*VŠECHNY ČLÁNKY OBSAHUJÍ VYZRAZENÍ DĚJE*

Dvůr křídel a zmaru

3. června 2018 v 21:02 | ČteníkLen |  Sarah J. Maas

Dvůr křídel a zmaru

Autor: Sarah Janet Maas

Počet stran: 717

Edice, díl: Dvůr trnů a růží, díl 3.

Poznámka:
Keir - otec Morrigan (Mor), chtěli jí v 17 letech prodat muži, který nabídne nejvíc, ona však utekla a jejím útočištěm se stal Velaris.
Mor - nenávidí Erise, má Rhysandovi za zlé, že ho pozval na schůzi, aniž by jí o tom řekl. Nenávidí i svého otce.
Eris - bratr Luciena, následník trůnu, chce vládnout na Podzimním dvoře, měl se stát manželem Mor ale zradil ji, pomáhá přesvědčit Keira, aby souhlasil, že Prythianu pomůže. Snažil se Lucienovi pomoct.
Beron - otec Erise, Luciena, vladař Podzimního dvoru
Tarquin - vladař Letního dvoru
Kallias - vladař Zimního dvoru
Thesan - vladař Jitřního dvoru
Helion - vladař Denního dvoru

Děj: Feyre se dostala zpátky na Jarní dvůr a její chování je jedna velká přetvářka. Na dvoře musí žít mj. společně se zrádkyní Ianthe, která zaprodala její sestry a Lucienem. S Rhysandem se dorozumívají prostřednictvím jejich pouta. Jelikož Tamlin, aby Feyre dostal zpátky, uzavřel dohodu s králem Hybernu, přijedou je navštívit hybernští vyslanci: Jurian a dvojčata princezna Brannagh a princ Dagdan.
Chtějí se jet podívat na zeď, která odděluje Říši víl od Říše smrtelníků. A hlavně zjistit, kde by se dala protrhnout. Mezitím se Feyre snaží jakkoli rozpoutat hádky a válku uvnitř Jarního dvora. Ničí důvěru služebnictva v Tamlina, snaží se, aby jeho a Ianthe nikdo nepodpořil v dohodě s Hybernem. Ne všichni však Feyre věří, Lucien, Jurian i Alis (její služebná) mají své vlastní domněnky o tom, co dělá.
Když se Feyre snaží uniknout zpět na Noční dvůr předtím, než se strhne opravdová bitva, stačí zachránit Luciena ze spárů Ianthe. Jenže se na místě objeví i Brannagh a Dagdan, kteří Feyre odhalili už před nějakou dobou a postupně oslabovali její moc vílím zmarem v jídle, aby na to nepřišla. Společně s Lucienem je zabijí a zmizí spolu dřív, než si toho stačí někdo všimnout. Feyreřina přetvářka tak bere za své. Míří na Noční dvůr, Lucien si jde pro svou družku Elain.
Cestou je ale na Podzimním dvoře přepadnou Lucienovi bratři. Zvládnou jim utéct. Potyčka ale nekončí, doženou je na Zimním dvoře. Naštěstí stihnou včas přiletět Cassian s Azrielem a vzít je oba domů.
Tam se Feyre setkává i s Rhysem, Amren a ostatními. Dokonce i se svými sestrami, jejichž chování se změnilo k nepoznání. Nesta je zapšklá jako dřív, ale Elain chce domů, měla mít svatbu. Zbyla z ní jen prázdná schránka, bez citů a emocí. Feyre to láme srdce.
Válečníci chtějí spojit síly Prythianu, aby vytvořili vojska, která se postaví Hybernu. K tomu je zapotřebí svolat radu všech vládců dvorů. Feyre se s Cassianem vydá za Řezbářem kostí, aby jim ve válce pomohl a Nesta se začne cvičit s Amren.
Řezbář si žádá zrcadlo Uroboros, dříve ve vlastnictví Tkadleny (jeho sestry), nyní ve vlastnictví Keira na Dvoře nočních můr. Výměnou za to jim pomůže, pokud ho dostanou z vězení.
Vydají se na Dvůr nočních můr, vyjednávat s Keirem o tom, aby se jeho Legie temnot přidala na stranu Prythianu ve válce proti Hybernu. Objeví se tam i Eris. Keir se k nim přidá, pokud mu Rhys umožní navštěvovat Velaris (chce naštvat Mor). Vydá jim i zrcadlo, pokud Feyre přijde na to jak ho odnést a nezbláznit se.
Mezi Rhysandovou "rodinou" začínají vznikat rozepře. Amren se dozví že navštívili Řezbáře kostí, Rhysand jí nutí prozradit, jak se dostala ven z Vězení. Elain se chová, jako kdyby se zbláznila, vede zvláštní řeči a Nesta je dost možná poslem smrti, vzhledem k tomu, že si při své proměně z Kotlíku něco vzala.
Když do knihovny ve Velarisu proniknou poslové Hybernu, ukáže se, že Elain je chtěla svými řečmi varovat. Jdou si pro Nestu, král chce zpátky to, co si z Kotlíku vzala. Feyre a její sestře se podaří uniknout díky zvláštnímu tvorovi ukrytému na dně knihovny. Feyre mu však dala slib, že mu přivede společníka. Později spolu uzavřou další dohodu - Bryaxis jim má pomoci v bitvě proti Hybernu.
Azriel přijde na to, že Elain je věštkyně. Má vizi o šesté královně, která je zakletá a uvězněná společně s ostatními někde v jezeře. Mohla by jim být důležitým spojencem.
Hybern zaútočí na Letní dvůr, s pomocí Nočního dvoru se mu ubrání.
Nastává den schůze všech dvorů. Sejdou se u Thesana. K překvapení všech dorazí i Tamlin. Mezi všechny vladaře vnáší rozkol. Nakonec se všichni kromě Berona domluví na spojenectví. Zároveň se jim podaří získat protijed proti vílímu zmaru.
Feyre přijde na to, že Lucienův otec je ve skutečnosti Helion, který v minulosti zachránil Beronovu manželku a od té doby ho miluje.
Vladaři však příliš dlouho zahálí a král Hybernu zničí Zeď, která odděluje smrtelníky od vílí říše. Rhys, Feyre, Nesta, Elain a další se vydají za lordem Nolanem a bývalým snoubencem Elain (Nolanovým synem Graysenem). Graysen je z Elain znechucený, nesnáší víly. Chtějí po nich, aby poskytli přístřeší a ochranu všem lidem, kteří se k nim dostanou. Zároveň je tam čeká překvapení, když se setkají s Jurianem.
Jurian vysvětluje, že ve skutečnosti stojí proti králi Hybernu a Rhysovi poradí, kam a kdy umístit svá vojska. Také jim poví, že Tamlin hned po schůzce běžel ke králi.
Vedou se další bitvy už i se spojenci, první se odehrává na Letním dvoru. Při další se Feyre rozhodne, že musí najít Suriela, aby jí prozradil, kde král Hybernu ukrývá svá hlavní vojska a kotlík. Tohle však neví ani on. Než Feyre stihne se Surielem domluvit, objeví se na scéně Ianthe a zabije ho.
Feyre se lstí podaří dovést ji ke Tkadleně, která velekněžku zabije. Když se Feyre vrátí zpátky do válečného ležení, Nesta odhalí, kde Hybern skrývá svá vojska. V noci je volá Kotlík. Odvede si Elain.
Feyre, která na sebe vezme podobu Ianthe a Azriel se jí snaží získat zpět. Tajně jim pomůže Jurian. Uniknou odtamtud jen díky Tamlinovi, který také uteče. Do tábora vedou i zachráněné Požehnané dítě Růžičku.
Od počátku knihy se vyvíjí vztah mezi Nestou a Cassianem, stejně jako mezi Azrielem a Mor. Morrigan nicméně Feyre prozradí, že Azriela nemůže milovat, protože se jí líbí dívky.
Amren najde v Knize dechů kouzlo, kterým lze zrušit královu moc a všechna jeho vojska. Bude ale zapotřebí aby s ní byly i Feyre, Elain a Nesta.
Rhys se rozhodne přenést alespoň část smrtelníků na Letní dvůr, aby zachránili alespoň někoho. Král Hybernu nutí Rhysandovu armádu táhnout do nevýhodné pozice. Feyre stačí před bitvou získat Uroboros a vypustí Řezbáře kostí. Společně s nimi bojují i Bryaxis a Tkadlena. Na poslední chvíli se k nim připojí Beron s Erisem, Tamlin a Greysenovo vojsko lidí.
Když král v bitvě získává převahu, přiletí Drakon, Miryam a jejich legie, loďstvo vede královna Vassa, kterou nakonec našel otec Feyre, Nesty a Elain.
Tkadlena i Řezbář v bitvě zemřou. Amren přivede Feyre ke kotlíku, zatímco Nesta s Cassianem dělají návnadu. Zpočátku se zdá, že Amren je zradila avšak kouzlo, které v knize našla (které jim poradil Suriel) dokáže Amren odpoutat z její podoby. Tím se jí podaří zničit Hybernská vojska.
Mezitím si Nesta musí poradit s Králem, který zabije jejich otce. Feyre pomocí kotlíku všechno vidí, i když není přítomna. Elain nakonec králi probodne hrdlo.
Poté co je Amren osvobozena, dojde ke zničení Kotlíku. Feyre a Rhys ho musí spravit, jinak by byl celý svět zničen. Rhysand ale vyčerpá celou studnici moci a zemře.
Feyre přesvědčí ostatní vladaře, aby mu dali zpátky život, stejně jako to tenkrát udělali s ní. Rhys sebou přivede zpátky i Amren.
Kotlík je ukryt na Cretee u Drakona a Miryam. Po bitvě se pořádá sáhodlouhá rada vladařů i smrtelníků. Jednají o znovuobnovení zdi a příměří.
Nakonec se Feyre, Rhysand a jejich přátelé vrátí do Velarisu. Později se budou muset vypořádat s královnami.

Citace:
Feyre: "Rhysovi bych se jednou ráda pomstila."
Jurian: "To říkají všichni, když předstírají, že je sadistický vrah. Zapomínáš, že jsem ho za války znal. Zapomínáš, že riskoval život svého oddílu, aby zachránil Miryam z nepřátelské pevnosti. Díky tomu ho zajala Amarantha. Rhys věděl, že to je past přichystaná pro prince Drakona. Proto neposlechl rozkazy a napochodoval tam s celým svým oddílem, aby Miryam dostal na svobodu. Ve jménu své přítelkyně,milenky - a ve jménu toho parchanta Drakona. Přitom obětoval své vojáky, protože je potom všechny zajali a mučili. Přesto všichni trvají na tom, že Rhysand nemá duši ani svědomí. Jenže ten muž z vílího rodu, kterého jsem znal, byl z nich všech nejslušnější. Byl lepší než ten podělaný princ. To je něco, čeho se nemůže zříct bez ohledu na to, kolik staletí uplynulo, a Rhys byl příliš vychytralý na to, aby takové zhanobení jeho pověsti bylo čímkoli jiným než promyšleným krokem. Ale teď jsi tu ty, jeho družka. Nejmocnější vladař na světě přišel o svou družku a ještě si pro ni nepřišel, i když sedí bezbranná uprostřed lesa." Jurian se potutelně uchechtl. "Možná to bude tím, že o tebe Rhysand vůbec nepřišel. Spíš tě na nás vypustil.

Amreniny rty se roztáhly v širokém úsměvu hada. "Až vybuchneš, děvče, postarej se, aby to pocítili napříč světy."
Naskočila mi husí kůže. Rhys však lhostejně poznamenal: "Zdá se, že Amren bere hodiny dramatu v divadle kousek od jejího domu."

Mor zavrtěla hlavou, aniž by odvrátila oči od Rhyse. "Kdyby byla Amarantha stále naživu..." To jméno se proplazilo místností a stíny v koutech jako by potemněly. "Kdyby byla naživu a já jí nabídla spolupráci... i kdyby to mělo znamenat záchranu nás všech... Jak by ses cítil?"
(...)
"Kdyby nám Amarantha nabídla aspoň tu nejnepatrnější naději na přežití," řekl Rhys, aniž by uhnul pohledem, "tak by mi bylo dokonale ukradené, jestli mě nutila, abych ji celé ty roky šukal."
(...)
Vdechovala jsem ve tmě jeho vůni a vychutnávala si jeho teplo. "Jsi v pořádku?"
Rhys nějaký čas neodpovídal. "Ne."
Objala jsem ho a pevně ho držela.
"Měl jsem najít nějaký jiný způsob," řekl.
Pohladila jsem ho po hedvábných vlasech.
Rhys tiše dodal: "Kdyby se..." Zřetelně jsem slyšela, jak polkl.
"Kdyby se objevila před mým domem..." Věděla jsem, o kom mluví. "Zabil bych ji. Nenechal bych ji ani promluvit a zabil bych ji."

Cassian si Azriela užasle měřil a já se musela ptát, jak často Azriel ten nůž někomu půjčoval.
Nikdy, ozval se Rhys, který už se vedle povozu opásal svými zbraněmi. Ještě jsem nezažil, že by Azriel dovolil, aby se jeho nože někdo třeba jen dotkl.
Elain zvedla hlavu a zadívala se na Azriela, který rukojeť ještě stále držel. Jejich pohledy se setkaly.

Potom mi stiskl ruku a zadíval se na mě. "A kdybych nenašel svou družku..." Nedostávalo se mu slov a oči se mu stříbřitě leskly.
Pomocí pouta mi řekl: Čekal bych na tebe dalších pět set let. Klidně i tisíc. A kdybychom spolu neprožili ani jediný další den... To čekání stálo za to.

Související obrázek

Zdroj: MAAS, Sarah J. Dvůr křídel a zmaru. V Praze: CooBoo, 2018. ISBN 978-80-7544-515-5.
 

Smrt krásných srnců

7. dubna 2018 v 10:59 | ČteníkLen |  Povinná četba

Smrt krásných srnců

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Ota Pavel, český spisovatel 20. století, prozaik a žurnalista se řadí do oficiální prózy. Jeho próza má autobiografické rysy, především z dětství. Vlastním jménem Oto Popper byl spotovní redaktor československého rozhlasu. Narodil se v Praze do smíšené rodiny, otec byl Žid, matka češka. Mládí prožil v Buštěhradu. Jeho otec a 2 starší bratři byli vězněni v koncentračním táboře. Po jejich odchodu začal pracovat v kladenských dolech. Sport ho provázel celý život, psal sportovní povídky. Jako profesionální novinář znal největší osobnosti sportovního světa. Sportovní prostředí popisuje s jemným humorem, něhou, stejným způsobem přistupuje i ke svým autobiografickým prózám. Později onemocněl těžkou duševní chorobou a byl mu přiznán plný invalidní důchod. Zemřel na infarkt.

Díla:
Výbory sportovních povídek: Dukla mezi mrakodrapy, Syn celerového krále, Výstup na Eiger, Plná bedna šampusu, Pohádka o Raškovi
Autobiografické, povídkové soubory: Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby, Zlatí úhoři

Literárně/obecně kulturní kontext:
LITERATURA PO ROCE 1968
- Po roce 1968 je zastaveno veškeré uvolňování a svoboda tvorby spisovatelů (Pražské jaro bylo zastaveno vpádem vojsk Varšavské smlouvy 21. 8. 1968)
- Ludvík Vaculík a Václav Havel jsou trestně stíháni
- Mnoho lidí včetně spisovatelů zůstalo v zahraničí po sovětské okupaci (Škvorecký, Lustig, Kohout, Kundera)
- Média útočila a pomlouvala jednotlivé osobnosti z řad spisovatelů, kteří nesouhlasili s režimem
- Z knihoven byly vyřazeny knihy zakázaných autorů a byla nastolena tvrdá cenzura o čem se smí psát a zda smí psát.
- Proto se rozvíjí rozsáhlá neoficiální tvorba, kultura a vznikají samizdatové edice
- V roce 1977 vznikla Charta 77 - prvními mluvčími se stali Václav Havel, Jiří Hájek. Vyjadřuje nespokojenost s režimem.

