*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Pýcha a předsudek

4. ledna 2018 v 18:31 | ČteníkLen |  Povinná četba

Pýcha a předsudek

(Překlad: Eva Kondrysová, 2008)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Jane Austenová byla anglická spisovatelka na přelomu 18. a 19. století, představitelka tzv. rodinného románu (=zachycuje běžný život lidí, obvyklé činnosti). Narodila se do rodiny duchovního, měla 7 sourozenců. Pro rodinné příslušníky psala již od 15 let krátké prózy, básně i dramata. Ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev. Hlavní hrdinky jejích románů bývají inteligentní, morálně silné ženy.
Pravděpodobně dosáhla kvalitnějšího vzdělání než ostatní dívky její doby. Nikdy se nevdala, měla chatrné zdraví.
Většinu ze svých děl několikrát přepracovávala, za jejího života její díla vycházela anonymně.
Nejvíce zaujala svými romány - ve většině z nich tvoří hlavní motiv emocionální a myšlenkové zrání mladé hrdinky, která zkoumá svět. Mezi její díla - romány - patří napříkad Rozum a cit (autorčin první román), Mansfieldské panství, Anna Elliotová nebo Emma.
Pýcha a předsudek je její nejvýznamnější dílo.

Literárně/obecně kulturní kontext:
Dílo můžeme zařadit do přechodného období romantismu a realismu, ve kterém autorka žila. Román zachycuje znaky tehdejší doby, kdy sňatek dvou lidí záležel především na majetku. Z romantického hlediska se hlavní hrdinka Elisabeth a její sestra Jane vdávají z lásky.

ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).
U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.

Znaky:
- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství
- city vítězí nad rozumem
- rozpor snu a skutečnosti
- zájem o lidovou tvorbu
- záliba v exotice

Znaky romantického hrdiny:
- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.
- autobiografické rysy
- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.
- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není
- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk
- bývá obestřen tajemstvím

Zástupci:
ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice)
ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)
FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci)
RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)
AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

REALISMUS - 2. polovina 19. století. Rozvíjí se přírodní a technické vědy, které ovlivnily rozvoj celé společnosti i literatury. Spisovatelé chtěli po vzoru přírodních věd také postupovat analyticky - pronikat do nitra člověka, zkoumat příčiny lidského jednání. Protože spisovatelé často zobrazované jevy kritizují, říká se mu "kritický realismus".
Znaky: přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho problémech, zabývá se všemi společenskými vrstvami ve všech situacích, zobrazení běžného průměrného člověka nebo skupiny lidí - typický člověk, který se vyvíjí. Objektivní přístup k tématu, autor nevyslovuje přímo své vlastní názory. Zobrazuje i negativní jevy, autorův názor je viditelný z celkového zpracování. Převažuje zájem o současnost. Pokud se zpracovává historické téma, řeší věčně platné otázky. Odhalování společenských křivd, zla a volání po nápravě, typický literární útvar je román a drama.
Zástupci:
FRANCIE: Honoré de Balzac (Otec Goriot, Ztracené iluze), Gustav Flaubert (Paní Bovaryová)
ANGLIE: Charles Dickens (Oliver Twist, David Copperfield)
RUSKO: N. V. Gogol (Revizor), Lev N. Tolstoj (Anna Karenina, Vojna a mír), Fjodor M. Dostojevskij (Zločin a trest, Bratři Karamazovi)
ČR: Karel H. Borovský (Křest svatého Vladimíra), Božena Němcová (Babička, V zámku a podzámčí)

+ za krajní směr realismu je označován NATURALISMUS - vznik Francie, vrchol přelom 19./20. století. Přisuzuje velký vliv dědičnosti, člověk nemůže uplatnit svou vůli. Popisuje i negativní jevy detailním způsobem.
Zástupci: Emil Zola (Zabiják, Nana), Guy de Maupassant (Kulička, Miláček)

Okolnosti vzniku díla: Hlavním zdrojem inspirace se pro autorku stal běžný život její společenské vrstvy. Ve svých dílech popisuje každodenní život, problémy i zábavu - tak, jak je sama prožila. Austenová dosáhla lepšího vzdělání než dívky v jejím věku, také proto jsou její hrdinky rozumné a prozíravé. V tehdejší době byly nejlepšími místy na seznámení různé bály či plesy, které jsou v knize popsány.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, rodinný román, próza
Téma: rodinné vztahy, snaha matek provdat dcery do co nejvlivnějších, nejbohatších a nejvhodnějších rodin. Autorka odmítá sňatky z rozumu a bez lásky.
Motivy: láska, vdavky, sourozenci, plesy, nedorozumění, svatba kvůli zisku, kritika pokrytectví, faleš, moudrost, vypočítavost paní Bennetové, venkov, bohatství, pýcha, povýšenost, arogance, předsudky, nešťastná láska, námluvy, Londýn, odmítnutí sňatku, utajená pomoc (pan Darcy), obvinění, návštěvy, stěhování, hádky, podvod (Wickham), útěk z domu, dopis s vysvětlením, panská sídla, ironie, urážky, prvotní antipatie vůči Darcymu, upovídanost a nevhodné chování paní Bennetové, pomluvy, naivita Lydie a Kitty, koketování s plukem,...
Časoprostor: Anglie, přelom 18./19. století (autorčina současnost). Děj se odehrává v Londýně, v Darcyho sídle Pemberley, na anglickém venkově, na faře pana Collinse, zámek lady Catherine de Bourgh, dům Bennetových, Longbourn.
Kompoziční výstavba: kompozice chronologická, vyskytuje se zde gradace děje, bez odboček, začlenění dopisů psaných kurzívou. Podrobná charakteristika postav. Autobiografické prvky. 61 kapitol, které jsou označeny arabskými čísly. Nenacházejí se zde dlouhé popisy přírody či prostředí. Místy zastaralý slovosled.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: vypravěčka je autorka sama, nezasahuje do děje, nezávislý pozorovatel. Er-forma.
Typy promluv: dlouhé dialogy, přímá řeč, spisovný jazyk, barvitý jazyk, synonyma, dlouhá souvětí, ironie a humor - výsměch společnosti, příležitostně archaismy. Vyjadřování jednotlivých lidí je na vysoké úrovni.

Stručný děj: Poté, co se do sousedství na anglický venkov přistěhuje bohatý pan Bingley, všechny svobodné dámy zpozorní. Především pak paní Bennetová, matka 5 zatím neprovdaných dcer (Jane, Elisabeth, Mary, Lydia a Kitty). Spolu s Bingleym přijede i nepřístupný, pyšný pan Darcy.
Prostřednictvím plesu se nejstarší Jane seznamuje s panem Bingleym, zamilují se do sebe. Naopak pan Darcy se pohrdavě vyjádří o Elisabeth, proti své vůli se do ní však později zamiluje a snaží se to utajit.
Do města přijíždí pluk a Elizabeth poznává důstojníka Wickhama, který ji před Darcym varuje. Její antipatije se tak ještě prohloubí.
Rodinu Bennetových přijede navštívit otcův bratranec pan Collins, který si za ženu vyvolí Elizabeth. Chce se s ní nastěhovat na faru, kde žije pod ochranou bohaté lady Catherine de Bourgh (teta Darcyho). Elizabeth odmítá, protože se jí příčí sňatek z rozumu. Pan Collins si tedy bere Elizabethinu přítelkyni Charlotte.
Darcy je přesvědčen, že si Jane chce Bingleyho vzít jen kvůli penězům, a tak ho odváží do Londýna. Jane i Bingley se pak trápí.
Když Elizabeth jede navštívit svou přítelkyni Charlotte, zároveň navštíví zámek lady Catherine, kde se setká s Darcym. Pan Darcy jí vyzná lásku, ale Elizabeth ho odmítne a vyčte mu, že zkazil lásku její sestry a špatně se zachoval k Wickhamovi. Den na to od něj dostane dopis, ve kterém jí vysvětluje, že se domníval, že Jane neopětuje Bingleyho city a že Wickham ve skutečnosti Darcyho podvedl. Její nenávist se tak začíná vytrácet, a později se do něj také zamiluje.
Mezitím Lydia uteče s Wickhamem a nikdo neví kam, celá rodina zažívá velkou ostudu, protože se nevzali. Situaci vyřeší pan Darcy, když dá Wickhamovi peníze a donutí ho, aby si ji vzal. Stejně tak napravil situaci mezi Jane a Bingleym.
Nakonec se Elizabeth s panem Darcym a Jane s Bingleym vezmou.

