*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Srpen 2014

Na válečné stezce

28. srpna 2014 v 23:27 | ČteníkLen |  Edice - Dívky v sedlech

Na válečné stezce

Autor: Bonnie Bryantová

Počet stran: 119

Edice, díl: Dívky v sedlech, díl 33.

Děj: V Borovicovém údolí se chystá další Velká víkendová výprava do hor (VVV) a klub Dívek v sedlech se už nemůže dočkat, obzvláště Stefi, které se díky nešťastné události podařilo na VVV dostat i svého kluka Fila. Stefi si ale nijak neuvědomuje to, co Carol s Lisou mají před očima a sice, že se do Stefi zamiloval Joe. Ona to ale vůbec nevnímá.
Stefiina radost ovšem pohasne, když se kolem Fila začne motat Betsy a on jí s ochotou pomáhá o cokoliv si řekne. A takhle to probíhá celé dny, Stefi pořádně žárlí a s Filem promluví za celý víkend pořádně asi pouze jednou.
Lisa je uvolněna na VVV ze školy jen pod podmínkou, že si povede deník a pak ho dá ohodnotit svému učiteli, aby si byl jistý, že na VVV opravdu byla. Má napsat charakteristiku postav a to, co se odehrálo. Přinese jí to ale nemalé obtíže, když si deník přečtou její kamarádky. Sice nevědí, že pan učitel upozornil Lisu na to, aby se zaměřila i na špatné vlastnosti nebo nedostatky, ale dotkne se jich to. Vědí však, že Lise nemohou nic říct a tak se s ní prostě nebaví.
Carol je uražená, protože o ní Lisa napsala, že je svými přednáškami o koních občas pořádně otravná a Stefi si prozměnu přečte o svém soutěživém chování k Filovi a o tom, jak špatně snášela porážku svého týmu, když ho ten Filův porazil.
Lisa ale díky své čistotě zjistí, že si dívky její deník četly a navzájem si vše urovnají. Carol se Stefi se omluví za to, že se urazili i když napsala pravdu a že deník vůbec četli.
Stefi se to podaří urovnat s Filem, když spolu jedou jako zvědi kvůli dešti dopředu na trasu a Fil spadne, když se jeho kůň Teddy lekne. Všechno je zas tak, jak má být.
A co dívky nevidí, když jsou v kavárně... Betsy a Joea, kteří spolu jdou nejspíš na schůzku.

Citace:
Zavřela oči a vzpomínala, jak snila o jízdě bez sedel jenom s Filem. "Měli jsme se za svítání projíždět na neosedlaných koních," pokračovala. "Poněkud pitomé, co? Měli jsme si brzy ráno vyjet a potom jsme se měli -"
"Milovat?"
Stefi sebou trhla a prudce otevřela oči. Fil je měl také otevřené a do tváře se mu vracela barva. Pozvolna se usmál a Stefi měla pocit, že slyšel každé její slovo. Vlastně ji nechal v domnění, že pádem ztratil vědomí.
Zasmál se Stefiinu ohromenému výrazu.
"Jak...?" vykoktala, ale zmocnila se ji taková úleva a byla tak překvapená, že to nedokázala vyslovit.

Moje hodnocení: Tenhle díl se mi líbil moc, protože mi hlavně připomněl můj život, našla jsem se ve spoustě situacích a přemýšlela úplně stejně jako postavy v knize... 8/10 bodů.

Domov blízko koní

24. srpna 2014 v 0:52 | ČteníkLen |  Barbora Robošová

Domov blízko koní

Autor: Barbora Robošová

Počet stran: 173

Děj: Říhovi se rozhodli adoptovat další dítě, tentokrát dvanáct a půl starou Danu, která za sebou má znásilnění od vlastního otce.
I přes počáteční ostýchavost, se Dana nakonec začne bavit s občas pořádně vlezlou Terezou a zbaví se i strachu z kluků, když pozná jednoho, na kterého se dokonce těší. A to přímo u koní, kam dochází i její spolubydlící a zároveň jediná vlastní dcera Říhových, protivná Veronika.
Jednou ale potká jakousi Lucku, která jí řekne, že si ji Říhovi vzali jen proto, že na ní vydělávají. Daně to vrtá hlavou, občas před nimi utrousí nějakou poznámku, ale nakonec se přece jen dozví pravdu.
Paní Říhová si s ní rozhodne promluvit, proč si vzali místo mnohem mladšího dítěte právě ji. Dozví se, že paní Říhová byla jako malá také znásilněna a tak moc dobře věděla co Dana prožívá a viděla v ní sebe... Dana je ráda, že to tak opravdu je, protože si byla celkem jistá, že sem je schopná zapadnout.
Tereza s pomocí Dany nakonec najde i svého mladšího brášku Vojtka, na kterého si vzpomněla až díky právě Daně.