Oficiální poezie 70.-80. let
- Vedle režimem uznávaných básníků se vydávají pod velkým dohledem i nejlepší čeští básnici
- Jaroslav Seifert (Halleyova kometa), Oldřich Mikulášek (Svlékání hadů)
- Jiří Žáček (Okurková sezona)

Oficiální próza
- Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol), Vladimír Páral (Katapult, Milenci a vrazi)
- Populární díla z lékařského prostředí:
Valja Stýblová - Skalpel prosím
Ota Dub - Přísahám a slibuji
Zdena Frýbová - Připravte operační sál
- Historická témata:
Jarmila Loutková - Navzdory básník zpívá
Ludmila Vaňková
Vladimír Neff - Sňatky z rozumu

Další autoři:
Bohumil Hrabal (Perlička na dně, Ostře sledované vlaky, Pábitelé, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek)
Josef Škvorecký (Zbabělci, Prima sezona)
Zdena Salivarová (Pánská jízda, Honzlová)
Milan Kundera (Směšné lásky, Žert)

DIVADLO A DRAMA 1948-1968
- V roce 1959 bylo založeno hudebně zábavné divadlo SEMAFOR (Sedm malých forem). Jeho zakladatelem byl Jiří Suchý. Nakonec dominovala forma písničkářské a herecké dvojice Jiří Suchý + Jiří Šlitr. Další osobnosti: Jiří Grosmann + Miloslav Šimek. Po jejich úmrtí se dále divadlo rozšiřuje o individuality jako je Petr Nárožný, Luděk Sobota,...
Významná představení: Kdyby tisíc klarinetů; Zuzana je sama doma; Zavěste, prosím, volá SEMAFOR
- V roce 1967 bylo založeno divadlo Járy Cimrmana, zakladatelé: Josef Šebánek, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Karel Velebný. Je postaveno na improvizaci a způsobu hereckého podání. Herectví je civilní až zdánlivě neprofesionální, vyskytuje se zde dokonalá mystifikace, hraje si s nesmyslem.
Nejslavnější hry: Dobytí severního pólu, Vražda v salónním coupé, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince.

Okolnosti vzniku díla: Jedná se o autobiografickou prózu, která vznikla na sklonku autorova života. S jemným humorem líčí svůj obdiv k otci Leovi, jenž je klíčovou postavou knihy. Zachycuje zde útrapy války, ale stejně dobře píše o veselí a radosti v životě. S něhou vzpomíná na maminku, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky. Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, autobiografické povídky, próza
Téma: Hlavním tématem je autobiografické vyprávění o životě jedné smíšené rodiny (otec byl Žid) v době před druhou světovou válkou a během ní.
Motivy: touha po dovolené (Itálie), peníze, zvířata, rybaření, lov, druhá světová válka, koncentrační tábor, okupace, venkov, dětství, přátelství člověka a zvířete, židovská otázka, rodinné vztahy, příroda, sny, touhy,...
Ve službách Švédska - platonická láska tatínka k paní Irmě, maminčina trpělivost a snášenlivost, nová práce, Made in Sweden, povýšení, dostatek peněz i jídla, americký vůz, šofér, Elektrolux, slavný malíř, obraz, přemlouvání, Lukrécie
Jak jsme se střetli s Vlky - štiky, vychloubání, soutěž, rybaření, rybáři
Otázka hmyzu vyřešena - mucholapky, neúspěšný obchod, poválečná doba, mouchy, změna zaměstnání

Časoprostor: Děj se odehrává v Československu, v období let 1936 - 1970 (čili před, v průběhu a po druhé světové válce, období Protektorátu) v okolí řeky Berounky, v Křivoklátských lesích, v Praze, v Buštěhradu.
Kompoziční výstavba: Sbírka obsahuje 7 povídek, které jsou řazeny chronologicky a prolínají se. Text je členěn na odstavce. V knize se vyskytuje stejnojmenná povídka Smrt krásných srnců. Povídka Prase nebude! byla zakázána kvůli autorovu kritickému pohledu na socialistické zemědělství. Povídek bylo původně 9, kvůli cenzuře byly zakázány (Běh Prahou, Prase nebude!). Kniha má věnování.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Kniha je psána ich-formou, vypravěčem je jedna z postav - nejmladší (11 letý) syn Ota, který má 2 bratry: Huga a Jirku. O jeho životě se dozvídáme prostřednictvím jeho vyprávění, figuruje ve všech povídkách - u všeho byl přítomen. (viz okolnosti vzniku) Střídá se slohový postup popisný a vyprávěcí.
Typy promluv: Často se vyskytují popisné pasáže s množstvím přídavných jmen, objevují se dialogy, přímá řeč vypravování oživuje. Promluvy postav bývají nespisovné. Je zde uvedena charakteristika postav a popis prostředí.
Jazykové prostředky: Jazyk je přirozený, hovorový, místy nespisovný. Autor využívá lidové slovesnosti. Vyjadřování v knize čtenáře zaujme. Kniha obsahuje subjektivitu, autobiografičnost, cizí slova, vtip, humor ale i smutný podtext. Větná stavba je pestrá, najdeme složitá souvětí i krátké věty. V textu se vyskytují expresivní výrazy, citoslovce a slangové výrazy. Autor si zakládá na práci s detaily (konkrétní místa), vyprávění je jednoduché, některé pasáže působí velmi poeticky. Jsou zde zdrobněliny, přirovnání, metonymie, metafora, ironie až sakrasmus.

NEJDRAŽŠÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ
Motivy: Elektrolux, vysavače, ledničky, rybaření, výlov rybníka, velká sláva, diváci, kapři, výdělek, podvod, lest, odplata, nejdražší bedna na králíky a nejdražší kapr v Československu, ale i v celé střední Evropě, hněv, ostuda, posměch, peníze,...
Časoprostor: Delší časový úsek (několik let), rybník v Kročehlavech, u rodiny doma (v Praze), restaurace, tatínkova kancelář
Děj: Tatínek se rozhodl koupit rybník s kapry. Dostal nabídku od doktora Václavíka na rybník v Kročehlavech za 10 000 Kčs, který koupil. Na podzim uspořádal slavnostní výlov, kde se ukázalo, že naletěl. V rybníku byl jen jeden velký kapr. Rodina měla ostudu. Za několik let za tatínkem přišel doktor Václavík, že jeho manželka shání ledničku. Tatínek mu řekl, že mu ji dopraví do tří dnů, když mu hned na místě zaplatí přes 10 000 Kčs. Doktor souhlasil. Tatínek se mu pomstil, prodal mu ledničku bez vnitřku.
Postavy:
Tatínek Leo Popper - obchodní cestující pro švédskou firmu Elektrolux (ledničky a vysavače), předtím prodával hasicí přístroje, otec tří synů, člověk plný vitality, Žid, pracovitý, chytrý, milovník žen, šarmantní, snílek se spoustou přání, rád rybaří, rybám dává přednost téměř přede vším (i před prací), důvěřivý, nikdy nebyl na pití alkoholu, nedá se odradit neúspěchy a znovu se pouští do nových a málo nadějných podniků, ke svým kaprům i králíkům se choval s největší láskou, staral se o ně jako o děti

Maminka Hermína - křesťanka, drobná, světlovlasá žena, velice tolerantní, laskavá, svému muži odpouští různé prohřešky, chce k moři do Itálie, vyrůstala u Kladna. Moc se o ní nedozvíme, vypravěč ji věnuje málo pozornosti.

Karel Prošek - pochází z Luhu pod Bránovem, vypravěč ho oslovuje "strejda", tatínkův nejlepší kamarád, má knírek, převozník, chodí s tatínkem na ryby, pracovitý, bydlí v chalupě u Berounky, Popperovi za ním jezdí na návštěvu. Král pytláků, má velmi dobrý vztah k přírodě, má psa Holana, jeho dědeček také pytlačil, rád se napil alkoholu, má ženu Karolínu a 6 dětí, zemřel po válce krátce po Holanovi, pohřbili ho do černé rakve i se psem , merunou, podmáslím, rybami a srnčím, buřty a gramofonovou deskou Tisíc mil.

doktor Václavík - prodal tatínkovi rybník s jedním kaprem, za peníze od tatínka si vyjel s manželkou do Itálie, nechal se od tatínka napálit (koupil od něj lednici pro manželku, ta ale byla prázdná).

SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ
Motivy: cestování, chalupa, pytlačení, pes, srnci, Protektorát Čechy a Morava, porušování nařízení, válka, koncentrační tábor, Adolf Hitler, Židé, temná doba, zákazy, Davidova hvězda, hrozba trestu smrti, strach, hněv, psychické dno člověka, pláč, maso, hlad, spravedlivé dělení, paroží, smrt, Němci, rybáři,...
Časoprostor: kolem hradu Křivoklát, řeky Berounky, zájezdní hospůdka U rozvědčíka, chalupa u Karla Proška, křivoklátský les, stráň se srnci, domeček pod Bránovem, kterému se říkalo "v Luhu", buštěhradský dům čp. 54 (Buštěhrad)
Děj: Začíná vzpomínkou vypravěče na doby, kdy jedili na hrad Křivoklát, kde měli chatu (tloukli máslo v máselnici, voněly pecny chleba,...) a dvě sezóny byly v zájezdní hospůdce. Ráno našla maminka tatínka opitého u studny. Poté na dlouhá léta našli přístřeší v chalupě u Karla Proška. Prošek byl pytlák, na pomoc si pořídil vlčáka Holana. Vždy mu řekl: "Holane, běž!" a ten zlomil srnci vaz. Myslivci psa podezřívali, ale nikdy mu nic nedokázali. Ráj skončil, když k moci nastoupil Adolf Hitler. Karel Kovařík vybubnoval, že se zřizuje Protektorát Čechy a Morava. Otovi bratři byli povoláni do koncentračního tábora, tatínek Leo jim nezákonně sháněl ryby na řece Berounce u Proškovy chalupy, aby je připravil. Od kamaráda doktora Jeřábka si nechal napsat omluvenku, že nemůže na šachtu a odpáral si Davidovu hvězdu. Noci však byly světlé a ryby se nechtěly nechat chytit. Poprosil Karla, aby zabil srnce (pod trestem smrti). Ten odmítne, ale řekne, že Leovi půjčí Holana. Na poslední chvíli, než tatínek musí odjet, se objeví srnec. Holan nejprve odmítá, ale nakonec jde s Leem. Na stráni jsou Němci. Leo věděl, že když ho chytnou, tak ho ubijí. Ale i tak poslal holana na srnce, ten ho na druhý pokus zdolal. Než se Leo stačil přiblížit k srnci, našli ho dva rybáři a začali ho stahovat. Tatínek přišel za Proškem smutný a ten dostal nápad. Šli, mluvili nahlas ("pane nadlesní") a rybáři utekli. Leo si vzal srnce a jel domů. Cestou ho zastavila paní, že má vše od krve. Doma srnce spravedlivě rozdělili mezi sousedy a zbytkem vykrmili Huga a Jirku. Oba se vrátili, i když Jirka v horším stavu. Pan Prošek si pověsil hlavu srnce do chalupy, někdo ji ale ukradl. Nakonec zemřel i s Holanem.
Postavy:
Tatínek Leo Popper
Maminka Hermína
Karel Prošek

tulák Bambas - nepracoval, chytal ryby u Čertovy skály od jara do zimy, spal v polorozbořené chatce, Ota v něm vidí vzor

Karel Kovařík - zastával místo místního rozhlasu v Luhu, obecní policista, bývalý švec, s rakouskou čepicí, špatně slyší, chodil s červeným bubínkem a modrými paličkami hlásit zprávy, za které žádal korunu, pomátl se

Hugo a Jirka - Otovi bratři, ve třetím roce války byly povoláni do koncentračního tábora, oba se vrátili domů, maso od otce jim zřejmě zachránilo život

pes Holan - vlčák, Prošek ho získal od sedláka Nováka jako štěně, doprovázel Karla Proška při pytlačení, pomáhal jim obstarat hospodářství, jméno získal podle pražské firmy, má mohutnou hruď, silné nohy, obrovskou tlamu, žluté vlčí oči, zabíjel slepice a různá zvířata

KAPŘI PRO WEHRMACHT
Motivy: rybník, kapři, tatínkova láska ke kaprům, hymna, majetek, Židé, Němci, vlastenectví, okupace, urážky, smutek, zlá doba, hlad, jídlo, výlov, strach,
Časoprostor: začátek okupace, doba vyhlazení Lidic, Buštěhrad, Praha, Kladno
Děj: Tatínovi vzali Němci buštěhradský rybník, ten to nemůže přenést přes srdce, protože už od malička tam chodil. Byli tam ti nejlepší kapři - nesmrděli bahnem a rychle rostli. Na začátku války se rodina stěhovala z Prahy do Buštěhradu, kde měl tatínek svůj rybník. Ten ještě s Otovými bratry jezdil pracovat na kladenskou šachtu. Jednou u rybníka přistihl 4 muže v zelených uniformách (příslušníci SS), jak loví kapry, ti ho poslali pryč. Oto připomíná zkázu Lidic, kde slyšeli lidi křičet, kde měl kamarády, se kterými zde hrával fotbal. Vzpomíná jak bráškové museli do koncentračního tábora, Ota se snažil obstarávat jídlo a nakonec povolali i otce. Jednou před jejich domem zastavilo gestapo, prohledali jim dům, donutili je rozbít bystu. Než tatínek odešel, společně si udělali Štědrý večer. V noci šel tatínek s Otou vysekat kaprům díry do ledu. Pomazlil se s nimi a nakonec je všechny vylovil, aby je nenechali Němcům ("ukradl své vlastní kapry"). Druhý den ráno tatínek odjel. Ještě ten den Ota s maminkou začali vyměňovat kapry za jídlo, a že ho bylo dost. Další rok přijela na výlov rybníka německá branná moc (Wehrmacht) a zabavila ho. V rybníku ale nebylo nic, nikdo si to nedokázal vysvětlit a hudba hrála na počest tatínka, který Němcům vypálil rybník.
Postavy:
tatínek Leo Popper
maminka Hermína
Němci

KRÁLÍCI S MOUDRÝMA OČIMA
Motivy: králíci, málo peněz, neúspěšná výstava, tatínkova láska ke králíkům, překrmování, smrt, sanitka, zklamání a rozčilení, rozhodčí
Časoprostor: Radotín, řeka Berounka, Praha, Karlštejn
Děj: Rodiče koupili domek u Radotína, ale peněz bylo málo, a tak se tatínek rozhodl, že vydělá "majlant" pomocí králíků šampanů. Králíci ho milovali, pečlivě se o ně staral, překrmoval je čerstvou trávou. Maminka úspěšně pěstovala krocany, slepice a prodávala vajíčka. Tatínek se zároveň věnoval zahradničení (měl záhony gladiol), v zimě líčil železa na havrany. Vyprávěl o svých bohatých příbuzných (přestože skutečnost byla trochu jiná) i o tom, jak za války vezl jejich psa Tamíka a kočku pryč. Poté mu někdo z králíkářského spolku namluvil, že má dát své králíky tetovat, aby vyhrál hromadu cen a peněz. Pozval si na to tedy odborníka a snil o tom, že je na nejbližší výstavě prodá. Než odjel, řekl mamince, aby vyklidila spíž. Sbor rozhodčích jeho králíky však neocenil, protože jim neudělal manikúru, neostříhal nehty atd. Bylo jasné, že je nikdo nekoupí. Nakonec je všechny pustil, přestože se ho dlouho drželi. Domů šel pěšky, podél řeky. Druhý den se dobelhal k vrátkům, podlamovaly se mu nohy a držel se za srdce. Maminka zavolala sanitku, tatínek pověsil na vrátka ceduli "přijdu hned", ale už nikdy nepřišel.
Postavy:
tatínek Leo
maminka Hermína
pes Tamík, kočka
králík Michael - tatínkův oblíbenec
Novákovi - půjčili tatínkovi bednu na králíky

OSTATNÍ:

VE SLUŽBÁCH ŠVÉDSKA
Děj: Tatínek pracuje u švédské firmy Elektrolux, motivuje ho paní Irma (manželka pana ředitele Korálka). Rozhodne se, že jí získá tím, že se stane nejlepším prodejcem. Maminka o jeho tajné lásce ví, ale nevěří, že by se mu to povedlo. Tatínek se skutečně stane nejlepším prodejcem na světě, díky jeho úspěchům si rodina žije dobře (tatínek dokonce koupí americký vůz). Náhodou se spřátelí s věhlasným malířem Nechlebou, chce aby namaloval Irmu. Ten ale odmítá a touží malovat jen svou Lukrécii. Korálek Lea všude vychvaluje, ten mu slíbí, že malíře přemluví. Když konečně po roce svolí a Irma přijde, malíř ji vyhodí. Ředitel je naštvaný, protože všude rozhlásil, že jeho ženu namaluje slavný malíř.