Hlavní postavy:

Elizabeth - přezdívka Líza, odmítá sňatek z rozumu, chce se vdát z lásky, druhá nejstarší dcera, má dobrý vztah se svým otcem, je chytrá, tvrdohlavá, krásná (ale ne tak jako Jane), neumí moc dobře hrát na klavír, ve společnosti se chová slušně narozdíl od matky a svých mladších naivních a pošetilých sester, milá, rozumná, citlivá, ne moc důvěřivá, má smysl pro humor, je upřímná, schopná uznat svou chybu, nebojí se říct, co si myslí, přemýšlivá, mladá, emancipovaná s troufalými názory, má vřelý vztah ke své sestře Jane, zprvu Darcym opovrhuje, odsuzuje ho za jeho chování, později se do něj zamiluje. Každého se snaží vidět v pravém světle, nikoho si neidealizuje. Záleží jí na vlastnostech svého budoucího manžela. Autorka se s ní ztotožňuje.

pan Fitzwilliam Darcy - pochází z urozené a zámožné rodiny, teta Catherine de Bourgh má zámek, měl skvělé vychování i vybrané způsoby, touží po něm Bingleyho sestra, chytrý, inteligentní, vzdělaný, vede duchaplné rozhovory jen s lidmi, u kterým má pocit, že mu za to stojí, na lidi působí pyšně, uzavřeně, odměřeně, arogantně, má smysl pro čest. Chová předsudky vůči nižším společenským vrstvám. Opovrhuje otřesným a neotesaným chováním paní Bennetové. Snaží se Bingleyho ochránit před neopětovanými city, v dobré víře. Poté co Elizabeth odmítne jeho nabídku k sňatku (s čímž nepočítal) se jeho pohled na svět změní, stane se z něj sympatický, milý, pozorný člověk. V průběhu knihy prochází jeho chování proměnou.

pan Charles Bingley - mladý, bohatý (ale ne tak bohatý jako Darcy), milý, laskavý, dobrosrdečný, příjemný, zábavný člověk. Je opakem pana Darcyho, má 2 sestry. Je přátelský, společenský, ke všem se chová vlídně. Při prvním setkání s Jane se do ní zamiluje, nechá se snadno ovlivnit názory svého přítele (např. že ho Jane nemiluje), více než na svůj úsudek spoléhá na úsudky svých přátel.

Jane Bennetová - nejstarší dcera, nejkrásnější, laskavá, moudrá, naivní, snaží se ve všech lidech a věcech vidět jen to dobré, nevěří, že jsou tak špatní, s Elizabeth mají pěkný vztah. Velice citlivá, nedává však své city příliš najevo, je poddajná, připravená si o druhých myslet jen to nejlepší.

Mary - prostřední dcera, stále zamyšlená, zakládá si na vzdělání, věčně bloumá po domě s knihou nebo sedí u klavíru.

Lydia a Kitty - nejmladší dcery, honí se jen za důstojníky, naivní, přelétavé, touží být krásné, chovají se hloupě stejně jako jejich matka, jsou povrchní.

Vlastní názor: Samozřejmě, jedno z klasických děl anglické historie. Tahle kniha patří mezi mé srdcové záležitosti, přečetla jsem ji několikrát a zhlédla i film. Zpočátku na vás působí velice matoucím dojmem neskutečné množství postav a jmen, a ne každý jim musí přijít na chuť. Občas je také těžké držet nit u duchaplných rozhovorů, které vede pan Darcy s Elizabeth. Nicméně pana Darcyho jsem si skutečně zamilovala, zajímavé je sledovat jeho chování v průběhu celé knihy. Myslím, že k maturitě fajn volba :)

ZDROJE:
http://www.spisovatele.cz/jane-austen
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jane_Austenov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%BDcha_a_p%C5%99edsudek
https://www.rozbor-dila.cz/pycha-a-predsudek-rozbor-dila-k-maturite/
http://wer-books.blogspot.cz/2015/06/pycha-predsudek-rozbor-dila-muj-nazor.html
https://www.rozbor-dila.cz/pycha-a-predsudek-rozbor-dila-k-maturite-6/
 

Knižní výzva 2018

1. ledna 2018 v 12:20 | ČteníkLen |  Knižní výzva

Knižní výzva 2018 - 80 knih


Již tradičně k 1. 1. NOVÉHO ROKU se zúčastním knižní výzvy, kterou uspořádala Ells.
Mým cílem letos bude právě 80 knih. Navíc, tento rok vytvořila naprosto úžasné ikonky :)
A co vy, plánujete se také zúčastnit některé z výzev - ať už na Databázi knih, nebo jinde?


1) Rudá královna (Victoria Aveyardová) 2. 1. 2018
2) Jeden z nás lže (Karen McManus) 5. 1. 2018
3) Tyrolské elegie (Karel Havlíček Borovský) 7. 1. 2018
4) Stačí jen chtít (Joelle Charbonneau) 9. 1. 2018
5) Láska v prachu hvězd (Krystal Sutherlandová) 10. 1. 2018
6) Královská hraničářka (John Flanagan) 21. 1. 2018
7) Zkouška (Joelle Charbonneau) 21. 1. 2018
8)
9)
10)


11)
12)
13)
14)
15)
16)
17)
18)
19)
20)


21)
22)
23)
24)
25)
26)
27)
28)
29)
30)


31)
32)
33)
34)
35)
36)
37)
38)
39)
40)


41)
42)
43)
44)
45)
46)
47)
48)
49)
50)


51)
52)
53)
54)
55)
56)
57)
58)
59)
60)


61)
62)
63)
64)
65)
66)
67)
68)
69)
70)


71)
72)
73)
74)
75)
76)
77)
78)
79)
80)

Mým knižním plánem na tento rok je určitě přečíst všechny novinky od Sarah J. Maas, ráda bych se pustila do re-readingu všech dílů Harryho Pottera (srdcová záležitost). Zároveň chci dokončit rozečtené série: Hraničářův učeň, Iluminae, Rudá královna, Labyrint a ještě spoustu dalších :)

Romeo a Julie

28. prosince 2017 v 16:57 | ČteníkLen |  Povinná četba

Romeo a Julie

(Překlad: E. A. Saudek, 1963)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Angličan William Shakespeare, jinak přezdívaný Labuť avonská, narozený ve Stratfordu nad Avonou, byl jeden z nejvýznamnějších dramatiků na přelomu 16./17. století. Pocházel z řemeslnické a selské rodiny. Poté co odešel do Londýna, stal se hercem, dramatikem a součástí divadelní společnosti, která hrála i pro královský dvůr Alžběty I.. Jako herec začal přepisovat starší hry a hry jiných autorů. Je mu připisováno 37 her. Mnohostranně zachytil svou dobu, ale čerpá i náměty z historie a antiky. Jeho hrdinové jsou silní renesanční lidé, kteří si sami vytvářejí osud. Ve svých dílech rozebírá věčně platné otázky života a lidské vlastnosti. Píše blankversem = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky. Shakespeare je velice vzdělaný člověk, užívá bohatou slovní zásobu.
Jeho dílo lze rozdělit do tří období:
1. 1591-1600 píše převážně komedie (Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí) a historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Richard III.)
2. 1601-1608 v dílech panuje pesimismus (Hamlet, Othello, McBeth, Král Lear)
3. Od roku 1609 romantické hry (Sonety)