Moje hodnocení: Autorka musela myslet i na pocity, které musí mít dívka po tom, co ji znásilní. Já jsem si to mnohdy ani neuvědomila ale díky tomu, že to tam bylo několikrát připomenuté, jsem se do Dany nakonec také vcítila. Nicméně, děj byl také docela zajímavý... 6/10 bodů.

Massie - Módní policie

19. srpna 2014 v 13:59 | ČteníkLen |  Edice - Dívčí parta

Massie - Módní policie

Autor: Lisi Harrison

Edice, díl: Dívčí parta o prázdninách, díl 1.

Počet stran: 123

Děj: Massie je na prázdninách na nejprestižnějším jezdeckém táboře Galwaughské jízdárny a parádně si to tam užívá, teda do té doby, než jí vykopnou kvůli podvodu v soutěži. Se svým týmem mohla obhájit již sedmý titul vítěže, kdyby v něm nebyla Padavka Selma. Massie jí přilepila k sedlu, aby při skákání nespadla... ale přišli na to.
Rodiče po Massie chtějí, aby jim to splatila. Do té doby než si najde brigádu a neukáže, že si zaslouží svou Visa kartu zpět, může se rozloučit s nákupy.
Massie je rozhodnutá si najít něco pořádného a ne ty podřadné práce jako venčení psů, obsluhování na pláži a podobně. Získá místo jako reprezentantka kosmetické firmy Buď krásná, ve které jde hlavně o to, aby si lidé cenili svojí vnitřní krásy protože není tak důležitá jako vnější. Massie je odhodlaná získat svůj fialový pramen, který by jí zajistil VIP místo všude, kamkoli by přišla.
Za týden se jí povede svou upřímností prodat tolik přípravků jako nikomu za celá léta a vylepší mnoho dívek. Nicméně na slavnostní přehlídce majitelka firmy zjistí, že Massie vůbec nepochopila pointu celé její firmy a říkala všem jak jsou ošklivé. Nicméně zdá se, že lidem to nevadí a jsou nadšení. Massie se rozhodne, že místo veřejné omluvy v jejím jméně radši ve firmě skončí.
Svůj fialový pramen ale nakonec získá...

Citace:
"Tahle slečna si myslí, že odsud odejde se zlatými DaG."
Mladík vyprskl smíchy a přitom si prohlížel svou malou zadnici v zrcadle na stěně.
Přišla pravá chvíle. Massie si rozvázala hedvábnou čelenku a nechala lesklé vlasy spadnout na ramena. Postavila se pod světlo a naklonila hlavu doleva, čímž odhalila nezaměnitelný fialový pramen.
Dívka zůstala civět s otevřenými ústy.
Steven zalapal po dechu.
"Fialový kód," pronesl naléhavě do mikrofonu, "opakuju, fialový kód." Upíral oči na Massiin pramen.

Moje hodnocení: Moc pěkně napsáno, autorka ukázala, že Massie umí být i něco jiného než zákeřná potvora a že rodiče se musí poslouchat, i když jen kvůli své Vise... 7/10 bodů.

Sluneční vítr

14. srpna 2014 v 17:33 | ČteníkLen |  PennyGirl

Sluneční vítr

Autor: Marina Miller, Angela Dorsey

Počet stran: 103

Edice, díl: Větrní běžci, díl 3.