JAK JSME SE STŘETLI S VLKY
Děj: Poválečné období. Začíná, když Popperovi jeli po válce do Luhu a pochytali v Berounce stovky štik, které pak vyměňovali s lidmi v okolí. Ota chodíval s tatínkem a panem Proškem štiky chytat. Věděli, že nebyli sami, kdo na ně chodil - byla tu i rodina Vlků, ostřílených rybářů, kteří u Berounky vyrostli, takže ji znali jako své boty. Jeden den došlo k nevypsané soutěži mezi rodinou Popperových a rodinou Vlků, co žili v Luhu. V ten den Popperovi vylovili jen 3 štiky a z toho jenom jedna byla velká. Tatínek řekl Otovi, aby štiky naložil na vozík - bude to vypadat, že jich mají víc. Když projížděli okolo Vlků, zjistili, že jich mají pět. A tak si pamatovali tento den jako den, kdy jim Vlci "dali na prdel", ale neměli o tom ani tušení.

OTÁZKA HMYZU VYŘEŠENA
Děj: Vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Když byla válka, tatínek přirozeně přišel o svou práci ve firmě Elektrolux. Nejdřív prodával zmodernizované spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Začne tedy s prodejem mucholapek BOMBA - CHEMIK, od firmy Dersol. Mělo se jednat o vynález, který zaplaví ČR, Evropu a možná i svět. Byla napuštěná medem, žlutou barvou a práškem DDT. Firma Dersol patřila ing. Václavu Jehličkovi a šoférovi Franty Hodky. Jenže mucholapky nikdo nechtěl. Až je jednou dali ke koním a do večera ve stájích nebyla ani jedna moucha. Tatínek rozjel prodej. Začali vydělávat miliony, i Ota prodával v Brně. Ale jak rychle uspěl, stejně tak rychle o svou slávu přišel. Přicházeli mu telegramy typu: "Pane Popper. Mouchy nechcípají. Spravujou se! Jděte do prdele s takovým zázrakem!" O pár let později tutéž mucholapku začali vyrábět Holanďané jako FlyKiller a zaplavili tím Evropu.

PRASE NEBUDE
Děj: Protože se už tatínek nemohl postarat o kapry, hledal si jiný koníček. Předseda JZD mu nabídl krmení prasat. Tatínek se pro práci okamžitě nadchl a chtěl vykrmit ty nejkrásnější prasata v Československu. Dokonce u nich spal a nemyl se. Maminka si o něj dělala starosti a chodila mu pomáhat a kontrolovat ho. JZD slíbilo, že za odměnu dostanou vlastní prase. Velice se na ten den těšili, ale nakonec jim oznámili, že "Prase nebude". Když to manželé uslyšeli, začali se smát. Nakonec dostali zprávu z JZD, u které se smáli ještě víc: musejí proplatit závazek vůči JZD 530 Kčs.

ZDROJE:
podrobněji na: https://www.rozbor-dila.cz/smrt-krasnych-srncu-rozbor-dila/
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/ota-pavel/smrt-krasnych-srncu-13.html#axzz5BuRfpf5K

Báječná léta pod psa

31. března 2018 v 18:44 | ČteníkLen |  Povinná četba

Báječná léta pod psa

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Michal Viewegh, český spisovatel přelomu 20. a 21. století, se narodil v Praze. V 90. letech je nejvýznamnější a nejvydávanější prozaik. Je držitelem ceny Magnesia Litera a Ceny Jiřího Ortena. Matka je právnička, otec chemik, má 2 bratry. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu - obor čeština a pedagogika. Již od začátku studia publikoval své povídky v Mladé frontě. Krátce učil na základní škole. Učil i na literární akademii v Praze. I vážné věci dokáže zachytit s humorem. Od roku 1995 se stává spisovatelem z povolání.
Přežil prasknutí aneurysmatu.

Díla:
Výchova dívek v Čechách - román
Účastníci zájezdu - román
Román pro ženy - román
Román pro muže - román
Vybíjená - román
Báječná léta s Klausem - román, navazuje na dílo Báječná léta pod psa (po 10 letech). Do centra dění se staví Kvidova rodina, Kvido je již dospělý, s Jaruškou se rozvedl.
Mafie v Praze

Literárně/obecně kulturní kontext:
LITERATURA PO ROCE 1989, současná literatura
- Dochází ke zhroucení komunismu, vznikají nové ideály demokratické společnosti
- Po Sametové revoluci 17. listopadu 1989 dochází k nárůstu svobodné publikační činnosti
- Je vydáváno velké množství exilové a samizdatové literatury, proudy oficiální, exilové a samizdatové literatury splývají.
- Zmizely politické a ideologické zásahy do tvorby spisovatelů
- Zmizela státní kontrola
- Vznikla obec spisovatelů, která soustřeďovala všechny autory bez ohledu na jejich názory
- Vedle oficiálních a neoficiálních spisovatelů začínají publikovat i noví, mladí autoři

Autoři, kteří tvořili ve stejné době:
Eva Kantůrková (Přítelkyně z domu smutku)
Petr Šabach (Šakalí léta, Občanský průkaz, Hovno hoří)
Tereza Boučková (Indiánský běh, Když milujete muže, Krákorám)
Miloš Urban (Hastrman)
Jaroslav Rudiš (Nebe nad Berlínem)
Vladimír Páral (Katapult, Milenci a vrazi)
Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Pábitelé, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota, Slavnosti sněženek)
Milan Kundera (Směšné lásky, Žert)
Ota Pavel (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby)
Pavel Kohout (Katyně)
Ludvík Vaculík (Morčata, Sekyra)

Okolnosti vzniku díla: Jedná se o rodinnou kroniku z doby normalizace, s autobiografickými prvky. Autor líčí příběh vlastního dospívání. Je to pohled na neveselou dobu veselýma očima. Dílo bylo zfilmováno i uvedeno jako divadelní hra. Název poukazuje na těžkou dobu, éru nesvobody a útlaku ("pod psa"), na druhou stranu se jedná o "báječná léta" autorova dospívání, na která vzpomíná v dobrém.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Epika, satirický, rodinný, autobiografický román, próza
Téma: Hlavní hrdina líčí příběh vlastního dospívání, krásnou "bezstarostnou" dobu na pozadí komunistického režimu. Vyobrazuje tak křivdy a nespravedlnosti, kterých se režim dopustil.
Motivy: doba normalizace, dospívání, cenzura, mezilidské vztahy, rodina, děti a vnoučata, láska, rakev, manželství, těhotenství, pes, ironie a zesměšňování, humor, tlak komunistické ideologie, zaměstnání, Sametová revoluce, vydání knihy, politická a sociální situace, vývoj lidské psychiky, divadlo, porod, autoškola, stěhování, přátelství, nemoc, terasa, platonické poblouznění, andulky, fotbal,...
Časoprostor: Děj se odehrává mezi lety 1962-1991 v Československu (vyprávěním probíhá vpád vojsk SSSR 1968 a Sametová revoluce 17. 11. 1989), konkrétně v Praze a na Sázavě. Kvido se narodil v divadle (hra Čekání na Godota), byt v Sezimově ulici, rodina žije později na prosklené terase, nakonec se přestěhují do lepšího domu. Kvido tráví čas u prarodičů. Další porody probíhají v nemocnici.
Kompoziční výstavba: Román se skládá ze 17 kapitol a závěrečného epilogu. Kapitoly na sebe chronologicky navazují. Dílo má 2 linie - Kvidův život a rozhovor již dospělého Kvida s nakladatelem. V úvodu najdeme poznámku, že text je směsicí fikce a pravdy. V pozadí se skrývá autobiografický podtext, v epilogu je přímo řečeno, že Kvido je alter ego autora. Místy je děj přerušen rozhovorem dospělého Kvida s nakladatelem (další linie příběhu).
Kromě prozaického zpracování jsou zde i pasáže typické pro drama, vyskytují se i scénické poznámky.
Psáno retrospektivně z pohledu Kvida; ten předčítá příběh své rodiny sepsaný v er-formě knižnímu vydavateli. Rychlý spád děje.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Převážná část vyprávění je psaná er-formou, příběh je vyprávěn nadosobním vypravěčem, který nezasahuje do děje (Kvido sepsal knihu a předčítá ji nakladateli). Část je vyprávěna někým jiným. Součástí textu jsou i zápisky z Kvidova deníku, zde pak převažuje ich-forma.
Typy promluv: V textu je četně řeč přímá - dialogy, scénické poznámky, místy forma scénáře, monology, charakteristika a popisné pasáže.
Jazykové prostředky: V rovině vypravěče se setkáváme se spisovným jazykem, velmi kultivovaným, vtipným a intelektuálním. Postavy naproti tomu promlouvají jazykem přirozeným - často nespisovným, mnohdy i vulgárním. Vyskytují se zde nespisovné koncovky slov i stylově zabarvená slova. V textu jsou četné závorky a pomlčky, které vysvětlují nebo zpřesňují obsah popřípadě postoj vypravěče. Časté jsou i nedokončené věty (apoziopeze). Některé výrazy jsou psány jiným typem písma například kurzívou, autor touto změnou některá slova zvýrazňuje, dodává jim jiný ráz - např. ironický podtext. Kniha je celkově humorná, ironická, je zde cynický humor v kombinaci s vážnou dobou. Místy až poetické vyjadřování, anglický jazyk. Jsou zvýrazněny a zesměšněny prvky komunistického režimu. V díle je nadsázka, barvitá přídavná jména, eufemismy, lidová rčení z úst dědy, výpustka, lehká říkadla, apod.

Děj:
Kniha začíná seznámením rodičů - amatérské herečky a budoucí právničky s ekonomem. Kvido se narodí ve velmi zvláštní situaci - jeho matka měla panický strach ze psů, a právě před představením v divadle ji jeden k smrti vyděsil. Byla těhotná a možná právě tento zážitek způsobil, že se Kvido narodil o pár minut později, přímo v divadle - zrovna při hře Čekání na Godota.
Hned po narození si ho nesmírně oblíbily obě jeho babičky, což vedlo k tomu, že byl otylý. Ovšem na druhou stranu byl také velmi inteligentní a velmi brzy se naučil číst. Bydlel s rodiči v Praze, rodiče měli poměrně vyrovnané manželství, ovšem potom přišel srpen roku 1968 a rodina se odstěhovala na Sázavu. Oba rodiče se nechali zaměstnat v tamějších sklárnách, bydleli v zasklené terase jedné vily. Lepší bydlení pro ně nebylo možné sehnatu, protože se Kvidův otec za žádnou cenu nechtěl politicky angažovat. Jeho spolupracovníci a přátelé mu říkali, že nemá cenu vzpírat se režimu.
Kvido se velmi dobře prosadil ve škole, vynikal ve čtení. Stal se nejlepším recitátorem tamějšího kroužku, který vedla manželka ředitele skláren. Když dostal Kvido zápal plic, znamenalo to pro recitační kroužek těžkou ránu. Když se majitelka kroužku dozvěděla, že za to může její manžel, který Kvidově rodině neposkytl lepší bydlení, donutila jej, aby to napravil. Tak získala rodina dům a otec byl povýšen, stal se ředitelem obchodního oddělení, což mu umožňovalo podívat se občas do ciziny.
Pravdou ovšem je, že za tím vším nestála jen manželka ředitele. Kvidův otec se samozřejmě začal angažovat sám, když viděl, k čemu nuzné bydlení vedlo. začal se vzdělávat v marxismu-leninismu, nuceně si pořídil psa (kvůli šéfovi), vlčáka Něhu, a věnoval se fotbalu.
Za nějakou dobu přišl zlom: celá rodina byla přistižena na návštěvě u disidenta Pavla Kohouta (signatáře Charty 77), což znamenalo sankce - otec se stal vrátným, byl několikrát vyslýchán a uzavřel se sám do sebe. V dílně si začal vyrábět vlastní rakev a byl velmi nedůvěřivý - téměř všechny okolo sebe považoval za špiony. Rodina z něj byla zoufalá, nepomohl ani psychiatr. O zlepšení situace se nezasadila ani babička Líba, která se přistěhovala z Prahy a nutila všechny jíst extrémě zdravě a šetrně. Jedinou pozitivní událostí bylo narození Kvidova sourozence Paca.
Kvido začal psát povídky inspirované vlastním životem a zkušenostmi a studoval na VŠE. Ránou pro otce ovšem bylo, když se studiem skončil, aby se mohl naplno věnovat své literární tvořivosti.
Kvidova matka začínala být ze svého manžela zoufalá a napadlo ji řešení - Kvido by se měl stát otcem. Ten nakonec souhlasil a požádal o ruku svoji kamarádku z dětství, se kterou měl vůbec první milostné zkušenosti. Ona si jej vzala a přivedli na svět dítě.
Na Kvidova otce to mělo opačný účinek, přivést dítě do této doby považoval za nezodpovědnost. Od předčasného odpočinku v rakvi jej zachránila listopadová revoluce, po které on i jeho žena dostali místa, která odpovídala jejich vzdělání. Kvido tak mohl vydat svou první necenzurovanou knihu, i když ho matka prosila, aby to nedělal, protože obsahuje příliš důvěrné detaily.
Epilog je věnován osudům hlavní postavy po listopadu 1989 do roku 1991.

Hlavní postavy:
Kvido - jeho předobrazem je sám autor, komentuje všechny události, narodil se v divadle, sečtělý, hodně výřečný, inteligentní, obézní chlapec (měl z toho deprese), brýlatý, neohrabaný, liší se od ostatních, už jako malý všechny šokuje svými schopnostmi, je schopen recitovat agitační básně, ve 4 letech umí abecedu, má vynikající čtenářské dovednosti, vezme si kamarádku z dětství Jarušku (mají spolu dítě - dceru Aničku), prarodiče se o něj prali kromě dědečka Jiřího. Posléze začal psát vlastní povídky, což kladně hodnotí například Pavel Kohout. 10. října vydává vlastní knihu - román Báječná léta pod psa.

Jaruška - nejlepší kamarádka a později dívka a žena Kvida, v pubertě se ohlíží po přitažlivějších klucích, než je Kvido, ale nechá se Kvidem "sbalit", když mu zemře dědeček a ona ho lituje, je na všechno alergická (pyly, fixy, léky,...)

Kvidův otec - Josef, velmi vzdělaný inženýr ekonomie, mluvil několika cizími jazyky, měl přehled o mnoha věcech, rozuměl obchodu. Nesouhlasil však s tehdejší politikou, nechtěl vstoupit do KSČ, neangažoval se v žádném občanském kroužku. Zpočátku byl hrdý a nehodlal se ponižovat. Životní situace (a částečně i manželka) ho však dovedla k určitým ústupkům - začal studovat VUML, koupil si psa - ovčáka Něhu - od stranického funkcionáře Šperka, připojil se k místním fotbalistům (přestože nebyl sportovně vůbec nadaný). Když jeho kariéra v práci začala stoupat, vrátil se ze služební cesty do Londýna a stal se z něj sebevědomý muž, který s nadhledem řídil chod domácnosti i pracovní tým ve sklárnách. Netajil se dokonce ani náklonností k jugoslávské kolegyni Mirjaně. Po nevinném setkání s dávným odinným přítelem Pavlem Kohoutem, signatářem Charty 77, byl z místa sesazen a stal se v podniku vrátným. Tato degradace ho psychicky položila. Uzavřel se do sebe, přestal normálně komunikovat, schovával se před světem i před rodinou. Staví si dokonce rakev. Teprve po revoluci v roce 1989 se vzpamatoval, dostal místo na ministerstvu zahraničního obchodu, sebevědomě řídil auto a jezdil na služební cesty do Brazílie.