Literárně/obecně kulturní kontext:
14. - 16. století období renesance, humanismu
Renesance má počátek v Itálii. V Evropě nastávají velké změny. Do popředí jde měšťanstvo, snaží se zlomit dosavadní moc církve. Rozvoj přírodních věd, vyzdvihují se antické ideály. U nás nástup zpomalilo husitství.
Světový názor doby renesance nazýváme humanismus - vyzdvihuje všestraně rozvinutého člověka po stránce tělesné i duševní. Tento názor je v rozporu s církví, která tvrdí, že smyslem života je příprava na život posmrtný.
Renesance byla znovuzrozením antiky. Mohutný, umělecký i myšlenkový směr. Nová kulturní epocha, navazující zejména na římskou antiku. Je to název pro celou historickou epochu a zároveň název uměleckého stylu té doby.
Významní výtvarníci: Michelangelo Buanarotti (Socha Davida, výzdoba Sixtinské kaple), Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře), Tizián (La Bella)
V době renesance začíná doba reformace, dochází k náboženským válkám a vzniku nových reformovaných církví.
Mezi Shakespearovy současníky patří:
Dante Alighieri (Ital) - Božská komedie
Giovani Boccaccio (Ital) - Dekameron
Francois Villon (Francouz, vyslov: Fransua Vijón) - Velký testament, Malý testament
Miguel de Cervantes (Španěl) - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Lope de Vega (Španěl) - Ovčí pramen

Okolnosti vzniku díla: Populární téma tragické lásky bylo zpracováno již hodněkrát. Nese známky nejproslulejších anglických spisovatelů z konce 16. století (Christopher Marlow, John Lyly). Téma je známé již z italských, francouzských, španělských i anglických básní, povídek a her. Hlavní část děje však převzal od Arthura Brooka. Inspiroval se taktéž Ovidiovým dílem Proměna.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Drama, tragédie, poezie (blankvers) i próza
Téma: nešťastný osud dvou mladých milenců, kteří pocházejí ze znepřátelených rodů
Motivy: zakázaná láska, nenávist, vražda, pomsta, sebevražda, jed, dýka, souboje, smrt, ples, masky, krása dívek, vdavky, nepřátelství rodů, balkon, polibek, starostlivost, pomoc, vzkaz, posel, schovávání, spřátelení rodů, nešťastná láska, boj mladého člověka o poručení vlastnímu osudu, vášeň,...
Časoprostor: 16. století, děj se odehrává ve Veroně a Mantově - Itálie (na veřejném prostranství, v ulicích), v domě a na zahradě Kapuletových, v cele bratra Vavřince, na hřbitově s hrobkou Kapuletových.
Kompoziční výstavba: tragédie o 5 dějstvích s různým počtem výstupů, hře předchází chorus, který nás uvádí do děje. Chronologické uspořádání. Vyskytuje se zde gradace děje. V díle sledujeme hlavní dějovou linku (láska Romea a Julie) a vedlejší (smrt Tybalta a s ní související následky).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: dialogy, monology, věty jednoduché, souvětí, věty tázací, zvolací, jednočlenné i dvoučlenné. Lidové obraty, komické prvky (chůva), mluva v poezii u vyšších vrstev, próza u nižších, bohatá slovní zásoba.
Veršovaná výstavba: blankvers = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky

Stručný děj: Děj začíná sporem znepřátelených rodů, který ukončí vévoda Eskalus. Brzy na to u Kapuletů chystají maškarní ples. Aby se Romeo Motek rozptýlil a zapomněl na Rosalinu, která jeho lásku neopětuje, přátelé ho na něj pozvou.
Zde se potkává s Julií a okamžitě se do ní zamiluje. Baví se do doby, než Tybalt odhalí jejich totožnost. Tentýž večer si mladí milenci slibují lásku (tzv. balkónová scéna). Františkánský kněz Vavřinec (Lorenzo) vezme oba mladé pod svou ochranu a tajně je oddá.
Druhý den ve vyprovokovaném souboji zabije Romeo Tybalta a musí utéct.
Mezitím chce rodina Kapuletů provdat Julii za hraběte Parida a aby tomu zabránili, tak Vavřinec dá Julii vypít lektvar, který tlumí biologické funkce (po jeho požití vypadá člověk jako mrtvý).
Pošle o tom zprávu Romeovi, jenže posel nedorazí včas. Romeo se dozví o Juliině "smrti", přichází k její hrobce, kde zabije truchlícího Parida a otráví se jedem.
Julie se probouzí, vidí, že je Romeo mrtvý - chce se taky otrávit, ale lahvička je prázdná, tak se probodne dýkou. Celou situaci vysvětluje rodičům Vavřinec. Na konci se oba rody usmíří.

Hlavní postavy:
Romeo - mladý muž z rodu Monteků, obdařen prudkými city, dobrý šermíř, přelétavý (Rosalina x Julie), odvážný, samostatný, oddaný, nebojí se obětovat život pro lásku (zemřel pro ni), laskavý, dobrosrdečný, brání své přátele, nechce pokračovat v nesmyslných sporech, čestný, zdatný, věrný, starostlivý, impulzivní, divoký,

Julie - mladá dívka z rodu Kapuletů, narozená na Petra a Pavla (bude jí 14), většinou poslušná, odvážná, má chůvu, krásná, romanticky založená, naivní, umí být tvrdohlavá, miluje Romea, je ochotná za něj položit život, impulzivní, vášnivá, má tvrdé, despotické rodiče. Jedná sama za sebe, je sebevědomá, zvědavá, zbrklá, nechce si vzít Parida.

Merkucio, Bevolio - Romeovi přátelé

Bratr Vavřinec/Lorenzo - františkán, dobrák. Středověká postava, stává se postupně renesanční. Mnich, jenž rozumí radostem i starostem mladých lidí, snaží se být nápomocen a najít řešení jakékoli situace, milý, moudrý, dobrotivý, snaží se ve všem vidět to dobré. Pomáhá hlavním postavám. Má ochranitelské sklony (snaží se odradit vášnivého a přelétavého Romea od svádění nevinné Julie).

Tybalt - Synovec paní Kapuletové, bratranec Julie, rváč, vyvolává spory, nenávidí Monteky hlavně Romea, útočný proti Romeovi, nestrpí ho, zabije Merkucia, zemře rukou Romea.

Paris - mladý šlechtic, smluvený snoubenec Julie, příbuzný vévody Eskala, vytrvalý, upřímný, Juliina chůva ho obdivuje.

Výsledek obrázku pro romeo a julie kniha

Vlastní názor: No, co říct? Rome a Julie je klasika, o tom, jak skončí mladí milenci, ví dnes skoro každý. Ano uznávám, jejich věk je naprosto zarážející. V dnešní době je nepředstavitelné, že by se dívka měla vdávat ve 14 letech. Nicméně obdivuji jak si Shakespeare pohrál se slovy, slavná balkónová scéna mi učarovala. Viděla jsem i filmové zpracování, ale kniha je kniha :)


Zdroje:
http://rozborknihy.cz/romeo-a-julie-rozbor-knihy/
http://hodi-se-to.blog.cz/1106/william-shakespeare-romeo-a-julie
http://read-me-annie.blogspot.cz/2013/05/ctenarsky-denik-romeo-julie.html
 


Hamlet, kralevic dánský

26. prosince 2017 v 17:54 | ČteníkLen |  Povinná četba

Hamlet, kralevic dánský

(Překlad E. A. Saudek, 1963)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Angličan William Shakespeare, jinak přezdívaný Labuť avonská, narozený ve Stratfordu nad Avonou, byl jeden z nejvýznamnějších dramatiků na přelomu 16./17. století. Pocházel z řemeslnické a selské rodiny. Poté co odešel do Londýna, stal se hercem, dramatikem a součástí divadelní společnosti, která hrála i pro královský dvůr Alžběty I.. Jako herec začal přepisovat starší hry a hry jiných autorů. Je mu připisováno 37 her. Mnohostranně zachytil svou dobu, ale čerpá i náměty z historie a antiky. Jeho hrdinové jsou silní renesanční lidé, kteří si sami vytvářejí osud. Ve svých dílech rozebírá věčně platné otázky života a lidské vlastnosti. Píše blankversem = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky. Shakespeare je velice vzdělaný člověk, užívá bohatou slovní zásobu.
Jeho dílo lze rozdělit do tří období:
1. 1591-1600 píše převážně komedie (Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí) a historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Richard III.)
2. 1601-1608 v dílech panuje pesimismus (Hamlet, Othello, McBeth, Král Lear)
3. Od roku 1609 romantické hry (Sonety)