Děj: Ta, která chytá slunce je pověřená úkolem, kterým zajistí, že budou všichni moci bezpečně přejít přes nebezpečný úsek protože zima přišla nečekaně brzy. Chce dokázat, že je stejně dobrý zvěd, jako kterýkoli jiný muž, jinak by jí mohli vzít Slunečnici, jejího koně.
Stane se ale něco s čím Ta, která chytá slunce nepočítala. Sesune se kamení a začne hustě sněžit, Slunečnice se lekne a uteče. Ta, která chytá slunce si myslí a je přesvědčená o tom, že se vrátila ke kmeni a tak se otáčí a jde za nimi zpátky. Tam se ale potvrdí její obavy, nepřiběhla a navíc se zranil její otec, když ho jeden z koní kopl do hlavy.
Kmen začíná být rozpolcený, stále více a více lidí se přidává na stranu Silného býka, která nevěří, že je cesta zasypaná a nedá se projít. Ta, která chytá slunce ví, že teď nemůže pomoct nikomu a vydává se Slunečnici hledat.
Cestou se setká se smečkou vlků, které se jí ale povede zahnat a Slunečnici najde podvyživenou. Také narazí na skupinu Silného býka, vypadají, že už toho mají dost a se Silným býkem jsou jen z donucení.
Kamarádi jí vysvětlí, že lidé začínají mít pocit, že Silný býk není tak dobrý vůdce jako otec Té, která chytá slunce. Aby toho nebylo málo, další den musí skupinu na žádost Silného býka opustit. Nakonec se ale rozhodne, že je v tom nemůže nechat, protože ta cesta, kudy chce Silný býk jít, je naprosto šílená.
Nakonec se jí povede přesvědčit všechny, aby se vrátili ke zbytku kmene. I za ztrátu koně Ducha, který díky Silnému býkovi nepřežil pád ze skály.
Otec Té, která chytá slunce se probudil! A zdá se býti v pořádku...

Moje hodnocení: Ze začátku mě tento díl vůbec nebavil, navíc mě štve, že jména jsou dlouhá. Také mi trošku nebylo jasné jak se z několika denní cesty stala pár hodinová... 4/10 bodů.

Citace:
"To ano! Opravdovými hrdiny jsou Slunečnice a Stopa." Úsměv na rtech jí pohasl. "A Duch."
"Nezapomeneme na něj," řekl Svéhlavý mráček, který stál vedle ní.
"Ne, nikdy." Ta, která chytá slunce se zahleděla do houstnoucího soumraku. "Duch bude žít v mých vzpomínkách navždy."

Chica

11. srpna 2014 v 21:29 | ČteníkLen |  PennyGirl

Chica

Autor: Malin Stehn

Počet stran: 153

Poznámka: Skutečný příběh o španělské kobylce, která patřila mimo jiné i klubu Pennygirl. Jméno se vyslovuje Čika a znamená holčička.

Děj: Ve Španělsku se okolo roku 2000 narodila klisna Chica. Majitelé si ale už nemohli dovolit živit dva koně a tak Chicu prodali do rukou starého hodného Pedra, který potřeboval nového koně na tahání drožky. Chica se seznámila s další klisnou Pepitou a zjistila jak chutná rušné město.
Naneštěstí se po roce 2006 Chica už nikdy nesetkala s Pedrem ani Pepitou, protože tento svět navždy opustili. Jelikož dědic farmy neměl s koňmi žádné zkušenosti, naskytla se mu výborná příležitost, které hned využil. Objevil se muž, který chtěl Chicu koupit. Majitel neváhal a nevědomky ji pod cenou prodal.
Od té doby začala kobylčina noční můra, nedostávala napít ani žrát, byla uvázaná v pořádném horku a celkově slábla. Do ran, které získala se jí dostala infekce a její stav se rychle zhoršil. Majitele jako by to ale nezajímalo, občas jí přinesl kousek tvrdého chleba ale hned zase odjel. Chica se cítila sama.
Ve stejnou dobu se ale ve Španělsku sešla rada klubu Pennygirl z různých koutů země aby diskutovali, co dají do balíčků pro členy. Náhodou se jim Chicu podařilo objevit a přivolali k ní veterináře, ten jí druhý den podal antibiotika, která naštěstí zabrala. Netrvalo by dlouho a Chica by dostala otravu krve.
Nakonec i po několika problémech Chicu členky rady koupili a zařídili její převoz na El Rancho. Chica se stala klubovou kobylkou, o které se každý měsíc členové dočítali v magazínech.
Na El Ranchu byly hrozivé dny kobylky dávnou minulostí, i odtamtud ale nakonec musela odjet. Odkoupil jí jeden muž pro dceru. Cestoval přes celou Evropu aby si jí přivezl až do Norska. Přes cestu k Chice koupil i fenku z jedné záchranné stanice ale také zjistil nemilou zprávu, dostal podezření, že Chica má rakovinu. Nebylo to jisté a vyšetřili ji až v Norsku.
Bohužel, pouhé spekulace se staly realitou a Chica opravdu dostala rakovinu. Nebýt infekce, která se jí dostala do těla, mohla žít ještě déle ale lidé usoudili, že bude lepší ji uspat, znovu chřadla.
Na podzim 2008 ji navždycky uspali.