Kvidova matka - právnička, amatérská herečka, s duší umělkyně. V mládí hrávala v divadle a Kvidovi občas recitovala pasáže z různých divadelních her. Byla velmi chytrá, ale v rodině svou inteligenci spíše potlačovala. Pronášela strohé poznámky k veškerému dění, byla ironická, ale vtipná. Často prokázala velkou trpělivost a statečnost. Trpěla tatínkovi platonický úlet, domnívala se, že z jeho špatného psychického stavu ho dostane vnouče - přesvědčila Kvida, aby si s Jaruškou udělali miminko. Bojí se psů - v těhotenství na ni jeden skočil.

Babička Líba, dědeček Jiří - rodiče Kvidovy matky. Líba žije s rodinou své dcery v Sázavě, protože život v Praze se jí zdál nebezpečný. Měla strach z nemocí, hlavně z rakoviny. Miluje cestování a je ochotná kvůli němu šetřit i na jídle - preferuje bezmasá jídla, vaří často jen zeleninu, z cest pak rodině vždy posílá černobílé pohlednice s veršovaným pozdravem. Je líčena s humorem, v závěru knihy však přijde zpráva o jejím úmrtí v Leningradu. Její manžel Jiří pracoval v prezidentské kanceláři a poskytl Kvidovi výlety, které byly normálním dětem nedosažitelné - viděl korunovační klenoty, letěl letadlem do Karlových Varů, navštívil všechna muzea i planetárium.

Babička Věra, dědeček Josef - bydleli v Praze a často brali malého Kvida na obyčejné výlety, do Zoo, na ryby či na fotbal.

Paco - Kvidův mladší bratr byl opakem svého intelektuálského bratra, miloval přírodu, často přespával v lese. Později se stal pacifistou a anarchistou, studoval filozofickou fakultu a začal pracovat v zahraničí.

ZDROJE:
https://www.rozbor-dila.cz/bajecna-leta-pod-psa-rozbor-dila-4/
 


Kytice 2/2

30. března 2018 v 12:21 | ČteníkLen |  Povinná četba

DĚJ OSTATNÍCH BALAD:

Kytice (upomínají na lidovou tvorbu a poezii)
O matce, které se zželelo svých nešťastných dětí a proto sestoupila do drobného kvítku, který děti nazvaly podle matčina dechu mateřídouška. Děti byly hned šťastnější, chodily k matčině hrobu a vzpomínali na ni

Zlatý kolovrat (téma viny, vykoupení a pokání)
Pohádka o Dorničce, která se měla stát ženou krále. Její nevlastní matka a sestra jí ale závidí, proto ji v lese zabijí a odnesou si její ruce, nohy a oči. Nevlastní sestra se stane ženou krále. V lese Dorničku najde stařeček, který její ruce, nohy a oči vymění se zlou sestrou za zlatý kolovrátek, přeslici a kužel. Později živou vodou Dorničku oživí. Když nevlastní sestra přede na kolovrátku, kolovrat zpívá písničku o tom, že to byla ona s matkou, kdo Dorničku zabil. Král vše slyší a potrestá je - dobro vítězí nad zlem.

Štědrý den (téma lásky a smrti)
Dvě sestry touží po poznání budoucnosti, tak prosekají o půlnoci led. Jedna v odrazu vody vidí svého nastávajícího, ale druhá vidí kostel a v něm rakev. Oběma se jejich vidiny vyplní.

Holoubek (téma lásky a smrti)
Mladá žena zabije svého muže a znovu se vdá. Nad jeho hrobem ale zpívá holoubek o její vině. Žena má špatné svědomí, které ji dožene k sebevraždě.

Záhořovo lože (téma viny, vykoupení a pokání)
Záhoř je vrah, který zabíjí pocestné. Jednou chce zabít poutníka, jenž mu řekne, že jde do pekla. Záhoř ho nechá jít s tím, že mu pak popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, popisuje mu, že tam na Záhoře mají přichystané mučící lože - "Záhořovo lože". Záhoř začne litovat toho, co provedl a změní se v lepšího člověka. Nakonec je mu udělena milost a dostane se do nebe.

Vrba (téma přeměny člověka)
Pojednává o ženě, která byla ve dne živá a v noci se vtělila do vrby. Jejímu manželovi to bylo divné, tak vrbu pokácel. Žena v tu chvíli zemřela. Dostal ještě radu, aby z jejího dříví postavil kolébku jejich synovi, ve které bude jako v matčině náručí.

Lilie (téma přeměny člověka, Lilie je až v novém vydání)
Balada o dívce, která se po smrti vtělí v lilii. V noci jako dívka okouzlí muže a stane se jeho ženou. Muž lilii chrání zdí před sluncem. Jeho matka však dá zeď zbořit a tím dívku zahubí.

Dceřina kletba (porušení vztahu mezi matkou a dítětem)
Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě. Chce se nechat oběsit a před svou smrtí prokleje matku za to, že ji tolik rozmazlila.

Věštkyně (upomínají na lidovou tvorbu a poezii)
Je zde využit motiv proroctví a věštkyně jako Libuše předpovídá osudy českého národa.


Kytice 1/2

30. března 2018 v 12:20 | ČteníkLen |  Povinná četba

Kytice

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Jaromír Erben, český spisovatel 19. století, byl romantický básník, historik, právník, archivář a překladatel. Pocházel z dvojčat, jeho bratr po porodu zemřel. Zaměřoval se především na národní tradice a lidovou poezii. Pochází z Miletína u Hořic, z chudé řemeslnické rodiny. Studoval gymnázium v Hradci Králové, poté filozofii a práva v Praze. Během studií se stýkal s Karlem Hynkem Máchou a spolupracoval s Palackým, věnoval se národopisným a historickým studiím. Byl tajemníkem Národního muzea, takže podnikal časté cesty do venkovských archivů, kde sbíral materiál. Později se stal hlavním archivářem města Prahy. Zemřel na tuberkulózu.

Dílo:
a) Činnost sběratelská
- Sbíral lidovou slovesnost a chápal ji romanticky, jako pozůstatek mýtů a bájí.
- České pohádky, Prostonárodní české písně a říkadla

b) Činnost básnická
- Kytice z pověstí národních - 12 + 1 balada, básně nejprve vycházely v časopise
- Erbenovy balady mají krásný jazyk, který používá hodně lidového rčení

Literárně/obecně kulturní kotext:
ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).
U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.

Znaky:
- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství
- city vítězí nad rozumem
- rozpor snu a skutečnosti
- zájem o lidovou tvorbu
- záliba v exotice

Znaky romantického hrdiny:
- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.
- autobiografické rysy
- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.
- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není
- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk
- bývá obestřen tajemstvím

Zástupci:
ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice)
ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)
FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci)
RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)
AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

NÁRODNÍ OBROZENÍ 1780-1848
- Rozvoj společnosti v našich zemích po kulturní, hospodářské i politické stránce. Nejvíce se projevilo v literatuře a jazyce.
- Podmínkou pro rozvoj byl hospodářský vývoj v době vlády Marie Terezie a Josefa II.
- Vznik manufaktur a tovární výroby
- Poddanství se stalo brzdou - dochází k reformám: zrušení nevolnictví 1781, počešťování měst, toleranční patent, 3 nekatolická náboženství (u nás Evangelijci), povinná školní docházka (trivium - číst, psát, počítat), 1773 zrušen Jezuitský řád, došlo ke zmírnění cenzury.
- Další oporou byla česká minulost a myšlenka slovanské vzájemnosti
- Vzniká moderní český národ
- Dělíme do 3. období (periodizace)

1. Generace
- Josef Dobrovský
- Václav Matěj Kramerius
- Václav Thám
- Proud lidovýchovný, vědecký

2. Generace
- Josef Jungman
- František Palacký
- František Ladislav Čelakovský
- Jan Kollár
- Pavel Josef Šafařík
- Chtějí povznést všechny oblasti kultury (hl. vědu a poezii)

3. Generace
- Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský (realisti)
- K. H. Mácha (Máj)
- J. K. Tyl (Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Strakonický dudák, Lesní panna, Tvrdohlavá žena)
- K. J. Erben
- Doba mezi 2 revolucemi, vyvrcholení národního obrození

Okolnosti vzniku díla: Kytice je autorovo životní dílo, pracoval na něm 20 let. Vydává ho roku 1853, některé básně vycházely zpočátku v časopisech. První vydání obsahovalo pouze 12 básní, poté přibyla Lilie. Každá balada vychází z lidové české báje.

Literární druh, žánr, výrazová forma: lyricko-epické dílo, balady, poezie
Témata: Otázka viny a trestu
a) Mateřská láska, jako základ lidského vztahu - pokud matka poruší vztah k dítěti (starostlivost, zodpovědnost) je krutě potrestána a stejně krutě je potrestána i ta, která zasauje do života dospělého dítěte.
Balady: Poklad, Vodník, Dceřina kletba, Polednice, Zlatý kolovrat, Kytice

b) Pohanské a křesťanské mýty a báje
Balady: Svatební košile, Štedrý den

c) Posmrtný život spojen s pozemským
Balady: Svatební košile, Vrba, Kytice, Lilie

Motivy:
Kytice - smrt, hrob, mateřídouška, děti, matka, duše
Zlatý kolovrat - závist, žádost o ruku, král, nenávist, nůž, sekera, končetiny, smrt, kolovrat, les, krev, touha po majetku, zločin, vina, trest, oživení, odhalení, lest, svatba
Štědrý den - oslava Božího narození, budoucnost, rozdělování výslužek, vina, trest, myšlenka blížící se smrti, svatba, smrt, led, večer
Holoubek - pláč, hřbitov, špatné svědomí, sebevražda, vražda, svatba
Záhořovo lože - vrah, poutník, peklo, lítost, milost, smrt
Vrba - osud, spojený život ženy se stromem, smrt, kolébka
Lilie - hrob, lilie, laň, přeměna, nadpřirozeno, svatba, vražda, nenávist
Dceřina kletba - vražda dítěte, vina, trest, popraviště, přiznání, vzkaz
Věštkyně - proroctví, osud českého národa

Časoprostor: Doba děje celé sbírky není určena, dílo je nadčasové. Odehrává se pravděpodobně v České krajině (jerezo, vesnice, lesy, louky, kostel, skála, dům rodin, hřbitov, ...).
Kompoziční výstavba: Kompozice chronologická, dílo se skládá z 12 balad, třináctá balada Lilie byla dodána později. Jsou důmyslně seřazeny, zobrazují určité lidské vlastnosti, vyskytuje se zde pravidelná rytmizace a rýmování. Je zde přesný stavební záměr, tzn. vzájemně si tématický odpovídají básně první a poslední, druhá a předposlední atd. Výjimku tvoří báseň Lilie. Závěr obsahuje poznamenání ke všem básním, textovou poznámku a slovníček archaismů. První úvodní báseň je stejnojmenná. Většina balad je rozdělena na části (číslovány římskými číslicemi). Děj má rychlý spád.
Lyrický subjekt, vyprávěcí způsoby: Nezávislý pozorovatel děje, nezasahuje do něj, vyprávěno v er-formě.
Typy promluv: Básně jsou většinou psány formou dialogů (přímá řeč), popřípadě monologů. Stručné popisy postav i prostředí.
Veršovaná výstavba: Rým střídavý (abab), sdružený (aabb), obkročný (abba), přerývavý (abcb/a)
Postavy: Obvykle ženy, které se nějak provinily a čeká je trest (ten přinášejí obvykle nadpřirozené postavy nebo jevy)
Jazykové prostředky: jsou spjaté s obsahem (lidové prostředky, zvukomalba, živé dialogy), popis osob je stručný ale názorný, líčení krajiny úsporné ale opět názorné. Vyskytuje se zde velké množství básnických obrazů: metafory, epiteta, epizeuxis, epifora, anafora, archaismy, přirovnání,...

POLEDNICE
Téma: Nadpřirozené bytosti a lidé, mateřská láska, vina a trest
Motivy: dítě, matka, otec, pláč, hněv, polednice, strach, hrozba, smrt, vaření, křik, obavy, lítost nad hříchy, trest
Děj: O matce, která se rozhněvá na své dítě a zavolá na něj Polednici. Nakonec svého činu lituje, a jak se ho snaží zachránit, v náručí ho zadusí.
Veršovaná výstavba: rým střídavý (abab)
Časoprostor: kolem poledne, krátký časový úsek - několik minut, doma u rodiny
Kompozice: pouze 12 slok
Postavy:
Matka - rozčilená, zaneprázdněná, křičí na dítě a vyhrožuje mu, zrovna vaří
Polednice - malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou, o berličce, hnáty křivé, hlas vichřice podoba
Dítě, otec

VODNÍK
Téma: vina a trest, mateřská láska, nadpřirozené bytosti a lidé
Motivy:vodník, jezero, lest, topol, botičky, měsíc, dítě, vdavky, touha vrátit se zpátky na zem, lítost, zoufalství, smrt, trest, stesk po domově
Děj: Vypráví o neposlušné dceři, která se utopí a stane se vodníkovou ženou. Po nějaké době smí navštívit svoji matku pod podmínkou, že se brzy vrátí. Vodníkovi zanechává své dítě - jako pojistku, že se vrátí. Matka ji ale přemlouvá, nepustí ji, aby odešla, tak se vodník pomstí a zabije dítě.
Veršovaná výstavba: rým sdružený, střídavý, přerývavý
Časoprostor: ve čtvrtek večer, v pátek ráno, u jezera a v jezeře, během delšího časového úseku (min. 9 měsíců)
Kompozice: 4 části
Postavy:
Vodník - zelené šaty, boty rudé, krutý, osamělý, podlý, své ženě nevěří a vězní ji, zabije svého syna, bohatý, společnost mu dělají ryby a raci, sbírá dušičky
Žena - neposlušná, nešťastná, svého syna miluje, lituje svého činu
Matka- miluje svou dceru, starostlivá, chrání ji a varuje ji.