Literárně/obecně kulturní kontext:
14. - 16. století období renesance, humanismu
Renesance má počátek v Itálii. V Evropě nastávají velké změny. Do popředí jde měšťanstvo, snaží se zlomit dosavadní moc církve. Rozvoj přírodních věd, vyzdvihují se antické ideály. U nás nástup zpomalilo husitství.
Světový názor doby renesance nazýváme humanismus - vyzdvihuje všestraně rozvinutého člověka po stránce tělesné i duševní. Tento názor je v rozporu s církví, která tvrdí, že smyslem života je příprava na život posmrtný.
Renesance byla znovuzrozením antiky. Mohutný, umělecký i myšlenkový směr. Nová kulturní epocha, navazující zejména na římskou antiku. Je to název pro celou historickou epochu a zároveň název uměleckého stylu té doby.
Významní výtvarníci: Michelangelo Buanarotti (Socha Davida, výzdoba Sixtinské kaple), Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře), Tizián (La Bella)
V době renesance začíná doba reformace, dochází k náboženským válkám a vzniku nových reformovaných církví.
Mezi Shakespearovy současníky patří:
Dante Alighieri (Ital) - Božská komedie
Giovani Boccaccio (Ital) - Dekameron
Francois Villon (Francouz, vyslov: Fransua Vijón) - Velký testament, Malý testament
Miguel de Cervantes (Španěl) - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Lope de Vega (Španěl) - Ovčí pramen

Okolnosti vzniku díla: Shakespeare se inspiroval dobou, ve které žil (spiknutí lorda Essexe, který se chystal obsadit královský palác). Vychází také ze starodávného skandinávského příběhu "Amleta" (autorem je Dán Saxo Grammaticus).

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama, tragédie, próza i poezie (blankvers)
Téma: Hamlet chce dokázat pravdu o svém otci, snaha Hamleta pomstít smrt svého otce
Motivy: pomsta, strýcovražda, bratrovražda, šílenství, láska, podvod, jed, šermování, svatba, truchlení, pohřeb, hroby, smrt, duch, nadpřirozeno, Dánsko, Anglie, herci, divadlo, souboj, zlý úmysl, ltost, sebevražda (? Ofélie), hrad, vrah, lži, touha po moci, otázka života, zrada, nešťastná láska (Hamlet a Ofélie)
Časoprostor: odehrává se v Dánsku, na královském dvoře a hradě Elsinoru, na jeho hradbách, v Poloniově domě během několika dní, blíže neurčená doba (středověk).
Kompoziční výstavba: 5 dějství, řazené chronologicky, rychlý spád. Hlavní dějová linie (pomsta za vraždu otce) a vedlejší dějové linky (láska Hamleta a Ofélie, filozofické úvahy).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: Hamlet vede rozsáhlé filosofické monology, ve dvou rovinách - doba kdy je vážný a kdy šílený. Známá pasáž: Být či nebýt?, prudké dialogy, sarkastické poznámky (hrobníci na adresu Ofélie).
Veršovaná výstavba: blankvers = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky

Stručný děj: Na hradbách hradu Elsinoru se zjevuje duch Hamletova mrtvého otce (krále). Horatio (Hamletův přítel) o tomto uvědomí Hamleta a ten se od ducha dozvídá, že byl zavražděn svým bratrem Claudiem (jedem do ucha). Claudius si velmi brzy po jeho smrti vzal za ženu Hamletovu matku Gertrudu a stal se králem. Hamlet od té doby myslí na pomstu, předstírá šílenství, aby lépe odhalil intriky kolem a myšlenky lidí. Polonius věří, že zešílel z lásky k Ofélii. Hamlet si není jistý vinou strýce a chce si to ověřit. Když na hrad přijedou potulní herci, Hamlet do jejich hry vloží pasáž ztvárňující vraždu a čeká na Claudiovu reakci, ten se prozradí, když odejde.
Mezitím Hamlet nešťastnou náhodou zabije Polonia (otce Ofélie), který se schovával za závěsem, když se chtěl přesvědčit, zda je Hamletova láska k Ofélii opravdová.
Strýc pošle Hamleta do Anglie s příkazem, aby ho tam popravili. Hamlet však lest prokoukne a sepíše nový list, ve kterém pošle na smrt dva strýcovy dvořany, kteří mu pomáhali. Když se Hamlet vrátí zjistí, že Ofélie se utopila kvůli smrti svého otce. Když hrobníci kopou její hrob, Hamlet najde kosti (monolog s lebkou "Být či nebýt"). Poloniovu smrt touží pomstít Laertes (bratr Ofélie). Vyzve Hamleta k souboji. Claudius Laertovi poradí, aby si otrávil meč. Claudius si chce pojistit, že Hamlet zemře a tak připraví víno s jedem. Hamlet má před soubojem předtuchu. Hamlet se utká s Laertem, ale mečem s jedem jsou zraněni oba (v zápalu boje si meče prohodí). Otrávenou číši vypije Hamletova matka (královna Gertruda). Hamlet ještě stihne probodnout mečem Claudia, Laert mu prozradí že královnu zabil jed a že měl otrávený meč. Jediný kdo přežije je Horatio, Hamlet chce, aby vyprávěl jeho příběh. Na trůn usedá norský kralevic Fortinbras.

Hlavní postavy:
Hamlet - dánský princ, syn zavražděného krále, má velmi složitou psychiku, spravedlivý, obdivoval Laerta, měl ho rád, popere se s ním v Oféliině hrobu, rozpolcený člověk, prozíravý, chytrý, citlivý, smysl pro povinnost, vyčítá matce, že si vzala Claudia, plný ideálů a rozporů, miluje Ofélii ale svojí lásku jí neprojevuje, statečný, odtažitý.

Claudius - dánský král, bratr zavražděného Hamleta, zákeřný, podlý, touží po moci a společenském uznání, příliš hrdý na to, aby litoval svého činu a prosil o odpuštění, intrikán, nezdráhal se vzít si Gertrudu velice brzy po smrti krále, ctižádostivý, falešný, chladnokrevný, krutý, lstivý, bezohledný, nemilosrdný, Hamlet se pro něj stává nepohodlným.

Polonius - hlavní královský rádce, otec Ofélie a Laerta, je zabit Hamletem, oddaný trůnu, dělá to, co je pro něj vhodné, starý, moudrý, nemá problém špehovat, snaží se zalíbit, sebevědomý až namyšlený.

Laertes - Polóniův syn, Oféliin bratr, dává Hamletovi vinu za smrt Ofélie i Polonia, touží se pomstít, je oddaný svému otci, spikne se s králem, pomstychtivý, vynikající šermíř, zručný, výbušný, těsně před smrtí zvládne Hamletovi odpustit.

Horacio - Hamletův přítel, rozvážný, čestný, schopný dodržet slovo a zachovat tajemství, na konci je pověřen, aby vyprávěl Hamletův příběh, diskuktuje s Hamletem o jeho názorech.

Ofélie - Dcera Polonia, Laertova sestra, není schopná se samostatně rozhodovat, krásná, podvolí se bratrovi a otci, miluje Hamleta, otec jí však zakazuje se s ním stýkat, nedokázala se vyrovnat se ztrátou otce, zešílela a tvrdí se, že spáchala sebevraždu (utopila se, podlomila se pod ní větev). Hrobníci se hádali, zda má nárok být pochována křesťanským způsobem.

Vlastní názor: Kniha se mi místy špatně četla, někdy jsem nepochopila úplný význam scény. Je důležité se na text soustředit, abyste pochopili co se děje. Nevýhodou je poměrně velké množství postav, musela jsem listovat, abych se podívala kdo je kdo. Závěr, kdy všichni zemřou, se mi zdál přehnaný. Nicméně je to klasické dílo jednoho z nejznámějších dramatiků, takže doporučuji přečíst.

Výsledek obrázku pro hamlet kniha

Zdroje:
http://referaty.aktuality.sk/william-shakespeare-hamlet/referat-7586
http://praktik.caloris.cz/literatura/lit-hamlet.html
https://www.rozbor-dila.cz/hamlet-rozbor-dila-k-maturite-2/
http://evee.cz/modules/news/print.php?storyid=155

Říše bouří

6. října 2017 v 16:05 | ČteníkLen |  Sarah J. Maas

Říše bouří

Autor: Sarah Janet Maasová

Edice, díl: Skleněný trůn, díl 5.

