Hamletova láska k Ofélii opravdová.
Strýc pošle Hamleta do Anglie s příkazem, aby ho tam popravili. Hamlet však lest prokoukne a sepíše nový list, ve kterém pošle na smrt dva strýcovy dvořany, kteří mu pomáhali. Když se Hamlet vrátí zjistí, že Ofélie se utopila kvůli smrti svého otce. Když hrobníci kopou její hrob, Hamlet najde kosti (monolog s lebkou "Být či nebýt"). Poloniovu smrt touží pomstít Laertes (bratr Ofélie). Vyzve Hamleta k souboji. Claudius Laertovi poradí, aby si otrávil meč. Claudius si chce pojistit, že Hamlet zemře a tak připraví víno s jedem. Hamlet má před soubojem předtuchu. Hamlet se utká s Laertem, ale mečem s jedem jsou zraněni oba (v zápalu boje si meče prohodí). Otrávenou číši vypije Hamletova matka (královna Gertruda). Hamlet ještě stihne probodnout mečem Claudia, Laert mu prozradí že královnu zabil jed a že měl otrávený meč. Jediný kdo přežije je Horatio, Hamlet chce, aby vyprávěl jeho příběh. Na trůn usedá norský kralevic Fortinbras.

Hlavní postavy:
Hamlet - dánský princ, syn zavražděného krále, má velmi složitou psychiku, spravedlivý, obdivoval Laerta, měl ho rád, popere se s ním v Oféliině hrobu, rozpolcený člověk, prozíravý, chytrý, citlivý, smysl pro povinnost, vyčítá matce, že si vzala Claudia, plný ideálů a rozporů, miluje Ofélii ale svojí lásku jí neprojevuje, statečný, odtažitý.

Claudius - dánský král, bratr zavražděného Hamleta, zákeřný, podlý, touží po moci a společenském uznání, příliš hrdý na to, aby litoval svého činu a prosil o odpuštění, intrikán, nezdráhal se vzít si Gertrudu velice brzy po smrti krále, ctižádostivý, falešný, chladnokrevný, krutý, lstivý, bezohledný, nemilosrdný, Hamlet se pro něj stává nepohodlným.

Polonius - hlavní královský rádce, otec Ofélie a Laerta, je zabit Hamletem, oddaný trůnu, dělá to, co je pro něj vhodné, starý, moudrý, nemá problém špehovat, snaží se zalíbit, sebevědomý až namyšlený.

Laertes - Polóniův syn, Oféliin bratr, dává Hamletovi vinu za smrt Ofélie i Polonia, touží se pomstít, je oddaný svému otci, spikne se s králem, pomstychtivý, vynikající šermíř, zručný, výbušný, těsně před smrtí zvládne Hamletovi odpustit.

Horacio - Hamletův přítel, rozvážný, čestný, schopný dodržet slovo a zachovat tajemství, na konci je pověřen, aby vyprávěl Hamletův příběh, diskuktuje s Hamletem o jeho názorech.

Ofélie - Dcera Polonia, Laertova sestra, není schopná se samostatně rozhodovat, krásná, podvolí se bratrovi a otci, miluje Hamleta, otec jí však zakazuje se s ním stýkat, nedokázala se vyrovnat se ztrátou otce, zešílela a tvrdí se, že spáchala sebevraždu (utopila se, podlomila se pod ní větev). Hrobníci se hádali, zda má nárok být pochována křesťanským způsobem.

Vlastní názor: Kniha se mi místy špatně četla, někdy jsem nepochopila úplný význam scény. Je důležité se na text soustředit, abyste pochopili co se děje. Nevýhodou je poměrně velké množství postav, musela jsem listovat, abych se podívala kdo je kdo. Závěr, kdy všichni zemřou, se mi zdál přehnaný. Nicméně je to klasické dílo jednoho z nejznámějších dramatiků, takže doporučuji přečíst.

Výsledek obrázku pro hamlet kniha

Zdroje:
http://referaty.aktuality.sk/william-shakespeare-hamlet/referat-7586
http://praktik.caloris.cz/literatura/lit-hamlet.html
https://www.rozbor-dila.cz/hamlet-rozbor-dila-k-maturite-2/
http://evee.cz/modules/news/print.php?storyid=155