POKLAD
Téma: vina a trest, porušení vztahu mezi matkou a dítětem
Motivy: touha po bohatství, majetku, kostel, vchod do skály, zapomnění, lítost, trest, zoufalství, dobrý konec, poučení
Děj: Je Velký pátek. Žena, spěchajíc s dítětem do kostela, objeví skálu, která se otvírá jednou za rok a je v ní ukryto veliké bohatství. Žena vejde dovnitř. Položí dítě na zem a plní šátek poklady. Doběhne s ním domů, vrátí se zpět, dítěti vhodí pár zlaťáků do klína. Opět se vrátí domů, tam se ale všechny zlaťáky promění v kameny a hlínu. Najednou si vzpomene,ž e tam nechala dítě, ale když se chce potřetí dostat do skály, je vchod uzavřen. Žena propadne zoufalství. Musí tedy čekat rok a po roce se opět vypraví ke skále, kde najde dítě živé a zdravé. Pokladu už si ani nevšimne a utíká s dítětem domů.
Časoprostor: Velký pátek, skála, kostel, vesnice, dlouhý časový úsek (rok)
Veršovaná výstavba: rým obkročný (abba), střídavý (abab), přerývavý (abcb/a), sdružený (aabb)
Kompozice: 5 částí, vnitřní monolog
Postavy:
Žena (matka) - zvědavá, ve své touze po bohatství zapomene na své dítě, sama sobě ospravedlňuje svou touhu, nechá se zaslepit ale poučí se, snad chamtivá, sobecká
Dítě

SVATEBNÍ KOŠILE
Téma: Posmrtný život spojen s pozemským, pohanské a křesťanské mýty a báje, přeměna člověka
Motivy: večer, měsíc, pláč, čekání na milého, košile, obraz, návrat mrtvého, modlitba, vina, hřbitov, zpronevěření se Boží vůli, hřích, myšlenky na sebevraždu, pokání, záchrana, modlitební knížky, cesta
Děj:Vypráví o dívce, která čeká na svého milého, až se vrátí z ciziny. Modlí se před obrazem a prosí, aby se jí vrátil. Ušila pro něj košile a zasela len. Najednou její milý zaklepe v noci na okno a spěchá s ní na hřbitov. Cestou jí vezme modlitební knížky, růženec a křížek. Dívka pozná, že není živý, přelstí ho a ukryje se v márnici, kde se jí díky modlitbám podaří přečkat do bílého dne.
Časoprostor: v noci (po 23. hodině), dům dívky, cesta na hřbitov, márnice, chlapec je tři roky pryč ale děj se odehrává během krátkého časového úseku (jeden večer)
Veršovaná výstavba: rým sdružený
Kompozice: text není členěn na části
Postavy:
Dívka - velice smutná, prosí Pannu Marii, aby jí vrátila milého z ciziny, věřící, přišla o své rodiče i bratra a sestru, zprvu cesty se nebojí, svého milého nakonec odhalí a schová se v márnici, modtliby jí zachrání život
Chlapec - odešel do ciziny a zemřel, vrací se pro svou dívku, aby se stala jeho ženou, předtím jí uložil úkol aby zasela len a ušila košile, hřbitov je jeho sídlo


Velký Gatsby

5. března 2018 v 13:16 | ČteníkLen |  Povinná četba

Velký Gatsby

(Překlad: Michal Prokop, 2012)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel a scénarista na přelomu 19. a 20. století, narozen v Minnesotě, byl jedním z nejvýraznějších představitelů ztracené generace. Zároveň je celosvětově považován za jednoho z nejlepších amerických spisovatelů 20. století.
Nedokončil střední školu, ale díky svému charizma byl přijat na Princton. Píše mezi 2 světovými válkami, je to autor románů i povídek, zahrnuje do nich autobiografické rysy. Byl dobrovolníkem za 1. světové války, prošel výcvikem v Alabamě. Zde se seznamuje se svou budoucí ženou Zeldou Sayreovou. Později vyšlo najevo, že trpěla schizofrenií. Po válce se stal reklamním agentem.
V dílech řeší otázku smyslu lidského života, za kterým by lidé měli jít, ale často ztroskotají. Sám ztroskotal na alkoholu.
Jeho první dílo neslo název Na prahu ráje, dále Krásní a prokletí, Něžná je noc a kniha vydaná z pozůstalosti; román Poslední magnát.

Literárně/obecně kulturní kontext:
Meziválečná literatura 1. polovina 20. století
1. světová válka způsobila v celé Evropě hluboký společenský i duchovní otřes. Výraznou stopu zanechala zákonitě i v literatuře. Zobrazování válečné tématiky si kladlo za cíl vylíčit válečné hrůzy a varovat před tím, aby se taková situace už nikdy neopakovala.
Politická situace - na kontinetnu probíhá vlna revolucí, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, světová hospodářská krize, mnoho lidí přichází o práci.

Jsou zde autoři tzv. ztracené generace
= generačně blízká skupina amerických básníků a prozaiků, kteří začali tvořit ve 20. letech 20. století
Myšlení prozaiků a básníků této skupiny bylo ovlivněno zážitkem z 1. světové války, pocitem neschopnosti zařadit se zpět do obyčejného života.
Základní téma literárních děl této generace je skepse, zklamání, rozpad lidských a sociálních hodnot a hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury. Hlavními hrdiny bývají lidé ztracení v labyrintu světa, obvykle rozvrácené, silně citově založené osoby, které nemohou najít pevný bod ve svém životě.
Pojem ztracená generace zavedla Gertruda Steinová.
Další autoři:
Amerika: John Steinbeck (Na východ od ráje, Hrozny hněvu, O myších a lidech), Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby, Podivuhodný případ Bejnamina Buttona), Ernest Hemingway (Stařec a moře, Komu zvoní hrana, Sbohem armádo)
Francie: Romain Rolland, Henri Barbusse, Marcel Proust (Hledání ztraceného času)
Anglie: James Joyce (Odysseus, Dubliňané)
Německo: Lion Feuchtwanger (Lišky na vinici, Židovka z Toleda, Goya, Bláznova moudrost), Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených)
ČR: Franz Kafka (Proces, Proměna), Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)

Jazzový věk - období po roce 1920, v Americe se objevuje převratné množství novinek a vynálezů, město se stává centrem dění a zvyšuje se zájem o alkohol, prohlubují se rozdíly mezi bohatými a chudými, společenské rozdíly.

Okolnosti vzniku díla: Za života autora dílo nebylo moc přijímáno, v období druhé světové války skoro zapomenuto. Až v 50. letech se situace změnila. V době jeho vydání bylo autorovi 28 let a pobýval na francouzské Riviéře. Po vydání se autorův život stal tragédií, a u manželky se projevila psychická nemoc. Fitzgerald zanedlouho propadl alkoholismu.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Epika, milostný román, próza
Téma: O mladíkovi, který se z velké lásky k bohaté dívce prodere do její společenské vrstvy a poznává její krutost a nemilosrdnost. Nehynoucí touha po dosažení amerického snu, deziluze. Oslavy, příležitosti zbohatnout, dopad války na lidi.
Motivy: rozdíly mezi sociálními třídami, večírky, alkohol, ženy, peníze, žluté auto, nevěra, luxus, touha po majetku, vražda, zelené světlo, přátelství, opovržení, první dojem, samota, investice, cenné papíy, obdiv, láska, původ, pozvánka na večírek, žárlivost, nenávist, nerozhodnost, autoservis, bazén, sebevražda, znovushledání, naděje, vina, nehoda, rozpaky, povýšenost, pohřeb, zbraň, válka, stěhování,...
Časoprostor: 20. léta 20. století v Severní Americe (doba prohibice, konkrétně 1922), Long Island Sound (části Západní a Východní Vejce), New York. V domě Daisy a Toma (Východní Vejce), v Domě Nicka (Západní Vejce), v autoopravně George Wilsona, v bytě Myrtle Wilsonové (158. Avenue v New Yorku), Pensylvánské nádraží, Gatsbyho dům, hotel Plaza, restaurace.
Kompoziční výstavba: V úvodu věnování Zeldě, dílo má celkem 9 římsky číslovaných kapitol. Kompozice převážně retrospektivní, Nick vypráví v minulosti v chronologickém sledu. Dílo je lehce autobiografické. Zachycuje poměrně krátké období (jedno léto, část podzimu).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Vypravěčem je Nick Carraway (jedna z postav). Do děje moc nezasahuje, je spíše zprostředkovatelem událostí. Pokud nebyl něčeho sám svědkem, dozvídáme se o tom později. Střídají se úseky, kde vypravěč popisuje co vidí s úseky, kde se zamýšlí nad samotným poselstvím příběhu a motivací postav. Postoj Nicka ke Gatsbymu se zdá být velice kontroverzní. Nick vypráví příběh s odstupem několika let. Dílo je psané v ich-formě.
Typy promluv: dialogy, přímá řeč nevlastní, monology, charakteristika, filozofické úvahy Nicka.
Jazykové prostředky: bohaté jazykové prostředky, spisovná čeština, složitá souvětí, detailní popis prostředí (především Gatsbyho majetek), autor se soustřeďuje na vykreslení atmosféry 20. století s celou její pompézností, častá přirovnání, popisnost. Krátké a úderné dialogy, myšlenky vypravěče jsou naopak dlouze a barvitě popisovány. Text působí elegantně.

Podrobný děj:
KAPITOLA I.
Děj začíná několik let po válce, kdy mladý Nick Carraway z amerického středozápadu přijíždí do New Yorku, aby na burze s cennými papíry vydělal peníze. Zabydlí se na Long Islandu blízko rezidence tajemného zbohatlíka Gatsbyho.
Nick se setkává se svojí vzdálenou sestřenicí Daisy vdanou za Nickova známého Toma Buchanana, se kterým má 3-letou dceru. Manželství není šťastné. Setkává se u nich s Jordan Bakerovou, od které se dozví, že má Tom milenku. Poté odjíždí domů a vidí Gatsbyho koukat na zelené světlo v dálce.

KAPITOLA II.
Nick jede s Tomem do New Yorku, kde poznává Tomovu milenku Myrtle Wilsonovou v autoopravně. Ta poté vlakem cestuje s nimi. Cestou si koupí erdelteriéra. Jdou do jejího bytu, kam pozve i sestru Catherine a sousedy McKeeovi. Baví se o Gatsbym, Nick s Catherine řeší, proč se Myrtle a Tom nerozvedou, Myrtle Nickovi říká, jak poznala Toma. Nakonec Tom zlomí Myrtle nos za to, že řekla jméno Daisy.

KAPITOLA III.
Nick popisuje monstrózní večírky u Gatsbyho. Sám nakonec dostane pozvánku, ostatní tam prostě chodí. Seznamuje se tam s Jordan, společně jdou najít Gatsbyho. Kolem půlnoci Nick úplnou náhodou zjistí, že se s ním baví. Gatsby pak odejde a později si dá zavolat Jordan. Večírek končí, někdo způsobí skandál, protože nabourá a autu upadne kolo. Nick se sbližuje s Jordan.

KAPITOLA IV.
Nick popisuje seznam lidí, kteří navštěvují Gatsbyho večírky. Gatsby s Nickem jede do měsa, cestou mu vypráví o své minulosti. Říká, že se Nickovi odpoledne svěří se smutnou věcí prostřednictvím Jordan. Jdou spolu na oběd, přidá se k nim i Gatsbyho známý Wolfsheim. Potkají zde Toma, Gatsby zmizí.
Jordan Nickovi vypráví, jak se Jay a Daisy poznali (v roce 1917), dělilo je od sebe společenské postavení. Když vojáci odjeli, Daisy se vdala za Toma. Den před svatbou brečela kvůli nějakému dopisu. A teď se o něm po letech doslechla. Gatsby chce, aby Nick pozval Daisy na čaj a on tam přišel.

KAPITOLA V. (polovina knihy)
Gatsby chce nedočkavě vědět, jak se Nick rozhodl. Ten souhlasí. Pozve Daisy na čaj, Gatsby mezitím pošle květiny a nechá u Nicka posekat trávník, ten den prší. Gatsby se bojí že nepřijde. Jejich setkání je rozpačité, později je Gatsby pozve k sobě, procházejí dům a Nick je tam nakonec nechá samotné.

KAPITOLA VI.
Za Gatsbym přijede reportér z New Yorku. Nick vypráví o jeho životě, představuje ho jako Jamese Gatze, původně chudého mladíka, který je zapojen do nelegálních obchodů s alkoholem společně s Wolfsheimem. Potkal milionáře Dana Codyho, jenž mu později dopomohl k penězům. Celý život zasvětil tomu, aby pro Daisy zajistil dostatečně luxusní prostředí.
Po pár týdnech se Nick u Gatsbyho zastaví. Je tam i Tom s přáteli. Gatsby mu řekne, že zná Daisy. Tom jí začne víc hlídat.
Jdou společně na Gatsbyho večírek. Jay je nešťastný, protože se Daisy nebavila. Chce vrátit vše, tak jak bylo. Vzpomíná, jak Daisy poprvé políbil.

KAPITOLA VII.
Gatsby propouští sloužící, nekoná večírek. Nick s Gatsbym jedou na návštěvu k Buchananovým. Je vedro. Tom na Jaye začíná žárlit, společně všichni jedou do města. Tom, Jordan a Nick si vezmou Gatsbyho auto a Gatsby s Daisy jedou v modrém kupé. Tomovi je jasné, že spolu ti dva něco mají, Tom zastaví na pumpě aby natankovali. Pozoruje je Myrtle, která si myslí, že Jordan je Tomova manželka. Všichni jedou do hotelu Plaza, baví se o tom, že Jay studoval na Oxfordu, v hotelu probíhá svatba. Tom obviňuje Gatsbyho, že s Daisy spí. Gatsby se s Tomem hádá, že ho Daisy nikdy nemilovala. Jay nechce připustit, že by ho milovat mohla. Daisy s Gatsbym nechce odejít. Tom pošle Jaye a Daisy domů v Jayově žlutém autě. Daisy řídí a přejede Myrtle. Ostatní obviňují Gatsbyho, nehoda se vyšetřuje.

KAPITOLA VIII.
Nick Gatsbymu radí, aby odjel. Ten mu vypráví, jak se s Daisy poznali. Namluvil jí, že je schopen se o ni postarat, že je ze stejné společenské vrstvy. Nick popisuje Gatsbyho život. Nick odjede do města, volá mu Jordan.
Nick vypráví, co se dělo v autoopravně v den nehody (našlo se psí vodítko, Myrtle si nejspíš chtěla promluvit s někým, kdo jel v autě). Rozhozený Wilson chodil a vyptával se, až přišel na Gatsbyho jméno (prozradil mu ho Tom) a zastřelil ho v bazénu. Wilson nakonec zabil i sám sebe. Gatsbyho našli 4 lidé: Nick, šofér, zahradník a majordomus.

KAPITOLA IX.
Tom s Daisy odjeli, všichni se ke Gatsbymu obrátili zády, jen Nick se ho zastával. Nikdo, kromě jednoho muže z večírku, Gatsbyho otce a Nicka nepřijde na pohřeb. Nick vzpomíná na dětství, naposled se sejde s Jordan. Potká Toma a vyčítá mu jeho chování.
Nick se stěhuje, naposledy obchází Jayův dům.

Hlaví postavy:

Nick Carraway - vypravěč, postava slouží spíše k popisu událostí, pochází ze zámožné rodiny, otec vede železářský velkoobchod, studium dokončil v New Havenu roku 1915, rozhodl se odejít na východ obchodovat s cennými papíry. Ke Gatsbymu má rozporuplný postoj, je všímavý a přemýšlivý, tolerantní, otevřený, dobrý posluchač (lidé mu rádi říkají svá tajemství), zdrženlivý, opatrný, čestný.

Jay Gatsby - ve skutečnosti James Gatz, původně chudý mladík, který se zamiluje do Daisy, je jí až posedlý. Schválně se nastěhuje tak, aby jí mohl být nablízku, snaží se jí ohromit. Ve válce se stal majorem, chvíli studoval v Oxfordu a chce se k Daisy dostat i nezákonně (nelegální distribuce alkoholu, organizovaný zločin), zbohatne a všichni jím nakonec stejně pohrdají kvůli jeho chování. Povídá se, že je synovec nebo bratranec císaře Viléma a peníze má od něj. Záhadná postava, v některých budí hrůzu. Hraje si na velkého magnáta, ve skutečnosti je těžce raněný láskou, kterou se snaží získat zpět. Je nepochopený a nešťastný ze vzniklé situace, propadá depresi a nakonec je zastřelen. Jeho minulost je zahalena tajemstvím, šíří se kolem něj spoustu fám (např. že někoho zabil). Elegantní, mladý kolem 30 let, má krátké vlasy, je rezervovaný, upjatý, má protekci u policie, snaží se vypadat důstojně za každé situace.

Daisy Buchananová - charakter vytvořen na základě Fitzgeraldovy ženy Zeldy, Nickova vzdálená sestřenice z druhého kolene, půvabná, šeptá, aby se k ní lidé nakláněli, mají s Tomem tříletou dceru, prostoduchá, povrchní, znuděná, přelétavá, pro Gatsbyho ztělesněním dokonalosti, má schopnost dokonalé přetvářky, prioritou je pro ni materiální luxus a pohodlí, Gatsbyho opravdu nemiluje, přejede autem Tomovu milenku.