Počet stran: 688

Děj: Perrington alias král valgů Erawan, který již vlastní dva klíče Sudby, chce krále Doriana Havilliarda, mrtvého či živého. Posílá kruhy čarodějnic do Zlomuvalu, aby ho dobyli. Dorianova jediná naděje je vílí princ Jeřáb, který se tam okamžitě vypraví. Dorazí ale příliš pozdě, Železozubé čarodějnice stačí vyplenit město. Jejich vůdkyně Manon se rozhodne Doriana ušetřit a nechá ho s Jeřábem odejít.
Manon musí zaplatit za to, že při útok na Zlomuval zabila jednu ze Žlutohnátek. Manonina babička rozhodne, krev musí nahradit krev, chtějí popravit Manoninu pobočnici Asterin. Manon to však odmítne udělat a v den popravy napadne svou babičku. V průběhu boje, kdy Manon dochází síly jí babička řekne, že je ve skutečnosti Crochanskou královnou - poslední svého rodu. Že babička zabila její matku i crochanského otce. Společně s Třináctkou uniká, ale je na pokraji smrti. Její wyvern Abraxos najde Aelinu loď a Manon se stává jejich zajatkyní. Vztahy se však vylepší a je s nimi více méně dobrovolně.
Po Elide, napůl čarodějnici, napůl lidské zmrzačené dívce, která utekla z Morathu - Erawanova sídla - jdou Ilkenové. Stvůry, strašnější než psi Sudby. Lstí jim ale zatím uniká, spolu s Elide cestuje i Lorcan (poloviční víla z Maevina dvora). Udělají spolu dohodu. Lorcan jí bude ochraňovat, ona mu na oplátku prozradí všechno co ví o Morathu, kde ji věznili. Vzniká mezi nimi cit, aniž si to uvědomují. Lorcan po nějaké době zjistí, že má falešný klíč Sudby a rozhodne se také zamířit za Aelin, aby se jí pomstil. Jejich cíl je tedy společný - najít královnu. Elide má u sebe pravý klíč Sudby od Kaltain.
V momentě kdy se s královnou setkají, jí ho předá. Lorcan se prozatím drží stranou.
Mezitím se Aelin snaží získat spojence kde to jen jde, ale spousta lordů neschvaluje její nárok na trůn, především Darrow. Její jediná naděje je přivést pomoc. Rozhodne se zamířit do Zátoky lebky, za Pánem pirátů Rolfem. Sejdou se tam s Jeřábem a Dorianem. Na ty už tam však čeká Gavriel a Fenrys, Jeřábovi bývalí spolubojovníci od Maeve. Jde jim o jediné, zabít Lorcana. Nevědí však, kde ho hledat. Jeřáb toho chce využít a přemlouvá je, aby bojovali na Aelinině straně. Gavriel a Fenrys jim prozradí, že Maeve z nějakého důvodu táhne na Eyllwe. Aelin je jasné, že to není náhoda - těsně předtím jí totiž mrtvý král Brannon poradil, aby se tam vydala hledat zámek, pomocí nějž uzavře bránu Sudby.
Aelin pomůže ochránit Zátoku lebky před útokem valgů a Rolfe jí za to slíbí svou flotilu. Aelin se během bitvy přemění v bohyni lovu Deannu, která k ní pronikne skrz klíč Sudby. Jejich další trasa míří do Eyllwe.
Tam však zjišťují, že někdo zapaloval po celém území požáry - Maeve.
Najdou čarodějnické zrcadlo místo zámku, pomocí kterých chce Erawan ničit celé armády. Manon s Aelin se díky němu vypraví do minulosti, kde zjistí, že Aelin je královna, jenž byla přislíbena. Že musí splatit dluh za Eleninu chybu. Její moc musí být vyčerpána do poslední kapky a sama musí položit život, aby mohl být vykován nový zámek, díky němu by bylo možné uzavřít bránu Sudby.
Během jejich výpravy do minulosti zbytek posádky bojuje s Maeviným vojskem. Je to však jen zástěrka na odpoutání pozornosti. Maeve je přelstí, ale hlavně s pomocí Lorcana - šlo mu jen o to, ochránit Elide a místo toho přivolal Maeve.
Aelin není schopna použít magii protože je vyčerpaná a výměnou za Elidin život odchází s Maeve. Ta si myslí, že klíče Sudby má u sebe. Gavriel - otec Aediona - a Lorcan jsou zbaveni krevní přísahy.
To je ale chyba, Aelin je těsně předtím předá Manon. Lysandru pověří, aby se za ní proměnila, až zemře. A s Jeřábem se ještě předtím vezmou, aby měl kdo vládnout Terrasenu.
Jeřáb přísahá, že ji přivede zpátky. Po zuřivé bitvě přijíždí Galan z Wendlynu, tišší vrazi a objeví se i Ansel z Trnitého srázu - všichni do jednoho chtějí splatit dluh Celaeně Sardothien a bojovat po jejím boku. Přiletí i Třináctka. Lyssandra se za Aelin začne vydávat.
Manon má za úkol najít zbylé Crochanky a přivést je zpět.

Výsledek obrázku pro říše bouří

Moje hodnocení: Začnu tím špatným, ale prostě to musím říct. Ach ten překlad! Takových chyb, např. záměna Jeřába za Lorcana. Úplně mi to zkazilo dojem z celé knihy. Nicméně i tak mi Říše bouří přišla jako slabší díl. Zdlouhavé pasáže, které tam nemusely být, zbytečný popis, scény Aelin a Jeřába,... Musím říct, že jsem se zamilovala do Celaeny a k Aelin už tak netíhnu, proto mě asi i víc začaly bavit scény s Manon. Nicméně autorka se opravdu vyžívá ve dramatických závěrech. Maeve bych neradši osobně uškrtila a poté ji oživila, jen abych jí mohla uškrtit znovu. Prožívala jsem všechno co udělala Aelin. Hodnotím... 7/10 bodů.

Lakomec

20. září 2017 v 15:29 | ČteníkLen |  Povinná četba

Lakomec

(překlad: V. Mikeš, 2008)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský dramatik 17. století a představitel klasicismu. Narodil se v Paříži do rodiny bohatého měšťana (aby nedělal ostudu, změnil si jméno).
Ve svých dílech se zabýval věčně platnými myšlenkami - špatnými lidskými vlastnostmi (např. touhou po penězích, lakotou, simulací,...). Ve svých hrách nejčastěji zesměšňoval společnost, předváděl ji takovou, jaká je. Také se díky tomu dostával do problémů.
Psal hlavně frašky a komedie, později byl přijat do královských služeb. Spolu s dalšími lidmi založil vlastní divadlo, které však nemělo velký úspěch. Často ve svých hrách i účinkoval. Postavy v jeho dílech mají výrazné charakterové rysy a nadčasovou platnost. Některé se staly natolik výraznými, že i dnešní lidské charaktery spojujeme se jmény postav - Lakomec alias Harpagon.
Paradoxně zemřel na jevišti při výstupu ve své hře Zdravý nemocný.
Mezi jeho další díla patří: Don Juan, Tartuffe neboli Podvodník, Misantrop, Zdravý nemocný.

Literárně/obecně kulturní kontext:
V 17. století do francouzské literatury vstupuje nový směr zvaný klasicimus, který vzniká na dvoře Ludvíka XIV. ("krále Slunce"). Mezi jeho znaky patří: rozumová kázeň, pravda, zobrazování podle přírody, usiloval o literární díla s dokonalou formou, vyskytuje se zde tzv. trojí jednota (jednota času, místa, děje). Vzorem se stala antika. Klasicistický literární hrdina je vyrovnaný člověk s pevným místem ve společnosti. Vrcholová forma klasicismu se nazývá empír.
Mezi Moliérovi současníky patří:
Pierre Cornelle (FR) - výslovnost: Pjér Kornej, dílo: CID
Jean Racine (FR) - výslovnost: Žán Rasén, dílo: Ifigenie
J. W. Goethe (GER) - Faust

Okolnosti vzniku díla:
Premiéra této hry byla 9. září 1668 v divadle v Palais Royal. Tenkrát se jí nikdo nesmál a brzy byla stažena z repertoáru. Autor čerpal mimo jiné i z Plautovy Komedie o hrnci, kde je podobenství v monologu o ukradených penězích. Mezi další vzory patří pravděpodobně hra Krásná sudička, Duchové, Intrikánka nebo Komedie o Calandrovi. Autorova pozornost byla upnuta spíše k charakterům jednotlivých postav než k ději.