Citace:
Geir kráčel ztěžka, hlavu měl svěšenou. Trochu jsem do něho strčila, abych na sebe upozornila.
"Připadá ti, že jsem nějak moc potichu, viď?" Geir se mdle usmál. "Nevím, jak bych ti to řekl... ale budu upřímný." Pokračoval: "Dostala jsi infekci, Chico. RAkovina se tím zhoršila a zeslábla jsi. Nechceme, abys trpěla, a tak tě dneska necháme uspat. Napořád."

Moje hodnocení: Co dodat, pravdivý příběh o jednom opravdu výjimečném koni, přesně tak bych knihu vystihla... 10/10 bodů.

Nová trenérka

11. srpna 2014 v 17:15 | ČteníkLen |  PennyGirl

Nová trenérka

Autor: Andrea Wandel (Freund)

Počet stran: 134

Edice, díl: Farma Sonnenhof, díl 11.

Děj: Mareike si na vyjížďce zlomí nohu, musí proto narychlo sehnat záskok kvůli táborníkům a to sice parkurovou jezdkyni a velmi úspěšnou trenérku Sonju. Julče se to moc nelíbí, protože vypadá jako z reklamy na drahé jezdecké oblečení a na Sonnenhof se vůbec nehodí. Také se zdá, že se jí tu zrovna dvakrát nelíbí, ale nemají na vybranou.
Mezi táborníky se vyskytuje i jedna začátečnice Isa, která se ale koní opravdu bojí a Julie nemůže pochopit, proč se sem vlastně přihlásila. Zato její kamarádi si všimnou, že mrká po Mikovi, jediném klukovi, který na tábor také přijel. Julča si toho ale ani všimnout nemůže, má plnou hlavu svých problémů. Chce se přihlásit se svým koněm do jednoho závodu, ale Nelson se chová jako smyslů zbavený, je pravda, že dlouho netrénovali ale tak zlé to snad být nemůže, nebo ano?
Mareike jí řekne, aby zašla za Sonjou, ale Julie na to odmítá byť jen pomyslet, to se radši odhlásí. Když ale vidí, jak töltuje s islanďanem Björnem, změní názor a poprosí jí o trénink. Sonja souhlasí.
Nakonec se jim docela daří a nebýt Juliiné nepozornosti, mohli by vyhrát. Sonja s výkonem není spokojená, Julie se měla víc soustředit a neskončila by až pátá.
Ise se nakonec povede získat Mikovu pozornost a přizná se mu, že na Sonnenhof jela jen kvůli němu. Díky tomu, že se znají ze školy se domluví, že až se vrátí domů, sejdou se.

Moje hodnocení: Tahle kniha mě zaujala už na první pohled a nezklamala, četla se rychle a děj nebyl nijak protáhlý... 8/10 bodů.

Terapie láskou

7. srpna 2014 v 17:36 | ČteníkLen |  Ostatní

Terapie láskou

Autor: Matthew Quick

Počet stran: 272

Poznámka: Kniha byla zfilmovaná, film získal osm nominací na Oscara.

