*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Listopad 2014

Jana Eyrová

16. listopadu 2014 v 22:30 | ČteníkLen |  Povinná četba

Jana Eyrová

Autor, základní informace: Charlotte Brönteová byla anglická spisovatelka 19. století, která se narodila roku 1816. Měla pět dalších sourozenců a všechny její sestry i ona sama byly na svou dobu velmi vzdělané, možná proto se její díla řadí ke klasické anglické literatuře. Narodila se do rodiny kněze a byla poslána se svými sestrami do dívčí školy, odkud se vrátila pouze s dvěmi dalšími. Svůj život promítla do svých děl: Profesor, Villette, Shirley, Jana Eyrová. Rok před svou smrtí se šťastně vdala. Žila v období mezi Francouzskou a Evropskou revolucí.

Okolnosti vzniku díla: Román vzniká v období vrcholného realismu (rok 1847). Devatenácté století je století vědy a techniky, což dílo také ovlivní. Objevují se v něm autobiografické prvky jako nešťastné dětství, povolání vychovatelky aj. Jana Eyrová byla napsána jako druhá z děl (ale vydána jako první). Autorka ho vydala pod pseudonymem Currer Bell, ale byl tak úspěšný, že se rozhodla k němu přihlásit svým vlastním jménem. Charlotte ztělesnila v Janě Eyrové představu moderní ženy. Jejími vzory se stali Richardson, Scott ale hlavně Thackeray - stejně jako oni zaujímala kritický postoj k buržoazní společnosti (tj. měšťanům) ale zároveň k ní velice tíhla.

Základní způsob zpracování: Román (sociálně-psychologický) - prozaický epický žánr, psané v ich formě, próza první poloviny 19. století, anglická literatura.

Téma: Román líčí dramatické vztahy mezi zámožným panem Rochestrem a nehezkou avšak milou a výřečnou Janou Eyrovou. Spisovatelka se s Janou velmi zosobňuje. Román Jana Eyrová je na tehdejší dobu velice pokrokový, objevují se v něm zásady romantismu ale i prvky realismu a prvky autobiografické. Ukazuje portrét ženy viktoriánské doby, která chce svobodně rozhodovat o svém osudu. Dílo se tedy odehrává ve 30. letech 19. století, v době Viktoriánské, v internátní škole Lowoodu, na panství Thornfield a na anglických velkostatcích.
Hlavním cílem bylo přiblížit sociální postavení hlavní hrdinky, ale i celkové představení viktoriánské doby. Autorka se věnovala především ženám, jež trápí osamělost, ale zároveň jsou velmi vzdělané a chytré.

Stručný děj:
O osiřelou Janu Eyrovou se nedobrovolně musela starat její tetička, která ji nakonec poslala do školy, aby se naučila řádnému chování a netrpěla výkyvy nálad a zuřivosti, vůči Janě to bylo nespravedlivé, prostě se nedokázala tetě ničím zavděčit. Strávila tam několik let jako žačka a později i jako učitelka. Když ji ustálené opakování činnosti přestalo bavit, rozhodla se porozhlédnout se po zaměstnání někde jinde.
Jako vychovatelku malé Adélky ji přijala paní Fairfaxová, hospodyně v sídle v panství Thornfield, který patřil panu Rochestrovi, který se tu ale pokud možno moc nezdržoval. Když se s ním Jana seznamuje, zpočátku se jí zdá nepříjemný, ale nic si z toho nedělá. Později, když si jí k sobě sám volá, jí ukazuje i svou lepší část. I přesto, že jsou si věkově tak vzdáleni, neuvěřitelně se doplňují a tak ji nakonec pan Rochester požádá o ruku.
V den svatby ale Jana zjistí, že je pan Rochester již ženatý, a jeho žena je stále naživu - šílená, vězněná nahoře v sídle Thornfield. Jana Edwarda miluje, ale za nic na světě nechce zůstat s někým, kdo by ji měl pouze jako milenku.
Když Jana uteče, bez peněz, bez čehokoli, pan Rochester se začne chovat bláznivě, ale to Jana nevidí. Je ráda když přežije několik dní bez jídla, v jedné z vesnic, kde se jí nakonec ujme kněz Jan Křtitel a jeho sestry. Jak se později ukáže Jan je její bratranec. Je odhodlán dát se na dráhu kněze a chce po Janě, aby s ním odjela do Indie plnit povinnosti jako jeho žena, kterou ale nebude nikdy milovat. Jana odmítne.
Jednou v noci slyší Edwardův hlas, není si jistá, ale rozhodne se, že ho musí vidět. Nachází ohořelý Thornfield a dozvídá se, že při požáru zemřela Edwardova šílená žena Berta, a sám pan Rochester, když ji zachraňoval přišel o končetiny a je slepý. Jana na to nic nedbá a vydá se ho hledat, když ho nakonec najde, vrátí se k němu, a přece jen si ho vezme...
Mrzáka, slepého, ale stejně tak si vezme muže, kterého z celého srdce miluje, stejně tak, jako on miluje ji.