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama (poznáme hl. dle scénických poznámek), komedie, próza.
Téma: Prostřednictvím Harpagonova života kritizuje lakotu a touhu po penězích, což je problém i dnešní doby. Peníze staví na první místo před rodinou, láskou či přátelstvím.
Motiv: lidská chamtivost, sobectví, láska, podvod, svatba, kritika chorobné touhy po penězích, neupřímnosti a podlézavosti, upřednostňování peněz před čímkoli a kýmkoli. Hlavní myšlenkou je poukázat na fakt, že peníze mění charakter člověka. Kritika morálky založené na tyranství a slepé poslušnosti, půjčky, zrada, podezřívání, nedůvěra, problémy s láskou, odhalení, ...
Časoprostor: Paříž, druhá polovina 17. století. U Harpagona doma.
Kompoziční stavba: 5 dějství, v každém několik scén, řazené chronologicky, autor dodržuje časovou posloupnost, reálný čas. Vyskytuje se trojí jednota - jednota místa, času, děje
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: hra je založena na dialozích, Harpagon vede monolog o ukradených penězích. Převážně se zde vyskytuje jazyk nespisovný, najdeme i vulgarismy, archaismy, sarkasmus. Spisovná čeština se v menší míře vyskytuje převážně když hovoří policejní komisař či Mariana.

Stručný děj:
Eliška, zamilovaná do Valéra a Kleant, zamilovaný do Mariany se bojí svěřit otci, že mají partnery. Otec však oběma řekne, že pro ně již značně zámožné partnery našel. Sám si chce vzít Marianu, Elišce našel pana Anselma a Kleant si má vzít vdovu.
Kleant si potřebuje půjčit peníze, aby s Marianou mohl utéct - zjistí však ale, te ten, od kterého by si měl půjčit je jeho vlastní otec. Oba jsou tím zjištěním šokováni. Kleant tím, že jeho otec je lichvář, který si říká o příliš mnoho a Harpagon proto, že zjistil, že syn si chce půjčovat.
Dále přichází Frosina (dohazovačka) k Harpagonovi a představuje mu všechny přednosti Mariany, doufá, že od Harpagona dostane peníze. Nakonec přivede samu Marianu, která si ho samozřejmě vzít nechce. Frosina ji uklidňuje tím, že je starý a brzo zemře a ona zdědí velké peníze.
Páry se spolu potají domlouvají, jak zkazit Harpagonovu svatbu. A tak Štika ukradne pokladnici Harpagona a tím obrátí jeho pozornost k penězům.
Harpagon si zavolá policejního komisaře, který všechny vyslýchá. Jako první je obviněn Valér, ten si ale myslí, že Harpagon se dozvěděl o něm a o Elišce.
V závěru Valér říká, že je syn šlechtice, jenž zahynul na moři. Po letech však zjistil, že jeho otec žije a vydal se ho hledat. Na cestě potkal Elišku a už s ní zůstal. Poté Mariana oznámí, že je jeho sestrou a Anselm otcem.
Kleant slíbí otci, že mu dá pokladnu, když mu dovolí oženit se s Marianou. Anselm slíbí, že všechno zaplatí.

Hlavní postavy:
Harpagon - chamtivý člověk, kterému jde jen o peníze, upřednostňuje je i před rodinou. Otec Kleanta a Elišky, vdovec, ctitel Mariany, lichvář. Ztráta peněz pro něj znamená ztratit smysl života. Popírá, že má doma bohatství.

Kleant - syn Harpagona, bratr Elišky, zamilovaný do Mariany, který se jí za žádnou cenu nechce vzdát. Je pravým opakem svého otce, příčí se mu jeho lakota, vynalézavý, chytrý. Snaží se sehnat si vlastní peníze. Se svou sestrou vychází dobře.

Štika/Čipera/Šindel - Kleantův sluha, zcela mu oddaný. S myšlenkou, že svému pánovi pomáhá, ukradl Harpagonovi skříňku s penězi.

Mariana - chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku a nezná svého otce. Zamilovala se do Kleanta, chce si ho vzít, ale Harpagon po ní touží taky. Dcera pana Anselma, sestra Valéra.

Anselm - dobrosrdečný šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli, otec Valéra a Mariany.

Frosina - dohazovačka

Valér - správce v Harpagonově domě, Eliščin snoubenec, syn pana Anselma, ztracený bratr Mariany

Eliška - Harpagonova dcera, upřímná, spravedlivá, snoubenka Valéra, protiví se jí vlatní otec svou chamtivostí.

Vlastní názor: Knížka se četla dobře, bavila mě, má jednoduchý děj a je hodně krátká. Charakery zde byly vylíčeny velice působivě.

ZDROJE:
http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/moliere-lakomec/
https://www.rozbor-dila.cz/lakomec-rozbor-dila-k-maturite-7/
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/moliere/lakomec-33.html#axzz4tDKdXYWo
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/moliere/lakomec-rozbor-3.html#axzz4tDKdXYWo

Bronzový klíč

3. srpna 2017 v 16:15 | ČteníkLen |  Edice - Magisterium

Bronzový klíč

Autor: Holly Blacková, Cassandra Clareová

Počet stran: 248

Edice, díl: Magisterium, díl 3.

Děj: Call, Aaron, Tamara, Jasper a ostatní učedníci Magisteria se po prázdninách vrací zpátky do školy za značně znepokojivých událostí. Na večírku v Kolegiu, kde jsou vyznamenáni za to, že svět zbavili Konstantina Maddena, dojde k pokusu o vraždu a dokonce i k samotné vraždě.
Na Calla se někdo pokusí shodit lustr, pod záminkou schůzky s jeho spolužačkou Celií a Jennifer ze zlatého ročníku, která mu vzkaz předá, je zabita. Navíc je jisté, že v Magisteriu je špeh. A může to být kdokoli.
Mistr Rufus své svěřence žádá, aby se nepouštěli do pátraní na vlastní pěst. Jenže Callovi jde o život a tak to Tamara, Aaron a dokonce i Jasper nechtějí nechat jen tak. Vypraví se i za nebezpečnými elemetály, jen aby něco zjistili. Aby se dostali dolů, je potřeba bronzového klíče. A ten má u sebe Anastázie Tarquinová, jedna ze členek Shromáždění, která ve škole slouží jako strážkyně. Vloupou se k ní do trezoru a přitom u ní najdou fotku Konstantina Maddena, což je značně podezřelé.
Tamara při výpravě za elementály vidí svou chaosem pohlcenou sestru, jak je uvězněná s nimi. A stejně tak Marcuse, bývalého mistra, který učil Rufuse. Pronásleduje je se svou předpovědí: Jeden z vás selže. Jeden z vás zemře. A jeden z vás už mrtvý je. Zjistí však jen to, že vrahem je největší Makar jejich generace. A je jasné, že Aaron to není. Někde je ještě jeden.
Mají štěstí že Anastázie za krádež klíče vyžaduje pouze omluvu, ale chce také, aby pomohli zachránit zvířata pohlcená chaosem, které chce Shromáždění zabít. Vést je bude Alma z řádu chaosu, kteří na zvířatech pracují. Na oplátku jim pomůže promluvit si s mrtvou Jennifer.
V ten den Alma dostane podezření kdo Call je, ale doopravdy to zjistí až když zemře Aaron.
Call totiž odhalí kdo je tím špehem, ve chvíli kdy je s Aaronem vede do pasti. Je jím Alex Strike, nevlastní syn Anastázie a učeň zlatého ročníku. Společně s Drewem ho učil mistr Joseph ale Alex má vlastní cíle. Ukradne Alkahest a chce Calla zničit. Tamara je přijde zachránit, ale dokáže odstrčit pouze Calla než je Alkahest zasáhne a Aaron umírá.
Mezitím Alex a jeho nohosledi zmizí a když na plac doběhnou mistři, Call je obviněn z jeho vraždy. Přizná se, že je Konstantin Madden, ale ne vrah.
Za ním do cely přijde Anastázie a ukáže se, že je to vlastně jeho matka. Je to matka Jericha a Konstantina Maddenových. A chce mu pomoct.