Děj: Pat Peoples se vrátil domů z psychiatrické léčebny a diví se, kolik věcí se za tu dobu změnilo. Nevěří, že jeho oblíbený fotbalový stadion zbourali, že přátelé mají děti a manželky, když byli ještě nedávno svobodní a nikdo s ním nepromluví o jeho milované manželce Nikki, se kterou mají momentálně odluku, ale Pat se kvůli ní začne měnit a chce jí ukázat, že je lepším člověkem. Věří na "stříbrné lemování" a šťastné konce, život je přece film, který vždycky nakonec skoční dobře. A až odluka skončí všechno bude jako dřív, ba ne, lepší. Akorát doma s tátou to skřípe, jeho otec se s ním odmítá bavit, vzácné chvilky bez mlčení se najdou jen při zápasech Orlů.
Pat pravidelně dochází na terapii k doktoru Cliffovi, kde se mu se vším svěřuje. Zmíní se také o tom, že mu kamarád Ronnie a jeho žena Veronica představil Tiffany, ve které postupně začne nacházet přítelkyni, i když se to nezdá.
Tiffany s Patem každý den chodí běhat, i když on si to nepřeje, i přesto je ale celou cestu ticho a v takovéhle podobě probíhá spoustu jejich společně strávených chvil. Pat ale pozná, že jestli ho někdo skutečně chápe, tak je to Tiffany, která také dochází na terapie. Rozhodne si s ní o Nikki promluvit, ale ona se rozčílí a nehezky se o ní vyjádří, od té doby to Pat nevytáhne. Tiffany ale nakonec přijde s nabídkou...
Řekne mu, že už je dva týdny s Nikki v kontaktu, a že pokud bude chtít může jí jednou za čtrnáct dní napsat dopis, který jí Tiffany přečte a naopak. Jelikož mají Nikki i Pat vzájemně od soudu zakázáno se kontaktovat, bude za to Tiffany chtít službičku. Nejprve jí Pat musí pomoct vyhrát zlatý pohár v soutěži: Tancem proti depresi. To znamená, že Pat celý měsíc nebude smět koukat ani na fotbal.
Každý den pilně cvičí a pracují v Tiffanině studiu na hudbu Total eclipse of the heart, až nakonec sklidí největší ovace. Tiffany mu ale nakonec přizná, že o žádnou soutěž nešlo, chtěla ho jen motivovat.
A tak si Pat s Nikki začnou dopisovat... Nikki už se s Patem nechce vidět, ale pomocí dopisů mu chtěla dát šanci všechno uzavřít. Pat jí prosí o jediné, jediná schůzka tam kde jí požádal o ruku, ale Nikki nepřijde, místo ní se ukáže Tiffany, která Patovi přizná barvu, že ty dopisy nepsala Nikki ale ona... protože ho miluje.
Každý z rodiny i přátelé se dozví jak to s Nikki nakonec bylo a kvůli tomu Tiffany nenávidí, dokonce jí vyhrožují. Tiffany nakonec Pata kontaktuje naposledy pomocí dopisu, ve kterém mu popravdě řekne, proč byla v léčebně i jak je to s jejími city vůči Patovi (že nejdřív v něm viděla jen další lehkou oběť, kterou dostane do postele aby si mohla představovat svého mrtvého manžela Tommyho, ale pak pochopila...).
Pat se s ní sejde, ale ještě předtím navštíví dům Nikki. Uvidí šťastnou čtyřčlenou rodinu, jak dovádějí ve sněhu... dojde mu, že tahle kapitola je za ním. Zároveň si připustí, co se vlastně stalo před tím, než šel do léčebny, jak škrtil milence Nikki.
Možná že Pat Tiffany také potřebuje, stejně jako ona jeho...

Citace:
"Jak se má Tiffany?" Sám si nejsem jistý, proč se vlastně ptám. Prostě to ze mě najednou vypadne a všichni rázem zmlknou a zavládne ticho.
"Pozvala jsem ji na oslavu," pronese nakonec máma, nejspíš jen proto, aby se Veronica necítila ukřivděná, že jsme její sestru vynechli.
"Proč" ozve se hned Jake. "ABy mohla Patovi zase lhát? Srazit ho zase o pár let zpátky?"

Takže si Tiffany přitáhnu ještě trochu blíž, políbím ji na čelo přesně mezi bezchybně vytrhaná obočí, pak se zhluboka nadechnu a řeknu: "Myslím, že tě taky potřebuju."