Tom Buchanan - Nick ho zná z univerzity, pochází z bohaté rodiny, hráč fotbalu a koňského póla, lidé ho nemají rádi, povýšené vystupování, slámově žluté vlasy, silný, arogantní, popudlivý, všude ví, že má milenku. Má hodně známých, opil se 2x v životě, s Myrtle se poznali ve vlaku, má násilnické sklony, zákeřný, pokrytecký, žárlivý. O Daisy se začne znovu zajímat, až když zjistí, že po ní touží Gatsby.

Myrtle Wilsonová - manželka George a Tomova milenka, cca 35 let, lehce obézní, afektovaná, vitální, vyzývavá, povýšená, dobře oblékaná, pohrdá nižšími vrstvami

Catherine - sestra Myrtle, štíhlá, asi 30 let, zrzavá, nosí keramické náramky, světaznalá, majetnická, panovačná, bydlí s přítelkyní v hotelu, byla v Monte Carlu, má potřebu mluvit o životech jiných

George B. Wilson - majitel autoopravny, světlovlasý, apatický, chudokrevný, má světle modré oči

Jordan Bakerová - golfistka, štíhlá, stydlivá, šedé oči, skeptická, zvědavá, Nickova milenka, lehkovážná, špatná řidička, má ráda velké večírky a soukromí, pohrdlivá, velice nečestná, nesnáší prohru, cynická, sebestředná, soběstačná.

Chester McKee - bledý, zženštilý muž, soused Myrtle Wilsonové, uctivý, pracuje jako fotograf

Paní McKeeová - hlučná, malátná, pohledná, podle Nicka úděsná, pyšná, manžel jí od svatby 127x vyfotil

http://www.rozbor-dila.cz/velky-gatsby-rozbor-dila-k-maturite-4/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_Gatsby_(rom%C3%A1n)
https://www.rozbor-dila.cz/velky-gatsby-rozbor-dila-k-maturite/
http://www.zapnimozek.cz/ctenarskydenik/velky-gatsby/

Romeo, Julie a tma

22. února 2018 v 14:12 | ČteníkLen |  Povinná četba

Romeo, Julie a tma

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Jan Otčenášek, český prozaik 20. století, autor novely a románů z doby okupace a února 1948, scénárista, jeden z tvůrců poválečné prózy. Narozen v Praze do rodiny truhláře. Vystudoval obchodní akademii. Koncem 2. světové války se zapojil do ilegálního hnutí mládeže. V 50. letech vstupuje do literatury budovatelským románem Plným krokem. Od roku 1960 pracoval jako spisovatel z povolání. Publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Rudém právu atd. Hlavní myšlenkou jeho děl je, že člověk má hledat své vlastní cíle a nepodléhat pohodlné přizpůsobivosti. Zemřel na rakovinu plic.
Mezi jeho další díla patří:
Občan Brych - román, hlavní hrdina se rozhoduje zda přijmout režim po únoru 1948 nebo emigrovat
Kulhavý Orfeus - román, skupina mladých lidí založí odbojovou skupinu Orfeus
Mladík z povolání
Když v ráji pršelo

Literárně/obecně kulturní kontext:
Okupační próza
Odráží tíživé společenské podmínky protektorátu, hrůzu z nesmírných obětí. Autoři mají zákz publikovat a vzniká nutnost ilegální tvorby. Spisovatelé se nemohou svobodně vyjadřovat a někteří přišli v rámci fašistického terorou o život.
Byli nuceni odklonit se od společnské reality a zaměřit se na jiná témata. Píše se historická próza, která se snaží posílit národní sebevědomí poučením z minulosti.
Zároveň roste zájem o poezii, protože se básníci mohou vyjadřovat rychleji a prostřednictvím básnickcýh obrazů, kde lze leccos schovat.
Období 1948 až polovina 50. let - definitivní vítězství komunistické strany. I do ČSR proniká stalinský kult osobnosti, píše se oficiální literatura s budovatelskou tématikou. ČSR je izolována od západního světa a patří do bloku zemí blízko SSSR. Dochází k pronásledování politicky nepohodlných osob, k politickým procesům, k vězení i k první vlně emigrace.
Polovina 50. let až 1968 - období vydání díla. Viz okolnosti vzniku.
V 70. a 80. letech v období normalizace, kdy vládne jedna komunistická strana, se v literatuře objevují 3 proudy, které se navzájem ovlivňují a po roce 1989 nakonec splývají.
1) Literatura oficiální - je normálně vydávána, neodporuje vládnoucímu režimu.
2) Literatura exilová - je vydávána mimo hranice ČSR. Do ČSR se dostává tajně, její přechovávání je trestné.
3) Literatura samizdatová - je rozmnožována strojopisně, nemohla být vydávána vůbec.

V poezii se uplatňuje generační hledisko, na konci 40. a 50. let vystupují básníci v literárních skupinách. Např. Skupina 42 (Kainr, Kolář, Blatný), skupina kolem časopisu Host do domu,...

Další autoři:
Vladislav Vančura - Obrazy z dějin (historická próza)
Jaroslav Havlíček - Helimadoe (psychologická próza)
Eduard Bass - Lidé z maringotek (oslava pracovitosti českých lidí, schopnost českého člověka dobýt svět)
Jan Drda - Městečko na dlani (inspirace lidovou tradicí), Němá barikáda
Arnošt Lustig - Hořká vůně mandlí, Nemilovaná, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol, Vévodkyně a kuchařka
Josef Škvorecký - Tankový prapor, Prima sezóna, Zbabělci (pentalogie)
Ludvík Vaculík - Sekyra, Morčata
Bohumil Hrabal - Pábitelé, Ostře sledované vlaky
Ota Pavel - Smrt krásných srnců

Okolnosti vzniku díla: Je vydáno roku 1956. V této době postupně dochází k uvolňování poměrů a pokusů o reformu socialismu. To pak vyvrcholilo Pražským jarem 1968. Tento proces byl ukončen 21. srpna 1968 vpádem vojsk SSSR. Po srpnu končí svobodný vývoj. Dílo vzniká v době jazykových experimentů, částečně se odděluje oficiální a neoficiální literatura.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, milostná novela, próza
Téma: tragická láska na pozadí 2. světové války
Motivy: válka, atentát, smrt, úkryt, pláč, kufřík, židé, obětování se, Shakespearovský motiv tragické lásky, transporty, udavačství, vztah otce a matky, krejčovská dílna, strach, zákaz vycházení, příděly jídla, seznámení, cigarety, tanec, hvězdy, vraždy, temná doba, koncentrační tábory, Němci, Hitler,...
Časoprostor: Děj se odehrává za 2. světové války po Mnichovské dohodě, v době atentátu na Heydricha a vyhlazení Lidic, od května do června roku 1942. V ulicích Prahy, v parku, v pokoji za krejčovskou dílnou, v Pavlově pokoji, v domě Pavlových rodičů, v krejčovské dílně.
Kompoziční výstavba: V úvodu citace Shakespeara, dílo je rozděleno do 13 kapitol (číslované arabskými číslicemi). Má prolog a epilog. Kompozice je chronologická, místy retrospektivní. Začátek a konec je psaný rámcovou. Dílo je vystavěno na kontrastech lásky a války, života a smrti. Je zde symbolika: jméno Ester - hebrejsky hvězda. Tma v názvu symbolizuje válečnou dobu, zákaz svícení a vycházení po 21. hodině.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: vypravěč je nezávislý pozorovatel děje, dílo je psáno v er-formě
Typy promluv: monology, dialogy, charakteristika, přímá řeč, úvahové pasáže, přímá řeč nevlastní, dialogy, kde se objevuje nespisovný jazyk a studentský slang,
Jazykové prostředky: převažuje spisovný jazyk, německé věty, studentský slang (nespisovná mluva), hovorová čeština, expresivní a neutrální slova, knižní výrazy, archaismy, vlastní jména, přirovnání, personifikace, kontrasty,...

Stručný děj:
Na začátku prolog: "Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek". Netušíme, že se jedná o Pavla, který chce spáchat sebevraždu. Mluví se zde o bolesti a smutku.
Hlavní hrdina Pavel přichází do parku na lavičku zakouřit si (čeká, než bude moci do kina), sedne si vedle plačící dívky. Po počátečních rozpacích zjistí, že je Židovka a brečí, protože nenastoupila do transportu do Terezína. Baví se o maturitě, o kině. Nejedná se o lásku na první pohled. Pavel se rozhodne, že ji schová za krejčovskou dílnou svého otce. Dojde kvůli tomu pozdě domů, rodiče sice ví, že lhal, ale nechají ho. Druhý den je spáchán atentát na Heydricha, tudíž začne platit zákaz vycházení. Nicméně i přes tento zákaz Ester navštěvuje a nosí jí jídlo. Postupně mezi nimi vzniká láska, plánují společnou budoucnost a vypráví si o minulosti. Ester vzpomíná na rodiče, na kamarádku Jitku a první lásku Jarka). Pavel musí prodávat své věci aby ji uživil. Zároveň před ní tají situaci venku. Pavel se začne chovat jinak k přátelům i rodičům v důsledku svých starostí.
Jednou večer, když se jde Ester umýt do krejčovny, přistihne ji tovaryš Čepek. Podá o ní zprávu Pavlovu otci. Ten Pavlovi nebrání, ale varuje ho, že je nutné to tajit před matkou. Mluví o tom, že přestěhují Ester na venkov.
Tři dny poté odvede gestapo malíře, který bydlí ve stejném baráku jako Ester. Je zastřelen. Povídá se, že v tom má prsty pan Rejsek. Mezitím Pavel dokončí maturitu.
Rejsek zároveň přijde i na to, že za krejčovskou dílnou se ukrývá Ester. (Nechá si u Pavlova otce ušít oděv a přitom si "nenápadně" splete dveře k východu.
V noci před odjezdem Ester na venkov začnou německé hlídky střílet na kostel, kde se ukrývají atentátníci. Opilý kolaborant Rejsek křičí na celý dům, že se tam ukrývá židovka. Tovaryš Čepek jí pomůže se ukrýt, ale Ester v obavě o životy lidí, kteří jí pomáhali uteče na ulici a vojáci ji v parku (kde se s Pavlem poznali) zastřelí.
Na konci epilog, kdy už chápeme, že bolest je Pavlova, že mu chybí Ester a v hlavě mu zní její hlas, že musí žít dál. Vše se vrací do starých kolejí. Pavel přemýšlí a v hlavě mu zní hlas Ester, že musí žít dál.

Hlavní postavy:

Pavel - 18letý student posledního ročníku gymnázia, má před maturitou, obětavý, mladý, čestný, citlivý, dobrosrdečný, silný, laskavý, dokáže riskovat, má špatné svědomí, po smrti Ester myslí na svou sebevraždu, ale Ester chce, aby žil. S otcem má pěkný vztah, je jedináček, touží po dívce a nemá s nimi zatím moc zkušeností, kouří, rád se prochází, rodiče nazývá "starouškové", odvážný, je na sebe částečně pyšný, že Ester schoval. Chce si Ester po válce vzít, chce studovat hvězdy.

Ester - židovská dívka, která se nestyděla za svůj původ, asi stejně stará jako Pavel (taky by maturovala), zbyl jí jen černý kufřík, ve kterém nosí své věci, tmavé vlasy, tmavé oči, široká ústa, pihy, dřív se bála matematiky, žila v městečku blízko Prahy, otec byl lékař, měla staršího bratra, který utekl. Rodiče odvezli do Terezína, má naivní představu, že stále ještě žijí. Má strach, ale je statečná, samostatná, bojí se myší, osamocená, miluje život, krásná, obětavá, trošku bláznivá, skromná, citlivá, ohleduplná. V pokoji za krejčovnou se cítí jako v kleci. Měla kamarádku Jitku a první lásku Jarka, otec jí učil tancovat valčík v obýváku, protože do tanečních nemohla.

Pavlovi rodiče - rádi čtou (matka Kralickou Bibli, otec Jiráska), jsou starostliví, mají o Pavla strach, otec je vlastenec, trošku staromódní, ale chápavý. Matka je těžce nemocná. K Pavlovi postupně ztrácí důvěru,

tovaryš Čepek - kladná postava, nápomocný (chtěl Ester ukrýt), pomáhá v krejčovně Pavlova otce ze začátku odhodlaný bojovat proti fašismu, na konci už ztrácí naději.

pan Rejsek - kolaborant (spolupracoval s Němci), udavač, záporná postava knihy, falešný, pomstychtivý, měl syna, který padl na východní frontě za Velkoněmeckou říši, začal pít, nenáviděl židy, svou ženu nechtěl nechat vybavovat se s ostatními - ta pak náhle zemřela, choval se povýšeně, měl instalatérskou živnost, která zkrachovala. Dýchavičný, obtloustlý. Lidé se mu vyhýbali, osamocený, nemotorný, nakreslil Davidovu hvězdu na dveře, kde se Ester ukrývala.

ZDROJE:
http://rozbor-dila.eu/romeo-julie-a-tma-rozbor-dila-k-maturite/

R.U.R

19. února 2018 v 8:11 | ČteníkLen |  Povinná četba

R. U. R.

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Čapek, český spisovatel přelomu 19. a 20. století, se narodil v Malých Svatoňovicích. Jeho otec byl venkovský lékař, díky němuž se Čapek setkával s obyčejnými lidmi. Necelý rok studoval na gymnáziu JK Tyla v Hradci Králové, ale protože patřil k pokrokovým studentům, byl organizátor některých protestních akcí, tak musel odejít a dostudoval v Brně. Poté studuje filozofii v Praze. Od roku 1920 pracoval v redakci Lidových novin, kam psal své příspěvky a vyvářel i nové novinářské útvay (např. sloupek). Měl velké jazykové znalosti, které jsou nejvíce vidět v jeho dílech. Zároveň si vytvořil svůj osobitý umělecký styl, který ho odlišoval od ostatních autorů.
Znaky Čapkovy tvorby:
- obrovské množství synonym a jejich hromadění
- jednoduché, prosté vyjadřování bez složitých výrazů, bez knižních obratů
- přesné, obrazné vyjadřování
- osobní zaměření vypravěče, autora nebo postav k tomu, koho oslovuje.
Byl stoupencem Masarykovy politiky, tzv. hradního křídla. Proslulá se stala jeho kniha Hovory s TGM. Koncem 30. let se jeho zdravotní stav začal zhoršovat, i tak se stihl oženit s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Umírá na Vánoce roku 1938, na jeho stavu se hodně podepsal tlak šířícího se fašismu. Jako první na světě použil slovo "robot", které vymyslel jeho bratr Josef. Jeho díla jsou rozšířena po celém světě, patří k našim nejpřekládanějším autorům.
Díla:
- Ze života hmyzu, Bílá nemoc, Věc Makropulos, Matka - dramata
- Krakatit, Válka s mloky - romány
- Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
- Zahradníkův rok, Měl jsem psa a kočku, Jak se co dělá - drobné prózy

Literárně/obecně kulturní kontext:
Demokratický proud české meziválečné prózy 20. století
Atmosféra tehdejší doby byla ovlivněna mnoha událostmi: 1. světová válka, Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku, rozpad Rakousko-Uherska, založení ČSR, světová hospodářská krize, nástup fašismu, 2. světová válka
Autoři tohoto proudu byli tzv. pragmatisté.
Pragmatismus = filozofický směr 20. století, vznikl v USA. Do popředí staví zkušenosti, myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné.
Razí mírovou politiku, snaží se o zachování demokratických principů v první republice. Všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence.
Byli ovlivněni ideami prezidenta TG Masaryka, scházeli se každý pátek, proto se jim také říká "pátečníci".