Charakteristika hlavních postav:
Jana Eyrová - Nehezká, hubená, srdečná, obětavá dívka, ochotná pomoci druhým, snaživá, skromná ale cílevědomá, je schopná bouřit se proti křivdě a nespravedlnosti, tvrdohlavá, trpělivá, upravená, laskavá, nestálá co se týče činnosti - po čase toužící po vzrušení, rozumná a zodpovědná, má porozumnění pro ostatní, snaží se vcítit do jejich duše, nadaná malířka, velmi vzdělaná, mladá.

Edward Rochester - Člověk, pro kterého byl život krutým učitelem, obětavý, rozkazovačný, přemýšlivý, náladový, krutý ale zároveň něžný, přísný ale spravedlivý, nešťastný, rozmrzelý, vzdělaný, v mládí nerozvážný, roztržitý, světaznalý, zámožný, inteligentní, dokáže ocenit hodnoty jiného rázu než jsou peníze, oddaný, smířený s božím trestem, nehezký a o mnoho let starší než Jana, jízlivý, pánovitý.

Berta - šílená žena Edwarda Rochestera, která má šílenství ve své genové linii.

Jan Křtitel - Janin po letech nalezený bratranec, jež je odhodlaný jít Boží cestou. Chce aby ho Jana doprovázela jako jeho žena, zatrvrzelý, vzdělaný, miluje své sestry, přísný, neústupný, rozhodnutý, přesvědčivý, krásný, tvrdý na sebe i své okolí, cílevědomý, odhodlaný.

Kompozice, stavba díla: Názvy kapitol jsou popsány římskými číslicemi, kniha jich má celkem třicet sedm. Dílo je psané chronologicky s občasným retrospektivním pohledem. Řeč probíhá v dialozích. Na konci knihy jsou vloženy vysvětlivky francouzských spojení a názvů. Je zde dobře viditelná autobiografičnost, úvahy i protiklady. Vyskytuje se i oslovení čtenáře: "Čtenáři, víš...". Kniha má 360 stran.

Jazyk literárního díla: Kniha je psaná spisovným jazykem bez hovorových vět v přímé řeči, slova nejsou náročná na pochopení, vyskytují se zde obsáhlé popisy krajiny a prostředí, přirovnání i metafory, najdeme i francouzské věty, poukazuje na protikladné charaktery postav. Často nacházíme expresivní výrazy, někdy i vulgarismy. Vyskytuje se tu hyperbola (nadsázka) i napětí.

Citace:
Zdál se mi pan Rochester pořád ještě ošklivý? Nikoli, čtenáři: pocit vděčnosti a vzpomínky na naše rozhovory, vesměs příjemné a družné, způsobily, že jsem s opravdovým zalíbením pozorovala jeho tvář a jeho přítomnost mě rozjařovala víc než nejzářivější oheň v krbu. Ale nezapomínala jsem přitom na jeho chyby - nebylo to ani možné, protože mi je sám často připomínal. Byl pyšný, jízlivý a příkře pánovitý v jednání s každým, kdo se mu nevyrovnal - v hloubi duše jsem byla přesvědčena, že jeho velmi laskavé chování ke mně je vyváženo až nespravedlivou přísností vůči mnohým jiným lidem. Byl náladový a nevypočitatelný; když mi občas vzkázal, abych mu přišla předčítat, přistihla jsem ho nejednou, jak sedí v knihovně sám a sám, s hlavou opřenou na rukou založených v loktech; když zdvihl hlavu, byl zachmuřený a vrhl na mne mrzutý, takřka nepřátelský, posupný pohled. Ale byla jsem přesvědčena, že ta náladovost, ta příkrost a jeho dřívější nectnosti (říkám dřívější, vždyť se zdálo, že se už polepšil) jsou jen následky nějakého krutého příkoří, jímž ho osud stihl. Věřila jsem, že má ušlechtilejší povahové sklony, vznešenější zásady a čistší záliby, než jaké se v něm vyvinuly vlivem životních podmínek, výchovy a nepříznivého osudu.

Moje hodnocení, vlastní názor: Kniha měla děj se zápletkou z dnešní doby, zasazený do prostředí 19. století. Občas ne všechny pasáže pro mě byly úplně dokonale srozumitelné, ale celkově se mi to četlo hezky a opět jsem se v příběhu v jedné z postav našla, dílo se mi líbilo protože bylo celkem i realistické, neustále potvrzovaná charakteristika postav to jen podtrhla. Vadilo mi pouze rozsáhlé popisování okolí, jelikož mě nebaví zacházet v představách do takových detailů ale chápu že pro "snílky" to význam má a pro to, abychom si prostředí představili, to stačilo dokonale... 8/10 bodů.