Moje hodnocení: Tuhle knihu jsem původně číst nechtěla, ale když jsem ji koupila mamce k narozeninám, postupně mě k tomu "vylákal" obal, takže jsem se do ní pustila. Zezačátku mě to nepřišlo moc zajímavé, zvláště když se pořád opakoval ten koloběh, kdy si Pat šel zacvičit, najedl se apod. Na druhou stranu, kniha ukázala, že takový život opravdu je, občas nudný a plný stereotypů. Ke konci mi to ale už přišlo zajímavé a s chutí jsem jí dočetla... 6/10 bodů.

Zlodějka knih

5. srpna 2014 v 23:50 | ČteníkLen |  Ostatní

Zlodějka knih

Autor: Markus Zusak

Počet stran: 526

Poznámka: Příběh vypráví smrt, díky čemuž víme již několik kapitol předtím než k tomu dojde, kdo zemře. Celou knihou jsou prostoupeny informace o knihách které Liesel četla, jak jimi uklidňovala obyvatele při náletech v úkrytu, jak předčítala sousedce, Maxovi když byl nemocný,... je to krásné doplnění již tak nádherného díla. Taktéž doporučuji film!

Děj: Vyprávění začíná kolem roku 1939 ve vlaku, který míří do malého městečka ležícího uprostřed nacistického Německa. Liesel je mladá dívka, která společně se svým bratrem jede za adoptivními rodiči. Ve vlaku se ale náhle ozve jeho kašel a on padá mrtvý k zemi.
Liesel neumí číst, ale svou první knihu ukradne na bratrově pohřbu, když vypadne hrobníkovi z kapsy. Jmenuje se: Hrobařova rukověť, od té doby se stává Zlodějkou knih. Na Himmelstrasse, ulici, která dostala jméno po nebi, přijíždí Liesel sama. Poprvé poznává Hanse a Rosu Hubermannovi, muže s harmonikou a jeho věčně nadávající ženu. Hans Liesel okamžitě padne do oka zato jeho žena příliš ne, Liesel ale není v postavení aby si mohla stěžovat.
První měsíce jsou pro ni v nové společnosti utrpení, celé noci probrečí, ve škole se jí posmívají, že i navzdory svému věku neumí číst a ani doma to nemá jednoduché, postupně se ale z uzlíčku nervů stává dívka, která se spřátelí s Rudym Steinerem, který moc doufá, že by mohli být s Liesel něco víc než kamarádi. Sdílí spolu spoustu tajemství, ale přece jen si Liesel nechá něco pro sebe...
Díky Hansovi se Liesel mnohonásobně zlepšuje ve čtení, po nocích "louskají" Hrobařovu rukověť, až dojdou k jejímu úplnému závěru, Hans ví, že Liesel knihu nekoupila. V roce 1940 na oslavách Hitlerových narozenin ukradne Liesel další knihu, a tentokrát v Německu zakázanou. I přesto jí ale přečte, začíná si spojovat několik věcí a dochází jí, že Hitlera začíná nenávidět.
Listopad roku 1940 s sebou přinese do domu Hubermannových Žida Maxe Vandenburga, který žádá o pomoc, díky dluhu Hanse z minulosti. Vědí jaké riziko podstupují, když ho doma ukryjí, ale nakonec mu přidělí místo ve sklepě. Liesel se o tom nesmí nikomu zmínit, ani Rudymu ne.
Měsíce a roky plynou a zlodějka knih krade dál, nejen knihy z domu starostovy ženy, které se chce mstít ale také jídlo, kterého v tu dobu opravdu není nazbyt.
Když do městečka přijedou Hitlerovy stoupenci, aby prohledávali domy, zda zrovna jejich sklep není vhodné místo k úkrytu před nálety, je průšvih. Naštěstí se Maxe povede uschovat tak, aby ho nenašli. Max pochopí, že už pro něj Hubermannovi riskovali dost, a odchází. Zanechává po sobě vzpomínky a Liesel je strašně smutná. Pořád přemýšlí, jak a co asi Max dělá a zda je ještě vůbec naživu.
Hans i s otcem Rudyho Steinera jsou povoláni, aby odjeli pracovat ve prospěch Německa, naštěstí se nakonec vrátí domů, skoro úplně zdrávi.
Během "židovských přehlídek", při nichž židé prochází uprostřed města si Liesel zadělává na problémy, jednou jedinkrát zahlédne Maxe a nakonec se svěří i Rudymu, že u nich pobýval. Nakonec ho přeci jen nacisti dostali.
Jednoho dne při náletech nedají sirény vědět, byl to jen omyl, ale bomby začali padat i na Himmelstrasse... Nikdo z města z okruhu přátel nepřežije... Rudy, Rosa i Hans, všichni jsou mrtví, až na Liesel, zlodějku knih, která si v tu dobu psala svůj vlastní příběh ve sklepě do sešitu, který jí věnoval Max.
Liesel svoje dospívání strávila u starosty a starostky, pracovala u Alexe Steinera, který nebyl v době bombardování doma. Až jednou se v jejich dílně objevil muž, který nápadně připomínal Maxe Vandenburga a také jím byl.
Pro Liesel si smrt přišla v úctyhodném věku...