Další představitelé:
Karel Poláček (Bylo nás pět, Okresní město, Hostinec u kamenného stolu)
Josef Čapek (Stín kapradiny, Kulhavý poutník)
Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Lidé z maringotek)
Ferdinand Peroutka (Budování státu)

Autoři, kteří tvořili v meziválečné době:
Vladislav Vančura (Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Konec starých časů) - avantgardní proud
Ivan Olbracht (Nikola Šuhaj, loupežník, Anna proletářka)
Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
Jaroslav Havlíček (Petrolejové lampy, Neviditelný) - psychologická próza
Jiří Voskovec, Jan Werich (Golem, West Pocket revue) - Osvobozené divadlo

Vliv expresionismu - zobrazuje subjektivní pocity a zážitky, zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolované vnitřní stavy. Realita je deformována vlivem války, strachu, úzkosti. Člověk je ztracený, bezmocný.
Dílo ovlivňuje i rozvoj vědy a techniky.

Okolnosti vzniku díla: Autor se rozhodl varovat před tím, co může technika udělat člověku. Nicméně viděl nebezpečí přímo v technice, ve v lidech, kteří jí zneužívají. Dílo zahajuje novou fázi Čapkovy tvůrčí tvorby (loučí se s mládím). Jeho bratr vymyslel slovo "robot", z roboty = práce. Robot = člověk schopný pracovat, nikoli však myslet.

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama, tragédie (+ vstupní komedie), utopické drama, próza a poetické části
Téma: Lidé začínají být líní, a tak roboti ovládnou svět a lidé zanikají. Jedinou nadějí je láska mezi Primem a Helenou. Roboti se vyvíjí: nejprve jsou pracovní síly ve službách člověka, poté vojáci, organizovaná síla chtějící vládnout, vrazi a nakonec se dělí na ovladatelné a neovladatelné.
Motivy: továrna, vzpoura, válka, láska, dělová loď Ultima, technika, plán na výrobu robotů, smrt, vražda, ovládnutí lidstva, lenost lidí, cit, práce pro lidstvo, noviny, obavy, pitva robota, vdavky, trezor, snaha o obranu, vyjednávání, sympatie, strach,...
Časoprostor: Předehra se odehrává o 10 let dříve, dílo se odehrává někdy v budoucnu (nicméně řeší otázky přítomnosti), na blíže neurčeném ostrově (Rossumův ostrov), v továrním prostředí, v ústřední kanceláři továrny Rossum´s Universal Robots, v Helenině salonu, v pokusné laboratoři, na pitevně.
Kompoziční výstavba: Kolektivní drama o vstupní komedii (předehra) a třech dějstvích. Dílo obsahuje scénické poznámky, které mj. detailně popisují prostředí. Kompozice chronologická. Kniha má rychlý spád. Jména obsahují symboliku:
Domin - z lat. pán
Primus - první, jako Adam v Bibli
Fabry - fabrika (továrna)
Busman - businessman (peníze)
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: postaveno na svižných dialozích, dále monology, ke konci vnitřní monology (Alquist), řečnické otázky, filozofické pasáže.
Jazykové prostředky: ve své době neologismus "robot", převážně spisovná čeština, obecná čeština (Nána jakožto zástupkyně prostého lidu), řeč robotů, odborné výrazy hlavně z lékařského prostředí, synonyma.)

Podrobný děj:
PŘEDEHRA:
Domin diktuje robotce Sulle jak vyřídit korespondenci. Robot Marius je přeruší, vyřizuje, že do továrny přijela Helena Gloryová, podívat se na výrobu robotů. Domin jí vysvětluje historii (starý Rossum chtěl vyrobit člověka. Mladý Rossum to chtěl udělat rychleji - vymyslel roboty, aby pracovali za lidi, práci zjednodušil). Seznamuje se s ostatními lidmi v továrně: inženýrem Fabrym, Dr. Gallem, Dr. Hallemeierem, stavitelem Alquistem a Busmanem. Všichni se do Heleny zamilují. Helena chce roboty osvobodit, dát jim lepší podmínky, nechápe, že nemají city ani duši. Když s Dominem zůstane o samotě, požádá ji o ruku a ona nakonec souhlasí.

DĚJSTVÍ 1. (o 10 let později na den přesně):
Domin, Fabry, Hallemeier nesou květiny do Helenina salonu (chtějí oslavit, že je to již 10 let, co přijela). Chůva Nána Helenu obléká, a přitom nadává na roboty, štítí se jich. Poté za Helenou přijde Domin, předá jí dárky od kolegů. Sám jí věnuje dělovou loď Ultimus kvůli probíhající revoltě robotů, o které ona však mnoho neví. Náhle musí Domin odběhnout za Fabrym. Helena je vyděšená, s Nánou čtou noviny (všude války, lidi se nerodí). Alquist a Dr. Gall jí vysvětlují proč to tak je (Gall začal vyrábět citlivější roboty, např. Rádius se vzbouřil), oba vidí strašné následky. Helena v trezoru najde spisy starého Rossuma, jenž s výrobou robotů začal a spisy spálí.
V dobré náladě přichází Domin a jeho kolegové, protože má dorazit poštovní loď a na ní lidé. Zároveň byla podle zpráv potlačena vzpoura robotů. Domin chce v každé zemi založit továrnu na roboty. Ve skutečnosti však dorazí pošta s povolávacím rozkazem všem robotům, aby zaútočili na lidi. Z lodi začnou vystupovat roboti a obklíčí je (jsou poslední lidé na světě).

DĚJSTVÍ 2.
Fabry zapojí do železné brány elektřinu, čímž pár robotů zničí. Dr. Gall přizná, že byla chyba dát robotům "duši" a změnit je. Helena bere vinu na sebe (protože ona chtěla, aby je změnil a on to udělal protože ji miluje). Nejdřív se dohodnou, že robotům prodají plán na jejich výrobu jenže Helena se přizná, že je spálila. Po chvíli Busman pod vlivem alkoholu z továrny vyjde s penězi a úmyslem lidi uvnitř vykoupit. Ale Fabry nestihne včas vypojit elektřinu, takže je zabit elektrickým proudem. Lidé se rozdělí po celé továrně, ale roboti všechny pobijí až na Alquista, jehož znají jako stavitele, a tudíž je schopen pracovat stejně jako oni.

DĚJSTVÍ 3.:
Alquist sedí ve své laboratoři a snaží se odhalit tajemství života, aby mohli roboti své druhy vyrábět. Zároveň zjišťuje, že je poslední člověk na zemi. Roboti jej přemluví, aby jednoho z nich zkoumal (Damona), tak jej skutečně rozebere. Pak usne a probudí ho smích. Helena se baví s Primem. Myslí si, že se vrátili lidé, ale pak vidí, že to jsou pouze roboti Helena a Primus. Pozná, že i oni mají city a že život nezahyne.

Stručný děj:
Geniální vědec Rossum vymyslí umělého člověka - robota. Jeho synovec výrobu zdokonalí. Na ostrov, kde leží továrna na výrobu robotů R. U. R., přijíždí Helena Gloryová, která se časem zamiluje do ředitele továrny Domina a vezme si ho. Roboti se postupně vzbouří, všechny lidi zabijí a naživu zůstane jen stavitel Alquist. Nechávají ho naživu protože jako jediný pracuje a myslí si, že zná návod na výrobu. Jenže on ho nezná, protože ho spálila Helena. Jediná naděje na záchranu života jsou roboti Primus a Helena, mezi kterými vzniká láska, jenže se stejně nemohou množit.

Hlanví postavy:

Harry Domin - centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů, má svou velkou a snad i vznešenou myšlenku osvobodit člověka od práce, aby se mohl zabývat duchovnem a uměním. Tuto myšlenku chce prosadit za každou cenu. Nevyzná se moc v přírodních vědách, zpočátku skáče Heleně do řeči a tají před ní špatné zprávy, do poslední chvíle se nevzdává přesvědčení o správnosti svých původních záměrů, jeho postoj k ostatním lidem je útočný.

Helena Gloryová - v předehře 21 let, dcera prezidenta Gloryho, členka Ligy Humanity, je jí líto robotů, hájí jejich práva, empatická, přemýšlivá, elegantní, citlivá, touží po dítěti, které nemůže mít, všichni jsou do ní zamilovaní, provdaná za Domina. Zničí plán na výrobu robotů, má chůvu Nánu.

Alquist - stavitel, šéf staveb R.U.R., starší než ostatní, bere na sebe morální tíhu příštích rozhodnutí, jako jediný člověk je ponechán naživu při vzpouře robotů, protože jako jeden z mála pracuje rukama (považují ho za robota), nemá rád pokrok, když je mu úzko tak zedničí, přiznává vinu jich všech na povstání robotů, bezradný, příčí se mu řezat do robota, miluje květiny, lidský život staví nejvýše na stupeň hodnot.

Dr. Gall - vedoucí fyziologického a výzkumného oddělení, jeho jméno je odvozeno od Dr. Galéna z díla Bílá nemoc. Jeho úkolem je starat se o tělesnou stránku robotů, aby byly co nejdokonalejší.

Ing. Fabry - generální technický ředitel R.U.R, vše posuzuje z pohledu technika, nejde mu o zisk, ale o pokrok. Člověka považuje za nevýkonného a příliš drahého na to, aby mohl konkurovat robotům.

Busman - obtloustlý, plešatý, krátkozraký žid, finanční ředitel R.U.R, fascinovaný světem čísel, nechce zemřít a tak jde vyjednávat, místo toho je zabit proudem.

Nána - Helenina chůva, štítí se robotů
Dr. Hallemeier - přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů

Roboti - úseční v pohybech i výslovnosti, mají bezvýrazné tváře s upřeným pohledem, vypadají jako lidé, Dr. Gall několik set z nich pozměnil a vsadil do nich "duši".
Primus a Helena - výjimka mezi roboty, chovají se jako lidé (Alquist si je s nimi spletl), na konci mezi nimi začne vznikat cit, jsou ochotni se pro sebe navzájem obětovat.
Rádius - vede vzpouru Robotů, je jeden z několika set, které Dr. Gall pozměnil
Marius, Sulla, Damon a další

ZDROJE:
https://www.rozbor-dila.cz/r-u-r-rozbor-dila-k-maturite/
https://www.rozbor-dila.cz/r-u-r-rozbor-dila-k-maturite-10/

Bílá nemoc

17. února 2018 v 12:56 | ČteníkLen |  Povinná četba

Bílá nemoc

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Čapek, český spisovatel přelomu 19. a 20. století, se narodil v Malých Svatoňovicích. Jeho otec byl venkovský lékař, díky němuž se Čapek setkával s obyčejnými lidmi. Necelý rok studoval na gymnáziu JK Tyla v Hradci Králové, ale protože patřil k pokrokovým studentům, byl organizátor některých protestních akcí, tak musel odejít a dostudoval v Brně. Poté studuje filozofii v Praze. Od roku 1920 pracoval v redakci Lidových novin, kam psal své příspěvky a vyvářel i nové novinářské útvay (např. sloupek). Měl velké jazykové znalosti, které jsou nejvíce vidět v jeho dílech. Zároveň si vytvořil svůj osobitý umělecký styl, který ho odlišoval od ostatních autorů.
Znaky Čapkovy tvorby:
- obrovské množství synonym a jejich hromadění
- jednoduché, prosté vyjadřování bez složitých výrazů, bez knižních obratů
- přesné, obrazné vyjadřování
- osobní zaměření vypravěče, autora nebo postav k tomu, koho oslovuje.
Byl stoupencem Masarykovy politiky, tzv. hradního křídla. Proslulá se stala jeho kniha Hovory s TGM. Koncem 30. let se jeho zdravotní stav začal zhoršovat, i tak se stihl oženit s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Umírá na Vánoce roku 1938, na jeho stavu se hodně podepsal tlak šířícího se fašismu. Jako první na světě použil slovo "robot", které vymyslel jeho bratr Josef. Jeho díla jsou rozšířena po celém světě, patří k našim nejpřekládanějším autorům.
Díla:
- Ze života hmyzu, R. U. R., Věc Makropulos, Matka - dramata
- Krakatit, Válka s mloky - romány
- Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
- Zahradníkův rok, Měl jsem psa a kočku, Jak se co dělá - drobné prózy

Literárně/obecně kulturní kontext:
Demokratický proud české meziválečné prózy 20. století
Atmosféra tehdejší doby byla ovlivněna mnoha událostmi: 1. světová válka, Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku, rozpad Rakousko-Uherska, založení ČSR, světová hospodářská krize, nástup fašismu, 2. světová válka
Autoři tohoto proudu byli tzv. pragmatisté.
Pragmatismus = filozofický směr 20. století, vznikl v USA. Do popředí staví zkušenosti, myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné.
Razí mírovou politiku, snaží se o zachování demokratických principů v první republice. Všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence.
Byli ovlivněni ideami prezidenta TG Masaryka, scházeli se každý pátek, proto se jim také říká "pátečníci".

Další představitelé:
Karel Poláček (Bylo nás pět, Okresní město, Hostinec u kamenného stolu)
Josef Čapek (Stín kapradiny, Kulhavý poutník)
Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Lidé z maringotek)
Ferdinand Peroutka (Budování státu)

Autoři, kteří tvořili v meziválečné době:
Vladislav Vančura (Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Konec starých časů) - avantgardní proud
Ivan Olbracht (Nikola Šuhaj, loupežník, Anna proletářka)
Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
Jaroslav Havlíček (Petrolejové lamy, Neviditelný) - psychologická próza
Jiří Voskovec, Jan Werich (Golem, West Pocket revue) - Osvobozené divadlo

Vliv expresionismu - zobrazuje subjektivní pocity a zážitky, zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolované vnitřní stavy. Realita je deformována vlivem války, strachu, úzkosti. Člověk je ztracený, bezmocný.

Okolnosti vzniku díla: Drama vyšlo v roce 1937 (20 měsíců před podepsáním mnichovské dohody), alegorickou formou varovalo před nástupem fašismu. Později se stalo jedním z důvodů plánovaného pronásledování (perzekuce) autora gestapem.

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama, protiválečné alegorické drama (tragédie), próza
Téma: varování před nastupujícím fašismem, konflikt demokracie a diktatury, nesmyslnost války. Dílo poukazuje na fakt, že osamocený humanista nezmůže nic proti zfanatizovanému davu. Nemoc má symbolický význam (=nacismus, nemoc mysli), bílá=čistota rasy. Malý stát, na který Maršál útočí je pravděpodobně Československo.
Motivy: válka, smrt, fašismus, naivita, epidemie, bezcitnost, touha po míru a boj za něj, zfanatizovaný dav, skvrna macula marmorea, strach, klinika, léčení, lékaři, média, vzácný lék, věková hranice, chudí lidé, zásadovost, podmínka,...
Časoprostor: Děj se odehrává v řádech měsíců v blíže neurčeném státě vojenského typu (pravděpodobně Německo). Odehrává se na Lilienthalově klinice, kde vedou praxi, na pokoji 13, na nemocniční chodbě, v pracovně Sigelia, v domě u neznámé rodiny, v ordinaci doktora Galéna, v Maršálově pracovně, na ulici. Čas není blíže určený - může se stát kdykoli.
Kompoziční výstavba: Drama o 3 jednáních ve 14 obrazech, kompozice je chronologická, je zde předmluva, ve které autor prezentuje důvod sepsání díla. Vyskytuje se zde vedlejší linie s rodinou (rodiče, syn, dcera) u večerní lampy, která se hovoří o nemoci. Je vystavěna na kontrastech. Rozsahem shodné s běžnými dramaty, klasický formát pro drama (neobsahuje ilustrace a kapitoly). Scénické poznámky. Není zde velké množství charakteristiky postav (vlastnosti známe z jejich promluv).
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou
Typy promluv: řeč přímá - postaveno na dialozích, monology, informační pasáže (Sigelius hovoří o nemoci), řečnické otázky, scénické poznámky.
Jazykové prostředky: odborné výrazy (Sigelius se vyjadřuje o Čengově nemoci), latinská pojmenování (macula marmorea), řeč spisovná, zdrobněliny (ostudička), expresivní výrazy, místy obecná čeština (vošoust), hovorové výrazy, ostatní profesoři hovoří cizími jazyky (němčina, francouzština, angličtina), metafory.