Výsledek obrázku pro bronzový klíč

Moje hodnocení: Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst, ale konec je opravdu chytlavý a snad až drastický. Hodně mě překvapil, nejradši bych hned přečetla další díl... 8/10 bodů.

Dvůr mlhy a hněvu

28. června 2017 v 21:45 | ČteníkLen |  Sarah J. Maas

Dvůr mlhy a hněvu

Autor: Sarah Janet Maas

Počet stran: 664

Edice, díl: Dvůr trnů a růží, díl 2.

Děj: Feyre pronásledují noční můry, div se nevyzvrací z podoby a Tamlin se jí snaží chránit tím, že jí nedovoluje opustit dům. Uplácí ji šperky, jejím jediným úkolem je účastnit se oslav a sedět po Tamlinově boku a jedinou její společnicí je velekněžka Ianthe.
Rhys čeká 3 měsíce, než dojde k naplnění jejich dohody a náhodou se objeví v den, kdy Feyre váhavě zastaví u oltáře, kde čeká Tamlin. Odvede jí na Noční dvůr a jejím prvním úkolem je naučit se číst. Po týdnu se vrací za Tamlinem, který ji využije jako zvěda.
Feyeřino zoufalství vyvrcholí ve chvíli, kdy jí v domě zamkne. Feyre si připadá jako znovu-uvězněná pod Horou. Rhysand skrz jejich pouto vycítí, že se něco děje a když vtrhne Tamlinovi na pozemek, koleduje si o vyhlášení války. Nicméně Feyre osvobodí a odnese pryč. Ta s ním dobrovolně zůstane a Rhys s ní letí do Velarisu, města, o kterém za celé tisíce let nikdo neslyšel a které bylo uchráněno před ničivými následky Amaranthiny vlády.
Postupem času je jasné, že Feyre se za Tamlina - nejen že - nedokáže vdát, ale ani se na Jarní důvr vrátit. A tak zůstává s Rhysem a jeho přáteli - Cassianem, Azrielem (dvěma Illyrijci), sestřenicí Morrigan (Mor) a podivnou bytostí Amren, která stejně jako Feyre, nebyla původně vílou.
Feyre začne cvičit svou moc, Rhysand jí pošle ke Tkadleně, aby si ověřil, co dokáže. Zdá se, že Feyre má moc všech sedmi vladařů.
Rhys ví, že se blíží strašná válka. Amarantha byla jen první zlomek, opravdovou hrozbu představuje král Hybernu, který chce díky Kotlíku oživit válečníka Juriana. To Rhys a Feyre zjistí, když se vydají za Řezbářem kostí. Naději na záchranu představuje získat dvě poloviny knihy Dechů, která by moc Kotlíku mohla zrušit.
Jedna polovina je v rukou královen v říši smrtelníku, druhou má Tarquin na Letnim dvoře.
Pro jednání se smrtelníky využívají dům Feyeřiných sester, Elain a Nesty, obě také zjistí, čím se Feyre stala. Královny jim knihu nechtějí vydat bez důkazu, že jim mohou věřit. Rhys se tedy rozhodne obětovat a ukázat Velaris. Královny však stále váhají a musí se nejdříve poradit. Nicémě se ukáže, že Zlatá královna ostatní zradila a Rhysovi knihu nenápadně předá. Zaplatí za to životem.
Na Tarquinův dvůr se musí vypravit a knihu nakonec uloupit, Amren s Feyre se přitom málem utopí.
Do Velarisu vtrhne hybernská armáda a pobije jeho občany, je jasné, že je Královny zradily. Při přeletu nepřátelé Rhyse postřelí jasanovými šípy s jedem a nebýt Feyre, která se vydává hledat Suriela, zemřel by. Zároven však díky němu zjistí, že Rhys je víc než její přítel, dokonce víc než manžel, je její druh.
Rhysand se rozhodne pro odvetu, naplánují akci, při níž chtějí zničit kotlík. Jenže Feyre není schopná vyslovit zaříkadlo z knih a otálí tak dlouho, dokud je Jurian s králem Hybernu nezajmou. Díky králově moci dokážou spoutat jejich magii. Mimo jiné spojí obě poloviny knih dohromady a pravděpodobně tím vzbudí tvory, kteří měli spát navěky.
Rhys, Cassian, Azriel, Mor i Feyre jsou víc než otřeseni, když zjistí, že jejich zajmutí má na svědomí Tamlin, jemuž jde jen o to, aby Feyre získal zpět. Ianthe ho ale zradí a přivede i Feyeřiné sestry, aby dělaly pokusné králíky a ukázaly, že Kotlík dovede přeměnit obyčejného člověka ve vílu, bez toho aby přišel o život. A tak se z Nesty a Elain také stanou víly. Avšak Nesta je jiná... Z Luciena vyleze, že Elain je jeho družka.
Feyre je jasné, že jediná možnost jak se odtamtud dostat, je jít s Tamlinem. Hraje pěkné divadlo, předstírá, že jí Rhys očaroval a králi řekne, ať zruší pouto mezi ní a Rhysem. Ten to udělá, ale netuší, že zrušil jen jejich dohodu a ne svazek, kterým se z Feyre stala vladařka Nočního dvora, rovná Rhysovi. Povede se jí zrušit kouzla, díky nimž jejich magie nefunguje a umožní tak ostatním, aby se zachránili. Mor popadne Nestu a Elain a všichni se přenesou na Noční dvůr.
Kromě Feyre, ta odchází s Tamlinem, ze kterého se jí dělá špatně. Ale zdá se, jakoby Lucien její úmysly prokouknul.

Výsledek obrázku pro dvůr mlhy a hněvu

Citace:
"Nic o mně ani o nás nevíš."
Rhys se na mě vědoucně usmál. "A Tamlin ano? Zeptal se tě někdy, proč se noc co noc div nevyzvracíš z podoby, proč nedokážeš vstoupit do některých místností nebo pohlédnout na jisté barvy?"
Zůstala jsem jako přimrazená. Jako by mě v tu chvíli svlékl do naha. "Vypadni ksakru z mé hlavy."
Tamlin musel snášet své vlastní běsy a postavit se jim.
"Nápodobně." O pár kroků ustoupil. "Myslíš, že mě těší, když mě každou noc budí vize, ve kterých zvracíš? Prostřednictvím toho pouta vysíláš všechno přímo ke mně a já neprahnu po tom vidět to z první řady, když se snažím usnout."
"Ty zmetku."

"Řekni mi, co mám udělat," řekl Rhys. "Řekni mi, co mám udělat, abych ti pomohl."
(...)
"Uběhly měsíce a ty jsi pořád jako přízrak. To se tě tam nikdo nezeptal, co se s tebou ksakru děje? To tomu tvému vladaři na tobě vůbec nezáleží?" Záleží. Tamlinovi na mně záleželo. Možná až moc.

"Prozraď mi tajemství, které nikdo neví, Pane noci, a já ti svěřím své."
V duchu jsem se připravovala, že si nyní vyslechnu nějakou strašlivou pravdu, ale Rhysand odpověděl: "Když prší, pobodává mě v pravém koleni. Zranil jsem si ho za války a od té doby mě bolí."

"To je proto, že vedeš úder na špatné klouby. Dva horní - ukazovák a prostředník -, těmi bys měla protivníka zasáhnout. Když udeříš touhle částí," (...) "ublížíš víc sobě než protivníkovi. Máš štěstí, že si s tebou Attor nechtěl dát pěstní souboj."