Citace:

Tři hodiny čekání na policejní stanici trvalo, než se tam ukázal starosta a žena s vlasy jako chmýří. "Všichni tvrdí, že tu máte dívku," řekla ta paní, "která přežila Himmelstrasse."


"Co takhle pusu, Saumensch?"
Ještě chvíli stál po pás ve vodě a pak vylezl z řeky a podal jí knihu. Kalhoty se mu lepily k nohám, a on se nezastavil. Popravdě řečeno si myslím, že se bál. Rudy Steiner se děsil polibku od zlodějky knih. Musel po něm nesmírně toužit. Musel ji neskutečně milovat. Tolik, že už ji nikdy o její rty nepožádá, a půjde do hrobu bez nich.


Moje hodnocení: V knize se objeví pár německých slov, nebo nadávek a pro mě to byla bezvadná příležitost si němčinu trochu procvičit. Má krátké kapitoly, což je taky pozitivum. Na tuto knihu podle mě existují jen dva názory, jeden od lidí, kteří jí pochopí a přijdou na chuť, že kniha je naprosto úžasná, čtivá a chytlavá a ten druhý, který bude tvrdit, že kniha je zmatená, špatně se čte a je složitá. Upřímě musím říct, že kdybych neviděla kousek filmu, asi bych to také moc nechápala, ale jinak se řadím do té první skupiny, takže za mě... 10/10 bodů.

Dvojčata

3. srpna 2014 v 13:41 | ČteníkLen |  Edice - Dívky v sedlech

Dvojčata

Autor: Bonnie Bryantová

Počet stran: 122

Edice, díl: Dívky v sedlech, díl 32.

Děj: Klub Dívky v sedlech se už nemůže dočkat, až bude den svatého Valentýna. V Borovicovém údolí se koná taneční zábava a dívky to mají na starost, veškerá výzdoba a organizace je v jejich moci. Na zábavu jsou pozvaní i Fil a Cam, přátelé dívek. Všechno jde perfektě až do doby, kdy se Stefi dozví, že její bratr-dvojče Alex je v nemocnici.
Po různých testech a vyšetřeních se dozvídá, že je na tom opravdu zle, má meningitidu - zánět mozkových blan a devadesát procent případů má doživotní následky.
Stefi si vyčítá, že poslední chvíle kdy s bratrem mluvila než upadl do bezvědomí je moment, kdy na něj řvala kvůli čokoládě. Rozhodne se, že odteď bude dokonalá, bude s Alexem trávit veškerý čas v nemocnici, pečlivě plnit domácí úkoly a přestane myslet na taneční zábavu, kamarády a veškerou srandu, všechny kanadské žertíky musí stranou.
Kamarádky si o ní dělají starosti, už není jako dřív. Naštěstí Alexovi zaberou antibiotika a jde poměrně brzy domů, rozhodnou se, že po tom, co Stefi zmeškala taneční zábavu, musí ji nějak rozveselit. Přinesou jí snídani do postele a Stefi si uvědomí, jak moc jí kamarádky chyběly.
Po tom co Alex zůstane bez následků už je to zase ta stará Stefi.

Moje hodnocení: Autorka si musela plně uvědomovat, co Stefi cítí, když psala knihu. Líbilo se mi, že uvedla na pravou míru všechny její pocity a napsané je to opravdu do detailů... 7/10 bodů.