Podrobný děj:
Jednání 1.:
Začíná rozhovorem tří malomocných o nemoci - hádají se o jakou nemoc jde. V dalším obraze hovoří novinář se Sigeliem o nemoci; rychle nakažlivá, nepřenosná na zvířata, nepostihuje mladé lidi, neznají původce, skvrna tzv. macula marmorea, Bílá nemoc, Čengova nemoc, pochází z Číny.Do jejich rozhovoru vstupuje dr. Galén. Říká, že má lék proti ní lék, ale jeho působení chce vyzkoušet sám. Nakonec ho Sigelius nechá pracovat na pokoji 13. Za 6 neděl je Galén chce vyléčit.
Následuje vsuvka o rodině, která o nemoci hovoří. Otec obdivuje Sigelia, matka je dobrosrdečná, dcera a syn se shodují v názoru, že je potřeba udělat mladým místo.
Dále (po nějaké době nejspíš) Sigelius provádí profesory, přítomni asistenti, kteří si na Galéna stěžují, jde jim o peníze. Sigelius ukazuje jak Galén vyléčil malomocné. Sigelius se Galénovi snaží domluvit, aby léčil i speciálního pacienta, on odmítá s tím, že slíbil, že bude léčit jen na 13 a jen chudé.Pacient skončí v rukou prvního asistenta.
Na kliniku přijíždí maršál. Ukazují mu dosažené výsledky. Zároveň se znovu objeví novináři. Galén po nich chce vzkázat, že dokud se nenastolí mír ve světě, nevydá svůj lék. Sigelius je za to na něj naštvaný.

Jednání druhé:
Začíná rozhovorem rodiny o objevení léku. Otec je jmenován do vyšší funkce baronem Krügem, touží po válce. Matce se na krku objeví bílá skvrna. Jdou za Galénem. Odmítne je.
Dále Krüg jde za Sigeliem, zajímá se o Galéna, o vývoj nemoci, baví se o táborech, které chce Sigelius zavést. Nakonec odhalí že má bílou skvrnu. Krüg jde v přestrojení za Galénem, ten ho ale pozná. Pošle ho pryč s tím, že si má rozmyslet co mu příště nabídne.
Dále rozhovor Krüga s Maršálem. Krüg mu podá ruku na jeho rozkaz (přenos nemoci), Maršál hned volá Galéna. Přemlouvá ho, aby Krüga vyléčil, Galén nechce když nepřijme mír. Nakonec mu zvoní telefon a hlásí, že baron Krüg se zastřelil.

Jednání třetí:
Začíná rozhovorem Maršála s ministrem propagandy, baví se o zemích, které začali volat po míru. Poté Maršál mluví k davu. Náhle, když si buší do prsou zjistí, že má skvrnu. Dorazí zpráva o rozpoutané válce, mladý Krüg ji čte, je velice špatná. Maršál začne mít z nemoci strach, stejně však chce do války. Nakonec se jí vzdá a zavolá Galéna. Ten je však ušlapán davem i se svými léky (ty zničí syn z prvního aktu).

Stručný děj:
Nespecifikovanou zemi zachvátí smrtelná nemoc, která se projevuje bílými skvrnami a postihuje starší lidi kolem 40-50 let. Lék proti nemoci vynalezne Dr. Galén, který léčí pouze chudé a je ochoten ho vydat pouze pod podmínkou, že ve všech zemích zavládne mír a skončí válka. V závěru, když onemocní sám Maršál, který stojí v čele státu a fanaticky vede svůj národ do války, a nakonec je ochoten přistoupit na podmínku, Dr. Galéna ušlape zfanatizovaný dav, protože nechce válku. Dav zároveň zničí lék.

Hlavní postavy:

Doktor Galén - původem Řek z Pergama, byl asistentem Lilienthala (zakladatel kliniky), ten mu přezdíval Dr. Dětina, nekouří, má anginu pectoris, je chytrý, prozíravý, možná naivní, skromný, vynálezce léku proti bílé nemoci, své pozice chce využít k vynucení celosvětového míru, nehledí na osobní prospěch, brání zájmy chudých, je zásadový, schází mu však průbojnost a rozhodnost v mluveném projevu (koktá), tzv. nehrdinský hrdina. Je osočován Sigeliem, že mluví květnatě. Laskavý, šlechetný, neústupný, statečný, kousavý, porušuje lékařskou etiku.

Dvorní rada profesor doktor Sigelius - vedoucí přední kliniky ve státě, dbá především na své profesní renomé a na politické postavení, není mu cizí protekční chování, jeho vědecká čest přerůstá v aroganci, zdraví pacientů nepovažuje za prioritu, říká, že má na vše 3 minuty času, rád se předvádí, poučuje Galéna jaký má být správný lékař, Lilienthal byl jeho tchán. Chce aby mu Galén řekl svou metodu léčení a on jí pak provedl sám. Často se prohlíží v zrcadle, jestli nemoc sám nechytnul. Umí cizí jazyky. Podbízí se Maršálovi, chce získat všechny Galénovy zásluhy pro sebe. Nadřazuje se nad ostatní, poroučí. Na klinice má 4 asistenty.

Maršál - zlý, krutý, bezohledný, touží po moci, představuje Hitlera, klasický diktátor s rysy fašistického vůdce, sobecký, až když je nemocný, je schopen změnit názor. Odmítá neposlušnost, válka je pro něj povinnost národa, ani smrt přítele není překážkou. Naléhá na Galéna, chce ho nechat zavřít. Je osamocený, má jediného přítele (Krüga), označuje za zbabělce ty, kteří nechtějí bojovat. Má dceru Anettu, která se o něj bojí. Do ní je zamilovaný Pavel Krüg.

Baron Krüg - řídí Krügovy podniky, připravuje se na válku, má strach ze své nemoci, přítel Maršála, ne tak fanatický, spáchá sebevraždu (zastřelí se), převládá u něj zdravý rozum, nepovažuje válku za vyšší poslání na rozdíl od Maršála.

Otec - typický zástupce střední vrstvy, zcela důvěřuje obrazu předkládanému médii, kariéru staví v konečném důsledku před rodinu, nechce dát výpověď když manželka onemocní.
Matka - hodná, tichá, obětavá, střídmá, vždy naslouchá otci, objeví se u ní bílá skvrna
Syn a dcera - jsou nadšeni z bílé nemoci, těší se až staří uvolní místo mladým. Pravděpodobně dospělí, syn je starší.

Máj

6. února 2018 v 19:55 | ČteníkLen |  Povinná četba

Máj

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Hynek Mácha, český prozaik a básník 19. století, je nejvýraznější představitel českého romantismu. Události jeho života ovlivňují jeho díla. Vystudoval gymnázium, poté filozofii a práva. Zajímal ho politický vývoj v Evropě, revoluce v Polsku a Francii. Byl ve vězení.
Byl Jungmannovým žákem a výborným studentem. Na studiích se seznamuje s evropským romantismem, který si oblíbil.
K jeho hlavním rysům patřila fantazie, snivost, buřičství, vzpoura, měl i bolestné pocity osamocení, že mu nikdo nerozumí a nechápe ho. Mezi jeho záliby patřilo divadlo, hrál jako ochotník, dále cestování, navštěvoval česká představení a zříceniny hradů. Jeho největší cesta byla pěšky přes Rakousko do Itálie.
V divadle se setkal se svou láskou Eleonorou Šomkovou (tzv. "Lori"). Jejich vztah byl plný napětí a hádek díky jeho žárlivosti.
V létě roku 1836 dokončil studia práv, přijal místo v právnické kanceláři v Litoměřicích a chystal se ke svatbě, která měla být 8. listopadu. Jenže on 6. listopadu umírá.
V roce 1939 po zabrání Litoměřic Němci byly převezeny jeho ostatky do Prahy na Slavín.
Mezi jeho další díla patří:
- Obrazy ze života mého - soubor povídek, nejznámější Márinka
- Pouť krkonošská
- Křivoklad
- Cikáni

Literárně/obecně kulturní kontext:
ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).
U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.

Znaky:
- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství
- city vítězí nad rozumem
- rozpor snu a skutečnosti
- zájem o lidovou tvorbu
- záliba v exotice

Znaky romantického hrdiny:
- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.
- autobiografické rysy
- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.
- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není
- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk
- bývá obestřen tajemstvím

Zástupci:
ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice)
ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)
FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci)
RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)
AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

MÁJOVCI - 1858 vydala mladá generace spisovatelů almanach Máj. Hlavními organizátory byl V. Hálek a J. Neruda. Jeho účastníci se hlásili ke K. H. Máchovi, jeho revolučnímu romantismu a protispolečenskému protestu. Mácha byl poprvé dobře hodnocen. Všechny příspěvky spojovala myšlenka ideálu revoluce roku 1848. Přispívá sem také: Karolína Světlá, Sofie Podlipská, K. J. Erben, B. Němcová. Proti almanachu vystupovali někteří konzervativní kritici, vytýkali mu malé národnostní cítění, napodobování cizích vzorů a příliš revoluční tón.
Znaky jejich tvorby:
- Odklon od minulosti, příklon k současnému národnímu životu.
- Požadavek realismu
- Nutnost zobrazovat život v celé jeho šíři a ve všech společenských vrstvách.
- Snaha dohnat Evropu v literatuře a reagovat i na světové události
- Autoři se aktivně účastní společenského života, většinou jsou to zároveň novináři.

Okolnosti vzniku díla: Dílo vychází v roce 1836. Své náměty čerpá ze svých cest a četby romantických autorů (G. G. Byron). Popisovaná krajina se váže ke krajině v okolí Doks a Máchovu jezeru. Autor se mohl inspirovat příběhem z tohoto kraje, v němž mladý Hynek zabil svého otce, protože mu bránil v lásce. Byl vězněn v Mladé Boleslavi a poblíž města usmrcen lámáním údů na kole.

Literární druh, žánr, výrazová forma: lyricko-epická báseň (poema), kde převažuje lyrika, poezie
Téma: dějová stránka nemá v díle hlavní úlohu. Cílem je vylíčit osud Viléma a Jarmily. Děj je záměně nejistý a odsunutý v pozadí, ukazuje 2 milence, kteří tragicky skončí, ale ne vlastní vinou. Hlavní myšlenka je vložena do pasáží, kde Vilém uvažuje o smyslu života a přemýšlí o společnosti. Báseň celkově vyznívá jako oslava krásné české přírody a fakt, že lidské osudy neničí příroda ale společnost. Celá báseň vyznívá pesimisticky.
Motivy: loupežníci, tragická, nenaplněná, nešťastná láska, vražda, sebevražda, oslava májové přírody, vina, trest, smutek, sebelítost, smrt, vlastenectví, pláč, zrada, nevěra, svedení, vězení, jezero, duchové, poprava, krajina, ticho, věčnost, měsíc, noc, zoufalství, autobiografické prvky, popraviště,...
Časoprostor: Děj se odehrává u města Hišberg mezi horami, na nichž stojí hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll. Krajina severních Čech, nynější Máchovo jezero (=Dokský rybník, okolí Doks). V čase pozdního večera na prvního máje (=květen), doba není blíže určena, dá se usuzovat, že autorova současnost. Odehrává se v krátkém časovém úseku - večer před popravou, den popravy a krátký úsek po 7 letech.
Kompoziční výstavba: Chronologický děj, místy retrospektiva (Vilém vzpomíná). Na začátku knihy věnování bohatému měšťanovi (kvůli cenzuře, aby kniha mohla vyjít), ději předchází báseň Čechové jsou národ dobrý. Dílo se skládá ze 4 zpěvů a jsou zde 2 intermezza (mezihry). Celá kniha je postavena na oxymoronu a epitetonu.
Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Vypravěč do děje zpočátku nezasahuje, v posledním zpěvu se to změní, do děje vstupuje sám autor - autobiografické rysy. Srovnává svůj osud s osudem milenců a proto se v závěrečném verši dává na první místo. Vystupuje v podobě poutníka. V díle je užita er-forma, v závěru ich-forma (autor se ztotožňuje s dějem).
Typy promluv: vnitřní monology, citově zabarvené popisy přírody, v prvním zpěvu dialog, řečnické otázky. Dílo je postaveno na kontrastech. Jazyk je spisovný, archaický, knižní, básnický, slova neutrální i citově zabarvená, znakem je velká citovost, hudebnost, zvukomalba. Velké množství básnických prostředků: epiteta, personifikace, oxymorón, metafory,...
Veršovaná výstavba: jamb (pro češtinu nepřirozený, začíná jednoslabičnými slovy), rým nepravidelný, obkročný (abba), sdružený (aabb), střídavý (abab).

Stručný děj:
1. ZPĚV: obsahuje kontrast krásné přírody a smrt Jarmily. Barvitý popis májové přírody. Jarmila sedí pod dubem, očekává svého Viléma, ale připlave k ní člen Vilémovy loupežnické družiny, který povídá, že Vilém aka "Strašný lesů pán" je ve vězení za vraždu svého otce, který Jarmilu svedl a druhý den bude popraven. Vilém netušil, že zabil vlastního otce. Jarmila ze žalu spáchá sebevraždu skokem do jezera. V závěru verš: "Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

2. ZPĚV: Je noc, den před popravou. Vilémův pobyt a vnitřní úvahy ve vězení, vzpomíná na dětství, otce, loupežnický život, filozofuje o lidské existenci a posmrtné nicotě. Přichází strážný, který ho lituje.

1. INTERMEZZO: Příroda, tvořená sborem duchů, se chystá na Vilémovu smrt, který se vrátí do lůna matky země. Mluví o jeho pohřbu, každý k němu něčím přispěje (např. žáby, vichr, mlha, noc,...). Duchové odchází když nastává nový den.

3. ZPĚV: Svítá, začíná nový den. Je druhý máj. Lidé se schází na popravu. Vojenský pluk vede Viléma ven. Vilém brečí, prohlíží si přírodu a modlí se, loučí se s rodnou zemí. Následuje Vilémova poprava - utětí hlavy, tělo je vpleteno v kolo (nad kůlem). V závěru verš: "Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

2. INTERMEZZO: loupežníci se loučí se svým vůdcem, všude zní hlasy "vůdce zhynul".

4. ZPĚV: Po sedmi letech, poslední den v roce do děje vstupuje sám autor v podobě poutníka, který se vrací na místo tragických událostí, jsou zde lebky zemřelých. Vyznává se, že nešťastný příběh milenců je alegorickým vyjádřením jeho vlastního životního pocitu. Přemýšlí o svém osudu, srovnává ho s osudem milenců.

Hlavní postavy:

Vilém - "Strašný lesů pán", vůdce loupežnické bandy, jako dítě byl vyhnán z domova, typický romantický hrdina se záhadnou minulostí, pere se u něj sen s realitou, výbušný, vášnivý, žárlivý, pomstychtivý, nešťastný, smutný, otcovrah, zamilovaný do Jarmily, touhou po pomstě je dohnán k vraždě, zabije svého otce, aniž by tušil kdo to je, nelituje svého činu, přemýšlí o smyslu života, těžko se loučí s přírodou, je zoufalý, myslí, že Jarmila na něj zapomene.

Jarmila - vystupuje jako obraz mládí a krásy, ale je zde rozpor se skutečností, že už není nevinná. Vše, co se stalo, se odehrála ještě předtím, než potkala Viléma. Je nespravedlivě obviněna loupežníky, že způsobila jeho smrt. Sama ji neunese, je nešťastná, východisko vidí v sebevraždě - skočí do jezera. Je zamilovaná do Viléma, oddaně na něj čeká, je svedena jeho otcem.

poutník - Hynek, autobiografické rysy, sám autor, vystupuje ve 4. zpěvu, je zamyšlený, vrací se k popravišti, srovnává svůj osud s osudem milenců, přemýšlí o smyslu života. V závěrečném verši se jeho jméno staví na první místo.

Otec Viléma - nečestný, svůdce Jarmily.

ZDROJE:
http://hodi-se-to.blog.cz/1106/karel-hynek-macha-maj

Kam dál