ZDROJ: MAAS, Sarah J. Dvůr mlhy a hněvu. V Praze: Cooboo, 2017. ISBN 978-80-7544-306-9

Moje hodnocení: Na tohle se dá říct jen: "TY KRÁÁSO!" Pro jednou mi došly slova, nedělám si srandu. Tenhle díl, ačkoli byl tak dlouhý, byl o milion procent lepší než první. Většinou u čtení nebrečím, ale tenhle konec mě totálně dostal na kolena. Po Tamlinovi bych nejradši něčím hodila, opravdu a takový obrovský zvrat jsem nečekala! V prvním díle mi připadalo, že pokud chce autorka udělat těch dílů 7, bude se muset sakra snažit, aby to o něčem bylo, ale tohle... tohle předčilo všechna moje očekávání. Nestává se mi moc často, že dojmy z knížek mi vydrží, ale cítím, že tahle se na mě podepsala. Budu hořet nedočkavostí, než bude další kniha. Spousta lidí kritizuje erotické scény, a možná, že tahle kniha opravdu není pro náctileté, ale já jsem z ní nedokázala spustit oči. Rozhodně doporučuju! 20/10 bodů :))

Dvůr trnů a růží

23. června 2017 v 19:25 | ČteníkLen |  Sarah J. Maas

Dvůr trnů a růží

Autor: Sarah Janet Maas

Edice, díl: Dvůr trnů a růží, díl 1.

Počet stran: 440

Děj: Je zima a Feyre se musí držet zuby nehty, aby uživila své dvě sestry a chromého otce. Zoufalství ji zažene až k lesu, kam se nikdo ze smrtelníků neodváží. Feyre má štěstí v neštěstí. Narazí na laňku, ale vzápětí se tam objeví obrovský vlk. Neútočí, neudělká jediný krok, ale Feyre ho stejně proklá šípem z jasanu. Stáhne jeho kůži a odnese i zabitou laň.
Netrvá dlouho a do jejich chalupy vtrhne další zvíře. Ve skutečnosti víla. Chce si vybrat daň za svého mrtvého druha Andrase a odvolává se na Úmluvu mezi lidmi a vílím národem. Dá Feyre na výběr. Buď zemře na místě nebo s ním do konce života zůstane v Prythianu na Jarním dvoře. Feyre si zvolí druhou možnost.
Cesta tam trvá dva dny, během nichž Feyre, opředená kouzlem, spí.
Na dvoře s ní zachází jako s hostem a Feyeřina nenávist vůči vílám, které si v minulosti zotročili lidstvo, se pomalu vytrácí. Zjišťuje, že víli umí lhát a jídlo je v pořádku. Ale i to, že se zde neustále mluví o Té, ze které mají všichni panický strach (později Amarantha), že Prythian sužuje nákaza, která všem sedmi vladařům dvorů ubírá kouzelnou moc a hrozí, že zachvátí i lidstvo. Že na Jarní důvr pronikají tvorové, kteří tam nemají co dělat, protože je oslabená zeď.
Feyre jednu věc pořád nechápe a to sice, proč tam je. Přes den tráví čas s Lucienem, občas s vladařem Tamlinem, který ji tam přivedl. Prozradí jí, že o její rodinu je postaráno.
Jednou do jejich sídla přijde Rhysand, přezdívaný Amarathina děvka, vladař Nočního dvora, schopný uchvátit a rozdrtit cizí mysl. Tamlinovi dojde, že Feyre musí poslat pryč. Už tu není v bezpečí. V předvečer jejího odjezdu se jejich náklonnost dostane na vrchol a milují se spolu. Při odjezdu jí Tamlin řekne, že jí miluje.
Netrvá moc dlouho a Feyre, která se dostala domů, se rozhodne na Dvůr vrátit. Nikdo tam ale není a je zřejmé, že tamtudy prošla armáda. Podaří se jí nakonec objevit služebnou Alis. A ta jí řekne pravdu. Mohla Tamlina zachránit, kdyby řekla, že ho miluje. Že ta nákaza je ve skutečnosti sama Amarantha, která vladaře obelstila a sebrala jim moc, kterou teď využívá proti nim.
Na Tamlina byla uvržena kletba, měl čas si najít lidskou dívku, která zabije vílu z pouhé nenávisti a která by ho milovala, ale nesměl jí nic říct. Ten čas ale vypršel a Amarantha si ho odvleče pod Horu.
Feyre, ten lidský blázen, se vydá za nimi, aby ho zachránila. Amarantha jí v dobrém rozmaru dá 3 sebevražedené úkoly anebo jednu hádanku (viz citace). První úkol, zabít obřího červa v bludišti, splní díky svým loveckým schopnostem. Má ale taková zranění, díky kterým by nepřežila dalších 14 dní. Uzavře dohodu s Rhysandem. On ji uzdraví, ale na oplátku mu dá týden z každého měsíce na jeho Nočním dvoře. Díky této dohodě se mezi nimi utvoří zvláštní duševní pouto.
S druhým úkol Feyre pomůže Rhys, sama neumí číst a stálo by jí to život. Třetí úkol, je zabít tři nevinné víli. Feyre se obrací žaludek, ale udělá to, jenže třetí na řadě je Tamlin. Feyre si nakonec ale vzpomene, že má srdce doslova z kamene a bodne ho také.
Jenže Amarantha je lstivá a řekne, že když zadávala úkoly, neříkala, že je propustí ihned. To platilo jen u hádanky.
Amarantha Feyre nakonec stejně zabije, ona však ještě před svou smrtí vysloví odpověď na hádanku, a tou je láska.
Moc všech sedmi vladařů je uvolněna a osvobozený Tamlin Amaranthu zabije. Společně se 7 vladaři vrátí Feyre život, ale ne ten lidský... stane se z ní víla.

Výsledek obrázku pro dvůr trnů a růží

Citace:
Někdo mě celý život hledá, však nikdy nepozná můj žár,
jiného políbím, ten nevděčník však jen zahodí můj dar.
Občas se zdá, že mě pouze chytří a krásní smějí mít,
leč žehnám všem statečným, jimž stačí se odvážit.
O mých dotecích se praví, že něžné a sladké bývají,
zavržená se však měním v běsy, již lítost neznají,
i když zasazuji mocné, kruté rány, přesto vím,
že zmíráš pomalu, když zabíjím...

Moje hodnocení: Co se týče začátku, byl pomalejší, popravdě bych i řekla, že mě moc nebavil. Opravdová akce nastala, když se Feyre vydala pro Tamlina pod Horu. Odpověď na hádanku jsem uhádla rovnou, ale čekala jsem jestli se dozvíme její správné řešení. Tamlina jsem si zamilovala a Rhyse přesně naopak. I erotické scény jsou zajímavě vykreslené, ale v druhém díle, to je prý teprve červená knihovna... 8/10 bodů.

Císař Nihon-džinu

21. června 2017 v 17:58 | ČteníkLen |  Edice - Hraničářův učeň

Císař Nihon-džinu

Autor: John Flanagan

Počet stran: 477

Edice,díl: Hraničářův učeň, díl 10.

Děj: Horác má zrovna opouštět Nihon-džin, když tamější císař Šigeru pocítí problémy se vzpourou na vlastní kůži. Horác se rozhodne zůstat, aby pomohl. Proti císaři povstala jeho vlastní skupina válečníků, pod vedením zrádce Arisaky. Nelíbí se jim, že císař chce, aby se obyčejný lid pletl do politických záležitostí. Vždyť sendžijové jsou přece "nadřazená rasa".
Vydávají se hledat bezpečí do legendami opředené pevnosti Ran-koši. Cestou získají na svou stranu i dřevorubce Kikorie, kteří jsou ochotní za Šigerua položit život.
Když tam na poslední chvíli dorazí, zjistí, že je to něco jiného než očekávali. Nicméně Horác a schopní Kikoriové se pustí do práce a pevnost promění alespoň v dočasnou bariéru.
Na pomoc dorazí i Horácovi přátelé, Will, Halt, Evanlyn (alias princezna Kassandra) a Alyss. Dívky se vydají pro pomoc přes jezero k lidu Hasanuů, válečníků. Will s Haltem se snaží vymyslet co nejlepší plán obrany i útoku. Nakonec to ale není třeba. Když dorazí posily pro oba znepřátelené tábory, Arisakovi muži pochopí, že jejich vůdce je zrádce a vzdají hold císaři.
Celá Araluenská výprava je na cestě zpět, na Gundarově lodi a Horác s Evanlyn se zasnoubí.

Výsledek obrázku pro císař nihondžinu

Moje hodnocení: Zpočátku jsem se dost ztrácela v těch jménech, celkem mě i rozčilovalo, že za každým oslovením bylo zdvořilostní "san". Jinak ale klasický Haltovský příběh, který se tentokrát týkal více Horáce. Pro mě trošku slabší... 6/10 bodů.

Kam dál